„Nejhorší je, když homofobové útočí na mého partnera“, říká gay starosta Tetína a nová tvář Sněmovny Matěj Hlavatý
Matěj Hlavatý patří mezi nejvýraznější nové tváře české politiky. Ve volbách dokázal přeskočit z třetího až na první místo kandidátky STAN v Královéhradeckém kraji, a to díky aktivní komunikaci i otevřenému přístupu k voličům. Jedenatřicetiletý starosta Tetína, který se netají svou orientací, chce ve Sněmovně hájit nezávislost médií, řešit otázky bezpečnosti a přinést do politiky nový styl. V rozhovoru mluví o svých plánech, kulturních střetech i osobních tématech – o coming outu, svatbě a o tom, jaké je to být otevřeně gay politikem.
Matěji, jste nově zvoleným poslancem za Starosty a nezávislé. Jaký je to pocit vstoupit do Poslanecké sněmovny?
Zatím jsme tam moc času nestrávili, byl jsem pouze jednou na zasedání poslaneckého klubu. Díky tomu, že jsem v předchozím období pracoval jako asistent dvou poslanců, mám už určité povědomí o tom, jak to ve Sněmovně chodí.
Podařilo se mi také sestavit kvalitní tým odborníků, kteří mi budou pomáhat v oblastech, na které se chci ve své práci zaměřit. Zatím z toho mám velmi dobrý pocit. Uvidíme, jaká bude atmosféra na ustavující schůzi 3. listopadu.
Na sociálních sítích jste poměrně aktivní. Kromě toho, že jste nově poslancem, jste také starostou Tetína. Myslíte, že vás voliči „vykroužkovali“ nahoru právě díky této aktivitě?
Jsem přesvědčený, že ano. Velkou roli v tom sehrála právě moje komunikace – dokážu být kritický nejen vůči sobě, ale i vůči koaličním partnerům. Upřednostňuji upřímnost před zkreslováním a snažím se s lidmi vést normální, otevřený dialog. Myslím, že to je dnes ve společnosti jedna z nejcennějších věcí.
Zároveň mám pocit, že voliči chtěli dát šanci novým tvářím. Nejspíš je ty dosavadní v nějakém ohledu zklamaly – nemusí jít nutně o lidi z naší kandidátky, ale celkově o politiky vládní koalice. Výsledky voleb ukázaly, že k výraznému „skákaní“ došlo napříč stranami bývalé vládní koalice, nejen u nás.
Co bude dál s vaším starostováním? Zůstanete starostou, nebo se funkce vzdáte?
Zítra máme v Tetíně akci s občany s názvem „Přijďte si se mnou ťuknout“, kde to s nimi samozřejmě otevřeně proberu. Už před volbami jsem ale avizoval, že chci dokončit své třetí volební období. Máme totiž rozjeté poměrně složité dotační projekty, které je potřeba dotáhnout.
Protože jsem neuvolněný starosta, veškerá agenda stojí v podstatě na mně a na jediné pracovnici obce – paní účetní, které velmi děkuji. Poslední měsíce byla doslova strážným andělem úřadu.
Bude ale záležet i na rozhodnutí celého zastupitelstva. Bude se skládat nová kandidátka a já bych byl rád, kdyby vedení obce převzal někdo mladý, s vizí a odvahou zkoušet nové věci – i takové, nad nimiž si ostatní možná ťukají na čelo.
Jak se vaše zkušenosti starosty Tetína promítnou do práce ve Sněmovně? Oproti některým svým kolegům máte nejspíš výhodu…
Po jedenácti letech ve funkci starosty a jako krajský zastupitel vím, jak důležité je, aby jednání mělo jasná pravidla a řád. Nikdy jsem nezažil, aby se někdo choval tak, jak se v minulém období chovala tehdejší opozice – nyní už nová vládní koalice.
Takový styl jednání podle mě nepřispívá ke zlepšování situace v zemi, naopak ji spíš destabilizuje. Já chci dělat tvrdou opoziční politiku, ale s noblesou a nadhledem. Nechci se podílet na ničem, co by destabilizovalo Českou republiku nebo ji brzdilo v rozhodování. Voliči rozhodli, vítězové složí vládu — a vláda má vládnout.
Znamená to, že se Sněmovna v tomto období nebude blokovat tak, jako to dělala budoucí vláda, když byla v opozici?
Rozhodně se nechceme předvádět stejným způsobem. Samozřejmě nemůžu mluvit za všechny kolegy z jiných stran, ale za Starosty můžu říct jasně: takto se chovat nebudeme. Naopak chceme společně s budoucí vládní koalicí i opozicí ustavit výbor, který se bude věnovat změně jednacího řádu tak, aby k podobným obstrukcím už nedocházelo.
Kdybych měl říct svůj ideální model, inspiroval bych se Německem — každá strana má přidělený konkrétní časový prostor, ve kterém může ke každému zákonu vystoupit. Je to spravedlivé, přehledné a zamezuje to zneužívání jednacího řádu.
Na jaká témata se chcete ve Sněmovně osobně zaměřit?
Určitě to bude oblast bezpečnosti a obrany. Zároveň ale předpokládám, že moje kroky povedou i do mediálního výboru — mám kolem sebe silné kolegy, kteří se médiím dlouhodobě věnují. A myslím si, že právě média budou v následujících měsících jedním z klíčových bojišť.
Nová koalice se podle mě pokusí oslabit nezávislost veřejnoprávních médií — podobně, jak jsme to viděli na Slovensku nebo v Maďarsku. Budou se snažit rozbít nezávislost České televize a Českého rozhlasu. A právě tady se chci aktivně zapojit a hájit jejich svobodu a objektivitu.
Myslíte, že je ještě možné „zachránit“ Českou televizi?
Já v to věřím. Máme dvoukomorový parlament a Senát představuje důležitou pojistku demokracie. I když má nová vládní většina 108 hlasů, nevěřím, že celá tato skupina bude chtít zrušit Českou televizi nebo převést její financování na stát.
Takový krok by měl i praktické dopady — například pro Motoristy by to znamenalo další zátěž státního rozpočtu, což by se mnoha voličům nelíbilo. Budeme proto aktivně hledat partnery, kteří pomohou těmto pokusům zabránit.
Nemůžu se nezeptat na aktuální kauzu kolem Filipa Turka a jeho údajných nenávistných příspěvků na Facebooku. Jak celou věc vnímáte vy?
Já jsem ty příspěvky viděl už před volbami do Evropského parlamentu. Už tehdy mi bylo jasné, že to není v pořádku. Nevím, jestli je to jen póza, snaha ukázat se jako „alfa samec“ a okouzlit davy, nebo zda jde skutečně o neonacistické postoje. Každopádně je to člověk, který se chová odporně vůči svému okolí — vůči menšinám, lidem jiné orientace nebo barvy pleti.
Jeho projevy jsou rasistické, sexistické i otevřeně nenávistné. Takový člověk podle mě nepatří ani do české diplomacie, ani do parlamentu. Může České republice výrazně škodit. Ve výsledku to ale nakonec nejvíc poškodí samotného Andreje Babiše — pokud ho zařadí mezi kandidáty na ministry a z Turka se stane ministr zahraničí, bude to právě Babiš, kdo ponese odpovědnost za to, že Českou republiku v zahraničí reprezentuje neonacista.
Andrej Babiš dnes (rozhovor proběhl v úterý 14.10., pozn. redakce) oznámil, že obsazení jednotlivých resortů se bude řešit až za měsíc nebo měsíc a půl. Je to podle vás snaha nechat kauzu „vyšumět“?
Myslím, že ano. Babiš zároveň Turkovi vzkázal, že se má „očistit“ — což je v jeho případě až nebezpečně cynické. Tohle pod koberec nezametou. Ty příspěvky a kauzy tu jsou a budou se dál řešit. Navíc existují další závažná podezření, například ohledně sexuálního násilí, která pravděpodobně také vyplavou.
Je důležité říct, že tyto kauzy nikdo nevytvořil proti Turkovi — vytvořil si je sám. On byl jejich aktérem, a teď sklízí důsledky vlastního chování.
Pojďme k tématu, které zajímá i řadu vašich sledujících – manželství pro všechny. Co plánují Starostové a nezávislí v tomto volebním období udělat pro to, aby se konečně srovnala nejen práva, ale i samotný název?
Hlavní slovo v tomto bude mít hnutí ANO. Právě ono bude tím jazýčkem na vahách, který rozhodne, jestli existuje reálná šance změnu prosadit. Obávám se ale, že v jejich řadách je mnoho lidí, kteří to nebudou chtít podpořit — a nakonec budou hlasovat podle toho, co řekne Andrej Babiš.
Mám zároveň velké obavy, aby případná snaha o změnu názvu manželství nespustila protiakci. Může totiž vést k pokusu prosadit do legislativy definici manželství jako svazku muže a ženy nebo jiné konzervativní zásahy, které známe třeba ze Slovenska či Maďarska. A takové věci se pak z legislativy odstraňují velmi těžko.
Už v minulém volebním období byli mezi našimi koaličními partnery lidé, kteří podobné návrhy připravovali. Bude záležet na tom, jak bude probíhat vnitřní komunikace mezi stranami, se kterými lze o tématu jednat. U SPD, KDU-ČSL nebo části ODS je jasné, že prostor pro debatu prakticky neexistuje.
Zároveň je potřeba si uvědomit, že kulturní války se často vytahují ve chvíli, kdy vládě něco nejde — třeba ekonomika nebo čelí velkým kauzám. Pak je jednodušší odvést pozornost k tématům, která jsou pro veřejnost emotivní a srozumitelná. Když se to stane, můžeme si být téměř jistí, že nejde o hlavní problém, ale o zastírací manévr.
Hrozí podle vás, že by Andrej Babiš skutečně mohl prosadit zakotvení dvojpohlavního modelu manželství do ústavy, podobně jako na Slovensku? Není přece jen Babiš se svou catch-all stranou spíš umírněný politik?
To je právě otázka, na kterou si teď netroufám dát jednoznačnou odpověď. Společnost se totiž viditelně posouvá směrem ke konzervativnějším hodnotám a částečně se radikalizuje. Záleží, jestli tento trend bude pokračovat.
Pokud bych měl tipovat, tak by pro ústavní většinu mohlo existovat dost hlasů — protože nejde jen o SPD, ale i o část ODS, KDU-ČSL a ANO. Tyto strany dohromady ústavní většinu mají. Zásadní roli by pak hrál Senát, který by mohl být brzdou případných změn.
Když mluvíte o tom, že se společnost obrací ke konzervativnějším hodnotám — čím si to vysvětlujete?
Přemýšlím o tom často. Myslím, že je to částečně důsledek dlouhého období krizí, které začalo covidem. Lidé se více uzavřeli doma, trávili víc času sami nebo jen na sociálních sítích. A právě tam dominují účty, které tyto konzervativní a často radikální postoje šíří.
Algoritmy je navíc uzavírají do bublin, kde se tyto názory vzájemně utvrzují. K tomu se přidává frustrace z nenaplněných očekávání — lidé měli pocit, že spousta věcí přijde snadno a zdarma. A když se objeví „mesiáš“, který jim začne slibovat jednoduchá řešení, chtějí tomu věřit. Je to pochopitelné, ale zároveň nebezpečné.
Jste vyoutovaný gay politik. Setkal jste se osobně s diskriminací nebo útoky kvůli své orientaci?
Ano, už od mala. Na základní škole jsem zažil i fyzické útoky. V politice už ne — lidé si uvědomují, že jsem veřejná osoba a podobné jednání by pro ně mělo jiné následky. Na útoky na sociálních sítích jsem zvyklý a obrnil jsem se vůči nim.
Horší je, když začnou útočit na mé blízké, například když píšou mému partnerovi nebo rodičům. To mě zasáhne víc než osobní útoky. Když si někdo potřebuje vybít frustraci, ať to směřuje na mě — to zvládnu. Ale když ubližují lidem kolem mě, bolí to víc.
Zmínil jste svého partnera, se kterým jste měl nedávno svatbu. Chtěli jste tuto událost od začátku veřejně sdílet?
Jsme spolu už deset let. Postavili jsme si společně dům, nastěhovali se do něj, a logicky přišla chvíle posunout náš vztah dál. Na prvního máje jsme pozvali celé rodiny z obou stran, oznámili zásnuby a stanovili datum svatby na 6. září.
Bylo to přirozené vyústění dlouhodobého vztahu. Registrované partnerství jsme nechtěli — působilo nedůstojně. Dříve šlo uzavřít jen na sedmi krajských úřadech a celý proces byl nepříjemně byrokratický. Když se pravidla uvolnila a my si mohli projít skutečným obřadem se svědky, rodinou a přáteli, bylo to mnohem osobnější a důstojné.
Váš obřad se konal krátce před volbami a byl na něm i předseda STAN Vít Rakušan. Některé profily na sociálních sítích pak sdílely fotografie ze svatby jako součást antikampaně. Jak jste na to reagoval?
Nijak. Já jsem chtěl, aby mě oddávala jedna z mých nejlepších kamarádek, ale bohužel k tomu neměla pravomoc. Už dříve jsem slíbil Vítkovi Rakušanovi, že pokud projde zákon o manželství pro všechny, požádám ho, aby nás oddal. Zákon v celém rozsahu sice neprošel, ale část ano — a svůj slib jsem dodržel.
S Vítkem se známe od chvíle, kdy jsem vstoupil do STAN. Jsme přátelé a on je skvělý rétor. Jeho projev u obřadu byl nesmírně dojemný.
Myslíte, že přítomnost otevřeně LGBT+ politika v Poslanecké sněmovně má i symbolický význam? Může pomoci změnit veřejné mínění a společenskou atmosféru?
Určitě ano. Pokud někdo vstupuje do politiky jen proto, že je mladý nebo že je homosexuál, nestačí to. Ale pokud má člověk skutečnou motivaci něco ve společnosti změnit, jasnou vizi a cíle, pak může uspět bez ohledu na věk nebo orientaci. Důležité je umět přesvědčit voliče, že ta vize stojí za to.
Náš rozhovor si možná přečte mladý člověk, který ještě není vyoutovaný a nežije v úplně přívětivém prostředí. Co byste mu jako úspěšný LGBT politik vzkázal?
Ať to nevzdává a nenechá se zlomit. A hlavně ať coming out neuspěchá, jako jsem to udělal já. Je lepší se svěřit nejprve přátelům, kterým opravdu důvěřuje, a teprve až bude připraven, říct to i širšímu okolí. Ten první krok je psychicky velmi náročný a může zásadně ovlivnit kvalitu života.
Jaký byl tedy ten váš?
Bylo mi kolem patnácti nebo šestnácti let. V opilosti jsem přivedl domů kluka, kterého jsem považoval za přítele, a rodičům rovnou oznámil, že je to můj partner a bude u nás spát. To opravdu nebyl ideální coming out před rodiči.
To zní dost nekompromisně. Jak na to reagovali vaši rodiče?
Vyrůstal jsem v katolické rodině, i když ne příliš přísně věřící. Rodiče ale vždycky chtěli, abych byl šťastný, a měli mě rádi. Největší zlom nastal ve chvíli, kdy poznali mého partnera a viděli, že je úplně „normální“ člověk, se kterým si rozuměli. Tehdy pochopili, že je to v pořádku.
Jak váš manžel zvládá, že jste politicky aktivní a jste v centru veřejného zájmu, včetně homofobních útoků?
Zvládá to dobře, vždycky mě podporoval a sdílel se mnou radost z úspěchů. Já se zase snažím podporovat jeho. V tomhle se doplňujeme. Teď to pro nás bude těžší časově — musíme sladit kalendáře, kdy budu v Praze a kdy doma v Tetíně, aby náš pes nebyl příliš často sám a abychom spolu měli co nejvíc času. Ale věřím, že to zvládneme.
