„Na sociálních sítích jsme se setkali s podporou. Jsme rádi, že jsme našli jeden druhého,“ říká česko-slovenský gay pár, který se poznal v reality show Naked Attraction
Reality show Naked Attraction patří k nejodvážnějším formátům současné televize. Soutěžící se v ní představují úplně nazí, bez filtru a bez toho, aby se schovali za profilovou fotku nebo chytrou větu v bio. Teprve potom přichází na řadu povaha, hlas a příběh. A právě v tomhle ne zcela tradičním prostředí se potkali dva muži ze dvou různých koutů střední Evropy – Čech Jakub a Slovák Tomáš.
Dnes tvoří pár, který spojuje nejen společná zkušenost, ale i vzájemné pochopení a lehkost, s níž mluví o tom, co prožili. V rozhovoru se vracíme ke castingu, k prvním dojmům i k tomu, jak se jejich česko-slovenský příběh vyvíjel po zhasnutí reflektorů.
Jak jste se do Naked Attraction vlastně dostali?
Jakub: Viděl jsem, že se něco chystá a říkal jsem si, že to zkusím. Po třech letech od posledního ne úplně povedeného vztahu jsem potřeboval změnu. Grindr a podobné aplikace jsou čistě o sexu. Tak jsem si řekl, že buď to vyjde, nebo ne. V nejhorším se pobavím a trochu uspokojím svoje exhibicionistické já.
Co u vás, Tomáši? Jak to bylo? Taky jste chtěl najít partnera a odpočinout si od Grindru a neustálého hledání?
Tomáš: Bylo to spíš náhodou. Objevila se mi na obrazovce lišta, že probíhá casting, a tak jsem se přihlásil. Možná jsem měl v sobě trochu alkoholu, ale dodalo mi to odvahu. A šel jsem do toho.
Jak přesně probíhá výběr lidí, kteří se tam nakonec objeví?
Jakub: Když jsem tam přišel já, tak jsme si nejdřív povídali, hodnotili nějaké zkušební fotky. A pak přišlo na to, že se mám svléknout. Mohli jsme použít zástěnu, ale já jsem si říkal, že ji vlastně ani nepotřebuju. Nakonec jsem tam stejně šel, svlékl se a vrátil se zpátky. Ani jsem se nijak neschovával – říkal jsem si, že když už jdu do Naked Attraction, tak proč dělat, že se stydím.
Tomáš: Přijel jsem na casting do Prahy, protože v Bratislavě žádný neprobíhal. Zřejmě nepočítali s tím, že dorazí i zájemci ze Slovenska. Na místě mi položili několik základních otázek – jestli mi nebude vadit se svléknout a zda se v tom budu cítit komfortně. Odpověděl jsem jim a oni si z toho zřejmě udělali obrázek o tom, zda jsem zdravotně i psychicky způsobilý pokračovat dál.
Jakub: Pobavila mě otázka, jestli se cítím příjemněji oblečený, nebo nahý. Odpověděl jsem, že paradoxně spíš nahý – připadám si tak mnohem víc v pohodě.
Je přece rozdíl ukázat se před pár lidmi na castingu a pak stanout před kamerami v televizním vysílání. Když přišel okamžik skutečného natáčení, neproběhlo vám hlavou, že byste to na poslední chvíli otočil? Dostavil se stres?
Jakub: Na začátku jsem měl pocit: Do čeho jsem se to pustil? Zároveň jsem si ale říkal, že to bude vlastně docela zábava, uvidí mě nahého, no a co. Jenže když jsme dorazili na místo a čekal tam celý štáb, všechno na mě najednou padlo. Začal jsem být dost nervózní.
Pak ale přišla psycholožka a udělala opravdu skvělou práci. Povídala si se mnou, byla neuvěřitelně milá. Úplně mě uklidnila. Po natáčení jsme třeba seděli v županech a já přemýšlel, jestli ho vlastně vůbec potřebuju. Nakonec jsem si ho nechal hlavně z úcty ke štábu – nahoty tam bylo až až a ne každý je na to připravený.
Viděl jsem ukázky z podcastu Kinky Guys, kde jste o své zkušenosti mluvili, a tam zaznělo, že natáčecí štáb byl až překvapivě pečující. Kdykoliv jste potřebovali pauzu nebo chtěli něco zastavit, okamžitě vám vyšli vstříc.
Jakub: Ano, byli skvělí. Po odvysílání nám dokonce někdo ze štábu napsal, jak jsou rádi, že jsme spolu, a že nám celou dobu fandili. I ostatní reakce byly velmi hezké – od kamarádů i rodiny. U mě doma to ale mělo trochu specifický průběh. Zrovna u nás přespávali příbuzní, takže jsem jim to musel oznámit už týden před premiérou. Volal jsem přes video a rovnou je připravil na to, co uvidí.
Takže doma o natáčení neměli vůbec tušení?
Jakub: Věděla to jen moje vlastní sestra, její partner a sestřenice. A musím říct, že mi to nakonec přineslo i nečekaný bonus: omotal jsem si kolem prstu partnera nevlastní sestry. Najednou jsme měli společné téma, bariéry padly a vlastně nás to dost sblížilo.
A jak nakonec rodiče zareagovali, když jste jim to oznámil týden před odvysíláním?
Jakub: Byli překvapení, ale řekli mi: „Je to tvůj život, dělej, co chceš. Hlavně že jsi šťastný a máš Tomáše.“ Ukázal jsem jim, koho jsem si našel, ale do odvysílání jsem jim nemohl říct úplně všechno. Něco jsem naznačil, věděl jsem, že jim mohu věřit.
Tomáši, jak to bylo u vás? Co na to říkala rodina?
Tomáš: Já jsem to doma nijak neakcentoval. Mamce jsem jen tak mimochodem řekl, že mám Kubu, a naznačil, že jsme se poznali přes televizi. Myslím, že jí to v tu chvíli úplně nedošlo. Když jsme pak byli spolu v Praze a vysvětlovali jí, jak to celé vzniklo, byla upřímně překvapená. Premiéru sledovala společně s babičkou, která byla zvědavá, kdo je můj nový partner. Obě mě podporovaly a měly z toho radost. Na moje „výstřelky“ jsou už ostatně zvyklé.
Jakube, když jste tam stál a postupně se před vámi odhalovali jednotliví muži, jaký to byl pocit? A proč jste si nakonec vybral právě Tomáše?
Jakub: Nejdřív mě zaujal Albert, protože měl piercing stejně jako já, což mě zaujalo na první dobrou. Jak se ale postupně odkrývaly další části, začal jsem cítit, že mě nejvíc přitahuje Tomík. Byl tam i Matěj, moc sympatický, trochu „medvěd“ – přesně ten typ, který se mi obvykle líbí. Svoji roli sehrály i piercingy, Tomík má propíchnuté bradavky, piercing v nose… A když pak přišlo na finální rozhodování mezi Matějem a Tomíkem, hodně u mě zabodovala i slovenština.
Tomáši, vám se Jakub zalíbil hned od začátku? Přeci jen jste byl v trochu jiné pozici – on vybíral z více mužů, kdežto vy jste měl jediného člověka, který si vás mohl vybrat.
Tomáš: Je pravda, že z určitého pohledu to byla výhoda. Když jsem tam stál, hlavou mi běželo jen to, že druhý den musím do práce a chci být co nejdřív doma. A pak se kabinka zvedla, a já jsem si pomyslel: Fešák. Možná tu ještě chvíli zůstanu. Ta jiskra tam přeskočila okamžitě.
Určitou roli sehrály i piercingy, ale také podobné sexuální záliby. Ovlivnilo vás i tohle?
Jakub: Myslím, že ta podobnost byla spíš náhoda. O některých zálibách, třeba o fistingu a dalších věcech, jsme se začali bavit až na samotném rande. Takže to pro mě bylo jen příjemné překvapení navíc. A samozřejmě se toho chytil i bulvár. Po měsíčním „hájení“ se objevil článek, který se snažil vytáhnout různé negativní věci.
Jaké byly reakce na sociálních sítích? Převažovala podpora, nebo se objevily i negativní komentáře kvůli vašim praktikám?
Tomáš: Lidi to neřešili. Negativní reakce se objevily jen pod článkem v Blesku — pár smajlíků a posměšků, nic zásadního.
Jakub: Já mám tu „úchylku“, že občas vlezu do diskuzí na iDnesu. Dva dny po odvysílání to byla přehlídka hejtů. Šel jsem se tam spíš zasmát. Naopak komentáře na Instagramu nebo pod epizodou byly skoro výhradně pozitivní. Ty negativní byly primitivní, typu „fuj, buzeranti“, nic víc.
Jednou mi ale přišla zpráva, že bychom se prý neměli veřejně vyjadřovat a že bychom za to měli viset. Tu jsem nechal veřejně, aby bylo vidět, kdo to píše. Ale kromě pár výjimek byly reakce opravdu milé.
Je to možná i tím, že na iDnesu komentují spíš starší lidi, zatímco na Instagramu mladší, kteří jsou k těmto tématům otevřenější.
Tomáš: Přesně tak. Ale i na Instagramu se objevily dva nebo tři opravdu tvrdé hejty – takové, které by se daly řešit i trestním oznámením. Jenže já jim nechtěl dávat pozornost. A problém je, že americké sociální sítě tohle skoro nemoderují. Když to nahlásíte, často odpoví, že žádné porušení pravidel nenašli.
Natáčení proběhlo v červnu a na obrazovce se objevilo až v říjnu. Mezitím jste spolu začali chodit, ale nesměli jste prozradit, že jste byli v Naked Attraction. Jaké to pro vás bylo?
Tomáš: Upřímně docela v pohodě. Vídali jsme se zhruba jednou za dva týdny, což bylo občas náročné — a tak to bude až do ledna. Ale neměl jsem potřebu se tím chlubit. Nemusel jsem nikomu vyprávět, kde jsem byl, s kým nebo co se tam dělo.
Jakub: Byli jsme spolu v kontaktu denně. Fotky na sociální sítě jsme také přidávat mohli, jen jsme nesměli říct, odkud se známe. To muselo počkat na vysílání.
Zamilovali jste se hned, nebo to přišlo až postupně během randění?
Tomáš: První emoce přišly okamžitě, jakmile jsem ho uviděl. Určitě tam byla vášeň. Když jsme se po natáčení loučili, honilo se mi hlavou kdeco. Poslední roky jsem byl spíš „z kamene“, citově otupělý, ale řekl jsem si, že tomu dám šanci. A čím víc jsme se vídali, tím víc to sílilo. Láska rostla s každým dalším setkáním.
A jak to probíhalo dál?
Jakub: Po natáčení jsme si ještě sedli na lavičku u Národního muzea, protože to bylo kousek od nádraží. Druhý den jsem odlétal na týden do Španělska, ale i tam jsme spolu trávili hodiny na telefonu. Po týdnu jsem se vrátil a další příležitost vidět se přišla až zhruba po měsíci, zrovna v den republikového blackoutu, kdy se konal punkový festival. Splnili jsme si tím jednu z věcí, o kterých jsem v pořadu mluvil jako o ideálním rande. A tu druhou část jsme si postupně doplnili sami – společné vaření, filmy, prostě normální večery.
Festival byl tedy vaše první „netelevizní“ dobrodružství. Jakube, v pořadu jste říkal, že nepijete alkohol. Naopak u Tomáše zaznělo, že si pití užívá. Jak to tedy na festivalu vypadalo?
Tomáš: Pití jsem hodně omezil. Už to rozhodně není každý druhý den jako dřív. Dávám si dlouhé pauzy a nepřeháním to. Dřív to bylo dost „pražené“, jak tomu říkám.
A tím, že jsem poznal Kubu, který žije mnohem zdravěji, mě to docela motivovalo. Došlo mi i to, jaké to má důsledky – třeba že jsem dokázal propít skoro celou výplatu jen na pijatykách s kamarády. Ovlivnil mě v tom vlastně hodně pozitivně.
Takže vám přinesl do života určitý klid?
Tomáš: Ano. Uvědomil jsem si, že jsem se často snažil zapít samotu nebo smutek. A když jsem začal být s Kubíkem, ta potřeba zmizela. Dokonce ani cigaretu si někdy nedám. Říkám si, že tohle mi v životě asi chybělo – zaplnit prázdno.
Uvažujete, že byste přestal kouřit úplně?
Tomáš: Mám na to vtipnou odpověď: proč bych přestal kouřit, když život nabízí tak málo slastí? Ale vážně, ano, chci s tím skončit. Vím, že to Jakubovi vadí. Snažím se žvýkat žvýkačky, ale ne vždy to pomáhá. Asi přejdu víc na elektronické cigarety, abych ho tím tolik neobtěžoval.
Jakube, jaké pro vás je být ve vztahu s kuřákem?
Jakub: Ptával se mě na to i táta a já mu říkal, že je to pro mě trochu citlivé téma – moje sestra má partnera kuřáka, takže to u nás v rodině není nic neznámého. Jsem každopádně rád, že Tomík omezil pití, protože historek z doby, kdy to přeháněl, má opravdu dost.
A co se týče cigaret: moje máma kouří celý život, takže dobře vím, jak to dokáže ovlivnit psychiku i zdraví. Oceňuju, že Tomík částečně přešel na elektronické cigarety. A když si dá klasickou, aspoň nekouří ty úplně nejhorší „odpady“, takže to není tak cítit.
Někteří gayové po čase vztah otevřou. Jak to máte vy? Chystáte se být monogamní, nebo vztah necháváte volnější?
Jakub: Náš vztah je do určité míry otevřený – mimo jiné i proto, že nás dělí 300 kilometrů. Dělat, že ne, by nebylo úplně férové. Přiznávám, že to teď využívám o něco víc já, ale je to hlavně dané tím, že máme trochu rozdílné sexuální potřeby.
Masturbace není vždycky ideální náhrada a občas mám chuť si „zablbnout“ s někým, koho dobře znám. Tomík o tom ale vždy ví. Máme to nastavené na upřímnosti – když se s někým potkám, řeknu mu to. A stejné pravidlo platí i pro něj.
Máte kromě vzájemné upřímnosti nastavená i nějaká další pravidla?
Tomáš: Mně stačí jediné pravidlo – je mi jedno, kde, s kým a kolikrát, důležité je, že mi to řekne. Vidím, že o mě stojí, podle toho, jak mi píše, jak se mnou mluví, jak vyjadřuje lásku. Nemám důvod pochybovat.
Jakub: Přesně tak. Nejsme puberťáci, máme svoje zkušenosti. Kolem sebe vidím spoustu monogamních vztahů, které jsou ve skutečnosti jednostranně otevřené, a to mi přijde neférové. My k tomu přistupujeme rovně: když se něco stane, řekneme si to.
Jasně, někdy se ozve v hlavě malý červík, že by bylo fajn být u toho. Ale protože to máme tak otevřené a férové, není to problém. A kdyby byl Tomík už v Praze a něco se stalo, klidně bych navrhl i trojku, nebo že se na to jen podívám. Chci, aby byl součástí všeho.
Za pár měsíců se k vám Tomáš přestěhuje. Kdy to rozhodnutí padlo a proč jste zvolili Prahu? Proč nejede Jakub do Bratislavy?
Jakub: Proč nejdu na Slovensko? Upřímně – přemýšlel jsem o tom a v zásadě by to pro mě nebyl problém. Ale když vezmu v potaz ekonomiku, právní prostředí a celkovou stabilitu, vychází Česko pořád o něco lépe. Ne dokonale, ale lépe.
A pak je tu praktická věc: v Praze mám větší byt. Už zhruba po měsíci a půl vztahu jsem si říkal, že si umím představit, že bych s Tomíkem bydlel. Měl jsem sice pár pochybností, ale čím víc spolu trávíme času, tím víc mizí. Dneska už vím, že to může fungovat.
Bylo to pro vás stejné, Tomáši?
Tomáš: Na začátku jsem o společném bydlení uvažoval, ale nechtěl jsem to uspěchat.
Jenže čím víc jsme se vídali, tím silnější bylo moje přesvědčení, že to chci. A když jsem 22. října viděl odvysílanou epizodu, úplně mě to utvrdilo. Viděl jsem, jak mě Jakub přijal takového, jaký jsem, co pro mě dělá a jak moc pro něj znamenám. Řekl jsem si: to stačí. A podal jsem výpověď v práci.
Jakub: Řekl jsem Tomášovi, že u mě má dveře otevřené, ale že ho do ničeho tlačit nebudu. Musí to být jeho rozhodnutí. Byl bych v pohodě i s tím, kdybychom fungovali na dálku rok, dva… I kdybych pořád cestoval tam a zpátky. Protože mi na něm záleží víc, než si někdy dovolím nahlas přiznat. Mám kolem sebe dva páry, které žijí na dálku – jeden dokonce Praha–Berlín – a funguje jim to. Tak jsem si říkal, že to může fungovat i nám.
Tomáši, na vašem Instagramu jsem si všiml, že už jste začal hledat práci. Vypadá to, že byste mohl nastoupit na Českou poštu?
Tomáš: Zatím to vypadá nadějně. Nechci to zakřiknout, ale doufám, že se jim budu líbit.
Držím vám palce. A mám poslední otázku: kdyby za vámi přišel někdo, kdo zvažuje účast v Naked Attraction, co byste mu poradili?
Tomáš: Záleží na tom, jak se cítí. Pokud chce zažít něco nového nebo si rozšířit obzory, ať do toho jde.
Jakub: Pokud je v pohodě s tím, že ho nahého uvidí každý desátý člověk v Česku, klidně ať to zkusí. Musí být smířený sám se sebou a případnou kritikou, která u nás mimochodem nemířila na postavu, ale na to, že jsme byli dva kluci. Show je od začátku inkluzivní: byl tam starší pán, trans člověk… a bohužel právě oni schytali nejvíc hejtů. Ale lidé, kteří nás potkávají venku, jsou milí, fotí se s námi, podporují nás. A třeba tam člověk najde i vztah, i když statisticky to není úplně běžné. My jsme měli štěstí.
