Proč tolik žen touží po nejlepším kamarádovi gayovi? Odpověď hledejme ve filmech a seriálech
„Vždycky jsem chtěla nejlepšího kamaráda gaye.“ Věta, která může na první poslech působit jako projev otevřenosti a tolerance. Vždyť dotyčná přece netvrdí, že jí gayové vadí. Právě naopak – jednoho by chtěla mít ve svém nejbližším okolí.
Jenže už samotná formulace prozrazuje, že nehledá konkrétního člověka, s nímž si bude rozumět. Hledá gay kamaráda. Předem připravenou postavu, od níž očekává určitý vzhled, chování, zájmy i způsob komunikace.
Představuje si muže, který se nezalekne nákupního centra, ochotně ohodnotí její nový účes, pohotově odhalí špatného partnera a u sklenky prosecca poskytne směs vztahového poradenství, komplimentů a drzých poznámek. Neohrožuje ji sexuálně, ale současně jí nabízí mužský pohled. Je citlivý jako nejlepší kamarádka, přímočarý jako muž a zábavný jako postava ze sitcomu. A právě ze sitcomu tato představa do značné míry pochází.
Z člověka se stal povinný módní doplněk
Filmový a seriálový stereotyp „gay best friend“, zkráceně GBF, se výrazně rozšířil především v devadesátých letech a na začátku nového tisíciletí. Queer postavy se konečně začaly dostávat do mainstreamových příběhů, často však pouze jako vtipní pomocníci heterosexuálních hrdinek.
Jack z Will & Grace, Stanford ze Sexu ve městě, Marc z Ošklivky Betty, Damian z Protivných sprostých holek nebo módní guruové z filmů jako Ďábel nosí Pradu vytvořili velmi snadno rozpoznatelný typ. Gay byl obvykle vtipný, extravagantní, posedlý módou a připravený vyřešit problémy ženy, kolem níž se skutečný příběh odehrával.
Podle analýzy publikované časopisem Gnovis Journal při Georgetown University americká spotřební kultura postupně proměnila „gay nejlepšího kamaráda“ v něco, co lze vlastnit. Časopis Teen Vogue jej v roce 2010 dokonce zařadil mezi věci, které by měla mít módní dospívající dívka. Vedle oblečení, šperků a dalších trendových položek se tak ocitl také člověk definovaný svou sexuální orientací.
Gay postava sice už nemusela být tragická, nebezpečná nebo potrestaná za svou sexualitu, jak tomu v minulosti často bývalo, ale získala nový úkol – zpříjemňovat život heterosexuálním lidem.
Takový posun nepochybně představoval určitou formu pokroku. Gayové byli vidět, mohli být sympatičtí a jejich přítomnost nebyla automaticky spojována s neštěstím. Problém spočíval v tom, že málokdy dostali vlastní život.
Jejich partnerské vztahy, rodiny, práce, nejistoty nebo konflikty zůstávaly mimo obraz. Objevili se, když hrdinka potřebovala radu, proměnu šatníku nebo někoho, kdo dramaticky protočí oči nad jejím novým přítelem. Také magazín The Advocate ve svém přehledu historie stereotypu „gay best friend“ popisuje, že gay postavy byly opakovaně redukovány na milovníky nakupování, dramat a proměn vzhledu, jejichž vlastní problémy ustupovaly do pozadí, dokud zrovna nepomáhaly heterosexuálním hrdinům.
Proč je „gay kamarád“ pro některé ženy tak lákavý?
Bylo by příliš jednoduché tvrdit, že blízká přátelství mezi heterosexuálními ženami a gay muži existují pouze kvůli televizi. Taková přátelství jsou samozřejmě skutečná a mohou být mimořádně hluboká. Výzkumy navíc naznačují, že jejich častý vznik má i pochopitelné psychologické důvody.
Studie zveřejněná v odborném časopise Evolutionary Psychology ukázala, že heterosexuální ženy považovaly rady gay mužů týkající se seznamování a partnerských vztahů za důvěryhodnější než stejné rady od heterosexuálních mužů nebo žen. Autoři to vysvětlovali především absencí sexuálního zájmu a partnerské konkurence.
Další výzkum zaměřený na komunikaci žen s gay a heterosexuálními muži zjistil, že ženy po zjištění, že je muž gay, komunikovaly uvolněněji a intimněji. Zmenšily se totiž jejich obavy, že si muž přátelskost vyloží jako sexuální zájem nebo že za jeho chováním stojí snaha je získat.
Gay muž tak může pro ženu představovat mužskou společnost bez části napětí, které někdy provází vztahy mezi heterosexuálními ženami a muži. Může s ní mluvit o mužích, přitažlivosti nebo vztazích, aniž by byl potenciálním partnerem. Žena se vedle něj může cítit bezpečněji a méně posuzovaná.
To všechno jsou legitimní základy přátelství. Seriálový stereotyp je však zjednodušil a proměnil v univerzální návod. Z možnosti, že si žena a gay muž mohou výborně rozumět, vytvořil očekávání, že si rozumět musejí.
Tolerance, ale pouze pro správný typ gaye
Touha po „nejlepším kamarádovi gayovi“ může být problematická také proto, že často zahrnuje velmi úzkou představu přijatelné homosexuality.
Žádaný gay bývá společenský, vtipný, upravený, štíhlý, emocionálně dostupný a přiměřeně zženštilý. Má rozumět módě, kultuře a vztahům. Nemá být příliš tichý, maskulinní, uzavřený, politický ani komplikovaný. A především nemá příliš zatěžovat okolí vlastními potřebami.
Výzkumník Russell Hoffman ve své analýze stereotypu „gay best friend“ popisuje, že tato postava bývá zobrazována jako bílý, relativně dobře zajištěný a štíhlý muž se vztahem k módě a luxusní spotřebě. Jeho úkolem je proměňovat a podporovat ženskou hrdinku, zatímco jeho vlastní možnost něco změnit bývá výrazně omezená.
Stereotyp tak nevytváří tlak pouze na to, aby gayové byli přátelští k ženám. Určuje také, kteří gayové budou heterosexuální společností snadno přijati.
Muž, který splní očekávanou roli, může být oslavován jako zábavný a „naprosto úžasný“. Gay, který se o módu nezajímá, nechce rozebírat cizí vztahy nebo působí příliš maskulinně, už do představy nezapadá. Stejně tak se do ní nevejdou gayové, kteří řeší homofobii, osamělost, rodinné problémy, sex, vlastní partnerské vztahy nebo jednoduše nemají náladu dělat někomu emocionální servis.
Přijetí se tak stává podmíněným. Můžeš být gay, pokud nás budeš bavit, podporovat a potvrzovat naši představu o tom, jak má gay vypadat.
Přátelství, ve kterém jeden člověk pouze obsluhuje druhého
Největší slabinou stereotypu není móda, výrazná gesta ani specifický humor. Gayové, kteří milují oblečení, muzikály nebo drby, samozřejmě existují. Problémem není ani zženštilost. Ta není méně autentická než maskulinita a sama o sobě by rozhodně neměla být terčem posměchu. Problematické je přesvědčení, že sexualita automaticky určuje osobnost a společenskou funkci člověka.
Od gay kamaráda se často očekává, že bude neustále k dispozici. Má poskytovat upřímné názory, ale takovým způsobem, aby byly zábavné. Má poslouchat problémy ostatních, ale příliš nemluvit o vlastních. Má být bezpečný, nekomplikovaný a vždy připravený dodat atmosféře trochu „duhovosti“.
Někteří gayové se do podobné role mohou sami postupně stylizovat, protože jim přináší přijetí. Zvláště v prostředí, kde není snadné navazovat vztahy s heterosexuálními muži, může být ženská skupina bezpečným prostorem. Cena za přijetí však někdy spočívá v tom, že člověk začne hrát očekávanou postavu místo toho, aby mohl být sám sebou.
Gay se pak nestává rovnocenným přítelem, ale společenskou službou. Je terapeutem, stylistou, důvěrníkem a prostředníkem mezi ženou a světem mužů. Všichni vědí, koho si jeho kamarádka právě našla a proč je to katastrofa. Málokdo ale ví, koho miluje on nebo co ho poslední dobou trápí.
Stereotyp nezmizel, pouze se naučil působit moderněji
Mohlo by se zdát, že podobné postavy patří především do éry Sexu ve městě. Organizace GLAAD však ve svém hodnocení queer reprezentace v hollywoodských filmech upozornila, že queer lidé jsou na roli „gay nejlepšího kamaráda“ redukováni i nadále.
Ve filmech jako Love Again, Your Place or Mine, Happiness for Beginners nebo At Midnight podle organizace queer postavy znovu sloužily především jako důvěrníci heterosexuálních hrdinů, aniž by dostaly vlastní výraznější dějovou linii. GLAAD zároveň zdůrazňuje, že nestačí queer postavy pouze umístit do pozadí heterosexuální romance. Potřebují vlastní vztahy, motivace a vývoj.
Rozdíl mezi dobrou a špatnou reprezentací přitom nespočívá v tom, zda se gay přátelí se ženou. Taková přátelství není potřeba z obrazovek odstraňovat. Postava pouze musí existovat také mimo tento vztah.
Měla by mít vlastní přátele, partnery, rodinu, chyby, konflikty a rozhodnutí. Nemusí být morálním vzorem ani dokonalým reprezentantem celé komunity. Stačí, když bude člověkem, nikoliv funkcí v příběhu někoho jiného.
Nehledejte „gaye“. Hledejte kamaráda
Na přání mít gay kamaráda nemusí být automaticky nic zlomyslného. Často vychází z obdivu, pocitu bezpečí nebo pozitivních zkušeností. Přesto stojí za to zamyslet se, co přesně od takového člověka očekáváme.
Chceme poznat někoho, s kým si budeme rozumět? Nebo hledáme postavu, kterou jsme viděli v televizi? Očekáváme rovnocenné přátelství? Nebo člověka, který bude obdivovat naše oblečení, poslouchat naše problémy a poskytovat nám mužský pohled bez nepříjemných komplikací?
Skutečné přátelství nevzniká castingem na určitou identitu. Vzniká tím, že se potkají dva lidé, kteří si mají co říct, dokážou se navzájem podpořit a zajímají se jeden o druhého.
Gay nejlepší kamarád může být fantastický. Stejně jako heterosexuální, bisexuální nebo lesbická nejlepší kamarádka. Neměl by však být fantastický proto, že splnil roli napsanou scenáristy romantických komedií. A už vůbec by neměl být něčím, co si člověk „vždycky přál mít“.
