„Heterosexuálních párů se taky nikdo neptá, jak počaly miminko,“ říká Eliška K., která se svou partnerkou vychovává dítě
Založit duhovou rodinu znamená vydat se na cestu, která je krásná, ale často také klikatá. Nejde totiž jen o rozhodnutí mít dítě, ale i o orientaci v právních předpisech, výběr vhodné cesty početí a především o nalezení podpory v komunitě lidí, kteří řeší podobné otázky. Právě proto existuje Rodičovská přípravka Prague Pride – dvoudenní program, který queer lidem a párům pomáhá zorientovat se v celém procesu, získat praktické informace i prostor sdílet své obavy a zkušenosti. Jak taková přípravka probíhá, co všechno účastníkům nabízí a jaké emoce často provázejí první kroky k rodičovství, přibližuje Eliška K. Se svou partnerkou dnes vychovává dítě a zároveň se na organizaci přípravky aktivně podílí – nejen jako koordinátorka, ale i jako někdo, kdo si celým procesem osobně prošel.
Pamatujete si moment, kdy jste si s partnerkou řekly, že chcete společně založit rodinu?
Já jsem odjakživa chtěla mít dítě. Když jsem poznala svou partnerku, byla to láska na první pohled. Už na začátku vztahu jsem chtěla, abychom v tomhle měly jasno. Aby věděla, že já chci mít děti a jestli je to pro ni v pohodě. Pro mě to byla priorita, ale zároveň jsem v průběhu let zvažovala, co bych dělala, kdyby to necítila stejně – jestli bych do toho chtěla jít sama, nebo se toho snu naopak vzdala. V našem vztahu jsem tu touhu postupně rozšiřovala hlavně já, zatímco partnerka byla k tématu zpočátku spíš zdrženlivá. Nejdřív chtěla dokončit školu, pak nějakou dobu pracovat a finančně nás zajistit. Když své cíle splnila, shodly jsme se, že je čas se o tématu víc bavit a začít hledat možnosti.
A jak do vašeho rozhodování zapadla rodičovská přípravka?
O rodičovské přípravce jsem věděla už dřív, protože shodou okolností se ženou vedeme iniciativu Lesbotoč, kde organizujeme akce převážně pro lesby a queer komunitu. Pohybuji se tedy také kolem Prague Pride, a tak jsem znala koordinátorku přípravky Terezu Kadlecovou. Spolupracovaly jsme například na speed datingu pro duhové rodiny. Ve chvíli, kdy pro nás téma rodiny začalo být aktuální, přihlásila jsem se na jednu z přípravek. Bohužel se tehdy nakonec nekonala a já jsem chtěla začít jednat co nejdříve, proto jsem informace začala sbírat jinde.
Získala jsem od známé kontakt na jednu rodinu, která se mnou sdílela všechny potřebné informace. To pro mě bylo klíčové. Dozvěděla jsem se, co si připravit – například plné moci před porodem – i jak celý proces probíhá. Byla jsem při tom hrozně nervózní, ale jejich zkušenost mě uklidnila.
Ještě než přejdeme k samotné přípravce, chtěl bych se vás zeptat na osobnější věc. Stejnopohlavní páry zatím nemají možnost počít dítě přirozenou cestou, ale existuje několik alternativ. Pro kterou jste se s partnerkou rozhodly vy?
Tohle by podle mě neměla být ve společnosti běžná otázka – heterosexuálních párů se přece také nikdo neptá, jak přesně dítě počali. Je to stigma, které mezi námi přetrvává.
Zároveň je ale samozřejmě to téma pro komunitu důležité. Původně jsme plánovaly zkusit nejjednodušší variantu – domácí početí se známým dárcem. Věci se ale nevyvíjely tak jednoduše podle našich představ, a to i kvůli mým zdravotním komplikacím. Naše cesta k rodičovství tak nakonec vedla přes kliniku asistované reprodukce metodou IVF (s využitím anonymního dárce).
Přináší to i nějaké finanční překážky?
Ano, s tímto rozhodnutím jsou samozřejmě spojené finanční náklady, které u přirozeného početí odpadají. Bylo potřeba se na ně připravit. IVF představuje nejvyšší stupeň zátěže – jak finanční, tak zdravotní. Samotná hormonální stimulace není pro ženu nijak příjemná. Celý proces je náročný pro všechny, kdo jím procházejí – ať už jde o dárkyně vajíček, heterosexuální ženy, nebo páry jako jsme my. Není to cesta, kterou by si člověk vybral jako první možnost, pokud nemusí. V našem případě se ta cesta ale sama ukázala.
Program přípravky pokrývá široké spektrum témat – od plánování až po právní aspekty. Která část pro vás byla nejzásadnější?
Když jsem se přípravky účastnila už jako koordinátorka, bylo pro mě nejdůležitější sdílení informací. Program přípravky je dobře postavený, a tak se dotkneme opravdu mnoha témat.
Během jednoho dne si účastníci vyslechnou očekávání ostatních, odborná témata i příběhy skutečných gay a lesbických rodin, které už děti mají. Každý rok vybíráme jiné hosty, aby zazněly různé cesty a zkušenosti. Pokud je například víc zájemců o adopci, hledáme adoptivní rodiče. Když je víc lidí, kteří plánují IVF, přijdou hosté s touto zkušeností. Sdílení je nejdůležitější část – lidé, kteří na začátku nevědí, do čeho jdou, si díky ostatním uvědomí, že to zvládnou. Cesty jsou různé, ale na konci je většinou vytoužené miminko a společná touha vytvořit rodinu.
Mám pocit, že když se homosexuální pár rozhodne mít dítě, je na to už opravdu připravený. Není to něco, co by se nám „stalo omylem“. Ve chvíli, kdy to rozhodnutí padne, už existuje silné zázemí a láska. Naším cílem je tu rodinu rozšířit, obohatit ji o dítě a dát mu vše, co potřebuje.
Účastní se přípravky víc mužských, nebo naopak ženských párů?
Většinou je to zhruba půl na půl, někdy více ženských párů. Ale třeba úplně první přípravka v roce 2015 měla převahu párů mužských.
S jakými právními problémy se jako stejnopohlavní rodiče potýkáte? V Česku například stále není možná společná adopce stejnopohlavními páry. Řešíte tato témata i v rámci přípravky?
Ano. V jednom z bloků zveme právníka či právničku, kteří odpovídají na dotazy účastnictva a zároveň otevírají i další důležitá témata. U adopcí je situace poměrně složitá, protože právní rámec vyžaduje dvojí proces. My jsme s manželkou uzavřely partnerství právě proto, aby si mohla osvojit moje biologické dítě a byla zajištěna právní jistota jak pro něj, tak pro nás. V našem případě jde o přiosvojení jedním rodičem, což je právně méně komplikované, protože si tím projdeme jen jednou. U adoptivních rodičů může být ale proces výrazně náročnější – nejprve si dítě může osvojit pouze jeden z partnerů a poté musí ten druhý projít úplně stejným řízením znovu. Je to vyčerpávající nejen pro celou rodinu, ale také pro úřady a soudy, které se tímto postupem zbytečně zatěžují.
S jakými dalšími překážkami se stejnopohlavní páry v praxi setkávají?
Do přípravky přicházejí lidé, kteří jsou buď už pevně rozhodnutí, že chtějí mít dítě, nebo teprve hledají potřebné informace, aby se mohli rozhodnout. Ve společnosti ale stále přetrvává silně zakořeněná představa o tom, jak má „plnohodnotná“ rodina vypadat, a s ní spojené stigma. Některé páry tak mohou váhat, zda se touto cestou vůbec vydat, protože ji vnímají jako příliš složitou – právně, společensky i osobně. Adopční systém navíc není nastaven tak, aby skutečně chránil zájmy dítěte a reflektoval rozmanitost rodin, které dnes existují.
Dozví se účastníci přípravky i to, jak později pracovat s dětmi ve chvíli, kdy jsou starší?
Například jak jim vysvětlit, že mají dva táty nebo dvě mámy, nebo jak o tom mluvit ve školním kolektivu? Ano, i této oblasti se během přípravky dotýkáme. Součástí programu je blok věnovaný coming outu rodičů a dětí, stejně jako každodenním situacím, které mohou duhové rodiny zažívat — od komunikace s širší rodinou až po prostředí školky či školy.
Protože se většina účastníků nachází ve fázi plánování rodiny, zaměřujeme se primárně na otázky spojené se samotným začátkem rodičovské cesty. Téma výchovy starších dětí a jejich fungování v kolektivu ale otevíráme v kontextu sdílení zkušeností, inspirací z praxe i příkladů z již existujících duhových rodin. Naším cílem je poskytnout účastníkům nejen teoretické informace, ale také citlivé nástroje, jak o těchto tématech s dětmi a okolím mluvit, až přijde jejich čas.
Jakou radu byste dala páru, který uvažuje o tom, že začne budovat rodinu? Na co se připravit?
Hlavně mít pevné nervy. Péče o dítě a výchova jsou stejně náročné pro všechny. Důležité je uvědomit si, že v tom člověk není sám a výchova dítěte je cesta, na kterou nejde být nikdy stoprocentně připravený. Člověk nikdy přesně neví, co ho čeká a jakým směrem se dítě bude vyvíjet. Všechno závisí na povaze, charakterech a okolnostech. A to je stejné jak u heterosexuálních, tak u queer rodin. Řešíme nakonec stejné radosti i problémy.
Někdy mohou stigma vnímat i rodiče rodičů, tedy potenciální budoucí prarodiče, kteří vyrůstali v jiné době. Jak to probíhalo u vás? Přijali vaši rodiče dobře, že budete vychovávat dítě se ženou?
Jako u každého coming outu to byla delší cesta. S partnerkou jsme spolu sedm let a když jsme začaly plánovat miminko, měly jsme za sebou pět let vztahu. Rodiče tedy tušili, že k tomu jednou dojde, a postupně to přijali. Moje máma je taková typická „babička“. Jsem její jediná dcera mezi dvěma bratry, takže vždycky očekávala, že jednou bude mít vnouče. Když jsme oznámily, že čekáme dítě, bylo to pro ni důležitější než cokoli jiného.
Letos v červnu jsme měly svatbu a maminka byla nadšená. S mojí ženou si konečně potykala, hlídá našeho malého syna a oslovuje nás před ním obě tak, jak to máme nastavené – maminky. Ptala jsem se jí na to, jak to přijala, a přiznala, že to pro ni nebylo jednoduché, přesto se ale snažila mě pochopit a nakonec nás přijala přirozeně, jako pár, kterým jsme.
Samozřejmě ne každý rodič reaguje stejně. Ne všichni mají sílu přijmout realitu svých dětí takovou, jaká je. O to důležitější je mít pevné zázemí s partnerem či partnerkou a budovat vlastní rodinu založenou na lásce a vzájemné podpoře.
Může se přípravky zúčastnit i pár, který ještě není úplně rozhodnutý, ale chce se seznámit s problematikou? Nebo je určena jen pro páry, které už mají jasno?
Může se zúčastnit kdokoli – i člověk bez partnera, který uvažuje o samostatném rodičovství. Snažíme se zodpovědět všechny dotazy, i když někdo ještě není rozhodnutý. Často si účastníci po prvním dni odnášejí spoustu informací. Mají pak několik týdnů na to, aby si je v klidu přebrali – sami v sobě i v rámci svého vztahu. Rozhodují se, jestli do toho chtějí jít, kdy a jakou cestou. Na druhém setkání pak společně probíráme, k čemu dospěli.
Jak prakticky vypadá samotný den přípravky? Je program rozdělený do bloků podobně jako ve škole, kdy se postupně věnujete různým tématům?
Ano, program je rozdělený do tematických bloků, většinou po hodině a půl.
První den začíná úvodním sdílením. Následuje blok zaměřený na různé rodičovské modely – probíráme všechny možnosti od adopce přes IVF až po další formy rodičovství.
Po obědě se věnujeme diskuzím s hosty – rodiči, kteří děti už mají. Ti s námi sdílejí své příběhy a detaily o jejich rodičovské cestě. Den uzavírá reflexe, během níž účastníci sdílejí, co je nejvíce zaujalo a s čím odcházejí. Většinu překvapí, kolik informací během jediného dne získají.
Druhý den opět začíná sdílením. Následuje blok vedený právníkem, který odpovídá i na specifické otázky, například týkající se zahraničních partnerů, pěstounství i nepříjemných situací, které se reálně v životě dějí. V některých případech poskytujeme i kontakty na specializované právní skupiny.
Další část je zaměřená na coming out rodičů i dětí – řešíme komunikaci se školami, institucemi a okolím poté, co je dítě na světě. Bavíme se také o dostupné literatuře i dětských knížkách, které obsahují duhové rodiny. Den opět uzavírá společná diskuse.
Program je intenzivní, ale účastníci ho vnímají jako velmi přínosný. Někteří po přípravce rovnou pokračují k dalším krokům, jiní si dají pauzu a vrátí se ke své cestě později. Všichni ale odcházejí s jasnějším přehledem, konkrétními kontakty a pocitem podpory.
Nový turnus Rodičovské přípravky proběhne 15. listopadu a 6. prosince v prostorách LGBT+ Komunitního centra Prague Pride v Železné ulici v Praze. Program je určen všem queer lidem a párům, kteří přemýšlejí o rodičovství a chtějí získat praktické informace, právní přehled i podporu komunity. Pokud máte s partnerem nebo partnerkou v úmyslu založit duhovou rodinu, je to ideální příležitost, jak získat odpovědi na otázky týkající se plánování, právních aspektů i různých cest k rodičovství. Více informací najdete na webu Prague Pride.
