Urban jungle ve Stodůlkách: Martin a Tomáš žijí v bytě, který přetéká rostlinami
Stojíme v nádherném převýšeném prostoru se záplavou světla, pro mnohé obyvák snů. Jak dlouho vám trvalo, než jste našli takový byt?
Martin: My jsme původně bydleli jen o ulici vejš. Tom se tam za mnou přistěhoval, ale byli jsme tam namačkaní, zejména za covidu. A tady bylo volno, tak jsme se sem šli podívat. Tom říká, že 5+KK a 138 m2 je too much pro dva lidi, ale já myslím, že jsme to perfektně využili.
Tom: Když Martin přišel s tím, že viděl na rohu byt 5+1, tak jsem říkal, že se zbláznil. Ale když jsme vlezli do té místnosti, ten pocit byl super.
Kdo z vás měl hlavní slovo při zařizovaní? Nebo je to souhra?
T: Martin je šikovnej na tyhle dyzajnovky, já moc ne. Vidí ve věcech, co já bych neviděl, takže mu důvěřuju. Rozhodně ale nekupujeme fancy věci jenom proto, že je to značka. Na to si nepotrpíme.
M: Když se mi něco líbí, tak to koupím. Cena není hlavní, ale nechci za to dávat nesmyslné peníze. Je mi vcelku jedno, odkud věci jsou. Osobně mám rád Ikeu. Regál je z Ikei, gauč v zimní zahradě, stůl… Když ve mně uzraj nápad, tak je třeba ho realizovat hned. A věci v Ikea se dají koupit hned.
Jak byste popsali svůj styl?
T: Kavárna doma.
M: Já mám rád hodně kytky a mám to rád praktický. Ne jenom design pro design. Útulné, příjemné a laděné do moderna, ale nic sterilního, tím už jsem si prošel. Kdysi jsem měl kuchyň, která byla celá bílá, lesklé lamino, bez úchytek. Na lince nesměla stát ani rychlovarná konvice. Bylo to krásný, ale žilo se v tom divně. Teď chci, abych mohl interiér používat.
Nacházíme se ve Stodůlkách. Nemáte problém s tím, že nebydlíte v centru?
T: Já jsem toho trochu bál, celý život jsem bydlel na Vinohradech a na Žižkově, ale teď jsem spokojenej. V centru člověk neunikne ruchu. Tady je klid. Když chcete za vzruchem, tak si tam dojedete. Na metro je to 8 minut pěšky a nad barákem je zastávka autobusu.
M: A autem jsou asi 3 varianty jak se dostat do centra, takže není problém, když je někde zácpa.
Skoro celou stěnu obyváku tvoří okna. Nebáli jste se, že tu bude v létě horko?
T: Je tady klimatizace, ale jenom jsme ji zkusili, jestli funguje, a za ty tři roky ani jednou nepoužili. Byt je na obě strany baráku, tak stačí otevřít okna a ono to krásně proluftuje. Ta druhá strana je mezi domy a na sever, to dělá strašně hodně.
M: Navíc střecha je lehce přes, takže když je v létě slunko vysoko, nepálí přímo do oken. V zimě když je pak nízko, tak naopak svítí do skel a ten interiér prohřeje.
Záplava světla očividně svědčí vaší „džungli“. Rostliny jsou společná záliba?
T: Čím víc kytek, tím líp. Mě je příjemné být v zeleném, mezi přírodou. Martin je ten, kdo to umí víc řešit, nakupovat, starat se o to.
M: Některé kytky mají i svůj příběh, třeba ten kávovník. To jsem koupil deseticentimetrové sazeničky, když jsem bydlel před lety ještě v Písku. Kámoška se smála, že jsem koupil tři sazeničky za 600 korun, ale já říkám, to bude jednou velký kafe.
Kterou část bytu nebo vybavení máte nejraději?
M: Já terasu. Na té se dá grilovat, dělat party. Bylo nás tu i třicet. A zimní zahradu. Ta se dá na boku celá otevřít. V létě se v ní dá i spát, takže člověk kouká na hvězdičky, ale přitom je ve vlastní posteli.
T: Vtipné je, že paní majitelka vytáhla ven i teplou vodu, takže když jsme na terasu přestěhovali starou vanu z koupelny, dá se do ní napustit i teplá voda. Na terasu zároveň není odnikud vidět, to by člověk musel mít dalekohled, takže se koupeme i sluníme na naho. Navíc je tady výhled do zelena, který nikdo nezastaví, protože je tam navážka ze stavby metra. Bylo by strašně drahé to zasanovat, aby na tom šlo stavět.
M: Taky milujeme pokoj pro hosty. Byl to jeden z důvodů, proč jsme vzali tak velký byt. Ten pokoj má vlastní koupelnu, takže si s návštěvama nepřekážíme. Bydlela tu kamarádka dva měsíce po operaci a úplně v pohodě. Dobří známí ani nemusí dávat vědět moc dopředu, tam je pořád rozestláno.
Co byste naopak chtěli změnit?
M: Kuchyň, ta mi pije krev. Je malá, není tu žádný pracovní prostor, není ergonomická. Kdyby byl byt náš, zboural bych tu příčku a spojil to do jednoho prostoru s obyvákem.
Chcete tady bydlet už na vždy, nebo máte do budoucna chuť zkusit něco dalšího?
M: Určitě bysme chtěli bydlet ve vlastním, ale paní majitelka to prodat nechce. Takže klasicky přemýšlíme, jestli domek za Prahou a být odkázaní na úplné dojíždění, nebo byt v Praze. Venkov nepřipadá v úvahu. Ale samozřejmě takovýhle byt v Praze s terasou, zimní zahrada, dvě garážová stání, to jde do desítek milionů.
T: Taky jsme přemýšleli o pár letech v Barceloně. Máme tam známé, je tam teplo, moře. Ale pak je otázka, jestli pustit ten byt tady, nebo koupit něco menšího třeba na obou místech a pendlovat.
Zatím ale zůstáváte tady. Jaké další úpravy a vylepšení domova máte v plánu?
M: Obraz nad sedačkou půjde pryč, místo něj bude polička a nad ní drátěná konstrukce. Na poličce bude velký květník a v něm monstery, které se popnou po té konstrukci nahoru. A na léto chci na terase udělat dřevěnou konstrukci a na ni natáhnout světýlka – klasické velké žárovky jako na zahrádce španělské restaurace. A chtěl bych větší stůl. K tomuhle se vejde 6 lidí, já bych chtěl tak 8 až deset.
Martine, vy jste začal vydávat podcast Gay Guys, který se věnuje tématům z gay světa. Podle mikrofonů na stole vidím, že ho nahráváte tady. Není v tak velkém prostoru problém s ozvěnou?
M: Já netrval na tom, že to musím natáčet doma, ale bylo potřeba někde nahrávat a náš prostor je hodně multifunkční. Navíc oba pracujeme z domova.
T: Když jsme se bavili se známými, co dělají zvuk, tak říkali, že tady máme dost různých akustických rozbíjítek, co rozsekaj ten zvuk. Takže s dobrýma mikrofonama to není problém.
A můžete pro naše čtenáře podcast ještě krátce představit?
M: Mě se spoustu lidí ptalo na všechno možné. Hlavně když se třeba připili, tak byli zvědaví a vyptávali se na věci z gay života. Kdo dělá mamku a kdo taťku, jak spolu máme sex a tak. Nakonec toho bylo tolik, že jsem se rozhodl udělat podcast a odpovídat veřejně. Mluvím o tom veselém, smutném, i o tom, o čem se moc nemluví. Víc toho ale najdete na gayguys.cz. Jsou tam i jednotlivé epizody.
