„Nikdy jsem s nikým nespal.“ Josefovi je pětatřicet a je panic. Společenský tlak je podle něj všudypřítomný, ale naděje se nevzdal
V moderní společnosti, kde je sex často prezentován jako samozřejmá součást života už od rané dospělosti, mohou lidé, kteří se ocitají mimo tento „normativní scénář“, čelit výraznému tlaku i pocitu odlišnosti. Josefovi je pětatřicet let. Je panic. Ačkoliv by se mohlo zdát, že v době aplikací, otevřenější sexuality a větší společenské tolerance je jeho situace spíš výjimkou, realita je složitější.
Mlčení a stud místo zkušeností
Josef působí na první pohled tiše a zdrženlivě. Pracuje jako technik v malé firmě na okraji Prahy, bydlí sám a svůj volný čas tráví hlavně čtením a hrou na kytaru. „Jsem spíš introvert. Nikdy jsem nebyl typ, který by šel do baru a balil holky. Vždycky mě to spíš děsilo,“ říká klidným hlasem.
Vedle introvertní povahy popisuje i dlouhodobé sociální úzkosti, které ho od dětství provázely. „Už na základce jsem měl problém zapadnout do kolektivu. Na střední jsem sice měl pár kamarádů, ale nikdy jsem si netroufl s někým začít něco romantického. Vždycky jsem si říkal, že to přijde časem, jenže ten čas pořád nepřicházel,“ popisuje.
Po nástupu do práce následovala série nevhodných životních okolností – péče o nemocnou matku, finanční starosti i roky, kdy na sebe kladl vysoké pracovní nároky. „Najednou mi bylo třicet a já si uvědomil, že jsem vlastně nikdy nikoho neměl. Nejdřív jsem to bral jako fakt. Ale čím jsem starší, tím víc je to téma, které mi vrtá hlavou,“ přiznává.
Společenský tlak a mýty o „správném“ věku
Sexualita je v českém veřejném prostoru silně propojená s představou výkonnosti a časové normy. Podle průzkumu CZECHSEX (NUDZ & MindBridge) je průměrný věk prvního pohlavního styku u žen 17,46 roku, u mužů 18,33 roku. V rámci celé populace 5,93 % žen a 8,43 % mužů nikdy nemělo sex. Ve věkové skupině 65–75 let jde o přibližně 4 % žen a 2,4 % mužů.
Tato čísla vytvářejí silný tlak na ty, kdo se do většinového vzorce „nevejdou“. „Vždycky jsem slýchal, že ‚správnej chlap‘ má mít sex nejpozději do dvaceti. Když se to nestane, lidi se diví, smějou se tomu nebo to berou jako selhání. I když o tom otevřeně nemluvím, vnímám to mezi řádky,“ říká Josef.
Osamělost i touha po změně
Josef přiznává, že téma sexuality není jen o fyzickém aktu, ale především o intimitě a sdílení. „Chybí mi dotek. Chybí mi mít vedle sebe někoho, kdo mě obejme. Nejde mi jen o sex, spíš jde o blízkost,“ přiznává. S osamělostí se vyrovnává různě – často pomocí knih, hudby nebo procházek. „Občas mám lepší období, kdy si říkám, že na tom nezáleží. Ale pak přijde večer, kdy se cítím úplně prázdně.“
Tlak okolí se projevuje i nepřímo – otázkami rodiny na „budoucí partnerku“, vtipy kamarádů nebo společenskými událostmi, kde je „single“ status stále vnímán jako dočasný, nikoliv jako realita.
Naděje a obavy do budoucna
Navzdory těžkostem Josef neztrácí naději. Za poslední rok začal navštěvovat psychoterapii, kde se učí pracovat s úzkostí a otevřeností k lidem. „Je to pomalý proces, ale začínám se cítit líp. Přemýšlím, že bych zkusil seznamku pro lidi, co nehledají jen sex, ale i přátelství a porozumění,“ popisuje.
Zároveň ale přiznává, že ho svazují obavy. „Mám strach, že až to jednou řeknu nějaké ženě, uteče. Bojím se, že to bude vypadat divně. Ten strach je někdy silnější než chuť to zkusit,“ říká otevřeně.
Ticho kolem „jiných scénářů“
Příběh, jako je Josefův, se v médiích objevuje jen výjimečně. Ve společnosti se o panictví či panenství v dospělém věku mluví málo a často s posměchem nebo lítostí. Odborníci přitom upozorňují, že sexuální život je velmi individuální a neexistuje žádná „správná“ časová osa.
Josef dnes hledá rovnováhu mezi tím, jaký je, a tím, jaký by podle společnosti „měl být“. „Někdy mě ten tlak dusí. Ale zároveň věřím, že je ještě čas. Že můžu potkat někoho, kdo mě přijme takového, jaký jsem,“ uzavírá.
