Uprchl z Iráku, aby unikl vězení za svou homosexualitu. V USA ale narazil na novou překážku: Donalda Trumpa
Server LGBTQ Nation přinesl svědectví mladého muže z Iráku, který se pokusil zachránit svůj život útěkem do Spojených států. Ali patří mezi LGBTQ+ lidi, kteří v Iráku čelí systematickému pronásledování. Kvůli podezření z homosexuality byl zatčen, ponižován a uvězněn. Když se mu podařilo zemi opustit a přes americký uprchlický program získal šanci začít nový život v Dallasu, jeho naděje narušilo výkonné nařízení Donalda Trumpa, které ze dne na den zastavilo klíčové federální programy pomoci uprchlíkům.
Příběh je ukázkou toho, jak křehká je hranice mezi záchranou a opětovným ohrožením – i ve chvíli, kdy člověk fyzicky unikne z místa, kde mu hrozí vězení, útoky a možná i smrt.
Šikana v domovině
Když Ali vyrůstal v Iráku, věděl, že jeho život je odlišný. Spolužáci i učitelé ho během školních let šikanovali za „ženské chování“. V období dospívání se stal opakovaně terčem sexuálního násilí ze strany mužů – útoky ale nemohl nahlásit policii. Irák totiž kriminalizuje homosexualitu a Ali se bál, že by namísto pomoci skončil ve vězení.
Jeho otec – který při cestách do zahraničí potkával LGBTQ+ lidi a nikdy je nesoudil – mu říkával, že jednou odejdou do Evropy nebo Ameriky, kde budou žít „dobrý život“ a Ali „bude v bezpečí a šťastný“. Když však otec v roce 2014 náhle zemřel, rodinnou autoritu převzal hrubiánský starší bratr a Ali začal cítit, že čas, který mu zbývá, se krátí.
Zatčení kvůli zmrzlině
V listopadu 2023 šel Ali s jiným mužem na zmrzlinu. Nic víc. Venku pršelo, drželi se kousek od sebe, možná se na sebe usmáli. V tu chvíli je obklíčilo pět policistů. Mysleli si, že jsou romanticky zapleteni. Ali policistům tvrdil, že jsou „bratranci“, jen aby se vyhnul obvinění. Nepomohlo to.
Na ulici je bili, fackovali, kopali. Obvinili je z prostituce. Na stanici pak policisté v jeho telefonu našli fotografie mužských modelů a pár fotek líbajících se mužů. Považovali to za důkaz. Ali byl donucen podepsat přiznání k sexu s mužem. Jeden z policistů se ho pokusil přinutit k orálnímu sexu. Poté byl Ali převezen do věznice daleko od domova. Jeho rodina netušila, kde je.
Celu sdílel s patnácti dalšími vězni, od teenagerů až po šedesátníky.
„Všichni spali vedle sebe na podlaze tak těsně, že jsem si myslel, že tam ani zvíře nemůže žít,“ popsal Ali serveru LGBTQ Nation.
Jeden z dozorců mu poradil, ať ostatním vězňům řekne, že byl zadržen kvůli padělaným penězům – pravda by ho totiž mohla stát život.
Po čase byl propuštěn, ale bez jakékoliv jistoty bezpečí. Policie znala jeho adresu, jméno i přiznání, ke kterému byl donucen. Ali věděl, že pokud v zemi zůstane, může být kdykoliv znovu uvězněn. A že tentokrát se z vězení nemusí vrátit.
Útěk a naděje jménem USA
Ali požádal o přesídlení v rámci amerického vládního programu pro přijímání uprchlíků (USRAP). Šlo o jeho jedinou možnost, jak přežít.
Po měsících bezpečnostních prověrek a administrativních kroků byl nakonec přijat. Do USA dorazil s pouhými 120 dolary na účtu. Katolické charity mu pomohly s bydlením i prvními kroky v nové zemi. Ali si myslel, že jeho život se konečně začíná obracet k lepšímu.
Když zjistil, že bude přesídlen do Dallasu, byl tak nadšený, že prý „křičel a tancoval radostí“.
Pak přišel 20. leden. A s ním Donald Trump.
Krátce po Aliho příjezdu podepsal Donald Trump výkonné nařízení „Reorganizace amerického programu pro přijímání uprchlíků“. Pod záminkou ochrany „zdrojů daňových poplatníků“ fakticky zmrazil program USRAP, zastavil přijímání uprchlíků a utnul financování služeb, na nichž záviselo Aliho přežití.
Programy, které měly pokrýt nájem, jídlo a základní potřeby, byly ze dne na den ukončeny.
Jeho sociální pracovnice byla propuštěna.
Ali byl postaven před realitu: žádné peníze, žádná práce, hrozící vyhoštění. Několik dní jedl jen arašídové máslo.
Mezinárodní projekt pomoci uprchlíkům (IRAP) podal následně hromadnou žalobu Pacito v. Trump. Soud později označil následky nařízení za „otřesné“ – tisíce uprchlíků byly uvězněny v právním i existenčním vakuu. Ale cesta k nápravě byla dlouhá a nejistá.
Nový život, který začíná úplně od nuly
Ali nakonec našel práci v kavárně a druhé zaměstnání v obchodním centru. Angličtinu se, jak sám říká, naučil sledováním starých epizod Keeping Up with the Kardashians. Začal chodit do místního kostela a navazovat přátelství.
Ale pocit bezpečí je stále křehký.
„Irák je pro LGBTQ+ osoby velmi nebezpečné místo,“ stojí v jeho soudním podání. „Mám obavy, že kdyby se lidé v Iráku dozvěděli o mé sexuální orientaci, moje rodina by byla v ohrožení.“
Kdo si zaslouží bezpečí?
Aliho příběh je jen jedním z mnoha. Podle odhadů požádalo v letech 2012–2017 o azyl ve Spojených státech přibližně 11 400 LGBTQ+ osob. Jen část z nich byla přijata.
Bývalá šéfka programu USRAP Barbara L. Stracková situaci komentuje takto:
„[Trumpův plán] vychází z představy, že skutečnými Američany jsou bílí křesťané. Všichni ostatní jsou tolerováni jen tehdy, pokud nezatěžují systém.“
Otázka, která z příběhu Aliho zůstává, je ale jiná:
Kdo má právo na bezpečí?
A kdo rozhoduje, čí život stojí za to chránit?
