Módní fotograf Lukáš Kimlička: "Rád kombinuju na první pohled nesourodé věci, materiály a struktury!"
Před rokem jste opustil svůj život v Bratislavě a našel si bydlení v menším městě. Cítíte se tu "doma"?
Zatím si pořád zvykám. Všechno je tu pro mě nové a bude to ještě chvíli trvat, než se tady začnu cítit jako doma. Ale bydlí se mi tu dobře a pocit domova mi dodává například i to, že v tomto bytě kdysi žila moje babička. Je s ním spojeno mnoho hezkých vzpomínek.
Navrhoval jste si interiéry sám?
Ano, hodně jsem se inspiroval na internetu, na sociálních sítích a v magazínech. Věděl jsem, že chci v bytě zachovat ten pocit, že v něm žila moje babička, tedy aby v něm zůstaly některé původní prvky. No a zároveň mi záleželo na tom, aby byl moderní a šitý mně na míru.
Kde se vůbec vzala vaše vášeň pro interiérový design?
Odmalička jsem měl vztah k hezkým věcem. Vystudoval jsem oděvní design, takže nějaký ten cit pro estetiku asi mám. Rád kombinuju na první pohled nesourodé věci, materiály a struktury. Baví mě minimalismus, ale zároveň se mi líbí i maximalismus. Při zařizování bytu jsem často řešil dilema, jakým směrem se vydat. Myslím, že jsem zvolil takovou zlatou střední cestu.
Jak často věci v bytě měníte, posouváti jimi a podobně?
Celkem často. Snažím se už věcem najít stálé místo, ale přesto mám nutkání v bytě pořád něco měnit a přesouvat nábytek, dekorace nebo obrazy na stěně. V některých věcech jsem dost nerozhodný a hlavně mám pořád pocit, že tady musím neustále něco vylepšovat.
Jaký kousek jste do bytu sháněl nejdéle?
Nejdéle jsem sháněl mramorový stůl do pracovny. Nikde jsem nemohl najít takový, který by byl přesně podle mých představ. Nakonec jsem si ho nechal vyrobit na míru podle vlastního návrhu.
Kde se na Slovensku nejlépe shání kousky z druhé ruky?
Na Slovensku je dost bazarů, kde se dá sehnat vintage nábytek, nebo doplňky do bytu. Jeden takový je i v Malackách, kde bydlím. Koupil jsem tam například lampu, kterou mám na nočním stolku v ložnici. Další kusy nábytku jsem koupil přes designové prodejny, které nabízí zrenovovaný vintage nábytek dovezený například z Itálie. A pro lustry jsem jel do Košic, koupil jsem je přes Bazoš. Myslím ale, že vše, co jsem potřeboval, už mám. Takže teď nic nehledám. Pořád ale sleduju stránky s vintage nábytkem a navštěvuju různé bazary. Fascinuje mě to a inspiruje zároveň.
Máte obrovskou sbírku skleněných váz! Jak vůbec vznikla?
Sklo mě fascinovalo už na vysoké škole. Tehdy jsem si říkal, že jestli budu mít někdy svůj byt, určitě tam chci mít hodně skla. První vázu jsem koupil přes internet. Překvapila mě její nízká cena, začal jsem proto vázy z hutního skla sbírat. Pomalu se z toho stala vášeň a já jsem se seznamoval s názvy jednotlivých kolekcí, stejně jako s názvy autorů a skláren, kde vázy foukali. Postupem času bylo čím dál tím těžší je sehnat a ceny šly dost vysoko. Mám ještě hodně váz schovaných, nemám prostor na to vystavit všechny, zřejmě budu muset nechat vyrobit nové police.
Je něco, co jste si v bytě vyráběl sám?
Jediná věc, kterou jsem si v bytě vyrobil, jsou zárubně dveří v ložnici. V podstatě jsem jen staré zárubně oblepil okrasnými lištami a celé to natřel na bílo.
Co podle vás zútulní každý prostor?
Určitě doplňky. Já jsem se nejdříve doplňkům v bytě vyhýbal, bál jsem se, že to bude přeplněné, ale vypadalo to bez nich sterilně a absolutně neútulně. Bránil jsem se polštářům na sedačce i závěsům a teď si to bez nich neumím představit. Myslím, že bytový textil zútulní každý prostor a já si oblíbil zejména značku Lejaan.
A co by měl mít každý doma?
Velkou postel. Vždy jsem si říkal, že až si jednou budu zařizovat vlastní byt, tak chci ložnici, která bude vypadat jako hotelový pokoj. S velkou postelí a hromadou polštářů.
