„Jedna sexuální scéna se točila klidně čtyři dny,“ vzpomíná bývalý producent filmů pro dospělé Oldřich Widman, který zažil divoké devadesátky erotického průmyslu
Oldřich Widman patří k lidem, kteří stáli u zrodu českého pornoprůmyslu. V devadesátých letech byl jednou z jeho nejviditelnějších tváří – podnikatel, tlumočník, producent i organizátor prvního erotického veletrhu v Česku. V době, kdy se země teprve učila žít se svobodou, přivážel do Prahy zahraniční producenty, propojoval lokální prostředí se světem a pomáhal formovat byznys, který tehdy balancoval na hraně zákona i společenské přijatelnosti. Přestože vystudoval ekonomii, nikdy se jí profesně nevěnoval. K pornu se dostal náhodou – díky jazykům, kontaktům a správnému načasování po revoluci.
Filmy režíroval pod uměleckým pseudonymem Ritchie Oldmann pro velká evropská i americká studia. Jeho agentura Dream Talent Management objevila mnoho slavných světových hvězd filmů pro dospělé jako Silvia Saint, Daniella Rush, Monica Sweetheart, nebo Lea De Mae a z mužských pak třeba Glenn Santorro, Robbie Masters, Jan Dvorak nebo Marco Blaze. Zakladatel produkční a distribuční firmy Dream Entertainment s.r.o, která dnes hlavně provozuje úspěšný online shop s vybraným erotickým zbožím a fetish hračkami pro dospělé.
Když se dnes podíváte na pornoprůmysl, v jaké kondici se podle vás nachází? A jak se proměnil od „divokých devadesátek“?
Změnilo se úplně všechno. Především se změnil základní obchodní model. Od sedmdesátých let se pornofilmy točily na filmový pás a byly určené pro kina. Výdělek z kin pak financoval další produkci. Později přišla éra VHS kazet – filmy se začaly točit na video a prodávaly se kazety, jejichž prodej financoval další výrobu. Následovala DVD éra, ale s koncem DVD a prudkým rozvojem internetu se celý tento model úplně zhroutil.
A když jste začínal vy, už to byla spíš DVD, nebo ještě VHS?
Když jsem začínal, točil jsem ještě s francouzskými a italskými producenty na filmový pás.
Takže jste opravdu zažil klasickou filmařinu?
Ano, bohužel je to pravda, i když to zní skoro neuvěřitelně. Natočili jsme ještě pár projektů na film. Bylo to velmi zajímavé a úplně jiné. Byla to skutečná filmařina – sex tam byl spíš okrajový a minimální. Mělo to scénář, hlavu a patu, byl tam příběh. Sex byl spíš taková třešnička. Jedna scéna se točila klidně dva nebo tři dny, navíc v době, kdy neexistovala Viagra ani podobné prostředky.
Pornoherci si dnes často pomáhají právě různými pilulkami. Jak se tedy tehdy řešilo udržení erekce?
Bylo to zvláštní, protože herci byli skutečně lidé s hyper-sexuálními schopnostmi. Dokázali se snadno vzrušit při práci s ženou nebo s mužem. Aby se ale udržela erekce, často se jedna sexuální scéna točila klidně čtyři dny. Kouzlo porno filmu pak vznikalo až ve střižně, kde se sestříhaly jednotlivé povedené momenty do výsledné podoby.
Jak jste se vlastně k pornobyznysu v devadesátých letech dostal?
Dostal jsem se k tomu tak trochu jako slepý k houslím. Těsně po revoluci jsem měl kamaráda, který v Praze zprivatizoval několik starých kin a chtěl z nich udělat porno kina. V té době jsem pracoval na Ministerstvu kultury na filmové sekci a měl jsem na starosti mezinárodní prodej, distribuci a prezentaci českého filmu. On mi říkal: ty máš kontakty ve světě, jezdíš na filmové trhy, určitě se někdo najde, kdo má staré pornofilmy na 35 mm pásu. Podařilo se mi zkontaktovat jednu firmu, která mě pak propojila s Italkou, která často jezdila do Prahy. Přes ni jsme sehnali třeba filmy Rocka Siffrediho, který tehdy začínal. Projekt porno kin nakonec zkrachoval, protože pražský magistrát se proti nim postavil, ale já jsem zůstal v kontaktu s Italy a začal jsem jim pomáhat.
Takže jste si hned nezakládal vlastní produkci?
Vůbec ne. Nejdřív jsem několik let pracoval přímo pro italské producenty, asi tři nebo čtyři roky. Nabídli mi na tu dobu velmi slušné peníze. Pomáhal jsem jim s tlumočením, protože moc neuměli anglicky, produkcí a obecně s orientací v Česku. Díky tomu jsem si pomalu vybudoval jméno.
Kdy přišel ten moment, kdy jste začal být v branži opravdu vidět?
Velký zlom byl také první erotický veletrh v Praze, jehož jsem byl tenkrát ředitelem. Přijely tam největší pornohvězdy té doby, kdy se ještě koukalo na videokazety – třeba Dolly Buster, Sarah Young nebo Teresa Orlowski. Do Prahy přijel také tehdy již známý italský herec a producent Rocco Siffredi Bylo to neuvěřitelné. Také díky tomu jsem začal jezdit po Evropě a do Ameriky a stal jsem se součástí té „porno-rodiny“. Kontakty se postupně nabalovaly a byznys rostl.
Jaké bylo tehdy regulační prostředí v Česku? Bylo hodně odlišné od dneška?
V té době tady pořád platily staré komunistické zákony, takže výroba a šíření pornografie byly oficiálně nezákonné. Existoval ale takzvaný tichý souhlas Sexuologického ústavu v Praze, který dával odborné dobrozdání, že filmy, které točíme, nejsou krutá pornografie – tedy znásilňování, násilí nebo snad zapojení dětí. Předsedali mu tehdy slavní čeští sexuologové jako pan doktor Jaroslav Zvěřina, Radim Uzel nebo doktorka Hana Fifková. Postupně se ale legislativa měnila a dnes už se v tom ani pořádně neorientuji.
Točil jste jak klasické heterosexuální porno, tak i gay porno. V čem se tyto dva světy liší, když pomineme samotný sexuální akt?
Možná to řeknu trochu neobratně, ale po těch letech mi to vlastně nepřišlo nijak zásadně jiné. Když jsem měl za sebou hodně heterosexuálních produkcí a pak přišla nabídka na gay filmy, tak vzhledem k tomu, že jsem ty lidi znal a měl jsem mezi nimi i kamarády, mi to přišlo pořád jen jako normální sex. V tu chvíli jsem neřešil, jestli je tam muž nebo žena. Na druhou stranu bylo zajímavé, že zhruba devadesát procent gay porna tehdy točili heterosexuální kluci, takzvaní „gay for pay“.
V čem tohle fungovalo jinak?
Bylo to vidět hlavně při samotném natáčení. Často se stávalo, že když jsme měli třeba jednoho gaye a dva heterosexuály, tak gayové s nimi neradi pracovali.
Z jakého důvodu?
Heterosexuálové to brali hlavně jako práci a rutinu. Gayové do toho navíc vnášeli své emoce a brali to hodně osobně. A to někteří kluci prostě nezvládali. Proto často raději točili heterosexuálové s heterosexuály.
Platí tedy to, co se často říká – že heterosexuální herec, který chce prorazit v pornu, si musí nejdřív projít gay pornem?
Říká se to a v mnoha případech to byla pravda. I dnes existují slavní heterosexuální herci, hlavně v Americe, kteří začínali u gay produkcí. V době, kdy se hodně řešilo HIV a točilo se výhradně s kondomy, hrála velkou roli bezpečnost. V gay komunitě tehdy byla vyšší pravděpodobnost šíření viru HIV.
Probíhalo tehdy povinné testování herců?
Ano, testování bylo povinné každých třicet dní, a to jak v Česku, tak v Americe i jinde ve světě. Dříve se dělaly klasické ELISA testy, dnes už se používají DNA testy. I tohle se technologicky výrazně posunulo. Musím ale říct, že za celou dobu mého působení se v České republice nestalo, že by se někdo při natáčení nakazil virem HIV.
Když se dnes podíváme na porno jako takové – dá se o něm ještě mluvit v klasickém slova smyslu? Máme tu platformy jako OnlyFans a tvůrce, kteří si budují vlastní osobní značky. Přežije klasické porno?
Všechno, kde se zobrazuje sexuální akt, je vlastně porno. To se nezměnilo. Změnilo se ale prostředí. Spousta amerických studií zanikla, na druhou stranu vznikla nová – většinou webová, žánrově zaměřená. Třeba studia Brazzers nebo Vixen, ze starších zůstal například Hustler. Těch firem je pořád dost, ale trendově se to posunulo od filmařiny k určité mechanické rutině. Dnes se točí hlavně čistý sex, takzvaný gonzo styl, který nemá moc příběh. Jsou to samostatné krátké internetové scénky – žánrově v heteru třeba holky s velkým poprsím, v gay pornu pak různé typy postav, od hubených kluků přes atlety až po „medvědy“. Filmy se už prakticky netočí, jedou hlavně jen krátké scénky pro internet.
Je to podle vás dané i tím, že žijeme v době TikToku a zkracující se pozornosti?
Ano, lidé už dnes nechtějí sledovat dlouhá videa. Na druhou stranu slyším, že se spotřebitelé občas vracejí i ke starším filmům. Například starší německé gay filmy od firmy CAZZO, které měly pořádný rajc, fetiš, atmosféru a hlavně filmařinu. Bylo vidět, že je dělali lidé, kteří rozuměli filmu, a zároveň tam byl velmi dobrý sex. Porno by podle mě nemělo sloužit jen k mechanickému uspokojení. Stále jsem přesvědčen, že porno má fungovat jako pohádka pro dospělé, která lidi naladí, probudí v nich fantazii a vzrušení.
Nemůže tedy nástup amatérských tvůrců na OnlyFans znamenat úpadek studií?
Je to vlastně trochu tak. Je potřeba ale rozlišovat erotické OnlyFans a influencery. Mladí začínající herci natočí pár filmů pro studia, udělají si tak jméno, získají své první fanoušky a pak si založí své OnlyFans, kam si část publika přetáhnou. Studia jim v tomhle fungují jako takový první stupeň ke slávě.
Takže studia dnes slouží hlavně jako odrazový můstek?
Ano, ale zároveň i studia postupně slábnou. Přešla na internet a většinou prodávají jen jednotlivé scénky. V gay pornu přišla velká změna kolem let 2016–2018 s nástupem PrEPu a boomem bareback (sexuální styk bez kondomu, pozn. redakce) produkce. Některá studia to položilo, třeba americký TitanMen, jehož majitel odmítl točit filmy bez kondomu. Bareback se ale stal bohužel obrovským trendem.
Dnes už je vlastně porno s kondomem spíš výjimkou, že?
Přesně tak. Dřív jsem točil skoro výhradně s kondomy a nikdy jsem neměl pocit, že by to někomu vadilo. Je to hlavně o trendu a o tom, že moderní medicína posunula vnímání rizik. Zároveň ale vidím u mladých lidí úplně jiný přístup – kondomy jim přijdou zastaralé. A já si říkám, že možná budu stará škola, ale pořád si myslím, že kondom, ochrana proti sexuálně přenosným nemocem, má své místo.
Platí dnes ještě to, co se o Česku dlouho říkalo – že je pornovelmocí?
Bohužel ne, Česko už dávno pornovelmocí není. Samozřejmě tu pořád žijí lidé, kteří se v tomhle byznysu pohybují a pracují. Je tu třeba jeden francouzský porno magnát, který vlastní firmu Legal Port a skoupil u iž další velká porno studia včetně jejich rozsáhlých videoték, například Digital Playground, Wicked Pictures,Private, která trpěla změnou formátu o kterém jsme mluvili již na začátku, včetně slavného amerického magazínu Penthouse. Co s tím ale bude dál dělat, to dnes nedokážu říct. Nějaké produkce tu pořád existují a točí se, ale rozhodně už to není to, co dřív.
Na Slovensku ale pořád funguje Bel Ami, je to tak?
Ano, Bel Ami funguje na Slovensku a má i pobočku v Praze, kde se pořád natáčí. Celkově se ale situace mění. Mám pocit, že dnes je silnější spíš Maďarsko … hlavně Budapešť. Tam se přesunula také spousta zbylých producentů z Francie, Anglie i Ameriky. Mají tam jiné a lepší podmínky navíc i velkou nabídku místních modelek a modelů, ale i z Ukrajiny nebo Rumunska. V heterosexuálním pornu je to dnes hodně znát.
A co gay porno v Evropě?
Tam se produkce spíš rozpadla na menší studia a soukromé projekty. Často to funguje tak, že kluci natočí pár věcí pro větší studio, udělají si jméno a pak si založí OnlyFans. Nebo jezdí do Ameriky, dělají tam různá turné po klubech a podobně. Ten trh je dnes hodně fragmentovaný.
Dalším velkým tématem je dnes AI porno. Myslíte si, že může ohrozit tradiční pornografii?
Já mám s AI zatím spíš rozporuplné zkušenosti. Když jsem se ji pokusil využít při přípravě reklamní kampaně na pánské spodní prádlo, tak mě okamžitě odmítla s tím, že je tam příliš viditelný obrys penisu a že to porušuje pravidla užití. Myslím si, že AI erotika bude obrovskou konkurencí hlavně pro OnlyFans. Zatím je ale pořád dost generická a rozeznatelná od reality. Pokud se to technologicky posune natolik, že si člověk jedním klikem vygeneruje přesně svou fantazii, může to celý ten trh zásadně proměnit.
Nemůže se ale stát, že s nástupem AI naopak poroste poptávka po autentickém, lidském obsahu? Podobně jako dnes lidé vyhledávají texty napsané skutečnými autory?
To si myslím, že ano. Já to vidím i na sobě. Nedávno jsem si chtěl pustit jeden podcast a hned jsem poznal, že je generovaný. Věty byly zvláštně poskládané, intonace byla plochá, chyběla tam lidskost. A mně to prostě vadilo. S tímhle mám osobně trochu problém.
Na druhou stranu musíme jít s technologií dopředu. Vzpomeňte si, že kdysi jsme neměli ani mobilní telefony. Já měl svůj první mobil v roce 1993 – byl obrovský, těžký a stál strašné peníze. A dneska? Dneska už to vlastně ani není telefon, je to počítač s jednou funkcí telefon.
Když se přesuneme k jiné části vašeho byznysu – vy se nezabýváte jen pornem, ale i prodejem sexuálních hraček. Jak se tenhle segment změnil?
Je to složité. Spousta lidí říká, že pandemie kovidu byla pro sexshopy zlatý důl, ale u nás to tak úplně neplatilo. Během kovidového lockdownu (2020) jsme byli zrovna na promo akci ve Španělsku, pak jsme se vrátili a najednou se všechno zavřelo. A paradoxně se u nás prodávaly jen gumové ochranné pomůcky – hlavně rukavice. Dokonce jsem vykoupil jeden velký sklad rukavic v zahraničí. Bylo to hlavně kvůli strachu z nákazy (vládní doporučení používat rukavice). Lidé je používali všude venku třeba v MHD, při nákupech anebo při úklidu. V kamenných obchodech byly zcela vyprodané, takže si je objednávali přes e-shopy.
Jaké sexuální hračky jsou dnes nejoblíbenější? O co je největší zájem?
Jednoznačně vedou dilda, hlavně ta silikonová. Technologie materiálů se za ty roky hodně posunula – dnes se používají zdravotně nezávadné, testované platinou rafinované silikony, které povrchově napodobují lidskou kůži. Jsou příjemné na dotek a šetrné ke sliznicím. Hodně se prodávají i moderní práškové lubrikanty, které si můžete naředit podle vlastní chuti a potřeby. V gay segmentu jsou velmi populární různé typy šukacích strojů a moderních sacích masturbátorů a technologických hraček, které samy přirážejí, sají, vibrují, rotují, zahřívají se a dají se ovládat hlasem nebo vlastní hudbou pomocí aplikace ve vašem smartphonu. Ten technologický posun je obrovský a úžasný.
Co třeba poppers a různé další doplňky, které mají podporovat libido?
Poppers podle mě libido jako takové úplně nepodporuje. Je to spíš fenomén, který tu je už od sedmdesátých let. O poppers bych dokázal mluvit hodiny. V České republice je navíc jeho prodej na hraně zákona.
Prodává se tady oficiálně jako čisticí prostředek, jestli se nepletu?
Ano, oficiálně se dnes poppers většinou prodává jako čisticí prostředek na kůži nebo bytové aroma. Existuje na světě několik velkých výrobců v Evropě a Kanadě, kteří mezi sebou momentálně tvrdě soupeří o značky – jako je třeba Rush, Amsterdam, Iron Fist, Jungle Juice a další. Tyto produkty si můžete koupit od různých výrobců. Pro nás je strašně důležitá kvalita, bezpečnost a legislativa včetně potřebné dokumentace. Dnes se totiž na trh dostávají padělky, často z Asie, které mohou být velmi nebezpečné a v krajním případě i smrtelné.
V posledních letech se v gay komunitě hodně mluví i o chemsexu. Jak se na to díváte vy?
Osobně mě to hodně štve. Neumím si představit, že bych si sex užíval jen s pomocí drog. Neříkám, že v pornoprůmyslu drogy nikdy nebyly, ale nikdy jsem nezažil, že by někoho někdo nutil drogy brát. Při natáčení se drogy ani alkohol nikdy nepoužívaly. Byla to vždy svobodná volba každého, a to až po práci. Navíc si myslím, že když jsou lidé na natáčení pod vlivem drog, jsou prakticky nepoužitelní a nestálo by to za nic.
Jaká jsou podle vás největší rizika chemsexu?
Obrovský problém je třeba GHB. Když si ho někdo špatně nadávkuje, vypne se, zapomene, co si vzal a dá si na to alkohol, může snadno skončit s vypumpovanými zvratky z plic na ARO v nemocnici nebo také v márnici. Těch případů je známo nespočet … bohužel. Když si někdo vezme drogy jako pervitin nebo kokain, sex sice může trvat dlouho, ale tělo na to nereaguje přirozeně a pak ty dojezdy prý bývají hodně ošklivé.
Je to paradoxní v tom, že si lidé sex vlastně ani neužijí?
Přesně tak. Často ani nedojde k finálnímu vyvrcholení, tedy orgasmu. Mozek jede na drogách, ale tělo moc nefunguje, hlavně erekce. Když pak do toho ještě přidají další stimulant Viagru nebo Kamagru, je to obrovská zátěž obzvlášť na srdce. Ten chemický koktejl je šílený. Možná budu znít jako starý dědek, ale myslím si, že drogy k sexu nepatří. Když jsem byl mladý, taky jsem něco vyzkoušel, třeba extázi na diskotéce, neříkám, že ne. Ale k sexu mi vždycky stačil maximálně poppers, nebo prostě jen chuť a vzrušení. Myslím si, že chemie sex spíš bere, než aby mu něco dávala.
Není tedy chemsex spíš únik než skutečný prožitek?
Ano, lidé si tím podle mě sami komplikují život. Kvůli jedné intenzivní chvilce si zadělávají na dlouhodobé zdravotní problémy. Když pak slyším příběhy od našich zákazníků, co všechno si lidé na večírcích a sex party dávají, přijde mi to někdy opravdu šílené a zbytečné.
