„Modlil jsem se, aby to co nejrychleji skončilo,“ říká heterosexuální muž, který v osmnácti utekl do Prahy a živil se eskortem pro muže
Respondent tohoto rozhovoru vystupuje z pochopitelných důvodů anonymně. Redakci se svěřil se svou osobní zkušeností, která začala v jeho osmnácti letech, kdy utekl od rodičů do Prahy. Bez finančního a stabilního zázemí se tehdy rozhodl řešit svou situaci tím, že začal točit pornografii, a později se živit eskortem.
Dnes je mu přes třicet let a vede uspořádaný život. Má přítelkyni a dvouletého syna, se kterými žije v běžném rodinném režimu. O své minulosti mluví s odstupem a otevřeně, jako o zkušenosti, která jeho život výrazně ovlivnila, ale zároveň patří k uzavřené kapitole. Rozhovor přináší autentický pohled na prostředí mužského eskortu i na psychické dopady, které s sebou tento způsob obživy nesl.
V osmnácti jsi odešel z domova do Prahy a aby ses uživil, začal ses pohybovat v pornoprůmyslu. Zároveň ses stýkal s bohatými gayi, kteří ti platili nejen za sex, ale i za samotnou společnost. Jak ses do toho světa vlastně dostal?
Byla to čistá náhoda. Vzal mě tam kamarád známého – do klubu, jehož název už si dnes přesně nevybavuju. Myslím, že to bylo Pinocio, pak Temple, a nahoře byl bar. Některé z těch míst už dnes možná ani neexistují.
A to byl gay klub?
Byl to spíš klub, kam chodili různí starší gay muži nebo heterosexuálové ze zahraničí.
Takže tě tam kamarád vzal a seznámil tě s těmi „staršími pány“?
Ano. Já jsem tehdy vůbec nevěděl, jak to chodí, tohle prostředí jsem neznal.
Jak to probíhalo? Přišel jsi k nějakému náhodnému staršímu člověku?
Ne, fungovalo to klasicky jako v baru. Buď tě někdo oslovil, nebo jsi oslovil ty jeho. Pak následovala základní konverzace – odkud jsi, kde žiješ a podobně.
A dál? Nabídli ti hned za úplatu, že tě vezmou někam na hotel?
Ne, většinou to už bylo tak nějak domluvené. Buď se šlo nahoru, kde byl hotel, a tam se člověk domluvil na ceně.
A případně na tom, jaké služby poskytneš.
Přesně tak.
Poskytoval jsi hned od začátku sexuální služby?
Ne. Ze začátku to pro mě bylo úplně šílené, protože jsem to znal jen z pohledu heterosexuála. Věděl jsem, že existují prostitutky, ale vůbec mě nenapadlo, že existují i mužští prostituti. Navíc jsem byl z vesnice a tohle prostředí jsem vůbec neznal.
Jaké to pro tebe bylo, když ses identifikoval jako heterosexuál, mít sexuální kontakt s homosexuálními muži?
Bylo to hrozné. Člověk se musel nějak přemáhat. Tím, že jsem už předtím prošel pornem, jsem na to byl do určité míry zvyklý, ale stejně to bylo strašné.
Navíc v pornu jsi spal většinou asi s mladšími lidmi, ale tady šlo převážně o starší muže.
Člověk si musel držet odstup. Nedělal všechno, měl určité hranice a modlil se, aby to co nejrychleji skončilo. Šlo hlavně o to to nějak „odbýt“. Většinou se jednalo o orální sex, anální sex byl spíš výjimka. Záleželo na nabídce. Člověk měl ale vždycky nějaké hranice. Anální sex se třeba nabízel opravdu za větší obnos peněz a rozhodně ne s každým. Ve většině případů šlo spíš o masturbaci. Mnohdy jsme se ani nelíbali, protože to pro mě bylo intimnější než samotný sex.
Dodržoval jsi nějaké zásady bezpečnosti, třeba používání kondomu?
Určitě ano. Ale neříkám, že se nestalo, že to někteří zkoušeli bez ochrany, třeba za nějaké směšné příplatky.
Takže i orální sex probíhal s kondomem?
Ano. Ze začátku to člověk ani moc neznal, takže to bylo takové zmatené, ale anální sex nikdy bez kondomu. Navíc toho análního sexu bylo opravdu minimum.
O jakých částkách se bavíme?
Základ byl zhruba od 200 eur výš, takže nějakých pět tisíc korun.
Jaký to na tebe mělo psychický dopad, když ses identifikoval jako heterosexuál a spal jsi s muži? Myslíš, že tě to nějak ovlivnilo?
Myslím si, že ano. Začalo mi to postupně vadit. Najednou jsem měl pocit, že mě třeba v metru pořád někdo sleduje nebo po mně kouká.
Takže jsi v každém chlapovi viděl někoho nadrženého, kdo po tobě kouká?
Přesně tak. Nějak jsem to takhle začal vnímat a nebylo mi v tom dobře.
Zkoušel na tebe někdy někdo vyloženě něco nechutného, nebo něco, s čím si nesouhlasil?
Ano, byly tam různé pokusy. Někdo zkoušel různé extrémy, někdo měl úchylky na svazování, z čehož jsem měl strach, protože byly i případy, kdy někoho svázali a ubližovali mu. Slyšel jsem o situacích, kdy někomu strkali do zadku vibrátory bez jeho souhlasu a podobně. Takové případy existovaly.
To se ti ale osobně nestalo?
Mně osobně ne. Nejděsivější věc, kterou jsem zažil, bylo, když mě někdo mlátil páskem.
V rámci nějakých BDSM praktik.
Ano.
Když se na to díváš dnes, máš uspořádaný život. Jak na tu dobu vzpomínáš? Rozhodl by ses dnes jinak?
Zpětně těžko říct. Dohnala mě k tomu situace, kdy jsem se ocitl v hlavním městě bez práce a nechtěl jsem skončit jako bezdomovec.
Jednu dobu ses eskortu věnoval naplno, později se to ale proměnilo v jemnější formu. Se staršími muži jsi už spíš jen trávil čas, nanejvýš jim poskytl intimní blízkost, a přesto byli ochotni platit vysoké částky – třeba za společné dovolené. Nepřekvapilo tě, kolik jsou tihle muži ochotni investovat do někoho, kdo pro ně nikdy nebude skutečným partnerem?
Překvapilo. Zároveň jsem ale pochopil jednu věc: pokud nešlo o jednorázové setkání a člověk s klientem „nehrál vztah“, nikdy z toho nebyly takové peníze. U jednorázovek si dotyčný jednoduše najde někoho dalšího. Když ale ten vztah člověk budoval dlouhodobě a udržoval iluzi blízkosti, dalo se z toho získat výrazně víc.
Měl jsi pak někdy problém tenhle „vztah“ ukončit? Že se ten muž začal nějak vázat?
Ano, stávalo se to. Většinou jsem ale počítal s tím, že to byli lidé, kteří třeba nechodili na Pride, byli spíš konzervativní a často si ani sami sobě nepřiznali svou orientaci.
Dnes máš partnerku a společně vychováváte syna. Znamená to, že se jednou budeš muset své minulosti postavit i doma – před nejbližšími. Přemýšlel jsi o tom, jestli o ní někdy dokážeš mluvit otevřeně, nebo spíš doufáš, že zůstane uzavřenou kapitolou?
Mám z toho strach. Je to pro mě velké tabu. Vím, že se to jednou může objevit – internet nic skutečně nemaže. Na jednu stranu se musím připravit na možnost, že se to k nim dostane, na druhou spíš doufám, že tahle kapitola zůstane zapomenutá. Syn je zatím malý, ale až vyroste, může na to narazit sám. Nechci, aby to bylo součástí jeho světa. A upřímně – ani já bych jako dítě nechtěl něco takového o svém rodiči vědět. Možná mu to jednou řeknu, až na to bude mít věk i kontext. Spíš si ale myslím, že pokud to sám nezjistí, nepůjdu za ním aktivně s tím, že její táta dělal eskort.
Když se zkusíš vcítit do opačné role a představíš si, že bys jednou zjistil, že tvůj syn v osmnácti letech dělá escort – jaké by to pro tebe bylo?
To si vůbec nedokážu představit. Upřímně, ani tu situaci si nechci představovat. Je to něco, před čím se ve vlastní hlavě bráním. Jako rodič chcete své dítě chránit, nevidět ho v situacích, které jsou tvrdé, zraňující nebo nebezpečné. A přesně takový svět to pro mě byl.
Máš pocit, že tě tahle zkušenost nějak trvale poznamenala?
Určitě ano. Člověk si z toho nese věci, které v něm zůstávají, i když už ten život dnes vypadá úplně jinak. Některé vzorce myšlení, určité obavy, ale i citlivost k lidem a jejich motivacím. Nezmizí to.
