„Miluju svého partnera. Ale nejvíc mě vzrušují úplně cizí lidé,“ přiznává muž, který nedokáže přestat vyhledávat anonymní sex
Seznamovací aplikace dnes zásadně proměnily způsob, jakým lidé navazují vztahy, flirtují nebo hledají sex. Vedle romantických příběhů a dlouhodobých partnerství ale otevřely i prostor pro jiný fenomén: rychlá, anonymní setkání mezi lidmi, kteří se často nikdy předtím neviděli a pravděpodobně se už nikdy neuvidí.
Pro některé uživatele jde jen o epizodní zkušenost. Pro jiné se ale podobná setkání mohou stát pravidelnou součástí života – někdy dokonce i v situaci, kdy jsou jinak ve stabilním a fungujícím vztahu.
Martinovi je něco přes třicet a se svým partnerem žije už pátým rokem. Jejich vztah podle něj funguje, mají společné přátele, sdílejí domácnost i běžný každodenní život. Přesto existuje jedna věc, o které doma téměř nemluví.
„Miluju svého partnera. Vlastně si bez něj nedokážu představit život,“ říká Martin. „Jenže někdy mám pocit, že mě víc než on přitahují úplně cizí lidé.“
Právě tenhle rozpor se stal tématem, o kterém se rozhodl otevřeně promluvit.
Stabilní vztah, který nepřestal fungovat
Martin zdůrazňuje, že jeho vztah není v krizi, a ani nešťastný. S partnerem se poznali před několika lety přes společné přátele a vztah se podle něj vyvíjel poměrně přirozeně – od intenzivního začátku přes postupné uklidnění až po společné bydlení.
„Je to člověk, se kterým sdílím život. Rozumíme si, máme podobný humor, stejné hodnoty. V mnoha ohledech je to ten nejbližší člověk, jakého mám,“ popisuje.
Postupem času ale podle něj začal vnímat zvláštní vnitřní napětí, které nedokázal úplně vysvětlit. Nešlo o nedostatek sexu ani o ztrátu přitažlivosti mezi partnery. Spíš o jiný typ touhy, který se začal objevovat mimo samotný vztah.
„Nejdivnější na tom je, že to s naším vztahem vlastně nesouvisí,“ říká. „Ten vztah funguje. Jenže vedle toho existuje ještě něco jiného.“
Svět rychlých setkání
Poprvé otevřel seznamovací aplikaci prý spíš ze zvědavosti než z jasného záměru něco hledat. V prostředí gay komunit jsou podobné aplikace běžnou součástí seznamování a mnoho lidí je používá i ve chvíli, kdy už partnera mají.
„Říkal jsem si, že se jen podívám, kdo je v okolí. Nic víc,“ vzpomíná. Pak ale přišla zpráva od člověka, který byl jen pár minut od jeho bytu. Krátká výměna několika vět a následná schůzka, která trvala sotva půl hodiny.
„Nebyla v tom žádná romantika, žádné povídání o životě. Bylo to úplně anonymní,“ říká. „A právě to na tom bylo zvláštním způsobem přitažlivé.“ Podle Martina nejde ani tak o samotný sex jako o atmosféru těchto setkání.
„Je v tom silný adrenalin. Nikdo vás nezná, nikdo nic nečeká. Je to situace, která existuje jen na chvíli a pak zmizí.“ Právě tenhle pocit se podle něj postupně začal vracet.
Touha po anonymitě
Vztahy obvykle stojí na blízkosti, důvěře a sdíleném životě. Anonymní setkání fungují přesně opačně – na krátkém okamžiku, který nemá žádnou minulost ani budoucnost.
„S partnerem sdílíte celý život. Máte společné starosti, radosti, plány,“ říká Martin. „S cizím člověkem sdílíte jen jednu chvíli.“
Právě tahle radikální jednoduchost podle něj vytváří zvláštní přitažlivost.
„Je to úplně jiný typ energie. Vztah je hluboký, ale stabilní. Tohle je rychlé, intenzivní a trochu nebezpečné.“ Martin přiznává, že právě ten pocit zakázaného často hraje roli. „Někdy mám pocit, že mě přitahuje hlavně ta anonymita. Že ten člověk je vlastně úplně cizí.“
Co přichází potom
Po podobných setkáních se podle něj objevují velmi rozdílné pocity. Krátký nával adrenalinu často střídá zvláštní prázdnota. „Člověk jde domů a najednou si uvědomí, že to vlastně nic neznamenalo,“ popisuje. „Je to intenzivní, ale zároveň prázdné.“
Někdy přichází i výčitky. „Říkám si, proč to vlastně dělám. Vždyť mám vztah, který funguje,“ přiznává. Zároveň ale dodává, že tyto pocity často netrvají dlouho. Touha po anonymním setkání se po čase vrací.
„Je to zvláštní cyklus. Člověk si řekne, že už to dělat nebude. A pak stačí jedna zpráva v aplikaci.“
Láska a touha nemusí být totéž
Martin zároveň zdůrazňuje, že jeho anonymní setkání nijak nesnižují city k partnerovi. „Láska a sexuální touha nejsou vždycky to samé,“ říká. „Svého partnera miluju. Ale někdy mě prostě přitahuje něco jiného.“
Právě tenhle rozpor podle něj vytváří největší vnitřní konflikt. „Nechci o náš vztah přijít. Zároveň ale nedokážu úplně ignorovat tuhle část sebe.“ Otázkou podle něj zůstává, jak s podobným napětím zacházet.
Otevřené vztahy jako řešení?
V některých párech se podobná situace řeší otevřeným vztahem. Partneři si nastaví pravidla, která umožňují sex mimo vztah, ale zároveň zachovávají emocionální exkluzivitu.
Martin o podobné variantě přemýšlel. „Teoreticky by to možná dávalo smysl,“ říká. „Jenže otevřít tohle téma ve vztahu není vůbec jednoduché.“
Podle něj se mnoho lidí pohybuje právě v prostoru mezi ideálem monogamie a realitou lidské sexuality. „Společnost pořád očekává, že jeden partner bude všechno – láska, sex, dobrodružství i stabilita,“ říká. „Jenže někdy to tak prostě nefunguje.“
Otázka, na kterou zatím nemá odpověď
Martin dnes říká, že se snaží podobná setkání omezit. Zároveň ale přiznává, že to není jednoduché. „Je to trochu jako zvyk. Když víte, že ten svět existuje, je těžké ho úplně ignorovat.“
Na otázku, jestli by chtěl, aby se jeho vztah v budoucnu změnil, odpovídá bez dlouhého přemýšlení. „Já ten vztah měnit nechci. Ten je pro mě důležitý.“
Otázkou podle něj zůstává spíš něco jiného. „Spíš přemýšlím, jestli dokážu změnit sám sebe.“
---
Máte podobný příběh nebo téma, o kterém se příliš nemluví, ale myslíte si, že by stálo za to ho otevřít? Pokud byste se chtěli anonymně svěřit se svou zkušeností se vztahy, sexualitou nebo životními dilematy, můžete mi napsat.
Redakce magazínu LUI dlouhodobě přináší osobní příběhy lidí, které ukazují, jak různorodé mohou lidské vztahy a životní cesty být.
Své zkušenosti můžete posílat na e-mail:
simon@lui.cz
