„Randění je dnes práce na plný úvazek,“ svěřila se redakci bisexuální Alice, která za rok absolvovala 97 schůzek
Když třicetiletá Alice na začátku roku 2025 znovu otevřela seznamovací aplikaci, netušila, že se z nevinného rozhodnutí „zkusit to znovu“ stane projekt na celý rok. Doslova. Během dvanácti měsíců absolvovala 97 schůzek. Káv, procházek, večeří, drinků i rozpačitých setkání, která skončila po dvaceti minutách. Partnera našla až letos v lednu.
„V jednu chvíli jsem si uvědomila, že randění je dnes práce na plný úvazek. Jen bez smlouvy, bez jistoty a často i bez mzdy v podobě emocí,“ říká Alice, která se redakci ozvala sama. Své celé jméno zveřejnit nechce – ne proto, že by se za svůj příběh styděla, ale proto, že už svou lásku našla. A chce ji chránit.
Rozhodnutí přestat čekat
Alice se identifikuje jako bisexuální žena a v minulosti měla vztahy s muži i ženami. Poslední vážný vztah jí skončil v roce 2023. „Říkala jsem si, že si dám pauzu. Že se zaměřím na sebe. Jenže po roce jsem zjistila, že už nechci být sama. Nechtěla jsem čekat, až se někdo objeví náhodou v tramvaji. Tak jsem si stáhla seznamku.“
Zpočátku šla na schůzku jednou za dva týdny. Pak jednou týdně. A postupně se tempo zrychlovalo. „Byly týdny, kdy jsem měla tři rande. V práci jsem plánovala projekty a večer si zapisovala, s kým jdu kdy na víno. Byla to logistika. A taky psychická zátěž.“
Každé nové setkání znamenalo investici – časovou, emoční i mentální. „Musíte být otevření, zvědaví, milí. Pořád znovu vyprávět, kdo jste, odkud jste, co děláte. Po dvacáté schůzce už máte pocit, že recitujete scénář.“
Káva, víno a ticho
Z 97 schůzek skončila většina po prvním setkání. Některé byly příjemné, ale bez jiskry. Jiné trapné. Některé bolestivě prázdné.
„Jednou jsem seděla naproti klukovi, který mi celou hodinu vykládal o kryptu. Nezeptal se mě na jedinou věc. Když jsme se loučili, řekl: Bylo to fajn, příště ti vysvětlím, proč jsou banky zlo. V tu chvíli jsem věděla, že další rande nebude.“
Jindy se setkala s dívkou, se kterou si týdny psaly dlouhé zprávy. „Měla jsem pocit, že se známe. A pak jsme se viděly a neměly jsme si vůbec co říct. Jako když se díváte na hezký obraz, který s vámi nic nedělá.“
Nejtěžší podle Alice nebyla samotná odmítnutí, ale neustálé přepínání emocí. „Musíte být pořád v režimu možná je to ono. A zároveň se chránit, abyste se nezamilovali příliš rychle. Je to vyčerpávající.“
Když se randění stane výkonem
V polovině roku si všimla, že se na schůzky začíná připravovat jako na pracovní meetingy. „Měla jsem v hlavě seznam otázek. Věděla jsem, co chci zjistit během prvních deseti minut. Děti? Město? Vztah k monogamii?“
Romantika se pomalu vytrácela a nahrazoval ji výkon. „Říkala jsem si: Dneska musím být vtipná. Musím zaujmout. A to je hrozně nebezpečné místo. Přestáváte být sami sebou.“
V jednu chvíli si dala měsíc pauzu. „Byla jsem unavená. Měla jsem pocit, že mě seznamka rozkládá. Že ze mě dělá produkt.“
Přesto se vrátila. „Ne proto, že bych věřila aplikaci, ale protože jsem pořád věřila tomu, že někde existuje někdo, kdo mě ocení.“
Rande číslo 97
V lednu letošního roku šla na schůzku, kterou původně chtěla zrušit. „Byla zima, pršelo a já si říkala, že už fakt nemám energii. Ale něco mi řeklo, ať jdu.“
Seděli v malé kavárně. Mluvili o filmech, o dětství, o tom, co je děsí. „Bylo to klidné. Přirozené. Neměla jsem potřebu být lepší verzí sebe. Prostě jsem byla.“
Dnes jsou spolu.
„Neříkám, že těch 96 schůzek bylo nutných. Ale každá mě něco naučila. O lidech. A hlavně o sobě. O tom, co už nechci tolerovat. A co naopak potřebuju.“
Co si z toho odnáší
Alice dnes na randění nahlíží jinak než před rokem. „Seznamky nejsou zlo. Ale nejsou ani zázrak. Jsou jen nástroj. A my jsme ti, kdo v tom systému žijí.“
Podle ní by si lidé měli dovolit být unavení. A dát si pauzu. „Není selhání, když si aplikaci na měsíc smažete. Není to prohra.“
A dodává: „Láska dnes nevzniká náhodou. Vzniká z rozhodnutí. Z odvahy znovu se otevřít. I když už jste stokrát zklamaní.“
Sto schůzek. Jedna láska. A mezi tím celý rok, který ukazuje, že moderní randění je opravdu práce. Jen s jedním rozdílem – výsledek nikdy nemáte jistý. A přesto to zkoušíte znovu.
