„Když začne přicházet únava, jednoduše si vezmeš další drogu.“ Muž otevřeně popisuje realitu gay orgií a chemsexu

Když se o gay sexu mluví veřejně, většinou se debata rychle stočí do dvou poloh. Buď k moralizování, nebo k fascinaci. Reálné zkušenosti lidí, kteří se v podobném prostředí skutečně pohybují, ale bývají mnohem méně jednoznačné. Nejsou ani tak provokativní, jak si část společnosti představuje, ani tak bezstarostné, jak někdy působí na sociálních sítích nebo v pornografii.

Můj blízký přítel, který chtěl zůstat anonymní, se již několik měsíců pohybuje v prostředí gay group akcí a chemsex parties. V rozhovoru popisuje svět, do kterého se poprvé dostal víceméně náhodou přes Grindr, a který podle něj funguje na zvláštní kombinaci důvěry, anonymity, adrenalinu i nepsaných pravidel. Otevřeně mluví o drogách, sexuálních hranicích, zdravotních rizicích i o tom, proč se lidé na podobné akce vracejí navzdory tomu, že dobře vědí, jak vyčerpávající nebo nebezpečné někdy mohou být.

Jak ses dostal do prostředí gay orgií a co tě na tom nejvíc přitahovalo?

Dostal jsem se k tomu vlastně docela nenápadně. Na Grindru jsem si hledal kluka a s jedním jsem si začal psát. Domluva byla taková, že dorazím k němu domů, kde bude jen on a jeho kamarád, takže jsem přesně s tímhle počítal. Jenže když pro mě přišel úplně jiný člověk, ve skutečnosti majitel bytu, a já pak vyšel nahoru, čekalo tam několik dalších chlapů. Byl to pro mě docela šok. V té době jsem ale byl hodně otevřený novým zkušenostem, což mi do určité míry zůstalo dodnes, takže jsem to nakonec vzal spíš jako výzvu.

Takže ses v tu chvíli nebál, když jsi tam najednou viděl tolik lidí?

Ne. Spíš jsem si řekl: tak jo, jdeme do toho.

Měl jsi předtím nějaké představy o orgiích, které se později ukázaly jako úplně odtržené od reality?

Víc jsem o tom začal přemýšlet až později, když jsem slyšel zkušenosti dalších lidí a jejich pohled na podobné akce. Hodně totiž záleží na tom, na koho člověk narazí. Já měl štěstí, že jsem se pohyboval mezi lidmi, kteří mi seděli a u nichž jsem se cítil bezpečně.

Zároveň jsem postupně zjistil, že některé věci, které jsem o podobném prostředí slýchal, realitě úplně neodpovídaly. Často se to celé idealizuje nebo naopak zjednodušuje. Existuje například představa, že gay komunita je namyšlená a až posedlá vzhledem. A do určité míry jsem se s tím opravdu setkal. Když má někdo určité postavení, zná „správné“ lidi nebo se pohybuje v konkrétní skupině, může se stát, že se začne nad ostatní povyšovat – i když k tomu ve skutečnosti nemá žádný důvod.

Co jsi díky svým zkušenostem pochopil o fungování takových akcí?

Pochopil jsem hlavně to, že když na takovou akci jdeš, nemůžeš si moc vybírat. Není to o tom, že budeš jen s jedním člověkem nebo že si řekneš, že s někým nechceš nic mít. Většinou tam musíš jít s nastavením, že ať tam bude kdokoliv, tak si to prostě užiješ.

V tu chvíli člověk asi zažívá velké vzrušení a možná mu začne být jedno, jestli se mu ten druhý opravdu líbí…

U lidí, kteří při tom užívají drogy, bych řekl, že ano. Zároveň se v takovém prostředí hodně projeví sexuální preference člověka – tedy jestli je spíš aktivní, pasivní, nebo versatilní. Pokud je někdo vyloženě pasivní, může vyhledávat jen určitou roli. Tím se ale trochu ztrácí všestrannost celé skupiny, protože většina lidí na podobných akcích bývá spíše versatilní, takže je prostor pro větší vzájemnost.

Málokdy se podle mě stává, že by někdo zůstával striktně jen v jedné roli. I lidé, kteří jsou v běžném životě třeba výhradně aktivní, bývají v takovém prostředí otevřenější zkoušení nových věcí. Takže i když má někdo jinak jasně nastavené hranice nebo preference, pod vlivem drog se může stát, že začne víc experimentovat.

Více v Galerii

Zdroje: Adobe Stock/ Se svolením

Zmiňuješ, že se při takových akcích užívají drogy. Existují vůbec „akce“, kde by tomu tak nebylo?

Osobně jsem o žádné neslyšel. Co se týče gay komunity, asi bych řekl, že moc ne.

Jak dlouho orgie obvykle trvají?

Záleží, ale řekl bych, že minimálně kolem dvanácti hodin. Může to začít třeba kolem šesti večer a pak se to odvíjí od lidí. Někdo přichází, někdo odchází, někdo si dává pauzu, takže se to pořád mění.

To musí být asi dost náročné, zvlášť fyzicky…

Co se týče energie, tam hrají velkou roli právě drogy, protože člověka výrazně povzbudí. Problém je ale v tom, že když začne přicházet únava, jednoduše si vezmeš další drogu nebo to nějakým způsobem vykompenzuješ. Z pohledu fyzické stránky, když budu mluvit za sebe, může to být například v pasivní roli pro některé lidi poměrně náročné a občas si potřebují dát pauzu. Já osobně jsem ale nikdy nezažil žádnou výraznější bolest ani moment, kdy bych měl pocit, že musím skončit. Jsem v tomhle směru dost flexibilní, takže vydržím opravdu hodně.

Jaké praktiky bývají na podobných akcích nejčastější?

Často se tam objevuje například dvojitá penetrace nebo různé formy skupinového sexu. Někdy i poměrně akrobatické polohy. Běžný je rimming a v okruhu lidí, ve kterém jsem se pohyboval, byl poměrně častý také fisting. Zažil jsem i člověka, kterého vzrušoval spanking, nebo lidi nosící psí masky.

A jak podobné akce obvykle fungují po organizační stránce? Je potřeba, aby je někdo koordinoval?

Když je tam hlavní hostitel, měl by mít o všem alespoň základní přehled a trochu se starat o ostatní. Většinou tam bývá ještě s někým blízkým nebo s kamarádem, který ví, jak to u něj chodí a co případně dělat. Už během akce tak existuje určitá forma organizace a kontroly nad situací.

Co se během podobné akce děje kromě samotného sexu?

Průběžně se uklízí a hodně se dbá na hydrataci. Neustále se připomíná pití vody, aby na to lidé nezapomínali. Ve výsledku je to vlastně důležitá součást celé akce.

A když akce skončí? Prostě jdeš domů, nebo..?

Většinou ti, kteří zůstávají déle, pomáhají hostiteli s úklidem. Pokud akce trvá opravdu dlouho, je potřeba dát byt zase do pořádku. Na každého navíc drogy působí trochu jinak. Ve chvíli, kdy si už člověk nedává další dávku, se uklidní a není tolik sexuálně nabuzený. Pak se většinou uklízí, a když je hotovo, lidé buď odejdou domů, nebo ještě nějakou dobu zůstávají a jen odpočívají.

Co ti po podobné akci nejvíc pomáhá dát se fyzicky dohromady?

Dám si sprchu, vezmu vitamíny a jdu spát. To je asi moje hlavní „léčba“. Jinak nemám žádný speciální režim. Občas se stane, že mám po těch hodinách podrážděný zadek, takže používám mastičku a beru to spíš preventivně. Z minulosti vím, že tahle část těla dostává zabrat a je potřeba se o ni starat, aby nedošlo k nějakému poranění. Jinak je pro mě nejdůležitější hlavně hodně pít.

Zažil jsi někdy situaci, kdy někdo překročil tvoje hranice nebo tě tlačil do něčeho, co ti nebylo příjemné?

Když člověk na podobnou akci jde, musí na to být určitým způsobem nastavený. Neříkám, že mu musí být všechno jedno, ale měl by být opatrný a počítat s tím, že nezná všechny lidi ani prostředí. Já jsem třeba často přesně nevěděl, kam jdu, za kým jdu nebo kdo další tam bude. Je to do určité míry skok do neznáma, ale člověk do toho zároveň vstupuje vědomě. Pokud to chce alespoň jednou zažít, musí být připravený ten krok udělat.

Co se týče nepříjemných zkušeností, slyšel jsem o případech, kdy se lidé k ostatním nechovali dobře nebo nerespektovali jejich hranice. Já měl naštěstí štěstí a nic zásadního se mi nestalo. Jen jednou se mi na skupinové akci stalo, že na mě jeden člověk zkoušel něco, co mi bylo nepříjemné. Řekl jsem mu to, chvíli v tom ještě pokračoval, ale když jsem důrazně zopakoval, že mi to vadí, přestal. Jinak jsem nezažil nic vyloženě špatného.

Velkým tématem bývá také bezpečnost a pohlavně přenosné nemoci. Ty sám jsi podle svých slov dvakrát prodělal kapavku. Jak velké podle tebe riziko skutečně je?

Jednoznačná odpověď asi neexistuje, protože hodně záleží na přístupu každého člověka. Na podobných akcích se to ale běžně řeší. Lidé se navzájem ptají, jestli jsou na PrEPu nebo jestli jsou „čistí“. Samozřejmě pokud má někdo nějakou pohlavní nemoc, neměl by na takové akce chodit nebo by neměl spát s dalšími lidmi. Já jsem na tohle docela citlivý, protože jsem něco chytil od člověka, který o tom buď nevěděl, nebo do toho šel i přesto. O to důležitější je chodit pravidelně na testy a otevřeně o tom mluvit ještě před samotnou akcí.

Takže člověk musí počítat s tím, že určité riziko existuje vždycky?

Určitě. Každý do toho musí jít s vědomím, že něco chytit může. To riziko tam zkrátka je. Většina lidí je dnes na PrEPu, takže se výrazně snižuje pravděpodobnost HIV. 

Kdybys měl někomu, kdo o podobné zkušenosti přemýšlí poprvé, dát jednu radu, co by to bylo?

Určitě bych řekl, ať se toho nebojí. Je to velká věc a já sám jsem před první zkušeností dlouho sbíral odvahu. Mě tehdy nakopl alkohol, což úplně nedoporučuji, ale strach je podle mě normální. Důležité je vědět, že člověk může kdykoliv odejít, kdykoliv říct ne a kdykoliv dát najevo nesouhlas.

Co ještě může pomoct, aby se člověk cítil jistěji a bezpečněji?

Klidně může dát někomu blízkému vědět, kam jde. Dnes není problém sdílet polohu nebo být s někým v kontaktu přes telefon, protože mobily se tam normálně používají. Člověk může kamarádovi napsat, že se necítí dobře nebo že ho to tam nebaví, a mít tak určitou pojistku. A hlavně – zbytečně se nestresovat a užít si to. Každý to jednou zažil poprvé a je úplně v pořádku být nervózní.