Víte, co jsou wabi-kusa a michi-kusa? Tyto jedinečné živé dekorace okouzlí každého, jejich údržba přitom není nijak těžká!
Martine, začnu rovnou zásadní otázkou: wabi-kusa a michi-kusa. Co to je? Co mají společného a co je odděluje?
Wabi-kusa je japonská technika pěstování vodních rostlin, která zahrnuje vytváření malých samostatných ekosystémů pomocí vodní flóry, substrátu a dalších přírodních materiálů. Je to forma osázeného akvária nebo aquascape, ale prezentovaná jiným způsobem. Termín „wabi-kusa“ kombinuje dvě japonská slova: „wabi“, které představuje jednoduchost a klid, a „kusa“, což znamená tráva nebo rostlina. Tyto miniaturní ekosystémy jsou obvykle vystaveny ve skleněných nádobách nebo mělkých miskách, které připomínají miniaturní krajiny nebo zahrady.
Michi-kusa, stejně jako wabi-kusa, je také koncept odvozený z japonské kultury – konkrétně z oblasti zahradnictví a krajinářství. Zatímco „wabi-kusa“ se točí kolem miniaturních vodních ekosystémů, „michi-kusa“ se zaměřuje na jiný aspekt zahradničení. Termín „michi-kusa“ se v japonštině překládá jako „tráva u silnice“ nebo „rostliny u silnice“. Týká se rostlin nebo vegetace, které přirozeně rostou podél cest, v remízcích nebo ve volné přírodě. Tyto rostliny jsou často považovány za rostliny s nerafinovanou krásou, které prospívají ve svém přirozeném prostředí bez lidské kultivace.
Vím, že jste se původně věnoval větším akváriím a namísto milimetrů jste řešil spíše metry. Napadá mě: Jaké zásadní rozdíly v tomto tvoření vy jako autor pociťujete? Je to snazší díky oproti velkým akváriím „muší váze“, nebo naopak těžší kvůli oné „mravenčí práci“?
U větších nádrží se můžete výrazně více uvolnit a dát průchod spontánní kreativitě, zatímco nano nádrže jsou spíše svázány mnoha pravidly, která je třeba respektovat tak, abyste se dobrali kýženého vzhledu. Současně s tím není možné dovnitř do sklenic v takto malém formátu dostat ruku a celá práce tam probíhá pomocí různě tvarovaných pinzet a dalších nástrojů. Já osobně preferuji jídelní hůlky. Zatímco u velkých nádrží můžou chaotické skladby květin působit přirozeně, v malém formátu je třeba věnovat mnohem větší pozornost detailům.
V telefonu jste mi řekl velmi zajímavou větu: totiž že vodní rostliny „nutíte“ růst na vzduchu. Proč se tak děje? Proč nejsou vhodnější rostliny, které jsou k růstu na vzduchu určené?
Emerzní pěstování vodních rostlin je právě jedním z těch pravidel, o kterých jsem mluvil. Díky tomu jsou wabi-kusy dlouho krásné, neboť vodní rostliny rostou na vzduchu velmi pomalu a nevyžadují přestříhání a odstraňování odumřelého materiálu tak často, jako kdybychom použili běžné rostlinky.
Jaké rostliny jsou pro tyto dekorace ideální a které máte vy nejradši? Se kterými se vám nejlépe pracuje a zároveň jsou nejefektnější co do vzhledu?
Vesicularia ferriei, Riccardia chamedryfolia, Vesicularia montagnei, Anubias nana bonsai, Anubias golden coin nana, Anubias nana Pinto, Anubias Tealeaf – to jsou mechy a rostlinky které bych doporučil začátečníkům. Pro zkušenější hráče bych doporučil spíše Hydrocotyle tripartita sp. Japan, Bacopa australis nebo zářivě rudé Ludwigia sp. Super Red.
Můj osobní miláček je Bucephalandra „Mini Red“ či poměrně vzácná Bucephalandra sp. „Aqua Artica“.
Jaké materiály jsou kromě rostlinek samotných nezbytné? Hádám, že třeba běžná hlína z kompostu není to pravé ořechové…
Pro vytvoření wabi-kusy se rostliny pěstují emerzně (tedy hydroponicky nad vodou) v substrátu vyrobeném z lávové drti. Já používám Japonský fuji stone, ale myslím že to není nezbytné. Tento způsob sázení umožňuje rostlinám růst nad čarou ponoru, zatímco jejich kořeny sahají do vody níže. Nádoby jsou částečně naplněny vodou, čímž vzniká semi-vodní prostředí, respektive uzavřené mikroklima s extrémně vysokou vzdušnou vlhkostí. Zcela zásadní je využití vhodných dekoračních hornin. Nejjednoduší je použití lávových kamenů, tedy stejného materiálu jako používaný substrát. Velmi esteticky ale mohou působit i třeba Seiryu kameny nebo i dřevěné dekorace. Zde je však třeba úzkostlivě dbát na použití dřeva určeného pro akvária, tedy mangrovů, slatiného dřeva nebo mopani.
Zmínil jste, že přestože se jedná o rostliny, je tato dekorace prakticky bezúdržbová. Jak je to možné? Předpokládám správně, že jim vystavujete vlastní malý ekosystém, díky kterému jsou rostliny soběstačné?
Ano, díky použití vodních rostlin a mechů je údržba výrazně snazší a méně četná než údržba klasických rostlin. Přesto tyto mini ekosystémy vyžadují specifickou péči, včetně pravidelného zavlažování pro udržení hladiny vody a zastřihování rostlin pro kontrolu růstu. Wabi-kusa nabízí jedinečný způsob, jak ocenit přírodu, interagovat s ní v menším měřítku a vnést do vnitřních prostor pocit klidu a přírodní krásy, což je právě to, co vám přinese jejich údržba (podobně jako při pěstování bonsai). V řeči čísel, údržba vám zabere 5 minut jednou za 14 dní, přestříhání rostlin 20 minut jednou za 3 měsíce.
Miluji zvířátka, proto se nemůžu nedotknout i tématu právě fauny. Začala bych žábami, protože ty barvy, to je něco! Třeba modré žabičky vidím poprvé v životě. Hádám ale, že ne každou žabku pobyt v tomto prostředí potěší.
U dendrobatek – zvlášť mladších a menších – to není problém. Žabky právě vyžadují stabilní mikroklima. Jen je třeba myslet při tvorbě na to, že se žabky mohou o dekorace zranit. Z toho důvodu se nehodí právě výše zmíněný Fuji stone. Stejně tak je třeba mít na paměti, že žabka je živý tvor, takže produkuje odpad... Údržba se tím pádem stává výrazně náročnější.
Bombina Orientalis, Dendrobates Leucomelas, Dendrobates auratus bronze, Dendrobates Azureus… To jsou pro mě naprosto nečitelná jména, ale Google mi poradil, že jde právě o žabky. Vnímáte je právě takto odborně, nebo je máte i jako domácí mazlíčky? Mají i nějaké „domáčtější“ jména, když jsou u vás?
Těm nejoblíbenějším dendrobates leucomelas říkám familiárně Leukomelasky. Ono udržet v hlavě oficiální latinské názvosloví není tak jednoduché, takže tyhle zdrobněliny mohou pomoci.
Je možné takto chovat pohromadě více druhů žabiček, nebo je musím oddělit? Jaký je mezi nimi rozdíl?
Druhy je třeba vždy chovat odděleně. Z mnoha důvodů – různá velikost potravy, různé nároky na vlhkost a teplotu, jiné denní rytmy…
Slyšela jsem, že vám při focení jedna žabka skoro „vzala kramle“ a že to bylo celkem akční. To mě mrzí, že jsem neviděla! Děje se to často? Jak takovou žábu chytit? Křečka bych třeba lákala na jídlo, ale lze takhle nachytat uprchlou žábu?
V zásadě je nezbytné být rychlejší než žába na útěku. Některé žabky reagují na zvukové podněty – můžete si je takzvaně „nazpívat“. Jídlo vám nezabere.
Nehrozí nějaké nekontrolovatelné namnožení, pokud si jich do sklenice dám více?
Rozmnožit dendrobatky není úplně jednoduché. A ani u ostatních druhů není příliš vysoká pravděpodobnost, že by se vám to povedlo, takže to spíš nehrozí.
Pak je tu ještě jeden model pro naše focení, a to Procambarus Alleni – tedy pro méně znalé (jako jsem třeba já) rak floridský. Doporučíte začátečníkovi spíše žabku, nebo raka? A jak dlouho rak na tomto prostoru vydrží? Četla jsem, že mohou dorůst až do dvaceti centimetrů, a to není žádný drobeček!
Pro začátečníky není vhodné ani jedno. Pro pokročilé taky ne. Ale můžu vám doporučit jiná méně náročná zvířátka jako jsou například Geosesarma dennerle, Pleurodeles waltl, Neritina natalensis nebo překrásná rybka Betta splendens, pro kterou už je však třeba upravit výšku hladiny.
Do jakých interiérů tyto sklenice doporučujete a kam se spíše nehodí? A neptám se jen na věci vkusu, ale také praktických záležitostí, jako je světlo, teplota atd…
Ideální teplota je mezi 15–25 °C. Ani michi-kusy ani wabi-kusy nejsou na kolísání teplot příliš citlivé. Umístěny by měly být na dostatečně osvětleném místě, již však nehraje roli, zda dáte michi-kusu/wabi-kusu do přirozeného polostínu nebo ji umístíte na pracovní stůl pod čtecí lampičku. Vyvaroval bych se však příliš mocných světelných zdrojů, přímého slunečního záření a úplné tmy.
Kdo je Martin Čihák?
Martin Čihák vystudoval Univerzitu Karlovu. Věnuje se vztahům s veřejností, a to na pozici PR Specialist ve firmě Panasonic CEE Group. Jeho vášní je quascaping se zaměřením na přírodní akvária japonského stylu. Největším úspěchem v tomto oboru pak pro něj byla možnost vystavovat jeho akvarijní designy na veletrhu ZOOMARK INTERNATIONAL v Bologni.
