Neprovdala se, spala s přítelkyněmi a psala o ženách. Co víme o sexualitě Jane Austenové?
Tento týden si připomínáme 250 let od narození Jane Austenové – spisovatelky, která se nesmazatelně zapsala do dějin literatury a jejíž dílo dodnes inspiruje čtenáře po celém světě. Autorka příběhů o vztazích, společenských konvencích a osobní integritě dokázala i v rámci přísných pravidel své doby vytvořit hrdinky, které se vymykají normám a nacházejí vlastní cestu.
Přestože většina jejích románů končí konvenčním heterosexuálním sňatkem, mezi ženskými postavami často pulzují silná pouta, nejednoznačné emoce i možnost jiných čtení. Byl její literární svět skutečně jen odrazem doby, nebo v něm zůstaly ukryty i osobní zkušenosti ženy, která se nikdy neprovdala a jejíž nejbližší vztahy byly právě s jinými ženami? Odráží se v jejích textech něco z její vlastní sexuality?
Bez manžela, ale s láskou k ženám?
Austenová se nikdy neprovdala, a právě tato skutečnost bývá často základem spekulací o její sexualitě. Její životopisci a biografky upozorňují na to, že se v dopisech i ve svém každodenním životě obklopovala blízkými ženami. Historicky vzato, v éře regentství se v její společenské třídě mimo manželství k sexualitě přistupovalo velmi zdrženlivě. Zatímco aristokracie a nižší vrstvy byly ve vztahu k sexu volnější, střední třída – do níž Austenová patřila – považovala předmanželský sex za společensky nepřijatelný, a to zejména kvůli riziku otěhotnění v době bez spolehlivé antikoncepce.
Z dochovaných pramenů víme, že sdílela postel s několika blízkými přítelkyněmi, včetně své sestry Cassandry a později i Mary Lloyd, s níž žila ve společné domácnosti. Co přesně se mezi nimi odehrávalo, zůstává otázkou. Mnohé dopisy byly po smrti Austenové zničeny právě Cassandrou, což podle některých náznaků může ukazovat na existenci intimního pouta, které bylo pro dobovou společnost nevyslovitelné.
Sesterské vztahy nebo podtext touhy?
Blízkost Austenové a její sestry inspirovala i literární kritiky. Někteří v jejich vztahu hledají hlubší rovinu, kterou dokládají nejen citáty z dochovaných textů, ale i intenzitu, s níž byla tato sesterská vazba popisována. V roce 1867 například jeden z příbuzných napsal, že „jejich sesterská náklonnost k sobě navzájem se dala jen stěží překonat“, a že spolu sdílely ložnici až do Janiny smrti.
Americká literární badatelka Terry Castleová šla ještě dál, když mluvila o „podkladovém erótu“, jenž prý proniká nejen osobními vztahy Austenové, ale i jejími romány. Sama spisovatelka měla podle odborníků citlivé vnímání mezilidských vztahů žen, které se promítá do postav i atmosféry jejích knih.
Lesbické podtóny v literatuře?
Přestože většina románů Jane Austenové končí konvenčním heterosexuálním sňatkem, mezi postavami žen bývá často přítomné silné emoční pouto. V románu Mansfield Park například výzkumníci upozorňují na postavu Mary Crawfordové a její vztah k Fanny Priceové, který podle některých výkladů nese lesbický podtext. Ačkoliv se Austenová těmto tématům přímo nevyhýbala, dobový kontext jí znemožňoval je otevřeně tematizovat – sex mezi ženami byl tehdy natolik „nepředstavitelný“, že ho britské právo ani nezohledňovalo.
Přesto je zřejmé, že spisovatelka měla povědomí o existenci lesbických vztahů a ženských touhách mimo rámec manželství. I bez explicitního pojmenování tak její literatura vytvářela prostor pro čtenářskou interpretaci, zejména mezi těmi, kdo sami stáli mimo tehdejší normy.
Queer čtení Austenové: víc než interpretace
Vliv Jane Austenové na queer komunitu není jen otázkou literárního bádání. Mnoho queer čtenářek a čtenářů se v jejích postavách poznává – nejen kvůli tomu, že jsou „jiné“ nebo vzdorují konvencím, ale také pro jejich vnitřní svět, samostatnost a jemně naznačené napětí mezi tím, co se říká, a tím, co se cítí.
„Všechny Austenové protagonistky jsou bez výjimky podivínky,“ napsala autorka Nyds L. Rivera, když popsala, proč se queer čtenáři k jejím knihám znovu a znovu vracejí. Zatímco muži v Austenových románech někdy působí jako karikatury nebo nositelé společenského očekávání, skutečné city se často odehrávají mezi ženami.
Virginia Woolfová, sama lesba, poznamenala, že Austenová je nejslabší právě v místech, kde by měla být silná maskulinita – což může být vodítko k pochopení toho, kde leží skutečné těžiště jejích příběhů.
Tajemství, které není třeba rozluštit
Otázka, zda byla Jane Austenová queer, zůstává bez jasné odpovědi. Chybí důkazy, ale zůstávají indicie – a co je možná důležitější, zůstává i čtenářská zkušenost. Ta potvrzuje, že queer publikum nachází v její tvorbě blízkost, porozumění a estetiku, která nepodléhá striktní heteronormativní logice.
To, co se odehrávalo – nebo neodehrávalo – mezi Austenovou a jejími přítelkyněmi, možná nikdy nezjistíme. Ale její literární svět zůstává otevřený interpretacím a nadále inspiruje generace queer čtenářek a čtenářů, kteří v něm vidí víc než jen příběhy o lásce. Vidí v něm zrcadlo touhy, identity i odvahy být jiní v jakékoli době.
