„Když už svitla naděje, usnulo to vždy kvůli vzdálenosti,“ říká muž, který se odmítá smířit se samotou a věří, že i mimo velká města existuje „ten pravý“
Václav žije na severu Čech pod Krušnými horami. Na venkově vyrostl, na venkově zůstal, a právě odtud popisuje zkušenost, která je podle něj pro řadu gay mužů mimo velká města společná – hledání vztahu, které často končí dřív, než může skutečně začít.
Oslovit redakci pro něj bylo vědomé rozhodnutí. „Vedla mě k tomu odvaha a postoj nevzdávat se. Když se člověk poctivě vysloví, třeba tím chlapa pro chlapa přirozeně osloví,“ říká. Prostor v médiu vnímá jako příležitost posunout se dál a zároveň pojmenovat téma, o kterém podle něj mnoho lidí přemýšlí, ale nemluví o něm.
Zlom po roce 2020
Pocit, že místo bydliště zásadně ovlivňuje šance na vztah, si Václav naplno uvědomil po konci dlouhodobého vztahu na konci roku 2020. „Považoval jsem ho za pevný a nezlomný. Zmýlil jsem se,“ popisuje. Po jeho rozpadu se stáhl, ale víru neztratil. „Nepřestal jsem věřit, že existuje jeden protějšek, chlap pro chlapa.“
Sám říká, že život ho postupně naučil významu věty „každý je strůjcem svého štěstí“. Právě zkušenost s rozchodem podle něj otevřela i téma vzdálenosti a možností seznamování mimo velká města.
Identita, která dozrávala
Václav vyrůstal v prostředí, kde se očekával heterosexuální životní scénář, a část života skutečně prožil ve vztahu se ženou. Popisuje ho jako autentickou zkušenost, kterou neodmítá. Současně ale v sobě od dospívání nesl pocit, že chce žít život s mužem. „Cítil jsem, že mě to nenaplňuje, ale vážil jsem si toho, co jsem prožíval,“ říká.
Rozhodnutí změnit směr podle něj nepřišlo náhle, ale postupně. Vztah ukončil s důrazem na to, aby nikomu neublížil, a zůstal sám. Následoval dlouhodobý vztah s mužem, který popisuje jako citově důležitý, i další partnerská zkušenost, jež pro něj znamenala „srdcovou záležitost“ až do roku 2020.
Od té doby o sobě mluví jako o skutečném introvertovi, který si chrání důstojnost, sebevědomí i tempo.
Seznamování a perimetr vzdálenosti
Seznamování dnes probíhá především online a Václav není výjimkou. Popisuje ale opakující se zkušenost – komunikace se rozvíjí, objeví se sympatie, a poté přijde otázka vzdálenosti.
„Praha je od Ústí nad Labem daleko, to čtu a slyším pořád,“ říká. Podle něj jde často o „perimetr“, který lidé nejsou ochotni překročit, a komunikace proto končí ještě před prvním setkáním.
Konkrétní zkušenost, kdy by vztah ztroskotal až po setkání, paradoxně nemá. „Když už svitla naděje, usnulo to kvůli vzdálenosti,“ shrnuje.
Na otázku, zda jde víc o kilometry nebo mentální nastavení, odpovídá opatrně. Nehodnotí druhé, spíš zdůrazňuje individuální rozhodnutí dvou lidí. „Když to dva chytne za srdce, je jen na nich, jak se k tomu postaví,“ říká.
Introverze, otevřenost a hranice
Introverze podle Václava hraje významnou roli, ale neznamená pasivitu. Tvrdí, že pro něj není těžké udělat první krok ani udržet kontakt. Klíčový moment přichází ve chvíli, kdy má protějšek projevit ochotu setkat se.
Současně otevřeně mluví o vlastních chybách a zkušenostech. „Nejsem člověk bez chyb. Chybami se člověk učí a já věřím, že jsem vždy zůstal na správné straně,“ říká. Otevřenost podle něj někdy vedla i k tomu, že ji druzí nevyužili dobře, přesto ji nechce ztratit.Nejde podle něj s davem, ale nesoudí ty, kteří seznamování vnímají jinak.
Komunita, město a periferie
Rozdíl mezi komunitním životem v Praze a mimo ni Václav vnímá realisticky. Ví, že mnoho mužů žije v metropoli a nemá důvod odcházet. Zároveň ale potkává lidi, kteří mimo Prahu vyjíždějí, ať už pracovně, za přírodou nebo za přáteli.
Sám je připraven změnu zvážit, pokud by potkal partnera. „Dva mají žít tam, kde jim bude dobře,“ říká. Přemýšlí také o budoucím bydlení, které by chtěl budovat – ideálně ve dvou. „Nemyslím materiálně, myslím oporou lidsky.“
Na otázku, co by ho přimělo odejít, odpovídá stručně: „Láska jako trám. Jistota v city protějšku a souznění.“
Co drží Václava na venkově
Navzdory obtížím nechce venkov opustit jen kvůli vyšší šanci na vztah. Zdůrazňuje klid, přírodu a hodnotu prostředí, které podle něj ve městě nenahradíte. Současně vnímá proměnu venkova i samoty.
Vzpomíná na dobu, kdy sousedské vztahy znamenaly každodenní setkávání – sport, společný čas, přirozený kontakt. Dnes podle něj samota často existuje online. „Dominující většina chlapů na chlapy je online. Je to virtuální lokalita,“ říká.
Zároveň zdůrazňuje, že si váží lidí, které během života potkal napříč profesemi – od bezpečnostních složek po podnikání – a kontakt s nimi pro něj zůstává důležitý.
Vzkaz mužům mimo velká města
Václav svůj příběh neprezentuje jako výjimečný, ale jako jeden z mnoha. Zdůrazňuje jedinečnost každého životního příběhu a odmítá představu, že někdo „nemá šanci“.
„Nikdo nechodil v tvých botách než ty sám,“ říká. Přesto věří, že setkání dvou lidí je možné, a to i mimo velká města. Sám podle svých slov nevzdává víru, že se to stane.
„Je vzácné, když se chlap s chlapem potká a vydrží to,“ říká Václav. A dodává: „Není nic na tom podat si ruku a vytrvat. Nikdy neříkej nikdy.“
---
Pokud vás Václavův příběh zaujal a chtěli byste se s ním spojit, napište redakci – kontakt rádi předáme. Stejně tak se nám můžete ozvat i vy, pokud se chcete svěřit se svým příběhem. Pište na simon@lui.cz.
