„Jsem závislý na sexu. Týdně zvládnu i pět rychlovek,“ přiznává čtenář. Jaké problémy mu jeho závislost přináší?
Když říkáte, že jste závislý na sexu, co si pod tím má člověk konkrétně představit? Kdy jste si poprvé uvědomil, že už nejde jen o „normální“ chuť na sex, ale o něco, co vás začíná ovládat?
Dlouho jsem si to vůbec nepřipouštěl. Říkal jsem si, že mám prostě vyšší libido než ostatní, že to tak někteří lidé mají. Jenže postupně jsem si začal všímat, že to není jen o chuti, ale o nutkání. Že i když se mi nechce, i když jsem unavený nebo mám práci, stejně skončím na Grindru a hledám někoho na rychlý sex. V tu chvíli už to není volba, ale automat.
Teď bych řekl, že je to zhruba tak, že týdně zvládnu klidně čtyři nebo pět „rychlovek“. Někdy víc, někdy míň, ale je to pravidelné. A hlavně – nedokážu si dát pauzu. Když se o to pokusím, jsem nervózní, podrážděný, mám pocit, že mi něco chybí.
Jak takový týden ve vašem životě vypadá? Jak moc vám to zasahuje do běžného fungování – práce, volného času, odpočinku?
Zvenku to možná nevypadá nijak dramaticky. Normálně chodím do práce, mám svoje povinnosti, funguju. Ale mezi tím je pořád taková „druhá linka“ – neustálé scrollování, psaní si s lidmi, plánování, kdy a kam se potkáme.
Kolikrát se mi stalo, že jsem měl něco důležitého – třeba deadline nebo schůzku – a stejně jsem to posunul nebo odbyl jen proto, abych měl čas na sex. Nebo jsem šel spát pozdě, protože jsem se s někým sešel, a druhý den jsem byl v práci úplně nepoužitelný. Ten problém není jen v tom aktu samotném, ale v tom, kolik mentální energie to zabere. Pořád na to myslíte. Pořád to řešíte.
Zmiňujete práci. Mělo to někdy konkrétní dopad – třeba konflikty, snížený výkon nebo problémy s kolegy?
Určitě. Nejsem typ, který by vyloženě nechodil do práce, ale moje soustředění šlo hodně dolů. Jsou dny, kdy fakt jen přežívám, protože jsem nevyspalý nebo rozptýlený.
Taky jsem několikrát přišel pozdě, protože jsem si ráno domluvil schůzku. Nebo jsem si během pracovní doby psal s lidmi místo toho, abych dělal to, co mám. Zatím jsem kvůli tomu nepřišel o práci, ale cítím, že to visí ve vzduchu. A hlavně – sám ze sebe nemám dobrý pocit.
Jak se vaše chování promítá do vztahů? Ať už partnerských, nebo třeba přátelských?
Tohle je asi nejbolestivější část. Vztah jsem měl, ale skončilo to právě kvůli tomu. Nebyl jsem schopný být věrný, i když jsem chtěl. Vždycky přišel moment, kdy jsem podlehl tomu nutkání a šel za někým jiným. Ten paradox je, že sex samotný mi často nic nedává. Není v tom intimita, není v tom hlubší spojení. Je to rychlé, mechanické, a pak jdu pryč. Ale stejně to opakuju.
Co se týče přátel, tak jsem se začal trochu izolovat. Místo toho, abych šel na pivo nebo jen tak trávil čas s lidmi, radši jdu na Grindr nebo jinou aplikaci. Je to jednodušší, rychlejší. Jenže dlouhodobě to znamená, že vztahy chřadnou.
Zmiňujete aplikace jako je Grindr. Máte pocit, že právě dostupnost sexu přes technologie hraje ve vaší závislosti zásadní roli?
Rozhodně. Myslím, že kdybych žil před dvaceti lety, tak by to vypadalo jinak. Neříkám, že bych problém neměl, ale určitě by nebyl tak snadno „krmitelný“.
Dneska stačí pár kliknutí a během hodiny máte domluvené setkání. Je to okamžitá odměna. A to je přesně to, co závislost potřebuje – rychlý dopamin. Čím je to dostupnější, tím těžší je tomu odolat.
Dotkněme se i zdravotní stránky. Když jste nám napsal, zmiňoval jste, že jste i přes používání kondomů prodělal pohlavní nemoci. Jak to ovlivnilo váš pohled na celou situaci?
Ano, tohle bylo docela procitnutí. Vždycky jsem se snažil být opatrný, používat kondom, ale i tak jsem několikrát něco chytil. Není to jen o samotném aktu, ale třeba i o orálním sexu nebo o situacích, kdy člověk trochu poleví.
Teď beru PrEP, takže jsem chráněný proti HIV, což mi dává určitou jistotu. Ale zároveň si uvědomuju, že to může být i trochu zrádné – že člověk získá pocit, že je „v bezpečí“, a ještě víc poleví.
Zdravotně se snažím být zodpovědný, chodím na testy, řeším to. Ale zároveň vím, že to není jen o fyzickém zdraví. Ta psychická stránka je možná ještě důležitější.
Máte někdy pocit, že vás to celé vyčerpává? Že vám to víc bere, než dává?
Ano. A čím dál víc. Dřív to bylo vzrušující, nové, bavilo mě to. Teď je to spíš rutina, někdy až povinnost. Často po tom cítím prázdno, někdy i stud.
Je to zvláštní – v jednu chvíli máte silné nutkání, uděláte to, a pak si říkáte, proč jste to vlastně udělal. A víte, že to za pár hodin nebo dní přijde znovu.
Zkoušel jste někdy s tím aktivně něco dělat? Omezit to, vyhledat pomoc, mluvit o tom s někým?
Zkoušel jsem si dávat různé „detoxy“. Smazat aplikace, říct si, že si dám měsíc pauzu. Vydržel jsem pár dní, někdy týden, ale pak jsem se vrátil.
Odbornou pomoc zatím řeším spíš v hlavě než v praxi. Přemýšlím o terapii, protože mi dochází, že tohle sám asi úplně nezvládnu. Není to jen o sexu, ale o tom, co za tím je – možná nějaká potřeba potvrzení, únik, nevím.
Když se na to podíváte s odstupem, co byste chtěl změnit? A co byste vzkázal někomu, kdo má pocit, že se ocitá v podobné situaci?
Chtěl bych mít nad tím kontrolu. Neříkám, že nechci mít sex – to by bylo pokrytecké. Ale chtěl bych, aby to byla moje volba, ne nutkání.
A ostatním bych asi vzkázal, ať to nepodceňují. Já jsem si dlouho říkal, že je to v pohodě, že to řešit nemusím. Ale čím déle to necháte být, tím víc se to zakoření. Mluvit o tom je podle mě první krok. Už jen to, že o tom teď mluvím, mi vlastně trochu pomáhá.
---
Máte podobnou zkušenost nebo příběh, o který byste se chtěli podělit? Ozvěte se mi na e-mail simon@lui.cz. Všechny příběhy zpracovávám citlivě a v případě potřeby anonymně.
