„Spousta gayů lesby nemusí, a vlastně ani nevím proč. Možná je to tím, že nás ženy nepřitahují,“ říká novinář a youtuber Matěj Smlsal, který natáčí videa vysvětlující svět kolem nás

Matěj Smlsal začínal jako novinář ještě během studií žurnalistiky na Univerzitě Karlově. V redakci Hospodářských novin si osvojil základy řemesla, v Blesku se naučil pracovat pod tlakem a v iDNES TV se stal jednou z výrazných tváří videoreportérské tvorby. Právě tam vznikl formát Smlsaloviny, který mu otevřel dveře k tématům, jež se v tradičním zpravodajství objevují jen zřídka 

Po několika letech v redakcích se ale rozhodl přejít „na volnou nohu“. Opustil stabilní zázemí, spustil kanál YouTube TEN SMLSAL a začal tvořit pod svým jménem.  Cesta nebyla rychlá: první videa měla minimální dosah a Smlsal střídal několik brigád, aby měl prostředky na další tvorbu. Teprve postupně se kanál začal rozjíždět, a dnes patří mezi nejviditelnější české infotainmentové projekty na YouTube.

Smlsal si během let vybudoval rozpoznatelný styl, který spojuje žurnalistickou přesnost, nadsázku a schopnost vysvětlit i zdánlivě obyčejné jevy způsobem, který baví i informuje. V rozhovoru jsme se vrátili k jeho profesní cestě, k tomu, co ho přimělo opustit velká média, i k tomu, jak vznikají jeho nejsledovanější videa.

Nedávno jste byl se svým partnerem na dovolené na Kanárských ostrovech. Jak jste si to užili? Odpočinul jste si?

Báječně jsem si to užil. Byli jsme na Winter Pride a byla to naše první opravdu povedená dovolená, bez jediné hádky. A to i díky voucheru na klidnou dovolenou, který mi partner dal. Součástí toho mimo jiné bylo, že si nebude na nic stěžovat, ale hlavně, že nebude moc mluvit. On totiž pusu nezavře. Takže slíbil maximálně tři tisíce slov za den. 

A počítal jste mu to? Vešel se do těch tří tisíc?

Já si myslím, že to každý den přetáhl.

V několika rozhovorech jste zmiňoval, že máte sklon k workoholismu. Dařilo se vám opravdu vypnout? Neměl jste myšlenky na to, že si potřebujete sednout k notebooku?

Protože jsem Kozoroh. Tam je to dané – mám rád práci a mám rád peníze. Notebook jsem s sebou vůbec neměl. Nedával jsem ani storíčka, protože lidi na ně reagují, vy jim pak reagujete na reakce, a najednou jste zase pořád na mobilu. Takže jsem dával jen příspěvky na zeď, ty si tam žily vlastním životem. A že bych myslel na práci? Vůbec.

Takže jste si dal takovou pauzu i od svého influencerství?

No já rozhodně nejsem influencer.

Ale nějaká čísla tam máte. Mikroinfluencer by se vám určitě říkat dalo.

Mini-influenceřík možná? Takže jsem si pauzu dal a fakt jsem chtěl přiletět plný energie… načež jsem v letadle dostal horečku 39, skolila mě chřipka typu A a byl jsem úplně bez energie. Takhle unavený jsem dlouho nebyl.

A už se to zlepšuje? Cítíte se líp?

Je mi mnohem líp. Dneska jsme byli ve Snídani s Novou, kde jsem ale minutu čekal v tričku v mrazu, než nás pustí zezadu do studia. Takže očekávám, že zase budu navštěvovat doktorku.

Kdy jste se vlastně rozhodl, že se chcete stát novinářem? 

Asi už na základní škole, kdy jsem v devíti letech vydával časopis Gregorův svět. Tehdy ještě byl vytáčecí internet a já si vždycky po sedmé večer, kdy to bylo levnější, stahoval články a dělal z nich vlastní časopis. Plus jsem tam doplňoval omalovánky, vtipy a podobně. Takže tam to začalo, pro mě to byla jasná volba od začátku.

Nakonec jste začal studovat žurnalistiku na Univerzitě Karlově…

Přihlásil jsem se na žurnalistiku i na politologii. Na oboje mě vzali a já si vybral žurnalistiku. Už týden po maturitě jsem díky tehdejšímu partnerovi začal pracovat v rádiu, takže škola byla spíš doprovodná věc. Z rádia mě po roce… nechci říct, že vyhodili, ale neprodloužili mi smlouvu kvůli přílišné iniciativnosti. Měl jsem mladistvý hlas - no upřímně, ani teď úplně neumím mluvit, nevyslovuju všechny hlásky - takže jsem nesměl do vysílání. Jenže já byl hodně iniciativní a do vysílání jsem občas z terénu mluvil. Takže mi smlouvu neprodloužili a já se vydal cestou psaných médií. Ale zase je lepší, když vás vyhodí kvůli tomu, že chcete moc pracovat, než že jste lenoch, ne?

Poté jste prošel Hospodářkami, Bleskem, ale asi nejznámější jste se stal jako videoreportér v iDnes TV, kde jste měl svůj pořad Smlsaloviny.

Ano.

Toužil jste být vždy reportér „v obraze“, tedy ne ten, kdo jen píše, ale kdo má svůj vlastní pořad?

Babička mi nedávno říkala, že když jsem byl malý a koukali jsme na Televizní noviny, tak jsem říkal: „Jednou budu v televizi.“ Takže myslím, že ano, že to k tomu směřovalo. A jsem extrovertní typ, vystupování na kameru mi nedělá problém. Pro mě je to přirozenější forma práce než psaní článků.

V tom pořadu jste se dostal k celé řadě věcí, které běžný člověk nezažije. Například jste přespal mezi lidmi bez domova. Máte nějaký bizarní zážitek nebo historku z natáčení?

Myslím, že nejbizarnější video je to, kde jsem v nevěstinci testoval silikonovou pannu. To je asi moje nejznámější. A pak druhý díl, kdy tam přivezli silikonového panáka, toho jsem si samozřejmě užil ještě víc (smích). Nikdy bych nevěřil, co všechno se dá točit a co všechno může reportér dělat. Nicméně si nedokážu představit, že bych třeba v České televizi testoval něco podobného.

Více v Galerii

Zdroje: archiv Matěje Smlsala/ Se svolením

Tam by to asi neprošlo. A v iDNESu byli otevření všemu? Nezamítli vám někdy nějaké téma, které jste přinesl?

Prakticky 99 % mi schválili. Už na pohovoru mi říkali, že chtějí, abych byl takový Láďa Hruška 2. Teď na YouTube mi pro změnu spousta lidí píše, že určitě musím být příbuzný Honzy Tuny, protože mluvíme i vypadáme podobně. Opravdu každý týden někomu v diskuzi vysvětluju, že vážně nejsem jeho syn. Takže moje kariéra vede od Ládi Hrušky k Honzovi Tunovi.

Takže míříte k investigativě?

V žádném případě. Já se strašně bojím. Představa, že bych někde jako Janek Rubeš honil ruličkáře… vůbec.

Nakonec jste se ale rozhodl své působení v iDNESu ukončit a přejít na volnou nohu. Co vás k tomu vedlo?

Můj kamarád Staněk. Pořád mi říkal, že už na to mám se osamostatnit. A já si nakonec uvědomil: Je mi třicet, nemám žádné závazky, žádné děti, mám našetřeno, jdu do toho! Já jsem totiž ke své novinařině vždycky měl ještě další práci – jezdil jsem po večerech a víkendech pro Uber a Bolt jako řidič, rozvážel jídlo, prodával jsem v Albertu. Takže jsem měl našetřené peníze. Myslím si, že předchod na YouTube byl přirozený vývoj a ten krok dělá čím dál víc lidí z médií. Samozřejmě začátky jsou strašně těžké: najednou máte kanál s nula odběrateli a nemáte za sebou žádného zaměstnavatele, který by vám dával pravidelný příjem, ať se děje cokoliv.

A přesvědčit firmy, aby vás pustily natáčet, když máte nula odběratelů, asi taky nebylo jednoduché.

Ano. Naštěstí jsem mohl využít některé své kontakty z médií, takže třeba hned první video jsem točil v Penny Marketu, kde jsem makal jako prodavač. Ale všichni mě varovali: „Dva roky se ti kanál bude rozjíždět, hlavně vydrž!“ A opravdu to tak bylo.

Jak jste to období zvládl? 

Nejdřív jsem utratil všechny úspory, pak mě několik měsíců živili rodiče. Nakonec jsem si řekl, že mě přece nemůžou živit pořád, takže jsem šel rozvážet nákupy v Košíku. Tam jsem se pak stal i školitelem nových kurýrů. Strašně mě to bavilo, ale měl jsem málo času na svůj kanál, takže to směřovalo k tomu, že budu spíš rozvozce než youtuber. No a pak vznikl nápad mít pořad Celebrity v autoškole. Díky spolupráci s Pavlem Greinerem z Autoškoly King, který mi řekl: „Dělej, co tě baví, já tě budu sponzorovat,“ se to celé rozjelo.

A dneska je to tedy vaše stoprocentní zaměstnání?

Přesně tak – živím se příjmy z reklam na YouTube, spolupracemi a také trvá naše partnerství s autoškolou. Ale musím říct, že bych si někdy zase rád vyjel rozvézt nákup. Strašně mě to bavilo - řídit a bavit se s lidmi, dělat jim radost.

Neuvažujete o tom, že byste část obsahu zpoplatnil? 

Vždycky jsem chtěl, aby divák dostal celý můj obsah zdarma a bez omezení. Na chvíli jsem si založil i Hero Hero, jenže právě proto, že potřebuji mít videa kompletní a se všemi informacemi, které k tématu patří, neměl jsem tam co nabídnout navíc. A protože nedělám rozhovory, nemůžu jako jiní přidávat hodinové bonusy či exkluzivní materiály. Nakonec tedy Hero Hero nedávalo smysl, a tak jsem ho zase zrušil.

Kde berete inspiraci na svůj obsah? Nedocházejí vám někdy nápady?

Najít téma je ta nejtěžší část. Když jsem pracoval v médiích, musel jsem skoro denně dodat nějaký nápad, v Blesku dokonce dva každý den. A to byl obrovský tlak, večer mi z toho vždy bylo úzko. Jinak ale inspirace leží všude kolem. Stojíte deset minut na přejezdu a přemýšlíte, proč vlak pořád nejede, když jsou závory dole. Tak napíšu na Správu železnic a vznikne z toho video, které ten princip vysvětlí.

Nebo banány – od dětství mi doma tloukli do hlavy, ať nejím špičky, protože do nich koušou háďátka a jsou v nich pavoučci. Tak jsem si domluvil odbornici na Fakultě tropického zemědělství a ve skleníku jsme lidem odhalili, jestli se toho máme opravdu bát.

Nebo další příklad: nemůžu se vymočit, když u vedlejšího pisoáru stojí někdo jiný. Tak jsme s urologem rozebrali, proč to někoho blokuje. Témata jsou zkrátka všude kolem, stačí být zvědavý.

Všiml jsem si, že se poměrně dost věnujete také pražské hromadné dopravě. Cílíte tím na „šotouše“?

Je to strašně zajímavé. Za prvé miluju dopravu. A za druhé čím dál víc gayů jsou řidiči MHD. A já nevím, proč zrovna my máme tak rádi tramvaje a kolejovou dopravu.

Nemám na to žádný průzkum, ale i ve svém okolí vidím, že spousta mých kamarádů gayů miluje MHD. Možná by stálo za to udělat statistiku, kolik gayů jsou právě šotouši.

Strašně moc. No a teď si vezměme: Hodně mých diváků jsou gayové, hodně mých diváků miluje MHD. Takže tato videa většinou mají úspěch.

Když se podíváme na vaši cílovku podrobněji, tvoří ji právě hlavně gayové, nebo ještě jiná skupina?

Na Instagramu mě sleduje hlavně gay komunita. Na YouTube, když má video třeba 200 tisíc přehrání, tak určitě nemůžeme říct, že drtivá většina jsou homosexuálové. Statistiky mi ukazují, že zhruba 80 procent diváků tvoří muži a největší část publika spadá do věkové skupiny 18 až 44 let. Orientaci mi to ale samozřejmě nesděluje.

Nicméně, co mě v poslední době opravdu překvapuje, je rostoucí počet dětských diváků. Nedávno ke mně na Floře běžel asi sedmiletý kluk, vytrhl se mamince a volal: „Vy jste ten youtuber, miluju vaše videa!“ To mě vždycky tak potěší.

V pražské gay komunitě se pohybujete poměrně aktivně. Co podle vás české LGBT scéně nejvíc schází a kde vidíte prostor pro posun?

Myslím, že největší deficit je v toleranci. A často nejde o hejty od heteráků, ale právě od gayů. Moje kamarádka Karin to jednou vystihla přesně: „Chcete, aby vás heteráci akceptovali, ale sami mezi sebou máte problém vycházet.“

Týká se to i úplně základních vztahů uvnitř komunity, třeba dynamiky mezi gayi a lesbami. Spousta gayů lesby nemusí, a vlastně ani nevím proč. Možná je to tím, že nás ženy nepřitahují, a tak si k nim – i k projevům jejich intimity – neumíme vytvořit vztah. Těžko říct.

Když zůstaneme u tématu tolerance – část gay komunity odmítá femininnější muže nebo trans lidi. Přidává se k tomu i tlak na vzhled: být mladý, atraktivní, svalnatý. Vnímáte ten tlak i vy?

Myslím, že velká část tohoto tlaku vychází z nás samotných, chceme prostě dobře vypadat, mít vypracované svaly. Samozřejmě existuje představa ideálního těla a když ho někdo má, tak se na něj zálibně podívá víc lidí než na „pupkáče“. Zároveň je ale v komunitě spousta gayů, kteří „ideálnímu“ vzhledu neodpovídají, a podle mě jich je dokonce víc než těch dokonale vysportovaných. Takže ano, tlak určitě existuje, ale myslím, že lidé mu nepodléhají. Sami si rozhodnou, jak chtějí vypadat. A někdo zkrátka cvičit půjde, někdo ne.

A není ten tlak přece jen výraznější než u heterosexuální populace? Přijde mi, že u nás se vzhled řeší mnohem víc.

Říká se, že po čtyřicítce už jsou gayové v důchodu.

Já jsem dokonce slyšel, že už po třicítce.

Tak to už jsem senior. Ne, já si naopak myslím, že čím jsou lidé starší, tím často vypadají líp. Vždycky jsem to přirovnával třeba k Václavu Klausovi: když si ho vezmete v 90. letech a pak v novém tisíciletí, vypadal líp až v tom novém tisíciletí. A já mám osobně rád chlapy, kteří vypadají opravdu jako chlapi – takový ten mužný styl. Vždycky jsem měl starší partnery, samozřejmě ne ve věku Václava Klause, ale třeba o 10 let starší než já. 

Jak dnes podle vás česká společnost přijímá LGBT lidi? Je tu posun k lepšímu, nebo stále převažují předsudky? Ptám se i proto, že když člověk nahlédne do komentářů pod články — třeba na Novinkách — nenávist tam pořád bují.

Kdybych se měl řídit jen podle komentářů na internetu, tak propadnu depresi, že nás všichni nenávidí. Snadno vznikne dojem, že je proti nám celé Česko. Ale je to zkreslené, negativní hlas je vždycky slyšet nejvíc. Příklad: Dám na sítě fotku, sejde se padesát milých reakcí a jeden opravdu hnusný komentář. A právě ten si člověk zapamatuje. 

Takže lidé mají tendenci sledovat to špatné, zatímco to dobré tolik nevynikne.

Přesně tak funguje lidský mozek. A je to vidět i na zprávách v médiích. Nebude tam informace, že v Litoměřicích hezky položili chodník. Když se tam ale udělá metrový kráter, tak o tom napíšou hned, protože se něco pokazilo, něco je špatně.

Setkáváte se u své tvorby s negativními reakcemi? Netajíte se svou orientací – promítá se to do komentářů pod vašimi videi? 

Na iDNESu jsem si prošel slušnou školou odolnosti. Na YouTube je to ale úplně jiné prostředí, řekl bych, že většina lidí je tam vstřícná a pozitivní. Občas nahlásím nějaký vyloženě vulgární výpad, který tam zkrátka nemá místo. Mám pocit, že si dnes řada lidí plete svobodu slova s tím, že smějí napsat komukoli jakoukoli hnusnou poznámku.

A co se týče rovnosti práv v Česku?

Přiznám se, že jsem se nikdy nesetkal s nějakou formou šikany. Nikdo mi nenadával kvůli orientaci. Žiju normálně, nekřičím všude „jsem gay“, protože je to úplně přirozená součást mého života. Nemám rád, když se používá výraz, že někdo „přiznal“ orientaci. Proboha, co má přiznávat? Tak to prostě je, že se mi líbí kluci. Takže z hlediska práv osobně necítím žádnou diskriminaci. Vím, že tady není manželství, ale pro můj život to nepředstavuje konkrétní problém.

Máte partnera. Necítil byste diskriminaci třeba ve chvíli, kdybyste chtěli vstoupit do manželství? 

Už jsem v partnerství jednou byl, měli jsme registraci na Karlštejně, pak jsme se rozešli a od té doby o tom znovu neuvažuju. A upřímně, vůbec neřeším, jak se to jmenuje. Důležité je, aby byla srovnaná práva. A mám pocit, že se toho v tomhle směru už hodně posunulo, i když to nesleduju do všech podrobností.

Kromě názvu se práva narovnala téměř úplně, až na jednu věc: společná adopce stejnopohlavním párem. Uvažujete o dětech?

Já o dětech neuvažuju. Nedokážu si představit, že bych se musel 24 hodin denně starat o dítě. Narovinu říkám, že mně je bližší práce a „volný“ život. A co se adopce týče – mám spoustu kamarádů gayů, kteří děti mají. Moji blízcí kamarádi teď adoptovali. Takže nejsem úplně orientovaný v detailech.

Pro upřesnění: adopce je možná pro jednotlivce. Když někdo adoptuje sám, jde to bez problému. Problém nastává, pokud by se jednomu z partnerů něco stalo, ten druhý nemá automaticky nárok na dítě. Proto často musí proběhnout dvojí proces osvojení, což je náročné jak pro partnery, tak pro samotné dítě.

Tak to je problém, ale myslím, že stejně dojde k tomu, že to bude narovnané. Všechno má svůj vývoj. Bohužel to trvá dlouho, ale věřím, že k tomu dojdeme.

Jak nahlížíte na ty ojedinělé, kritičtější hlasy z LGBT komunity? Třeba na Martina Hranáče, který opakovaně říká, že manželství pro všechny nechce a že se LGBT agenda příliš tlačí – a zároveň nedávno oznámil, že vstoupil do partnerství. Jak to na vás působí?

Martin Hranáč… Nejprv musím říct, že jeho tiktoková videa mě fakt baví. No a zároveň dokonale ví, jak svými výroky upoutat pozornost médií. Jezdí po republice se svou show, publicitu potřebuje a má ji. Když si ale vzpomenu na VyVolené v roce 2006, tehdy se za něj velká část komunity spíš styděla – za to, jak se choval, jak byl přehnaně zženštilý. Byl to přesně ten typ gaye, s nímž se řada lidí nechtěla identifikovat. A teď? Najednou je z něj „normální gay“, kterého heterosexuálové adorují. Je to zvláštní paradox.

Chystáte teď nějaký nový projekt? Něco, kam byste chtěl svou tvorbu posunout?

Začala mě bavit cestovatelská videa a vlogy, které vznikaly v rámci spoluprací, a přemýšlím, že bych je chtěl točit dál. Spousta lidí ocenila netradiční formát, kterým jsem je točil. Zároveň mě láká víc rozvíjet dopravní témata – jak jsem říkal, ukázalo se, že mají velký ohlas. Můj kanál dnes stojí na infotainmentových videích a na formátu „Celebrity v autoškole“. A právě ten poměr chci upravit: místo střídání týden co týden budou tři díly z mé vlastní tvorby a jeden díl s celebritou v autoškole. Trend se obrátil a diváci teď víc sledují „smlsaloviny“než Celebrity, takže se chci soustředit hlavně na ně.