„Odvykání od kratomu připomíná heroin,“ varuje adiktoložka Monika Plocová. Proč ho stále považujeme za neškodný?
Když se o kratomu mluví jako o „nevinném doplňku“, málokdo si představí nemocniční lůžko, abstinenční křeče nebo mladého člověka, který nedokáže přestat. Monika Plocová však tyto příběhy zná zblízka – a nejen z pozice terapeutky. Zakladatelka Branického sanatoria, prvního soukromého zařízení pro léčbu závislostí v Česku, má za sebou víc než čtrnáct let práce s klienty, kteří se snaží vystoupit z bludného kruhu návykových látek. Její přístup ale nestojí jen na odborném vzdělání v adiktologii. Vychází také z osobní zkušenosti. Na přelomu tisíciletí sama prošla závislostí – kombinace silných úzkostí a alkoholu ji přivedla až na úplné dno.
Dnes vede sanatorium, které nabízí pobytovou i následnou péči lidem bojujícím se závislostmi – ať už jde o alkohol, léky, nebo novější fenomén posledních let – kratom. V rozhovoru otevřeně popisuje, jak nenápadně může začít závislost, proč je kratom podle ní mimořádně zrádný a jak poznat, že už nejde jen o „fázi“, ale o problém, který potřebuje odbornou pomoc.
V posledních letech se o kratomu mluví čím dál častěji – s jakými příběhy lidí se ve své praxi setkáváte nejčastěji a kdo vlastně patří mezi typické uživatele?
Mezi typické uživatele kratomu patří lidé ve věkovém rozmezí 12–40 let. Bohužel jednou z nejsilnějších skupin jsou školáci, středoškoláci a vysokoškoláci. Užívají ho například kvůli udržení pozornosti a soustředění. Dále jde o lidi, kteří se cítí přetížení – manažery, vystresované podnikatele nebo osoby pohybující se ve fitness komunitě. Kratom pro ně funguje jako podpůrný prostředek.
Když za vámi někdo přijde poprvé, uvědomuje si už, že má problém, nebo spíš řeší jiné potíže a závislost se ukáže až postupně?
Většinou přicházejí lidé, kteří se ptají, zda je problém dát si občas kratom. Až když se jich zeptám, proč ho užívají a co jim dává, začínáme nacházet první souvislosti s jejich problémy a vnitřními bolestmi, které si pomocí kratomu kompenzují. V rámci dalších terapií, pokud se pro ně rozhodnou, si postupně začnou přiznávat závislostní chování. Pokud jsou motivovaní a vydrží v terapii dlouhodobě, sami nahlédnou potřebu komplexní osobnostní změny. Pochopí, že chtějí změnit své chování a přístup k životu tak, aby prožívali radost bez návykové látky.
Existuje konkrétní moment nebo varovný signál, kdy se z rekreačního užívání začíná stávat závislost?
Ano. Ve chvíli, kdy začne člověk pomocí kratomu řešit problémy nebo si jím uklidňovat emoce. Také pravidelné užívání je signálem minimálně počínající závislosti. Dalším výrazným signálem je, když si okolí všimne častého užívání a začne to člověku zrcadlit.
Můžete popsat příběh člověka, u kterého byl přechod od „nevinného doplňku“ k problému opravdu rychlý?
Lukáš okusil kratom na střední škole. Užívala ho většina třídy i mnoho mladých lidí v jeho okolí. Nepřišlo mu na tom nic divného. Po prvním užití ucítil zvláštní klid. Pochopil, že mu kratom dělá dobře, že se cítí uvolněněji. Začal si ho dávat před školou po vzoru spolužáků. Cítil se klidnější, udržel pozornost a lépe se soustředil.
Po krátkém čase se kratom stal jeho každodenním ranním rituálem a pomocníkem ve škole. Už po šesti týdnech ho začal brát několikrát denně. Povzbuzoval ho při čemkoliv, co dělal, a dodával mu sebevědomí. Prudký tříměsíční „nájezd“, kdy se cítil výtečně, však vystřídala změna účinku. S navyšováním dávek se začala objevovat únava, neschopnost přemýšlet, úzkosti a myšlenky na odchod ze života.
Po půl roce užívání ho odvezla záchranná služba do nemocnice. Snažil se totiž sám přestat. Dostavil se abstinenční stav – zimnice, křeče do nohou, zvracení, strach, že si něco udělá. Z nemocnice přišel rovnou k nám do sanatoria a absolvoval pobytovou léčbu. Je to půl roku, co přestal. Dochází na skupiny následné péče, abstinuje a mění svůj život. Nechce se vrátit do bludného kruhu.
Čím je kratom zrádný ve srovnání s jinými návykovými látkami, které společnost vnímá jako rizikové mnohem víc?
Primárně tím, že byl několik let volně dostupný a jeho psychoaktivní účinky se příliš neřešily. Mohly si ho tak kupovat i děti, z nichž mnohé dnes se závislostí bojují. I dnes je pohled na kratom jako na drogu často zlehčován. Pokud člověk věří, že jde o přírodní, neškodnou látku nebo potravinový doplněk – jak je někdy prezentován – a že jeho účinky má pod kontrolou, zrádnost se projeví ve chvíli, kdy zjistí, že ho nedokáže vysadit. A pokud se mu to podaří, přicházejí těžké abstinenční příznaky – zimnice, svalové křeče, neklid, průjmy, nespavost. Jsou velmi podobné abstinenčnímu syndromu po heroinu. Kratom je velmi zrádný.
Setkáváte se s tím, že lidé jeho užívání racionalizují tím, že jde o „přírodní produkt“? Jak to ovlivňuje jejich rozhodování?
Ano. Když píšu odborný článek o kratomu jako o droze, často se na sociálních sítích strhne vlna nesouhlasu. Z mé zkušenosti jde většinou o lidi, kteří kratom užívají a nechtějí si nechat vzít iluze.
Jak se závislost na kratomu projevuje psychicky – mění se nálady, spánek nebo vztahy s okolím?
Zpočátku člověk pociťuje příval energie, stimulaci a soustředěnost. Při dlouhodobém užívání se zvyšuje tolerance organismu a s ní i dávky. Postupně prvotní „blažené“ účinky mizí a přichází únava, neklid, nervozita, úzkost, nespavost nebo přerušovaný spánek. Tyto změny samozřejmě ovlivňují i vztahy s blízkými.
Pokud vnímáme člověka, který s námi žije, všimneme si střídání nálad. Už v rámci krátkodobého užívání se střídá nabuzenost a utlumení. Uživatel se může uzavírat do pokoje, často odcházet z domova. Objevuje se nervozita, někdy výbušné až agresivní projevy.
Má užívání kratomu nějaké specifické vzorce, které připomínají jiné závislosti, třeba na alkoholu nebo lécích?
Závislost je v principu jedna, bez ohledu na látku. Můžeme tedy sledovat podobné vzorce chování. Kratom je však skrytější a méně známý než závislost na alkoholu či lécích, proto se může hůře rozpoznávat.
Setkáváte se častěji s mladými lidmi, nebo už přicházejí i starší klienti, kteří hledali způsob, jak zvládat stres či výkon?
Telefonicky volají o pomoc hlavně rodiče dětí a teenagerů. S některými mladými uživateli mluvím, ale ti si většinou ještě neuvědomují důsledky svého jednání. Do terapeutických pobytů přicházejí s kratomem převážně lidé mezi 25 a 40 lety.
Jakou roli hrají sociální sítě a online komunity, kde se kratom často prezentuje jako bezpečná alternativa?
Tyto komunity jsou obrovským spouštěčem závislosti. Kratom je zároveň prostředek, s nímž lidé podnikají. Jdou si za výdělkem, mnohdy neeticky. V těchto komunitách pak dochází k manipulaci uživatelů.
Stává se, že lidé zvyšují dávky postupně a ani si nevšimnou, kdy překročili hranici, kterou si původně nastavili?
Ano, běžně. Neustále si své chování racionalizují a ospravedlňují.
Jak vypadá moment, kdy si klient poprvé přizná, že už nad užíváním nemá kontrolu?
U kratomu je to často až ve chvíli, kdy chce přestat a zjistí, že to nejde. Nebo když přijdou silné abstinenční příznaky a skončí v nemocnici.
Co bývá pro okolí nejvíc matoucí – že člověk na první pohled funguje normálně, nebo že problémy přicházejí nenápadně?
Řekla bych, že obojí. Osvěta o závislosti na kratomu je stále nízká, takže lidé často netuší, jak vážný problém to může být.
S jakými mýty o kratomu se ve své práci setkáváte nejčastěji? Liší se nějak průběh odvykání od jiných látek, nebo má kratom svá specifika, která laikům unikají?
„Kratom není droga.“ – Je to droga.
„Závislost na kratomu je lehčí než na ostatních látkách.“ – Není to tak. Odvykání je úzce podobné heroinu a bývá velmi těžké.
Po vysazení potřebuje tělo dlouhý čas, aby se z toxického šoku zregenerovalo. Nespavost může trvat velmi dlouho a spánek se upravuje pomalu. Tento proces vnímám jako pomalejší a náročnější než například u alkoholu.
Co bývá pro klienty během léčby nejtěžší – fyzické abstinenční příznaky, nebo spíš psychická závislost a rituály kolem užívání?
U kratomu opravdu obojí. Má větší sílu, než se na první pohled zdá.
Existuje moment, kdy se lidé vracejí k užívání nejčastěji a co ho obvykle spouští?
Tento moment je u každého jiný. Pokud však uživatel nemá jasné rozhodnutí přestat, dříve či později se vrací. Je důležité zpracovat příčiny a spouštěče užívání, podívat se upřímně na své bolesti a chtít změnu. Odmítání změny vytváří prostor pro recidivu.
Jak může blízké okolí poznat, že nejde jen o „fázi“, ale o problém, který potřebuje odbornou pomoc?
Nečekala bych. Pokud rodina zjistí, že blízký užívá kratom v jakékoli fázi, neměla by to nechat být. Je třeba mluvit o tom, proč to dělá, a zaujmout jasný postoj, že užívání drogy nelze tolerovat. Motivovala bych ho k odborné pomoci, zpočátku třeba psychologické či psychoterapeutické.
A kdyby měl člověk, který kratom užívá, udělat první malý krok k tomu, aby si své návyky zkontroloval, co byste mu doporučila jako úplný začátek?
Doporučovala bych kratom ani jiné drogy neužívat. Pokud už někdo kratom bere, je důležité si uvědomit, že je problém, když postupně zvyšuje množství či frekvenci a schovává užívání před rodinou.
Zeptejte se sami sebe: „Proč to dělám? Proč kratom beru?“ Nejde tuto otázku řešit jinak než tím, že si přiznáte riziko závislosti?
Z praxe vím, že ti, kteří se rozhodli žít a s kratomem či jinou drogou se rozloučit, bývají překvapeni, jak barevný je život bez návykové látky a jak příjemné je řešit problémy s čistou hlavou.
