V době starověkého Říma nebyla homosexualita problém, ovšem jen někdy. Muži totiž při gay sexu museli naplnit jednu důležitou podmínku
Běžná, ale ne vždy úplně uznávaná homosexualita
Homosexuální sex ve starověkém Římě nebyl jen snadný, ale byl přijímán jako součást toho, co znamenalo být Říman, dokonce i v armádě. Římané nepovažovali homosexualitu za něco špatného, nebo dokonce hříšného. Ale zároveň ji úplně neobdivovali. Homosexualita se nijak netrestala, ale přesto existovalo jisté pohrdání těmi, kteří v gay vztahu zaujímali submisivní roli, tedy těmi, kdo se nechávali penetrovat (pasiv/bottom).
Důkazy naznačují, že v římské společnosti sexualita neměla tak rozsáhlé spektrum, ani tak nebyla viděna oproti současnosti, kde se v sexualitě a identitách pomalu začínáme ztrácet. Ve starověkém Římě byli v podstatě k sexuální orientaci lhostejní. Spíše své předsudky směřovali k submisivním, femininním rolím v homosexuálních vztazích. Naopak dominantní role, tedy těch, kteří prováděli penetraci (aktiv/top), nebyly nijak řešeny a ani nesnižovaly jejich postavení.
Vše také souvisí s důležitostí rozdílů společenských tříd, kde na jedné straně stojí svobodní a na druhé otroci. Bylo tedy přijatelné, aby římský svobodný muž měl sex buď s mužem, nebo se ženou, pokud zastával roli aktiva. Dominance byla totiž v samém srdci toho, co znamenalo být pravým a skutečným Římanem, což dokazuje i vláda císaře Augusta (rok 27 př. nl.). Ten území starověkého Říma rozšířil od Sýrie přes Egypt až k severní Francii a Německu. Římané tak ovládali téměř polovinu, v té době známého, světa. Filozof Friedrich Nietzsche označil toto dobývací období plné válek za „vůli k moci“. A tato chuť a vůle po moci se promítala do všech částí tehdejší společnosti, sex nevyjímaje.
Mistři a otroci
Se všemi těmito nově dobytými zeměmi pochopitelně přicházela nová vlastnická práva. A pro mnohé to znamenalo život v otroctví. Římané si kupovali otroky, aby si zvyšovali svůj společenský status. Mohli bychom to přirovnat k dnešnímu „společenskému kastování“ na sociálních sítích. Čím více máte followerů (fanoušků), tím jste za větší celebritu. Akorát s tím rozdílem, že otroci své pány následovali doslova. Být otrokem znamenalo mít zákonnou povinnost dělat, co pán nařídil.
V sexuální rovině tedy být pasivem znamenalo být otrokem, naopak role aktiva značila svobodu. Louis Crompton ve své knize Homosexualita a civilizace (Homosexuality and Civilisation) rovněž poukazuje na tuto dominanci mezi pánem a otrokem. Ale docházelo i ke komplikovanějším vztahům, kdy pasivní roli zastával muž, který se narodil svobodný a nebyl otrokem. To sice nutně nebylo považováno za hanbu, ale nebylo to široce přijímáno.
Římské armády
Římské armády byly podivně intimní. Jejich chování bychom v dnešní době považovali za nepříjemné až trapné. Jedním z příkladů je způsob, jakým vojáci chodili na toaletu. Římská armáda totiž toalety sdílela. Toalety nebyly individuální kóje, ale jednalo se o komunální lavice s otvory, kde si pánové posedali vedle sebe a konali své potřeby uprostřed hovorů.
Zdroj: Giphy
Dalším příkladem jsou lázně, kde se muži pohybovali nazí a byla to další příležitost, jak ukázat svou dominanci. Samozřejmě nemáme na mysli poměřování penisů, i když se to nabízí a v určité situaci by to mohla být i pravda. Ale spíše projednávali svá bohatství, úspěchy a uzavírali nové obchody. V dnešní době bychom se jen stěží účastnili obchodního jednání v rouše Adamově....
Versatilové a gay romantická láska
Versatilové (muži, kteří dokáží zastoupit v sexu roli aktiva i pasiva) a romantické homosexuální vztahy také existovaly, nešlo pouze o jednostranné vyznání lásky, což nám dokazuje dochovaná latinská literatura. Básník Cutullus v jedné ze svých básní bourá tehdejší konvence a píše o touhách k mladému svobodnému muži, Juventiusovi. Tibullus používá stejně zdvořilý přístup a staví osobnost a intelekt nad krásu a sexualitu. Ve své básni „The Love Of Boys“ píše o polibcích a získávání náklonnosti milence v prostředí italského venkova.
Hadrian byl gay?
Císař Hadrian vzdoroval společnosti svou homosexuální láskou. Dokonce se spekuluje, jestli nebyl gay. Kromě toho, že byl proti další expanzi (spíše byl pro posílení stávající pozice říše), byl velice otevřený ve své sexualitě. Měl vztah s mladým Antoniem. Podnikali společně i státní cesty. Když Antonius zemřel, Hadrian byl zasažen obrovským žalem a nechal mu vystavět několik pomníků. Nikdo neměl námitky vůči sexuálním praktikám císaře, ale spíše byl trnem v oku fakt, že muž, který je u moci, má romantický vztah s jiným mužem, čímž potlačuje zaběhlé vztahy pán vs. otrok, jelikož Antonius otrok nebyl.
Až teprve konvertování císaře Konstantina ke křesťanství navždy změnilo náboženskou (ale i sexuální) identitu římské říše. Zpevnilo totiž myšlenku, že sexuální a romantické spojení by mělo být mezi mužem a ženou. Historický novelista, Richard Blake, vysvětluje v jedné své eseji, jak bylo stále obtížnější udržovat homosexuální vztahy, když římská populace klesala. To platilo i v případech agresivní expanze. A to proto, že římská civilizace neustále bojovala v krvavých válkách a vysoká porodnost byla klíčem k jejímu přežití. Nakonec byla tedy povinnost římského muže vytvořit budoucí vojáky, kteří by posílili hranice říše. Nicméně jakmile si muž splnil povinnosti, asi už pak nikoho nezajímalo, s kým vším má sex. Tedy pokud byl aktivem...