„Nezáleží na tom, kdo dítě drží za ruku, ale jestli ho drží s láskou.“ Dvě maminky ze Slovenska napsaly pohádku pro děti z duhových rodin. Teď ji chtějí dostat mezi čtenáře
Na Slovensku chtějí vydat knihu, která tam podle nich dosud chybí. Klaudia a Lucia, dvě maminky malé dcery, napsaly soubor pohádek pro děti z duhových rodin. Ne proto, aby někomu něco složitě vysvětlovaly, ale aby děti, které vyrůstají třeba se dvěma mámami nebo dvěma táty, mohly v příbězích konečně zahlédnout i vlastní domov. Projekt, který nejdřív vznikal jen pro jejich dceru, se postupně proměnil v knihu o přijetí, bezpečí a rozmanitosti. Aby ji mohly skutečně vydat a dostat tam, kde je podle nich potřeba, spouštějí crowdfundingovou kampaň. „Chceme, aby každé dítě cítilo lásku, přijetí a bezpečí všude, kam přijde,“ říkají v rozhovoru.
Když jste mi psaly, označily jste se jednoduše jako „dvě maminy“. Kdo vlastně jste a jak byste samy popsaly příběh, který vás dovedl až k napsání vlastní dětské knihy?
Jmenujeme se Klaudia a Lucia. Jsme partnerky čtyři roky a poznaly jsme se přes internet. Po roce jsme spolu začaly bydlet a v roce 2025 se nám narodila naše vysněná dcerka. Od začátku našeho vztahu jsme se bavily o rodině a obě jsme věděly, že si ji jednou založíme. Chtěly jsme si ale nejdřív dokončit vlastní bydlení a pár měsíců poté, co se nám to podařilo, jsme usoudily, že nastal správný čas.
Byly jsme velmi šťastné, když jsme zjistily, že to vyšlo. V té chvíli už jsme nepřemýšlely jen jako partnerky, ale také jako budoucí maminky naší dcery. Vzhledem k tomu, že situace LGBT+ lidí na Slovensku je kritická, jsme samozřejmě měly i obavy, jak nás bude vnímat společnost. Naše touha po rodině ale byla silnější a nenechaly jsme se odradit.
Když jsme dcerku čekaly, chtěly jsme jí číst nějakou knížku, aby už v bříšku poslouchala naše hlasy. Zároveň jsme už tehdy toužily cítit rodinnou atmosféru. A právě tam jsme narazily na problém. Zjistily jsme, že neexistuje literatura, ve které by byly dvě maminky a mluvily s miminkem už během čekání na něj. Našly jsme sice knihu, kde rodiče promlouvají k miminku v bříšku, ale všude byla jen maminka s tatínkem. Rozhodly jsme se, že to změníme.
Tehdy jsme začaly psát různé příběhy. Nejprve to byly jen příběhy o tom, jaké maminky jsou, jak se těší na své miminko a jak moc ho už tehdy milovaly.
Vzpomínáte si na moment, kdy vám došlo, že dětem z duhových rodin na Slovensku chybí kniha, ve které by se mohly opravdu poznat?
Přesně v té chvíli, kdy jsme se rozhodly, že chceme naší dceři číst příběhy o dvou maminkách už v bříšku. Když jsme se ale zamyslely nad tím, že kromě několika českých a anglických knih na Slovensku neexistuje žádná pohádka, ve které vystupují dvě maminky, došlo nám, že to chybí.
Nikdo dosud nenapsal knihu, kde jsou dvě maminky a vychovávají dítě. Kde mu ukazují, jak je svět krásný, jakou hodnotu má láska a jak důležité je ukázat dítěti, že jeho rodina je výjimečná, ať vypadá jakkoliv.
Nejdůležitější pro nás bylo vložit do řádků naší knihy myšlenku, že se dítě má cítit přijaté a v bezpečí. Hlavně proto, že žijeme ve společnosti, kde je dítě často odsuzováno za to, jaká je jeho rodina. A tak se z několika příběhů začala postupně tvořit kniha, která má dnes už 27 pohádek. Nejprve jsme ji nabídly jen duhovým rodinám, ale nakonec z toho vznikla sbírka na vydání knihy, kterou máme od prosince a zbývá už jen pár dní.
Byla to spíš osobní zkušenost, rodičovská potřeba, nebo dlouhodobý pocit, že podobné příběhy v dětském světě prostě nejsou vidět?
Pravděpodobně všechno dohromady. Osobní zkušenost s tím, jak je LGBT+ téma vnímáno tady na Slovensku. Rodičovská potřeba chránit naše dítě co nejvíc. A také pocit, že chceme, aby vidělo, že jeho rodina je přesně taková, jaká má být – plná lásky.
Jednou se nás někdo zeptal, co budeme dělat, když naši dceru budou šikanovat. Naše odpověď tehdy i dnes je, že uděláme všechno, co bude v našich silách, abychom změnily vnímání společnosti právě tím, že budeme mluvit o inkluzi a začlenění všech dětí, tedy i naší dcery.
Co podle vás pro dítě znamená, když vyrůstá v rodině, která je plná lásky, ale v pohádkách, knížkách, školce nebo škole jako by skoro neexistovala?
Dítě může získat pocit, že jeho rodina není stejně hodnotná jako ostatní. Pokud nikde nevidí rodinu podobnou té své, může se cítit nepochopené nebo neviditelné. Právě proto je důležité, aby se dokázalo v příbězích poznat.
Děti často vnímají svět mnohem přímočařeji než dospělí. Myslíte, že problém s přijetím různých podob rodiny mají spíš děti, nebo dospělí kolem nich?
Děti se učí napodobováním, a to se týká všeho. Když vidí, jak se chovají dospělí nebo co říkají, přebírají to. Rodí se jako nepopsaná tabule a nezáleží jim na tom, kdo je miluje. Záleží jim na tom, jestli jsou milované.
Jak jste samy přemýšlely o tom, aby kniha nebyla „vysvětlovací příručka“ pro dospělé, ale opravdu hezký, přirozený a pohádkový příběh pro děti?
Děti ještě nemají dospělé racionální myšlení. Mají ale bohatou fantazii a svět vnímají skrze příklady. Proto jsme naše příběhy psaly na příkladech z přírody. Dá se na ní zrcadlit všechno.
My lidé jsme jako stromy. Každý strom je jiný. Některý je vyšší, jiný nižší, některý je jehličnatý, jiný listnatý. Přesto společně tvoří jeden krásný celek. Právě v té odlišnosti je příroda krásná. Stejně jako my lidé. I my jsme všichni jiní. Kdybychom byli všichni stejní, náš svět by nebyl tak rozmanitý.
Aby tedy dítě našim příběhům rozumělo a zároveň jsme do nich vložily podstatu toho, co mu chceme říct, hledaly jsme rozmanitost právě v přírodě.
Můžete přiblížit, o čem vaše kniha je? Jaký svět v ní děti najdou a jakou emoci jste chtěly, aby v nich po dočtení zůstala?
Je to kniha plná příběhů určená pro rodiče a všechny děti, ale především pro duhové děti. Věnujeme se v ní různým tématům, jako je inkluze do společnosti a přijetí každého dítěte bez rozdílu.
Jemným způsobem odpovídáme na otázku, proč dítě nemá tatínka, ale dvě maminky, a podporujeme myšlenku, že každá rodina je jedinečná. Že neexistuje jen jedna správná rodina. Rodina jsou i dvě maminky, dva tatínkové, maminka s tatínkem, samoživitel nebo samoživitelka, prarodiče, kteří vychovávají své vnouče, adoptivní rodina. Zkrátka všichni.
Vedle pohádek může být kniha také jemnou oporou pro rodiče při rozhovorech s dětmi o rodině, lásce a rozmanitosti.
Původně to byla kniha určená jen pro naši dceru. Psaly jsme ji pro ni. Ale protože jsme věděly, že společnost není dostatečně přijímající, chtěly jsme se o tyto příběhy podělit. Aby co nejvíce dětí vidělo, že i jejich rodina může být v knize a že je úplně v pořádku, ať vypadá jakkoliv.
Název, ilustrace, jazyk, hlavní postavy – co pro vás bylo při tvorbě knihy nejtěžší trefit tak, aby příběh působil citlivě?
Těžko říct. My dvě se dokážeme velmi dobře doplňovat. Lucka vidí souvislosti a má velmi dobré logické myšlení, Klaudia je zase spíš umělecký typ. Lucka tedy vždy napsala příběh a Klaudia ho umělecky dotvořila.
Vždy nám to šlo tak nějak od ruky, takže jsme neměly pocit, že by bylo něco vyloženě náročné. Asi proto, že jsme obě měly jeden cíl a jednu vizi – pomoct lepší inkluzi, pochopení a pocitu bezpečí.
Na Slovensku je téma LGBT+ lidí a duhových rodin stále velmi citlivé a často politizované. Měly jste někdy strach, jaké reakce kniha vyvolá?
Ano, samozřejmě. Vydáváme něco, co na Slovensku ještě není, a zvlášť v době, kdy je naše komunita poměrně často napadána. Máme k tomu proto velký respekt. Nenecháme se ale odradit.
Děláme to pro ty, kteří ještě nemají hlas a neumějí se bránit – pro naše děti. Říkáme si, že kdybychom se bály my, jakým příkladem bychom byly pro naši dceru? Proto jsme tady a proto do toho jdeme i přes strach a nejistotu.
Setkaly jste se už při kampani i s negativními reakcemi? A pokud ano, co vám v takových chvílích pomáhá nepolevit?
Musíme říct, že ne. Právě naopak. Díky naší knize jsme poznaly mnoho skvělých lidí nejen z naší komunity, ale obecně. Dostaly jsme krásné reakce, lidé nám drží palce a na knihu se už těší.
Je neuvěřitelné, kolik lidí se dokázalo spojit kvůli jednomu projektu. Pomáhají nám organizace Dúhové rodiny, Iniciatíva Inakosť, Združenie rodičov a priateľov LGBT+ ľudí a mnoho dalších lidí, kterým i touto cestou ze srdce děkujeme.
Přišla vám nějaká zpráva od rodičů, queer lidí nebo lidí z duhových rodin, která vám potvrdila, že má smysl do toho jít?
Přišlo nám jich hodně a moc si toho vážíme. Naší knize jsme věnovaly hodně času, ať už psaním, kreslením, propagací kampaně nebo oslovováním různých sponzorů. Někdy je to náročné, ale právě v takových chvílích nás ženou dopředu nejen slova lidí, ale i pomoc, které se nám při vydávání dostává.
Říkáte, že chcete, aby se kniha dostala všude tam, kde je potřebná. Kde si ji představujete nejvíc – v dětských pokojích, školkách, školách, knihovnách, poradnách?
Nejlépe všude. Víme ale, že to je momentálně nereálné. Bylo by skvělé, kdyby všude, kam děti přijdou, cítily pochopení a mohly být samy sebou. Nejdřív jim my dospělí musíme ukázat, že se jako společnost dokážeme přijímat takoví, jací jsme.
Kniha by tedy měla být tam, kde chtějí dítěti vysvětlit rozmanitost a dát mu najevo, že každá rodina je výjimečná stejně jako každé jedno dítě.
Až knihu vydáme, chceme pořádat komunitní čtení a spojit je s diskusemi a různými aktivitami pro děti. Nechceme skončit jen u knihy. Do budoucna bychom rády vytvářely různé omalovánky se všemi typy rodin, pexesa, nálepky, knihu o dvou tatíncích a cokoliv dalšího, co dětem pomůže s inkluzí a začleněním do společnosti. Rády bychom knihu nabídly také na českém trhu, protože je podle nás stejně důležitá i tam.
Co všechno dnes obnáší vydat takovou knihu bez velkého nakladatelství za zády? Je crowdfunding i způsob, jak zjistit, jestli po podobném příběhu existuje skutečná společenská poptávka?
Je toho neuvěřitelně hodně. Věděly jsme, že napsáním a ilustrováním knihy to nekončí. Protože jsme chtěly vybrat co nejvíce finančních prostředků na její vydání, každý den jsme oslovovaly velké množství lidí, kterým by se naše kniha mohla líbit. Psaly jsme různým organizacím a firmám, ale často se nám ani nikdo neozval.
Nakonec se nám podařilo vybrat cílovou částku a tehdy to teprve začalo být pestré. Zjistily jsme, co všechno vydání knihy obnáší. Musíme přijít na to, kolik knih můžeme vydat, vymyslet záložky a dárková balení, která dáme našim podporovatelům. Musíme řešit, jak se bude kniha prodávat, kde ji budeme prodávat, zajistit distribuci, mít rozpočet a nepřekročit ho.
Naše kniha musí ještě projít jazykovou korekturou, editací, grafickou úpravou a podobně. Jak už jsme zmiňovaly, naštěstí kolem sebe máme lidi, kteří nám s tím pomáhají, takže na to všechno nejsme samy. Momentálně hledáme možnosti a vydavatele, který by nám s tím celým pomohl, a pevně věříme, že se nám to v dohledné době podaří.
Kdybyste si představily dítě, které jednou vaši knihu otevře a poprvé v ní uvidí rodinu podobnou té své – co byste si přály, aby si v tu chvíli řeklo?
Že jeho rodina je krásná. Aby cítilo, že nezáleží na tom, kdo ho drží za ruku, ale na tom, že ho drží s láskou. Protože domov není jen místo. Je to pocit. Je to objetí. Je to hlas, který mu šeptá, že je milované.
