„Když přijde nový klient, první otázka není na vlasy, ale na zájmeno,“ říká manažerka barbershopu Queer Cuts, který se specializuje na LGBT klientelu
V nenápadné ulici v centru Prahy pár kroků od Náměstí míru funguje místo, které si klade ambici být víc než jen barbershopem. Queer Cuts vznikl jako odpověď na zkušenosti s nepochopením i rigidními pravidly tradičních salonů – a dnes se profiluje jako bezpečný, otevřený prostor pro všechny bez ohledu na identitu nebo sexuální orientaci. Manažerka Filoména Strouhalová, která má za sebou dvě dekády praxe, tu spolu s týmem buduje prostředí, kde se nestříhá podle „pánských“ a „dámských“ šablon, ale podle délky vlasů a přání klienta. V rozhovoru mluví o tom, proč je kadeřnictví často terapií, jak vznikl ceník bez genderových nálepek i o tom, s jakými předsudky se podnik zaměřený na LGBTQ+ komunitu v Česku stále potýká.
Jak jste se dostala k profesi kadeřnice?
Jsem kadeřnice už dvacet let. Ale bavilo mě to už od školky – česala jsem kamarádky a vždycky mě to táhlo tímhle směrem. Takže i po tolika letech to pořád beru jako koníček.
Není po tolika letech práce s lidmi ta práce ubíjející? Spousta kadeřnic říká, že je to náročné.
Stoprocentně je to náročné. Ale po těch letech jsem se naučila jednu zásadní věc – jakmile odejdu z práce, práce pro mě končí.
Takže si ji nenosíte domů? Umíte to oddělit?
Přesně tak. Ať se děje cokoli, jakmile vstoupím domů, doma je doma. Tím si vyčistím hlavu. Jsme vlastně de facto takoví terapeuti – posloucháme spoustu příběhů klientů – takže je toho někdy opravdu hodně.
Jak jste se dostala do Queer Cuts?
Hledala jsem práci, ale už mě nebavilo pracovat v klasických kadeřnictvích. Navíc mám raději práci s mladší generací než se staršími klienty, takže jsem cíleně hledala prostředí, které mi bude bližší.
Tím se dostáváme k samotnému barbershopu, který primárně cíli na LGBTQ+ klienty. Jak vlastně Queer Cuts vznikl? Odkud přišel ten nápad?
Nápad měla bývalá šéfová. Vznikl ze zkušenosti, se kterou naprosto souhlasím, protože se mi stalo něco velmi podobného. Ona tehdy pracovala jinde a setkala se s tím, že její nadřízený rozlišoval mezi pánským a dámským střihem.
Byla tam klientka, která používala mužský rod a chtěla klasický krátký, „pánský“ střih. Šéfová jí chtěla účtovat pánský střih, ale nadřízený trval na tom, že je to žena, takže se to musí účtovat jako dámský střih.
Stejná situace se stala i mně. Musela jsem vysvětlovat, že klient používá mužský rod a chce klasický krátký střih, ale bylo mi řečeno, že je to žena, takže to bude účtováno jako dámský střih.
Právě z toho důvodu tady vznikl ceník podle délky vlasů – krátké, střední a dlouhé vlasy. Nerozlišujeme pánské a dámské střihy. Ať přijde kdokoliv, má stejnou cenu bez ohledu na rod nebo identitu.
Chodí sem víc muži, ženy, nebo třeba nebinární klienti?
Je to opravdu vyrovnané, řekla bych tak padesát na padesát. Máme i starší klienty, ale celkově mi nepřijde, že by převažovala nějaká konkrétní skupina.
Takže všichni v týmu stříháte všechno?
Přesně tak. Máme stejné podmínky pro všechny typy střihů. Když přijde někdo na dlouhý wolf cut, uděláme dlouhý wolf cut. Opravdu to nijak nerozlišujeme.
Zaplnil podle vás tenhle koncept mezeru na trhu? Pokud vím, v Praze jiný podobně zaměřený podnik není.
Myslím si, že určitě ano. Máme hodně klientů a pokud vím, jsme jediní v Praze. Od jednoho klienta jsem slyšela, že existuje ještě jeden podobný podnik, ale funguje hodně uzavřeně – bez rezervace se tam člověk nedostane, dveře jsou zamčené. My jsme otevřený prostor pro všechny.
Máte pocit, že tenhle koncept pomohl některým klientům otevřít se?
Myslím si, že určitě ano. Měla jsem například objednanou klientku pod ženským jménem. Přišla s tatínkem, který ji celou dobu oslovoval jako dceru. Když odešel, klient mě hned poprosil, abych používala mužský rod. Samozřejmě jsem to respektovala.
Myslím si, že právě díky tomu, že jsme otevřený prostor, se někteří klienti poprvé odhodlají něco změnit. Často slýchám věty jako: „Vždycky jsem měl krátké vlasy, ale chtěl bych to zkusit jinak,“ nebo „Vždycky jsem měla dlouhé vlasy, ale chci se víc vyjádřit.“ Beru to tak, že jim dodáváme trochu sebevědomí, aby se nestyděli být sami sebou.
Svěřují se vám klienti i s osobními příběhy, třeba ohledně coming outu?
Stoprocentně. Často to začíná u coming outu, ale někdy to jde mnohem dál.
Jedna klientka z arabské země mi například vyprávěla, že už se nestýká se svým otcem, protože vyšlo najevo, že sexuálně zneužíval vlastní dítě. Byla to velmi silná osobní trauma.
Takže opravdu – někdy to začíná u coming outu a končí u velmi hlubokých životních příběhů. Lidé mají potřebu to sdílet a říct, že se s tím nějak vyrovnali.
Může k vám přijít i heterosexuál? Jste otevření všem?
Ano, samozřejmě. Máme heterosexuální klienty a vítáme všechny – děti, dospělé, kohokoli.
Chodí k vám třeba i lidé na začátku tranzice?
Určitě tu máme klienty, kteří tranzicí procházejí, ale nemyslím si, že by převažovali. Spousta lidí možná ještě nemá tu důvěru nebo odvahu.
U nás je ale hlavní motto to, že když přijde nový klient, první otázka není na vlasy, ale na zájmeno. Ptáme se, jaké používá zájmeno, abychom věděli, jak ho správně oslovovat. To je pro nás základ respektu.
S jakými účesy nebo požadavky se tu setkáváte nejčastěji?
Teď nejvíc letí wolf cuty a mullety. Samozřejmě i klasické fady. Hodně se barví, máme i duhové barvy. Ale momentálně jsou nejpopulárnější právě wolf cuty a mullety.
Kolik vás teď v týmu je?
Momentálně jsme čtyři. Já tu jsem každý den na určitou dobu, kolega Tomáš také bývá téměř každý den, pokud jsou klienti. A pak máme dva brigádníky, kteří mají svou hlavní práci a chodí sem, když mají čas.
Je podle vás zaměření na LGBTQ+ komunitu z hlediska podnikání výhodou, nebo spíš překážkou?
To je složitější otázka. Myslím si, že Praha je už poměrně otevřená queer komunitě. Samozřejmě je možné, že někoho samotný název odradí.
Na druhou stranu máme i heterosexuální klienty. Myslím, že hodně záleží na městě a konkrétním prostředí.
Setkali jste se s nějakou kritikou kvůli vašemu názvu nebo zaměření?
Ano, setkali. Stalo se mi například, že jsem stříhala klientku, otočila jsem se k výloze a během dvou minut tam někdo nalepil papírky s narážkami. Nebylo to přímo cílené jen na queer komunitu, ale mělo to jasný podtext.
Mrzí mě to hlavně proto, že hned vedle je základní škola. Děti, třeba osmáci nebo deváťáci, občas pokřikují. Už jsme měli i poplivanou výlohu. Není to na denním pořádku, ale zhruba jednou za měsíc se něco takového stane.
Jak byste zhodnotila českou společnost z hlediska otevřenosti vůči LGBT+ komunitě?
Spousta klientů říká, že mají pocit, že je to tu hodně otevřené. Já si ale myslím, že to ještě není pořád dost. Je pravda, že jsme na tom lépe než třeba před pěti lety a že se to postupně vyvíjí správným směrem. Ale pořád je podle mě kam se posouvat.
Myslím si, že v některých zemích jsou vůči LGBT+ komunitě otevřenější. U nás je například málo kaváren nebo podniků, kde se člověk opravdu nemusí bát a může se cítit přirozeně. O klubech ani nemluvím. Takových bezpečných míst je podle mě stále málo.
Zapojíte se i do komunity aktivně? Spolupracujete například s Prague Pride nebo jinými organizacemi?
Před dvěma lety jsme měli na Prague Pride stánek. Minulý rok už jsme stánek neměli, ale všichni jsme se zúčastnili jako návštěvníci. Já jsem rozdávala letáčky a každý z nás tam byl spíš sám za sebe, aby si akci užil. Zatím jsme letošní ročník nijak konkrétně neřešili, ale určitě něco v plánu bude.
Kdyby někdo po přečtení rozhovoru váhal, jestli k vám přijít, čím byste ho přesvědčila?
Řekla bych mu, že se opravdu nemusí bát přijít s jakýmkoli nápadem nebo otázkou. Jsme otevření všemu.
Může přijít i s partnerem nebo partnerkou. Mluvíme anglicky, takže ani jazyk není bariéra. A jsou klienti, kteří se u nás zastaví jen pozdravit a posedět, aniž by šli rovnou na střih.
Chtěli byste koncept do budoucna někam posunout? Třeba otevřít další pobočku?
Kdyby to šlo, byli bychom určitě rádi. Po změně managementu jsme ale museli začít znovu budovat klientelu, takže teď znovu nastartováváme provoz.
Je to ale na dobré cestě. Od té doby, co jsem nastoupila, je situace mnohem lepší. Takže pokud by bylo víc klientů a možností, určitě bychom o expanzi uvažovali.
