„Spím s mužem, který by mohl být můj táta. Lidé nás odsuzují, ale my víme své,“ říká mladík o vztahu s o 30 let starším partnerem
Rozhovor
Zdroj: Adobe Stock/ Se svolením
<Path>

„Spím s mužem, který by mohl být můj táta. Lidé nás odsuzují, ale my víme své,“ říká mladík o vztahu s o 30 let starším partnerem

Velký věkový rozdíl ve vztahu často spouští rychlé soudy i nevyžádané domněnky. Jak ale takové partnerství funguje v každodenním životě? Přinášíme otevřenou výpověď mladého muže, který se rozhodl mluvit bez příkras.
Šimon Hauser Šimon Hauser Autor
18. 3. 2026

V redakci LUI se pravidelně setkáváme s příběhy, které by jejich autoři nahlas možná nikdy nevyslovili – ne proto, že by si za nimi nestáli, ale protože vědí, jak rychle umí společnost soudit. Jeden z našich čtenářů se nám nedávno svěřil se svým vztahem, který na první pohled vybočuje z běžných představ. Je mu něco přes dvacet, jeho partner je o třicet let starší.

Co všechno si lidé automaticky domýšlejí, když partnery dělí třicet let? Jak takový vztah vypadá ve skutečnosti? A co se odehrává ve chvíli, kdy se osobní zkušenost střetne s očekáváním okolí?

<Path> „O tom, že jsem gay, mám podle mámy raději mlčet. Podle táty je moje orientace nepřirozená,“ popisuje mladík svůj coming outZdroj: Irena Piloušková/redakce, respondent

Vztahy s velkým věkovým rozdílem stále budí pozornost. Jak to vnímáš ty?

Mám pocit, že lidé mají potřebu takový vztah okamžitě nějak zařadit. Jako by pro ně bylo nepřijatelné, že za tím není žádný „důvod“. Že to není kalkul, úlet nebo nějaká nevyřešená věc z minulosti, ale prostě vztah jako každý jiný. Často slyším, že to „přece není normální“, ale nikdo už neřekne, co přesně tím myslí.

Když jdeme spolu po ulici, cítím ty pohledy. Ne vždy jsou vyloženě nepříjemné, ale jsou zkoumavé. Lidé si nás prohlížejí déle, než by bylo běžné, a já vím, že v tu chvíli si v hlavě skládají příběh. A většinou je úplně jiný než ten náš.

Ten věkový rozdíl – třicet let – zní na papíře extrémně. Já to chápu. Ale zvláštní je, že když s tím člověkem žijete, tak to číslo postupně ztrácí význam. Neřešíte ho při snídani, při hádce ani při plánování víkendu. Připomíná vám ho spíš okolí než realita.

<Path> „Miluju svého partnera. Ale nejvíc mě vzrušují úplně cizí lidé,“ přiznává muž, který nedokáže přestat vyhledávat anonymní sexZdroj: Redakce

Jak jste se poznali a jak se z toho stal vztah?

Poznali jsme se úplně obyčejně přes aplikaci. A já jsem do toho šel s tím, že to bude jedno setkání, maximálně pár zpráv. V té době jsem nebyl nastavený na vztah, spíš naopak. Chtěl jsem si udržet odstup, být nezávislý, nic neřešit.

Jenže už první setkání bylo jiné. Pamatuju si, že jsme seděli v kavárně mnohem déle, než jsem plánoval. Nebylo tam žádné trapné ticho, žádná snaha zapůsobit. A zároveň byl pozorný, vnímal detaily, reagoval na věci, které bych u jiných lidí ani nečekal.

Co mě ale zasáhlo nejvíc, byl pocit, že se nemusím přetvařovat. Nemusel jsem být vtipnější, zajímavější, lepší. Prostě jsem tam byl a on mě bral tak, jak jsem. To je něco, co jsem v předchozích vztazích moc nezažil.

Dlouho jsem si ale nechtěl přiznat, že to může být něco vážného. Říkal jsem si, že je to jen fáze, že mě to přejde. Dokonce jsem se několikrát snažil ten kontakt omezit, protože jsem měl pocit, že to „nedává smysl“. Jenže čím víc jsem se snažil couvnout, tím víc jsem si uvědomoval, že mi ten člověk chybí.

Jak na váš vztah reagovalo okolí?

Upřímně, byla to jedna z nejtěžších částí celého procesu. Kamarádi to nejdřív brali jako vtip. Když pochopili, že to myslím vážně, začali to komentovat dost otevřeně. Někteří mi řekli, že jsem se zbláznil, jiní že toho budu litovat, že si ničím život.

Bylo zvláštní sledovat, jak rychle si lidé vytvoří názor na něco, co vůbec nezažili. Měl jsem pocit, že mě neposlouchají, že si jen promítají svoje obavy.

Rodina byla ještě citlivější téma. Tam jsem to dlouho odkládal, protože jsem věděl, jaká bude reakce. A taky byla. Věkový rozdíl úplně zastínil všechno ostatní. Nikdo se neptal, jestli jsem šťastný, jestli ten vztah funguje. Bylo to jen o tom, že „tohle se nedělá“.

Postupem času se to trochu uklidnilo. Někteří lidé to přijali, nebo se s tím aspoň smířili. Ale úplné pochopení tam není. A upřímně, už ho ani nečekám.

S jakými předsudky se setkáváš nejčastěji?

Jednoznačně peníze. To je asi první věc, kterou lidé zmíní. Že jsem „zajištěný“, že to mám pohodlné, že z toho něco mám. Přitom realita je úplně jinde. Fungujeme normálně, oba pracujeme, oba se podílíme na běžných věcech.

Ze začátku jsem měl potřebu to vysvětlovat, obhajovat se. Dneska už tolik ne. Uvědomil jsem si, že některé věci lidé prostě nechtějí pochopit. A že já nemám povinnost je přesvědčovat.

Další častý stereotyp je, že hledám otce nebo nějakou autoritu. To mě vlastně mrzí asi nejvíc, protože to úplně popírá, co mezi námi je. Nejde o žádnou náhradu něčeho. Je to vztah dvou lidí, kteří si sedli.

Jak bys popsal váš vztah, když odhlédneš od věku?

Úplně normálně. Možná to zní zvláštně, ale to je na tom vlastně nejpřesnější. Máme svoje rituály, svoje hádky, svoje radosti. Vaříme spolu, řešíme práci, plánujeme dovolené.

Intimita je jiná, ale ne v tom smyslu, jak si lidé často představují. Je klidnější, víc vědomá. Není tam tlak na výkon nebo na to něco dokazovat. Je to spíš o propojení, o tom, že si navzájem nasloucháme.

Samozřejmě přemýšlím o budoucnosti. Ten věkový rozdíl tam je a nelze ho ignorovat. Občas mě to napadne – co bude za deset, patnáct let. Ale myslím si, že každé partnerství má svoje nejistoty. Jen u nás jsou víc viditelné.

Tipy redakce

Cítíš dnes potřebu svůj vztah obhajovat?

Mnohem méně než na začátku. Dřív jsem měl pocit, že to musím vysvětlit, aby to ostatní přijali. Dneska už vím, že to tak nefunguje.

Nechci se omlouvat za to, koho miluju. Nechci svůj vztah zmenšovat jen proto, aby byl pro ostatní přijatelnější. To by nebylo fér ani ke mně, ani k němu.

Přijal jsem, že ne každý to pochopí. A že to vlastně ani není nutné.

Co je pro tebe na tom vztahu nejdůležitější?

To, jak se v něm cítím. Ten klid, ta jistota, že nemusím nic předstírat. Že můžu být sám sebou a někdo mě tak bere. Lidé nás odsuzují, ale my víme své. A možná je to celé mnohem jednodušší, než si myslí. Prostě jsme se potkali ve správný čas.

Zdroj: Anonymní respondent

Populární
články

Erotické filmy často vytvářejí představu, že dobrý sex musí být hlavně výkon. Ve skutečné intimitě je ale mnohem důležitější komunikace, souhlas a pocit bezpečí.Erotické filmy často vytvářejí představu, že dobrý sex musí být hlavně výkon. Ve skutečné intimitě je ale mnohem důležitější komunikace, souhlas a pocit bezpečí.
TĚLO & MYSL

„Myslel jsem, že dobrý sex musí bolet.“ Jak erotické filmy zkreslují představu o tom, co je normální intimita

Autor: Šimon Hauser
Dlouhověkost nemusí začínat drahými doplňky ani přísným režimem. V takzvaných Modrých zónách hraje hlavní roli přirozený pohyb, jednoduché jídlo a blízkost druhých lidí.
TĚLO & MYSL

Jak se dožít stovky? Lidé z míst, kde se stárne nejpomaleji, nedrží drastické diety. Chodí pěšky, smějí se, jedí jednoduše a občas si dají sklenku

Autor: Šimon Hauser
Lepší sex často nezačíná až v posteli. Pomoci může i obyčejné protažení, posílení středu těla a lepší práce s dechem.
HOT!

Sex jako trénink: Kolik kalorií spálíte v posteli a proč vám „předsexové cvičení“ může zlepšit výdrž, prožitek i sebevědomí?

Autor: Šimon Hauser
Fotografie často neukazují, jak skutečně vypadáme, ale jen jeden zastavený okamžik, úhel a světlo, které našemu sebeobrazu nemusí lichotit.
LIDÉ

„Takhle přece nevypadám!“ Proč se na fotkách sami sobě nelíbíme?

Autor: Šimon Hauser
V konverzační komedii Smiley není nouze o vtipné interaktivní momenty – stačí v plném sále nažhavit Grindr
KULTURA

Nejvtipnější zrcadlo Grindru a gay komunity, jaké kdy uvidíte. Seznamková komedie Smiley dává naději, že pravá láska zvítězí nad „hrdostí“ a ghostingem

Autor: Veronika Košťálková
Petr Weiss v rozhovoru mluvil o proměně péče o trans lidi, českém systému změny pohlaví i o tom, proč by podle něj sexuologové neměli potvrzovat identitu pro úřady.
LIDÉ

„Proč by měl někdo rozhodovat, jestli se člověk cítí být mužem, nebo ženou?“ říká sexuolog Petr Weiss. Český systém změny pohlaví považuje za zbytečně složitý

Autor: Šimon Hauser
Čokoláda: Švýcarská čokoláda jako symbol preciznosti a řemesla, které se tu formuje už od 19. století.
LUI GOURMET

Nejen fondue a čokoláda: Těchto 5 švýcarských jídel vás dostane víc než jakýkoli výhled z Alp

Autor: Šimon Hauser
Sednout si při močení není ztráta mužnosti. Pro řadu mužů může jít naopak o jednodušší, čistší a šetrnější návyk.
TĚLO & MYSL

Pánové, není čas si sednout? Lékaři vysvětlují, proč močení vestoje nemusí být žádná výhra

Autor: Šimon Hauser
Valencie uchvátí svými památkami i přátelským přístupem
CESTOVÁNÍ

Valencie: Centrum gay sportu pro rok 2026 s vůní pomerančů a paelly

Autor: Ondřej Josef Kubáček
Místo honby za dokonalým číslem může být důležitější pravidelnost. I menší navýšení denního počtu kroků může tělu prospět víc, než si myslíme.
TRENDY

Deset tisíc kroků denně není žádné kouzelné číslo. Kolik jich podle vědců stačí, abyste podpořili zdraví i kondici?

Autor: Šimon Hauser

E-Shop