„Zdravé opalování neexistuje,“ říká dermatolog Martin Lang. Jak si užít léto bez spálení, vrásek a falešného pocitu bezpečí?
Léto má být obdobím, kdy tělo na chvíli zpomalí, kůže zhnědne a člověk má pocit, že vypadá zdravěji než kdy jindy. Jenže právě tenhle „zdravý bronz“ je podle dermatologů spíš varovným signálem než důkazem vitality. Každé opálení totiž znamená, že se kůže brání poškození, a každé spálení si pamatuje déle, než bychom si možná chtěli připustit.
O tom, proč zdravé opalování vlastně neexistuje, proč SPF 50 neznamená automatickou ochranu na celý den a proč je solárium před dovolenou jeden z nejhorších nápadů, jsme mluvili s MUDr. Martinem Langem. Dermatolog a venerolog, který absolvoval všeobecné lékařství na 1. lékařské fakultě Univerzity Karlovy a působí mimo jiné na Dermatovenerologické klinice Všeobecné fakultní nemocnice v Praze a na Klinice preventivní dermatologie, dokáže o kůži mluvit věcně, srozumitelně a bez zbytečného strašení. I proto v rozhovoru vysvětluje, co se v kůži děje při spálení, jak správně používat opalovací krém, proč nestačí řešit jen SPF a jak si užít léto tak, aby se nám za pár let nevrátilo v podobě pigmentových skvrn, vrásek nebo vážnějších kožních problémů.
Pane doktore, léto má většina lidí spojené s dovolenou, koupáním a opálenou kůží. Vy ho jako dermatolog pravděpodobně vnímáte trochu jinak. Co se vám vybaví jako první, když se řekne kůže a léto?
Jako první se mi vybaví melanom a jiné kožní nádory. Kdybych ale odpovídal úplně lidsky, vybaví se mi aperol, bazén a sluníčko. (smích)
Mnoho lidí má pocit, že lehké opálení je známkou zdraví. Je opálená kůže opravdu zdravá?
Ne. Každé opálení je vlastně obranná reakce kůže. Kůže se tvorbou pigmentu brání tomu, aby docházelo k dalšímu poškození. Opálená kůže ale zároveň znamená, že už poškozená je. Slunce ji poranilo a došlo i k poškození DNA. Opálení je tedy známkou toho, že kůže už určité poškození utrpěla.
Dá se tedy říct, že žádné opalování vlastně není zdravé?
Není. Každé opálení znamená, že se kůže snaží bránit. Už samotné opálení ukazuje, že je poškozená.
Na druhou stranu se často připomíná, že slunce podporuje tvorbu vitaminu D v kůži. Jak se na tento argument díváte?
Ano, ale k tvorbě vitaminu D stačí poměrně krátký čas na slunci, zhruba patnáct až třicet minut. Většina populace v našich zeměpisných šířkách má vitaminu D stejně málo, takže je často potřeba ho doplňovat formou suplementace.
Většina lidí se i přesto rozhodne, že se chce opálit, protože jim pobyt na slunci dělá dobře. Jak se tedy při opalování nebo delším pobytu venku chránit co nejlépe?
Základních možností ochrany je několik. To hlavní, co všichni známe, jsou opalovací krémy. U nich se lidé většinou dívají na ochranný faktor, ale SPF, které známe nejčastěji, není jediné. SPF nás chrání jen proti UVB záření. To způsobuje spálení a pozdější formu opálení.
Důležité je ale chránit se také proti UVA záření, které způsobuje photoaging, tedy stárnutí kůže, a zároveň stojí za prvním rychlým opálením, tedy za barvou, která se objeví už během několika minut. Melanin je v kůži do určité míry připravený a UVA záření ho rovnou zabarví, takže efekt je velmi rychlý. Dlouhodobější opálení způsobené UVB zářením pak stimuluje melanocyty, tedy buňky, které tvoří pigment. To je potom známka takzvaného starého opálení.
U krémů je velmi důležité množství, což většina lidí podceňuje. U SPF 50 se počítá s tím, že by se na jeden centimetr čtvereční měly použít dva miligramy krému. Na celé tělo to odpovídá zhruba množství o velikosti pingpongového míčku.
To je poměrně hodně. Znamená to, že se ochranný faktor snižuje ve chvíli, kdy použijeme menší množství krému?
Je to docela dost a většina lidí si krému dává málo, často jen dvacet až padesát procent doporučeného množství. Když se tedy někdo namaže padesátkou, ale použije malé množství, reálně se může dostat třeba na ochranný faktor dvacet nebo deset s méně. Lidé většinou aplikují třetinu, maximálně polovinu množství, které by správně použít měli.
A pokaždé, když člověk vleze do vody, je potřeba se potom znovu namazat?
Vždy záleží na více faktorech. Obecně se doporučuje krém znovu aplikovat jednou za dvě až tři hodiny. Když ale hodně svítí slunce, člověk se výrazně zapotí, jde do vody a ví, že je na přímém slunci, je vhodné se přimazávat opakovaně. I když je krém voděodolný, odolný proti otěru nebo má další vlastnosti, vydrží jen určitou dobu. Navíc, když vylezete z vody a utřete se ručníkem, velkou část krému si mechanicky setřete. Voděodolnost tedy rozhodně neznamená, že se ráno namažete a máte na celý den vystaráno.
Kromě opalovacích krémů se dá před sluncem chránit také oblečením, slunečními brýlemi nebo pokrývkou hlavy. U krémů známe SPF, u oblečení se ale mluví o UPF. Co přesně tento údaj znamená?
Jde o ochranný faktor tkaniny, který říká, kolik UV záření daná látka propustí. Je to zkratka pro Ultraviolet Protection Factor a používá se právě u textilu.
Dokážete uvést konkrétní příklad třeba u trička? Jakou propustnost může běžné oblečení mít?
Dnes se vyrábí přímo UV oblečení, u kterého je hodnota UPF jasně definovaná. Například UPF 15 propustí jednu patnáctinu UV záření, zatímco UPF 50 jednu padesátinu, což jsou méně než dvě procenta. Běžná bavlna může mít faktor zhruba pět až deset, syntetická vlákna třeba kolem třiceti a merino vlna může dosahovat i hodnoty kolem padesáti.
Když se zaměříme na ochranu, kterou lidé znají nejvíc, tedy SPF, je vždy nutné sáhnout po padesátce, která se doporučuje nejčastěji? Nebo může někdy stačit třicítka či dvacítka?
Jak už jsme říkali, záleží na množství krému, které na sebe člověk dá. Když víte, že nebude tolik svítit, použijete dostatečné množství třicítky a nanesete ji správně, může stačit. Padesátka je ale lepší v tom, že odpouští víc chyb. Většina lidí si totiž nanese menší množství krému, než by měla, takže se pak i s padesátkou dostane reálně někam k dvacítce nebo třicítce. Proto je padesátka bezpečnější volba. Když ale víte, že budete venku třeba jen hodinu a nebude úplně jasno, třicítka stačit může.
Ve společnosti pořád přežívá představa, že SPF 50 brání hezkému opálení a že se člověk s tak vysokým faktorem vlastně neopálí. Je to opravdu mýtus?
Když si padesátku nanesete správně, cílem je právě to, aby se kůže neopálila, protože tím opalování blokujete. Opálení je známka poškození, takže nechcete, aby k němu docházelo.
Mluvil jste také o tom, že při pobytu na slunci je důležitý časový faktor. Jakou roli v tom hraje UV index?
UV index je podle mě velmi užitečná věc. Já osobně se třeba před tím, než jdu odpoledne do bazénu, podívám do aplikace s počasím, jaký je UV index. Když vidím, že třeba od pěti hodin odpoledne klesne pod dvě, vím, že už se nemusím mazat a můžu si jít lehnout k bazénu.
Dá se tedy obecně říct, že když UV index vystoupá nad dvě, měl by člověk začít myslet na ochranu kůže?
Ano, pokud je UV index vyšší, je dobré se chránit. Když je pod dvěma, riziko je výrazně nižší. Jakmile ale stoupá, je vhodné myslet na ochranu kůže.
Co se v kůži děje ve chvíli, kdy to člověk přežene, ochranu podcení a spálí se?
Spálení je akutní zánět kůže. Slunce poškodí kožní buňky, které odumírají, a kůže se začne bránit zánětem. Je to podobné jako u jiných typů poškození, třeba když se člověk spálí žehličkou. Proto je kůže horká, červená a bolestivá. V podstatě jde o popáleninu. Od slunce se člověk dokáže spálit i hodně, klidně až do puchýřů. To se stává například tehdy, když lidé vyjdou na přímé slunce, nenamažou se a zůstanou tam dlouhou dobu. Pak může jít už o popálení druhého stupně.
Jak takové spálení prakticky řešit? Kdy je na místě zajít za odborníkem a kdy si člověk vystačí s domácí péčí?
Když je kůže akutně spálená, jde o zánět. Pokud to člověk přežene, vhodné jsou krémy s panthenolem. Když je spálení výraznější, velmi dobře fungují kortikosteroidy, i když je lidé často nemají rádi. Dokážou totiž potlačit zánět.
Takže pokud je spálení výrazné, může dávat smysl řešit ho s odborníkem, protože ten může doporučit nebo předepsat vhodnou léčbu?
Když to člověk přežene a spálení je výrazné, klidně je možné zvolit kortikosteroidní krém nebo mléko. V takovém případě může být nejlepší volbou, protože řeší samotný zánět.
Mazání opalovacím krémem nemá význam jen kvůli tomu, abychom se nespálili. Často se mluví také o prevenci stárnutí kůže a vrásek. Co byste doporučil člověku, který nechce ve čtyřiceti vypadat na šedesát?
S nadsázkou? Botox. (smích) Ale vážně: u slunečního záření můžeme rozlišit akutní změny, tedy spálení, a chronické změny, kam patří photoaging. Ten je způsobený hlavně UVA zářením. Kůže má navíc takzvanou sloní paměť. To, že se spálíme už v dětství, nám neodpustí a časem nám to vrátí.
Dá se tedy říct, že každé spálení je takový pomyslný černý puntík, který si kůže pamatuje?
Ano. Už když se jako děti někde spálíme, zakládáme si tím na to, že nám to kůže jednou vrátí. Může se více vrásčit, mít nepravidelný pigment a pigmentové skvrny. Dá se to představit jako gumička, kterou necháme venku na slunci. Časem ztratí elasticitu, při natažení začne praskat a bude zpuchřelá. Podobné je to s kůží, kde slunce oslabuje kolagen.
Platí u prevence stárnutí kůže totéž, co u ochrany před akutními projevy slunce? Tedy používat vysoké SPF v dostatečném množství? Nebo se dá dělat ještě něco dalšího?
Po každém opalování je dobré kůži zklidnit a hydratovat, protože slunce ji vysušuje. Po pobytu na slunci se proto hodí používat zklidňující krémy, například s aloe vera nebo panthenolem. Pomáhají pokožku zklidnit a vrátit jí hydrataci, o kterou během opalování a pobytu na slunci přichází. Vysušovat ji může také voda v bazénu, takže je důležité doplnit kůži dostatek hydratace.
Velkým trendem posledních let je skincare, tedy každodenní péče o pleť. Jak se na ni díváte? Jste příznivcem vícekrokové rutiny, nebo podle vás často stačí třeba jen dobře zvolený krém s SPF?
Vždy záleží na tom, co je v konkrétním krému namícháno. V jednom přípravku může být více složek, takže každý by si měl skincare zvolit podle své pleti. I krémy s SPF dnes mohou fungovat jako jediný krém. Dají se vybrat přípravky pro mastnější pleť i pro suchou pleť.
Dnes máme k dispozici širokou škálu produktů, od hutnějších krémů přes tyčinky s SPF až po sprejové mlhy a fluidy, které jsou velmi lehké a vhodné třeba i na sport. Navíc už často nezatékají do očí. Já jsem se dříve nerad mazal právě proto, že mě krémy štípaly v očích, hlavně když jsem vlezl do bazénu. Současné přípravky jsou ale mnohem lépe vychytané, nestékají a netečou po obličeji tak jako dřív.
Na závěr se musím zeptat na solária. Spousta lidí do nich chodí před dovolenou, aby „získali bronz“ ještě před odjezdem a u moře se nespálili. Je to dobrý nápad?
Není to dobrý nápad. Kůži si člověk poškodí už dopředu. Zdravé opalování neexistuje. Často se říká, že člověk pojede k moři už se základem, ale tak to není.
Čím to je? Je solárium škodlivější než slunce?
Je to ve skutečnosti ještě horší, protože v soláriu dostanete extrémně koncentrovanou dávku UVA záření. To sice kůži rychle zbarví, ale neposkytne jí skutečnou ochranu. Nevytvoří totiž ochranné ztluštění pokožky, které dělá až UVB záření na přirozeném slunci. Lidé pak přijedou do Chorvatska sice hnědí, ale jejich kůže je tenká a proti spálení chráněná naprosto minimálně. K moři si tak zbytečně vezou poškozenou pleť a falešný pocit bezpečí.
Je tedy mýtus, že když se člověk opálí v soláriu, ochrání ho to potom před sluncem?
Ano. UVA záření nám jen zabarví kůži z pigmentu, který už byl vytvořený. Slunce u moře ale působí také UVB zářením, které stimuluje kožní buňky, melanocyty, aby začaly tvořit nový pigment a vytvořily ho víc. Solárium tedy člověka před sluncem neochrání.
Takže vaše doporučení zní: solárium za žádných okolností?
Ano. Solárium je špatný nápad. Kůži nechrání, jen ji poškozuje, takže bych ho nedoporučoval.
