Davidův byt s pečlivě vybranými doplňky: "Nedokážu jen tak něco někam položit. Musí to sedět!"
Do naší LUI výzvy, v níž jsme hledali čtenáře se zajímavým bydlením, se zapojil také David Andrlíček, šestatřicetiletý sexuální poradce pro specifické cílové skupiny lidí s postižením. Virtuálně nás přivítal ve svém soběslavském bytě, kde už rok bydlí. „Jsem tu stále docela čerstvě. Po deseti letech jsem se z baráku na vesnici přestěhoval sem do města,“ prozradil. V minulosti už ve městech bydlel, konkrétně v Písku, kde vyrůstal, a později v Táboře. Následovala dekáda na vesnici a teď právě Soběslav. „Tady jsem spokojený. Možná bych se zase někdy odstěhoval zpět na vesnici, ale městský život mi teď vyhovuje už jen s ohledem na dostupnost,“ dodává David.
Co se týče samotného bydlení, preferuje vzdušný prostor: „Mám rád menší množství nábytku, který je především funkční. Kdybych měl jmenovat nějaký konkrétní styl, patrně by šlo o oblíbené skandinávské hygge,“ vysvětluje. „Mám rád kombinaci kovu se dřevem, což se projevuje hlavně u stolu, židlí a na komodách, které tu mám,“ ukazuje David kolem sebe. Za klíčové ale považuje hlavně doplňky. „Tím jsem trochu posedlý. Někdy jdu do obchodu třeba pro baterky a vrátím se s miliardou jiných věcí, které jsem nepotřeboval. A samozřejmě bez baterek!“
„Našli byste tady například také obrazy, které jsem sám tvořil, nebo různé sošky z designových obchodů,“ popisuje. Zmíněné obrazy visí například v kuchyni a také nad postelí v ložnici spojené s obývacím pokojem. Všechny jsou Davidovou tvorbou stejně jako několik velkoformátových fotografií. Jedna z designových sošek pak stojí na dřevěné truhle u okna. Jde o hlavu Davida – nikoliv však nájemníka bytu, ale slavného renesančního díla od Michelangela v černé barvě se zlatým pruhem přes oči. Jak u obrazů, tak i u dalších doplňků je na první pohled patrná určitá pravidelnost. „V tomhle ohledu mám trochu OCD,“ směje se.
Přísná pravidla
„Ty doplňky musí být třeba po dvou. Nedokážu jen tak něco někam položit a nechat to tam. Musí to sedět,“ vysvětluje David s tím, že i svíčky musí vždy kupovat po dvou. „Musí stát naproti sobě, ve dvojici! Podobně je to i s květinami. Kdybych koupil jen jednu, stála by uprostřed a pak bych k ní dal další dvojici jiných doplňků. Takže je často mívám ve trojicích! Musí to sedět“
Zároveň však David zastává názor, že se nic nemá přehánět a tak je v interiéru zmíněných doplňků tak akorát. Nic není navíc. Jedna výjimka ale existuje – jde o velký bílý kachlový sporák. „Jsou původní. Celý tento dům byl původně pro jednu rodinu. Dole kuchyň a obývací pokoj, nahoře ložnice. Dneska už je to rozdělené, ale kamna tu zůstala!“ vysvětluje David. Funkční ale nejsou. „Teoreticky by se v nich topit dalo, ale komín nemá revizi a asi i záměrně. Celý byt je po rekonstrukci a kouř nebo prach z kamen by asi bytu neprospěl!“
Jak už ale bylo naznačeno, David má rád, když mají věci nějakou funkci: „Dlouho jsem přemýšlel, jak je do bytu zakomponovat, aby měly využití. Nejprve jsem na ten plát chtěl ušít matrace, aby se na nich dalo sedět, pak jsem z nich chtěl mít bar. Chvíli tedy za dvířky trouby stály lahve s alkoholem.“ Nakonec se z nich ale stala jakási květinová stěna. „Vlastně jsem rád, že se v nich nakonec netopí, protože by mi květiny jinak zabíraly prostor, který teď mohu využívat jinak!“ usmívá se David.
Barvy a plány
David má v bytě přísně rozmístěné nejen doplňky, ale také barevné ladění. „Každou místnost se snažím ladit do konkrétních barev,“ říká. Ne vždy však jeho představy vyjdou podle plánu. Obývací pokoj měl být laděný do kombinace sametové tmavě zelené a hořčicové. „Z nějakého důvodu byl ale nábytek v hořčicové barvě dvakrát dražší než ten starorůžový, který jsem nakonec zvolil,“ poukazuje. Ložnice je tmavomodrá, kuchyně světlemodrá a koupelna do hněda. „Předsíň bude jednou oranžová, aby ji to trochu prozářilo. Ale ta ještě na úpravy čeká. Teď tam stojí stará skříň, která tu byla už přede mnou,“ plánuje David.
Na plánování ale David čerstvě není sám. Před měsícem a půl se k němu nastěhoval i jeho přítel. „Už dříve tu býval, ale teď jsme se konečně sestěhovali.“ Říká David nadšeně. Co se zařizování týče, je Davidův partner v lehké nevýhodě. „Když sem přišel, byl už byt víceméně zařízený,“ poukazuje. „Naštěstí se mu můj styl líbí a tak to většinou nechává na mně. Pár kompromisů nás ale čeká – například akvárium, které by rád nastěhoval do kuchyně. Nejprve jsem nadšený nebyl, ale nechal mi volnou ruku v tom, abych to zakomponoval do celku. Upravoval jsem barevně také noční stolky, které se mu předtím moc nelíbily. Cestu jsme zatím vždy našli!“ pochvaluje si David.
Ačkoliv jsou pánové se svým bydlením spokojení, jejich vysněné rozhodně není. S přítelem by v budoucnu rádi stavěli. „I s ohledem na aktuální ceny se nám líbí styl známý jako „tiny houses“ a tak si představujeme třeba dva takové moderní minidomky v kombinaci kovu a dřeva. Pozemek bychom k dispozici měli.“ Opouštět aktuální byt ale jen tak nechtějí. „Nedovedu si představit, že teď, když už je vše zařízené podle našich představ, bychom zase vše sbalili a stěhovali jinam. Zatím zůstaneme tady!“ uzavírá David společné plány do budoucna.
