„Natáčení mi dalo sebevědomí, ale taky mě naučilo, že tělo není všechno,“ říká Matěj, který hrál v několika gay filmech pro dospělé
Je mu 29 let, dnes pracuje v úplně jiném oboru a o své minulosti mluví s nečekanou otevřeností. Matěj – jméno bylo na žádost zpovídaného změněno, jeho identitu však redakce zná – patřil před několika lety mezi mladé muže, kteří si prošli světem gay porna. Točil převážně pro slavné středoevropské studio, ale jeho zkušenosti sahají i za hranice Česka. Dnes poprvé otevřeně popisuje, proč se k natáčení dostal, jaký měl tehdy vztah k vlastní sexualitě, a co mu tahle kapitola života vzala i dala.
Text je prvním dílem nové série LUI, která přináší výpovědi českých gay pornoherců – aktivních i těch, kteří už z branže odešli. V dalších dílech se zaměříme i na produkční zákulisí a dopady porna na společnost, vztahy i psychiku.
Matěj měl tehdy dvacet. Studoval vysokou školu v Brně, žil na koleji a řešil to, co většina jeho vrstevníků – jak vyjít s penězi. „Nechtěl jsem dělat něco, co mě bude vysávat, a kamarád mi tehdy jen tak mezi řečí řekl, že točí pro jedno studio a že by mě klidně doporučil. Nejdřív jsem se smál, ale červíček v hlavě zůstal,“ říká s lehkým úsměvem. O pár týdnů později už seděl ve vlaku do Bratislavy. Čekal ho casting, o kterém tehdy moc nevěděl. „Byl jsem nervózní, ale lidi tam byli milí, profesionální. Udělali mi pár fotek, ptali se na preference, zkušenosti, zdraví. Nic, co by mě vyděsilo. Do týdne se ozvali, že mě berou.“
K prvnímu natáčení se dostal téměř ihned. „Pamatuju si ten pocit, když jsem poprvé stál nahý před kamerou. Všude světla, štáb, někdo ti dává pokyny. Byl to šok, ale po chvíli jsem si zvykl. Hrál jsem roli, a paradoxně to bylo osvobozující. Možná i proto, že jsem byl zvyklý skrývat, kdo jsem.“
Svoboda i tlak
Natáčení mu podle vlastních slov dalo především pocit jistoty. „Získal jsem sebevědomí. Najednou jsem se cítil žádoucí, atraktivní, někdo mě chválil. A samozřejmě v tom hrály roli i peníze. Za jeden den jsem dostal tolik, kolik by mi jinak trvalo vydělat měsíce.“
Zpočátku to bral jako dobrodružství – práci, která má svá pravidla, ale i své hranice. „Točil jsem asi dva roky, většinou pro jedno konkrétní studio. Měli jsme pravidelné testy, chovali se profesionálně, nebyl to žádný chaos. Ale zároveň to nebyla práce, kterou můžeš dělat dlouhodobě. Časem začneš cítit, že tě to psychicky unavuje.“
Kromě fyzické náročnosti totiž přicházel tlak z úplně jiné strany. „Musíš být pořád ve formě, pořád pozitivní, pořád připravený. A to tě začne pomalu ničit. Jedno natáčení za druhým, hodiny příprav, někdy se necítíš dobře, ale kamery musí točit dál. Člověk pak ztrácí kontakt sám se sebou.“
Láska jako zlom
Matěj nakonec skončil v pětadvaceti. „Začal jsem chodit s klukem, který o tom věděl, ale nesl to těžce. Měl pocit, že tu intimitu sdílím s někým jiným, i když to pro mě už bylo jen práce. A já jsem poprvé v životě chtěl normální vztah.“
O ukončení natáčení se rozhodl definitivně, když zjistil, že se přestal poznávat. „Najednou jsem měl pocit, že už nejsem člověk, ale produkt. Že moje hodnota se měří podle toho, jak vypadám a co dokážu před kamerou. A to bylo něco, co jsem už dál nechtěl.“
Největší zkouškou však byla reakce rodiny. „Mamka to zjistila náhodou. Někdo jí to poslal. Plakala. Nevěděla, jak se k tomu postavit, měla o mě strach. Trvalo nám roky, než jsme si to vyříkali. Dnes už to bere jako součást mé minulosti, která mě prostě nějak formovala.“
Pokrytci a sláva na jedno kliknutí
Když mluví o Česku a Slovensku, používá slova jako „pokrytectví“ a „dvojí tvář“. „Jsme země, kde se porno točí na světové úrovni, ale společensky se o tom nemluví. Všichni ho sledují, ale málokdo se k tomu přizná. A když někdo zjistí, že jsi ho točil, udělá z tebe vyvrhele. V tomhle jsme prostě zvláštní.“
Zajímavé je, že i po letech se k němu minulost občas vrátí – třeba když se jeho bývalé filmy objeví znovu na sociálních sítích. „Občas mi někdo napíše: ‚Hele, nejsi to ty?‘ Někdy mě to pobaví, jindy unaví. Ale už se tím netrápím. Jsem jinde.“
Dnes pracuje v marketingu a většina jeho kolegů o minulosti neví. „A možná je to tak dobře. Nechci, aby mě lidé definovali tím, co jsem dělal ve dvaceti. Každý má nějakou minulost – tahle byla prostě trochu viditelnější.“
Porno jako zrcadlo
Když se ho ptám, jestli mu tahle zkušenost něco dala, přemýšlí. „Naučilo mě to nebát se lidí a vlastního těla. Naučilo mě to, že sex je součást života, ale není to všechno. A že to, co na první pohled vypadá jako svoboda, může být zároveň past.“
Přiznává, že dnes na porno občas koukne – ale z úplně jiného pohledu. „Vidím techniku, střihy, světla, práci režiséra. Nedokážu to brát jen jako erotiku. Spíš se dívám, jak to dělají ti, co tam dnes přicházejí s úplně jiným mindsetem než my tehdy.“
Pro mladé kluky, kteří dnes do branže vstupují, má jasný vzkaz: „Ať to nedělají z nouze. Pokud to chtějí zkusit, měli by být v sobě pevní a mít plán, co bude dál. Internet nic nezapomíná. A ve třiceti můžeš litovat věcí, které ti v devatenácti přišly jako legrace.“
Uzavřená kapitola
Zkušenost s pornem mu vzala pár vztahů, ale dala mu schopnost se na sebe podívat bez přetvářky. „Dnes už se nestydím. Nelituju. Spíš bych si přál, aby lidi chápali, že pornoherci nejsou žádní devianti, ale často obyčejní kluci, kteří se snažili přežít nebo hledali cestu, jak být sami sebou. Porno mi dalo sebevědomí, ale taky mě naučilo, že tělo není všechno,“ uzavírá.