Adam Schmidt se vrátil zpátky do Prahy a my jsme měli možnost nahlédnout do jeho minimalistického domova
Adame, jaký vnímáte rozdíl mezi životem v bytě a v rodinném domku?
Je to obrovský rozdíl. Nikdy jsem nelpěl na tom, abych měl jednou dům, samo to tak vyplynulo a bylo to moc fajn, ale zjistil jsem, že jsem spíš městský typ. Jsem původem z Prahy, ale až po návratu z menšího města vnímám všechny možnosti, které toto město nabízí. Miluji kulturu, historii a třeba i architekturu, takže jsem hrozně šťastný, že jsem zpátky v Praze, která je na všechny tyto věci velmi bohatá.
A neuvažujete nad domkem v Praze?
Nezavrhuji to, ale v posledních letech jsem se toho nějakým způsobem nasytil a momentálně to cítím jinak. Byt má také své výhody. Dokážu si představit, že bych v budoucnu s rodinou žil v domě, to je moc hezká představa, ale už určitě ne daleko za Prahou.
Momentálně žijete sám?
Ano, teď jsou to primárně moje kulisy a můj prostor.
Žádní domácí mazlíčci?
Já jsem vždycky toužil a pořád vlastně doufám, že si domácího mazlíčka jednou pořídím, ale to už za mě patří k usazenému a klidnému životu. A ten já teď úplně nemám. Snažím se hodně cestovat, budovat si kariéru a do toho znovu studuji. Zvířátko by tu samo trpělo, a to by mě mrzelo.
Co byl největší problém v tom nastěhovat se do svého vlastního bytu po nájemnících?
Největší problém, takový technický byl, že se tady v průběhu let mnohokrát malovalo a co si budeme povídat, dnešní novostavby vypadají hezky, ale z pohledu kvality to není úplně nejlepší, což se tady v případě zdí prokázalo. Musely se škrábat, různě odpadávaly až na beton, takže jsem to pak musel řešit tak, že jsem si v obýváku nechal udělat stěrku, která zakrývá to, že stěna pod ní není hezká, což by klasická bílá naopak zvýrazňovala. Asi ale rozumím tomu, že lidé neřeší takové věci, pokud nežijí ve svém vlastním. Byla to taky moje chyba. Během let, co byl byt v pronájmu jsem to moc neřešil, byl jsem rád, že mám nájemníky a že mě nikdo neuhání s problémy a pak jsem trochu koukal, ale jako poslední jsem tu měl dva kluky a ti byli skvělí. O byt se krásně starali. Nicméně jsem potřeboval vyměnit energii, když jsem se sem vrátil.
Pronajímal jste to holé, nebo se musel řešit i nábytek?
Pronajal jsem to bazálně vybavené. Byla tady sedačka, televizní skříňka a nějaké spotřebiče jako pračka a podobně, které jsem tedy taky všechny vyměnil. V průběhu let se to ale nějak přirozeně vyklízelo, takže když jsem do bytu přicházel, nebylo tady kromě zmiňovaných spotřebičů vůbec nic. Upřímně si asi neumím představit, že bych tady měl nábytek po několika různých lidech. Jsem vděčný za to, že mám možnost zařizovat si to celé znovu.
Jak to bylo s kuchyní? Je krásná, ta je tady od začátku?
Kuchyně je tu od začátku, ale měnil jsem kuchyňskou desku a obklady, které byly úplně strašné a zničené. Jinak je ale těch osm let, co byt vlastním, stará. Ono, když jsem ten byt kupoval, byl jsem mladý, moc jsem nepřemýšlel prakticky a spoustu věcí jsem neudělal úplně dobře.
Stejně je úžasné mít možnost a být schopný si v takovém věku pořídit vlastní byt. Vnímáte zpětně tento svůj krok pozitivně?
Rozhodně. Nejlepší rozhodnutí v mém životě. Měl jsem v průběhu let, kdy jsem bydlel mimo Prahu, tendence ho prodat, ale díky bohu za ty dary, že to nedopadlo.
Co vás ke koupi motivovalo?
Kupoval jsem byt ve stejné době a shodou okolností i ve stejném domě s kamarádkou ze základní školy, takže jsme se v tom navzájem podpořili. Oba jsme v té době měli už docela dobrou práci, přestože to bylo těsně po dokončení vysoké školy. A v té době byla cena tohohle bytu asi třetinová, než je dnes. Bylo to zkrátka mnohem dostupnější i co se týče hypoték. Jsem moc rád, že se to povedlo.
Vyhovuje vám bydlení na periferii Prahy?
Já jsem vlastně nikdy nebydlel v centru. Moje vysněná lokalita je okolí Jiřího z Poděbrad, ale nedokážu si představit, že bych tam opravdu bydlel, byť mám spoustu přátel, kteří bydlí v centru i za cenu menšího bytu a vyšších nákladů na bydlení. Okolí Hostivařské přehrady miluji, takže to pro mě byla jasná volba.
Celý váš byt je velmi minimalistický, prolíná se to nějak do vašeho osobního života?
Určitě. Mám problém s hromaděním věcí, snažím se to vždy filtrovat a to, co už mi neslouží pouštět dál. Zároveň jsem tu teď jen chvilku a vím, že se ten prostor postupem času zaplní. Stále například čekám na jídelní stůl, který si nechávám dělat na míru a zdi určitě zaplním novými obrazy. Minimalistického ducha bych si tu každopádně chtěl zachovat, mám rád volný prostor.
