Piráti představili alternativní „Mladou vládu“. „Mladí nejsou slepí ani hloupí. Vidí, že současná vláda jejich problémy neřeší,“ říká předseda Mladého Pirátstva Kristián Sušer
Mladí lidé budou s důsledky dnešních politických rozhodnutí žít nejdéle, jejich hlas ale podle Kristiána Sušera stále není dostatečně slyšet. Předseda Mladého Pirátstva a asistent jihočeské poslankyně Kateřiny Stojanové proto společně s dalšími mladými Piráty představil platformu Mladá vláda, která chce do veřejné debaty přinášet dlouhodobější a odvážnější řešení problémů nastupující generace.
Sušer v minulých sněmovních volbách sám kandidoval v Jihočeském kraji, do Poslanecké sněmovny se však nedostal. Z politického dění přesto nezmizel. Vedle práce pro poslanecký klub se věnuje vedení mládežnické organizace Pirátů a tématům, jako jsou dostupné bydlení, duševní zdraví, modernizace vzdělávání, manželství pro všechny nebo volební právo od šestnácti let.
Když jsme spolu mluvili před rokem, kandidoval jste do Poslanecké sněmovny na kandidátce v Jihočeském kraji, ale nakonec to nevyšlo. Jak se nyní máte a jak byste v tuto chvíli popsal svou politickou kariéru?
Mám se skvěle. Kampaň jsem vnímal především jako příležitost být hlasem mladých lidí, protože už v té době jsem byl předsedou Mladého Pirátstva. Mám také velkou radost ze současného složení našeho poslaneckého klubu.
Téměř rok po volbách si myslím, že od nás nikdo nečekal, jak hlasití budeme a jak se nám bude dařit přinášet konkrétní řešení. Po volbách se nás hnutí ANO snažilo výrazně omezit. Nedostali jsme žádná předsednická místa ve výborech ani podvýborech. Navzdory překážkám, které nám postavili do cesty, se nám podle mě daří velmi dobře. Přinášíme konkrétní řešení nejen pro mladou generaci, ale pro společnost obecně.
Co se po volbách změnilo konkrétně pro vás?
Pokračuji v práci asistenta. Už v minulém volebním období jsem působil jako asistent předsedy našeho poslaneckého klubu Jakuba Michálka, nyní tuto práci dělám pro naši ústeckou poslankyni Kateřinu Stojanovou. Snažím se ji podporovat, protože je podle mě velmi nadějnou političkou. Společně řešíme různá témata a návrhy, které předkládá.
Zároveň nadále vedu naši mládežnickou organizaci. Letos jsme představili dvě nové kampaně, jednu zaměřenou na oligarchy a druhou na domácí sexualizované násilí. Právě na nich nyní pracujeme.
Za dva měsíce nás navíc čekají komunální volby, takže se snažíme dostat do komunálních zastupitelstev co nejvíce členů Mladého Pirátstva i dalších mladých lidí, kteří budou kandidovat za Piráty, případně v koalicích.
Dnes jsme se sešli kvůli projektu Mladá vláda, který jste nedávno představili. Jde o novou kampaň Mladého Pirátstva?
Je to spíše platforma než pouze kampaň. Platforma Mladé vlády má dlouhodobě přinášet řešení, která mohou být i odvážnější než ta, jež nabízejí současné politické strany.
Nalijme si čistého vína – mladá generace bude v této zemi žít déle než generace starší a ponese následky jejich rozhodnutí. Její hlas přitom není dostatečně slyšet a mnoho mladých lidí nemá pocit, že by jim jednotlivé politické strany nabízely dlouhodobá řešení.
Veřejná debata se často odehrává v předem daných mantinelech. Vláda něco navrhne a opozice to kritizuje. My už jsme tomu nechtěli pouze přihlížet, a proto jsme vytvořili platformu Mladé vlády.
Ta přináší dlouhodobá a někdy i odvážnější řešení, která přesahují jedno volební období a mohou nabídnout skutečnou změnu například v oblasti duševního zdraví, dostupného bydlení, moderního vzdělávání, manželství pro všechny nebo volebního práva od šestnácti let.
Loni jste mi říkal, že mladým lidem nechybí zájem o politiku, ale spíše důvěra, že jejím prostřednictvím mohou něco změnit. Je Mladá vláda pokusem tuto důvěru obnovit?
Určitě. Myslím si, že se důvěra částečně obnovila, respektive zvýšila už tím, že se po volbách dostalo do Poslanecké sněmovny velké množství mladých lidí a žen. Převážně jsou však součástí současné opozice.
Jednotlivé politické strany stále nabízejí určitá řešení, ale jejich situaci vlastně chápu. Se současnou vládou se toho děje strašně moc. Média to nestíhají sledovat a my to také nestíháme sledovat.
Vláda předkládá obrovské množství věcí, vytváří chaos a snaží se jej zastínit kauzami jednotlivých lidí, jako jsou Filip Turek, Zuzana Mrázová nebo Tünde Bartha. Chápu proto, že politickým stranám nezbývá tolik času na předkládání vizí a dlouhodobějších návrhů.
Právě proto vznikla Mladá vláda jako platforma, která bude tyto návrhy komunikovat a představovat voličům. Zároveň se bude snažit otevírat veřejnou debatu, aby bylo možné jednotlivé návrhy postupně uvádět do praxe.
Před rokem jste ale zároveň tvrdil, že Piráti zvláštní program pro mladé nepotřebují, protože jejich hlavní priority už v programu jsou. Proč tedy vznikla samostatná Mladá vláda? Proč tato témata vyčleňujete?
Mladá vláda není novým programem. Stále vycházíme z pirátských vizí, pouze jsme z nich vybrali odvážnější návrhy, které se týkají zejména mladé generace.
Jak jsem říkal, úloha poslaneckého klubu v opozici spočívá především v tom, aby byl určitým zrcadlem současné vlády a snažil se zabránit destrukci systému, v němž žijeme a o niž se současná vláda podle nás pokouší.
Mladá pirátská vláda naproti tomu přináší dlouhodobé vize a program pro mladé lidi. Obojí samozřejmě bude fungovat ruku v ruce.
Není to tak, že by si jednotliví členové a členky Mladé vlády vymysleli vlastní programové body na základě svých domněnek. Program vznikal v rámci našich rezortních týmů, v nichž působí straničtí odborníci a odbornice i naši poslanci a poslankyně. Členové a členky Mladé vlády si jednotlivé body vzali za své a jejich rolí je nyní představovat je našim voličům a voličkám.
Zmiňujete, že součástí Mladé vlády jsou jednotliví členové, respektive ministři a ministryně. Kdo rozhodoval o jejím personálním složení a podle jakých kritérií jste vybírali?
Snažili jsme se především o genderovou vyváženost. Zároveň jsme nechtěli, aby v ní byli pouze lidé z Prahy, takže máme zastoupení téměř ze všech krajů.
Chtěli jsme také, aby část Mladé vlády tvořili lidé z poslaneckého klubu. Máme v ní naši europoslankyni, výrazné osobnosti, které zatím nejsou ve volených funkcích, i lidi, kteří se aktuálně výrazně osvědčují ve své práci.
Jak probíhal samotný výběr? Mohli se přihlásit členové napříč Pirátskou stranou, nebo šlo o rozhodnutí užšího kruhu ve stranickém vedení či lidí pohybujících se kolem poslanců?
Rozhodnutí padlo na základě kritérií, která jsem zmiňoval. Chtěli jsme, aby byli zastoupeni lidé z jednotlivých krajů a aby bylo složení vyvážené také z hlediska pohlaví. Samozřejmě víme, kdo je členem nebo členkou Pirátské strany.
Členové se sami přihlásit nemohli, vybírali jsme je my. Zároveň jsme nechtěli, aby se členem Mladé vlády stal někdo, kdo do strany vstoupil například před měsícem. Hledali jsme lidi, kteří už mají větší povědomí o tom, jak strana funguje a jaký je náš program. Měli by umět komunikovat na sociálních sítích i spolupracovat s ostatními. Do vlády jsme tedy nevybírali někoho, kdo přišel před měsícem.
Neříkáme ale, že složení Mladé vlády musí zůstat rigidní po následující dva nebo tři roky, případně až do dalších voleb. Samozřejmě se může změnit. V tuto chvíli je však takové, jaké jsem vám popsal.
Za nejdůležitější považuji, že nejde o skupinku intelektuálů z Prahy. Jsou to lidé, kteří skutečně žijí v jednotlivých krajích a znají problémy svých regionů.
Když mluvíte o skupince intelektuálů, část mladých voličů dnes podporuje konzervativní nebo krajně pravicové strany. Dokážete jako Mladá vláda naslouchat také jim?
Ano, chceme se obracet na všechny občany a občanky České republiky. Naším úkolem samozřejmě bude přesvědčit co nejvíce mladých lidí, že přinášíme skutečná řešení jejich každodenních problémů.
Mám pochopení pro část mladé generace, která je zklamaná z minulého volebního období. Velká část tehdejší vlády, zejména ODS, nebyla nakloněna výrazným změnám například v oblasti školství nebo bydlení. Jejich zklamání proto chápu.
Byl bych ale velmi rád, kdyby se nám je podařilo přesvědčit. Věřím, že už nyní na vlastní kůži pociťují, jak současná vláda funguje. Nejsou slepí ani hloupí. Vidí, že tato vláda nedělá kroky, z nichž by mladá generace dlouhodobě těžila.
Přijme několik opatření, která mohou na první pohled vypadat dobře, například znovu zavede studentskou slevu nebo zlevní jízdné, ale dlouhodobě z toho nikdo těžit nebude. Nedělá kroky k nastartování ekonomiky, výstavbě většího množství bytů pro mladé rodiny, růstu mezd ani k tomu, aby mohlo více lidí, kteří si to nyní nemohou dovolit, studovat vysokou školu. Budeme se proto snažit přesvědčit také voliče, kteří přešli k současné vládní koalici, že právě my nabízíme skutečná řešení jejich problémů.
Jak vnímáte zastoupení mladé generace v současné vládě? Máme jednu z nejmladších Poslaneckých sněmoven v historii a dostalo se do ní mnoho mladých lidí, ve vládě už ale jejich zastoupení tak výrazné není…
Ve vládě to ideální není. Její přesné věkové složení neznám. Pokud vím, jsou v ní navíc pouze dvě ženy. Když se podíváte na jednotlivé členy, uvidíte také mnoho lidí, kteří už byli ve vládě v minulosti. Většinu lidí, včetně těch, kteří tam jsou za SPD, nominoval Andrej Babiš.
Právě proto vznikla Mladá vláda. Existují každodenní problémy, které mladá generace pociťuje. Samozřejmě netvrdím, že se starší generaci žije výrazně dobře. Když je vám ale čtyřicet nebo padesát let, nemusí být váš život ideální, pravděpodobně už však máte zajištěné bydlení nebo dlouhodobější nájem, rodinu či vyšší pracovní pozici.
Na vlastní kůži si proto nemusíte dokázat představit, čím mladá generace prochází a jakou nejistotu zažívá nejen kvůli bydlení, ale obecně kvůli své budoucnosti.
Když se tito starší lidé dostanou do volených funkcí nebo přímo do exekutivy a vlády, mladou generaci přirozeně nebudou řešit. Nemusíme jim to mít za zlé. Jednoduše jí nemohou zcela rozumět, protože její zkušenost sami neprožívají.
Zmiňoval jste bydlení. Co dalšího mladou generaci trápí? Je vám třiadvacet let, takže do jejích problémů pravděpodobně vidíte poměrně hluboko.
Když to vztáhnu k sobě, v rámci Mladé vlády se věnuji rezortu školství a oblasti duševního zdraví. Ve školství vnímáme jako jeden z nejpalčivějších problémů skutečnost, že jsme na chvostu Evropy z hlediska podílu vysokoškolsky vzdělaných lidí.
Z našich průzkumů vyplývá, že si mnoho mladých lidí v České republice nemůže dovolit studovat vysokou školu. Vysoké školy jsou sice bezplatné, ale náklady spojené s bydlením a dopravou jsou pro mnoho rodin neúnosné.
Pokud se nenarodíte do rodiny, která je schopná vám alespoň na začátku studia finančně pomoci, může vás to od vysoké školy odradit. Mnoho lidí proto raději nastoupí rovnou do práce, protože je to pro ně finančně výhodnější.
Navrhujeme proto zavedení systému vratných studentských grantů, které by studentům během studia finančně ulehčily život. Mohli by se naplno věnovat studiu a nemuseli by si přivydělávat několika brigádami, aby vůbec vyšli s penězi.
Používáte označení grant, ale pokud tomu správně rozumím, příjemci by měli peníze později vrátit. Nejde tedy ve skutečnosti pouze o politicky přijatelnější označení studentské půjčky?
Nenazýval bych to půjčkou, protože s půjčkou se většinou pojí úrok. My se skutečně zasazujeme o to, aby systém nefungoval jako v komerční sféře, ale aby tyto granty poskytoval stát.
Nefungovalo by to ani jako běžná půjčka, kterou si vezmete a okamžitě ji začnete splácet. Studující by peníze začali vracet teprve ve chvíli, kdy by dosáhli určité pravidelné výše měsíčního příjmu.
Řekněme například, že by během pětiletého studia dostávali deset tisíc korun měsíčně, které by jim finančně pomáhaly studium zvládnout. Teprve až by dosáhli pravidelného příjmu například padesát tisíc korun měsíčně, případně jiné částky, o níž by se ještě vedla debata, začaly by se jim peníze strhávat z platu. Nechceme nyní přesnou hranici pevně určovat.
Součástí systému by zároveň byla záruka, že lidé kvůli těmto grantům nemohou skončit v exekuci. Ti, kteří by stanovené pravidelné výše měsíčního příjmu nedosáhli, by peníze nespláceli. Dalo by se tedy říct, že jde o zapůjčení peněz, ale rozhodně ne o klasický typ půjčky, jaký lidé znají z banky.
Jak by se situace řešila v případě, že by člověk studium v průběhu čerpání grantu ukončil?
Řešilo by se to úplně stejně. Začal by splácet částku, kterou získal, až ve chvíli, kdy by dosáhl stanovené pravidelné výše měsíčního příjmu.
Nabízí se otázka, kde na to stát vezme peníze. Chápu, že později by se granty financovaly také z peněz, které by vraceli jejich předchozí příjemci. Do té doby ale máme obrovský schodek státního rozpočtu.
Nemyslím si, že zrovna vzdělávání je oblast, na níž by se mělo šetřit. Nyní jsme například od Tomia Okamury a Andreje Babiše slyšeli, že chtějí zrušit devátou třídu, protože se tím ušetří peníze.
My přitom víme, že každý další rok vzdělávání zvyšuje průměrný měsíční příjem. Pokud tedy uskutečníme strategickou investici například v podobě těchto grantů, která povede k tomu, že si více lidí bude moci dovolit studovat vysokou školu, budeme mít více vysokoškolsky vzdělaných lidí.
Ti budou mít vyšší průměrné příjmy a budou odvádět více peněz do státního rozpočtu. Postupně se tedy tyto prostředky vrátí.
Na začátku by to samozřejmě byla investice, ale od toho investice jsou. Stavíme dálnice kvůli infrastruktuře, aby sem mohli přijít zahraniční investoři nebo aby lidé mohli dojíždět z menších měst do větších za prací. Toto je úplně stejný případ.
Absolventům by se zvýšily mzdy a po nějaké době, pravděpodobně po uplynutí pěti let, by se peníze začaly postupně vracet do systému. Následně už by bylo potřeba pouze průběžně doplňovat část prostředků.
Tato priorita je výrazně zaměřená na vysoké školy. Nezůstávají ale stranou učňovské obory, v nichž dlouhodobě chybějí studenti? Někteří odborníci upozorňují, že v Česku mnoho lidí končí na vysokých školách, zatímco technické a řemeslné obory se potýkají s nedostatkem studentů.
Je vidět, že mnoho lidí, kteří dnes nastupují do učňovských oborů nebo na jiný typ střední školy než na gymnázium, tam často jde proto, že se nedostali na preferovaný obor.
Není to tím, že by na něj neměli, ale tím, že v současné situaci není na školách dostatek míst. Naše ekonomika je složená primárně ze služeb, takže bychom si podle mě měli klást otázku, zda bychom studující napříč celým středoškolským vzděláváním, včetně učňovských oborů, neměli vést k obecnějšímu vzdělání. Později by si pak mohli doplnit konkrétnější kvalifikaci například prostřednictvím mikrocertifikátu nebo podobného typu vzdělávání.
Zmiňoval jste také duševní zdraví. Co konkrétně by se podle vás v této oblasti mělo změnit na základních a středních školách?
Navazujeme na práci, která už byla odvedena v rámci základních škol. Došlo k reformě rámcových vzdělávacích programů, která zavádí předmět osobnostní a sociální výchova. Ten obsahuje také péči o duševní zdraví, takže studující budou vedeni k tomu, aby se o ně dokázali starat.
Aby však mohl být tento předmět skutečně zaveden a byl užitečný pro všechny, potřebují školy metodickou a finanční podporu. Právě to zdůrazňujeme a budeme se s tím obracet také na vládu.
Chceme vědět, zda je to pro ni prioritou a zda hodlá podniknout kroky k tomu, aby bylo zavádění tohoto předmětu na základních školách metodicky i finančně podpořeno.
Totéž platí pro střední školy. V rámci oboru lyceum se testuje podobný předmět. Pokud bude celý program vyhodnocen jako úspěšný, mohl by se předmět, v němž se vyučuje také péče o duševní zdraví, rozšířit i do dalších oborů středních škol.
Jak by měla vypadat podpora studentů na vysokých školách?
Na vysokých školách chceme především prosazovat, aby pracovaly s určitou záchrannou sítí pro studenty. Nejde přitom pouze o duševní zdraví, ale o celkovou práci se studentem.
V současnosti si vysoké školy často jednou ročně splní povinnost tím, že uspořádají kariérní veletrh, a tím to končí.
Když je studentovi špatně, neví, zda chce v daném oboru pokračovat, nebo si není jistý, jakým směrem by se v jeho rámci chtěl vydat, často neví, na koho se obrátit. Nemá místo, kam by mohl přijít. Chtěli bychom proto podniknout kroky, které by univerzity finančně motivovaly k zavádění podobných služeb.
Kdo by měl výuku zaměřenou na duševní zdraví ve školách zajišťovat a jakou kvalifikaci by tito vyučující museli mít?
Na základních a středních školách by to aktuálně mohli vyučovat učitelé, kteří už dnes učí výchovu ke zdraví. Museli by pouze absolvovat přibližně roční kurz a v této oblasti se dále vzdělat. Učitelé, kteří mají potřebný základ pro výuku těchto předmětů, už ve školách působí. Není to tak, že by si všichni museli udělat nový magisterský titul, aby tyto předměty mohly vzniknout.
Budete se snažit návrhy, o nichž mluvíme, skutečně prosazovat? Chápu, že nejste součástí výkonné moci, ale budete například vyvíjet tlak na vládu, nebo jde pouze o líbivá hesla na vašich internetových stránkách?
Určitě se je budeme snažit přibližovat našim voličům, protože právě oni mají největší hlas a rozhodují ve volbách. Samozřejmě se je ale budeme snažit také předkládat a prosazovat.
Polovinu Mladé vlády tvoří členové a členky Poslanecké sněmovny a máme v ní také europoslankyni. Budeme proto podnikat konkrétní kroky, aby se tyto návrhy podařilo prosadit. Jinak by šlo pouze o prázdnou kampaň.
Co vás nyní čeká dál? Plánujete například kandidovat v komunálních volbách?
V komunálních volbách kandidovat nebudu, protože žiji napůl v Praze a napůl v Bechyni. Myslím si, že prostor ke kandidatuře by měli dostat lidé, kteří v daném místě žijí naplno a mají s ním bezprostřední zkušenost. Já nyní mezi oběma městy pendluji. Přes týden jsem v Praze a na víkend jezdím za rodinou do Bechyně. Od vlastní kandidatury proto ustupuji a z pozice předsedy Mladého Pirátstva se snažím podporovat ostatní mladé kandidáty a kandidátky, kteří do komunálních voleb jdou.
