„Celý život jsem si myslela, že jsem líná. Ve 35 letech mi došlo, že mám ADHD,“ říká žena, které diagnóza konečně dala odpovědi
Straight friendly
Zdroj: Adobe Stock/ Se svolením

„Celý život jsem si myslela, že jsem líná. Ve 35 letech mi došlo, že mám ADHD,“ říká žena, které diagnóza konečně dala odpovědi

Anna žila roky v přesvědčení, že je roztržitá, neorganizovaná a „prostě jiná“. Nečekaná diagnóza v dospělosti jí ukázala, že nejde o osobní selhání, ale o jiný způsob fungování mozku.
Šimon Hauser Šimon Hauser Autor
8. 10. 2025

Její dětství bylo „trochu jiné“, puberta bouřlivější a dospělost plná neustálého balancování na hraně mezi zvládáním a zhroucením. Přesto si Anna (jméno bylo na její žádost změněno) nikdy nemyslela, že by mohla mít poruchu pozornosti. O ADHD měla zakořeněnou představu malého chlapce, který vyrušuje ve třídě, a ona přece taková nebyla — byla „ta chytrá holka“, která všechno zvládne. Až ve 35 letech, po sérii psychických propadů, úzkostí a pocitu, že „je něco špatně“, si uvědomila, že celý život žila s nediagnostikovaným ADHD.

<Path> RECENZE: Omlazení očí, které vidíte už po hodině? Jde to i bez jehel. Prověřili jsme za vás „neskutečné výsledky“ kosmetiky ANNA BRANDEJSZdroj: annabrandejs.cz

„Myslela jsem si, že jsem prostě líná a neorganizovaná.“

Anna vyrůstala v „běžné rodině“ na menším městě na Vysočině. Byla bystrá, hodně četla, měla bohatou fantazii a neustále vymýšlela nové projekty. Učitelé si ji pamatovali jako dívku, která vynikala u předmětů, které ji bavily — ale zároveň často zapomínala úkoly, ztrácela sešity a ve třídě působila „zbrkle“. „Ve škole mi pořád říkali, že kdybych se víc snažila, mohla bych být premiantka. Jenže já jsem se opravdu snažila. Jen to nikdo neviděl — dělala jsem věci v nárazech energie a pak jsem úplně vyhořela,“ vzpomíná.

Na gymnáziu se rozdíl mezi ní a spolužáky začal prohlubovat. „Najednou už nestačilo být ta, co všechno dožene noc před písemkou. Na všechno byl systém, rozvrhy, projekty rozložené do týdnů. A já jsem pořád fungovala ve stylu ‚minuta před dvanáctou‘,“ říká. Často zapomínala odevzdat práce, i když je měla dávno hotové. Nedokázala si vést diář, rozvrh nebo plán. Místo toho měla hlavu plnou myšlenek, které přeskakovaly jedna přes druhou. „Když jsem se snažila soustředit, po pěti minutách jsem byla jinde. A pak jsem se cítila provinile,“ popisuje.

Pocit „neadekvátnosti“ v ní zakořenil hluboko. „Od puberty jsem si v duchu říkala, že jsem líná a neorganizovaná. Všichni kolem mě vypadali, že život zvládají dokonale – a já jsem měla pocit, že běžím sprint v maratonu,“ říká tiše.

<Path> Cítíš se v životě ztracený/á? Cesta ven je jednodušší, než se může zdát. „Pokud se vám všechno sype, měli byste být vděční,“ říká známý filozof a nabízí mnoho dalších radZdroj: wikipedia.org, YouTube

Diagnóza přišla náhodou

Po vysoké škole nastoupila do velké mezinárodní firmy. Na první pohled se jí dařilo — byla kreativní, měla výborné nápady. Ale pod povrchem to bylo stále stejné. „Nikdy jsem nebyla schopná udělat věci v klidu dopředu. Všechno jsem dělala na poslední chvíli, často v noci, v obrovském stresu. Kolegové byli klidní, měli své excelové tabulky, rozvrhy a poznámky. Já jsem měla otevřených deset záložek, tři neodeslané e-maily a hlavu plnou myšlenek,“ vypráví. Stres se stupňoval, únava také. „Po práci jsem doma kolabovala, měla jsem úzkosti, nespala jsem. Ale navenek jsem byla ta výkonná, vždycky připravená.“

K zásadnímu zlomu došlo během pandemie. Práce z domova odstranila veškeré vnější struktury, které Anně alespoň částečně pomáhaly zvládat každodennost. „Najednou jsem byla jen sama se sebou, s úkoly, které nikdo nekontroloval, a s kalendářem, který se mi rozpadl pod rukama,“ popisuje. Začala trpět záchvaty úzkosti a vyhledala pomoc terapeutky. Ta po několika sezeních zmínila možnost ADHD a doporučila Anně specializované vyšetření.

„Upřímně? Myslela jsem si, že se zbláznila,“ směje se dnes. „Měla jsem představu, že ADHD mají malí kluci, kteří nevydrží sedět. Ale na vyšetření jsem šla. A už první konzultace byla jako dívat se do zrcadla,“ vzpomíná. Lékařka jí popisovala projevy, které přesně odpovídaly jejím zkušenostem — věčný nepořádek, hyperfokus na zajímavé úkoly, neschopnost začít dělat něco „nudného“, přeskakování mezi činnostmi, emocionální výkyvy. „Najednou to nebyl soubor mých osobních selhání, ale vzorec,“ říká Anna.

„Najednou mi začalo dávat smysl, proč jsem celá léta fungovala jinak.“

Dostala oficiální diagnózu ADHD. A přestože pro mnoho lidí může být taková zpráva šokující, pro Annu to byl především moment hluboké úlevy. „Celý život jsem se cítila hrozně. A najednou jsem zjistila, že můj mozek jen funguje jinak. Že nepotřebuju víc disciplíny, ale jiný přístup,“ říká s klidem.

Začala s medikací, chodí na terapii a učí se nastavovat si prostředí tak, aby jí vyhovovalo. „Nepřemáhám se k osmihodinovým blokům práce, které pro mě nikdy nefungovaly. Pracuju v kratších intervalech, používám časovače, vizuální pomůcky, aplikace. A hlavně — přestala jsem se nenávidět za to, že jsem jiná,“ popisuje.

Proces přijetí zahrnoval i přehodnocení minulosti. „Postupně mi začalo docházet, kolik věcí jsem si vyčítala zbytečně. Vybavily se mi všechny ty noci, kdy jsem se trápila nad úkoly a plakala, protože jsem se nedokázala soustředit. Vzpomněla jsem si na nedorozumění ve vztazích — když jsem zapomněla na schůzku a působilo to, jako by mi na druhých nezáleželo. Na dny v práci, kdy jsem měla v hlavě tři prezentace najednou a nakonec žádnou nedotáhla tak, jak bych chtěla. Najednou to všechno do sebe začalo zapadat, jako jednotlivé dílky skládačky,“ popisuje.

<Path> „Zprvu to bylo peklo, máma se bála, že si něco udělám. Šok ale časem opadne,“ vzpomíná mladík, jak se vyrovnával s diagnózou HIV+Zdroj: Redakce

„Přála bych si, aby se o ADHD u dospělých žen mluvilo víc.“

„Když jsem sdílela svůj příběh na jednom fóru, psaly mi desítky žen, že mají stejné symptomy a nikdy je nenapadlo, že by to mohlo být ADHD,“ říká. Podle ní je zásadní prolomit stigma a mluvit o tom otevřeně, protože mnoho žen trpí roky zbytečně.

„My, holky s ADHD, jsme často ty ‚hodné‘, ‚snaživé‘, perfekcionistky, které všechno nějak zvládnou — ale za cenu obrovského vnitřního tlaku. Kdybych dostala správnou podporu dřív, mohla jsem si ušetřit roky úzkostí,“ říká otevřeně.

Zároveň dodává, že diagnóza není omluvenka. „Není to výmluva. Je to nástroj, díky kterému můžu lépe chápat sebe i svět kolem sebe. A konečně žít způsobem, který mi dává smysl.“

Tipy redakce

Podle odborníků je ADHD u žen stále výrazně poddiagnostikované. Zatímco u chlapců bývá hyperaktivita nápadná, u dívek se projevuje spíše vnitřním neklidem, chaosem v myšlenkách, přetížením a perfekcionistickým maskováním. Mnoho žen dostává diagnózu až ve chvíli, kdy přestanou fungovat jejich kompenzační mechanismy — typicky po nástupu do náročné práce, po porodu, nebo v krizových obdobích života. Zvýšení povědomí, dostupnost diagnostiky a destigmatizace mohou změnit život tisícům lidí, kteří – stejně jako Anna – celé roky hledají odpovědi na otázku, proč jsou „jiní“. 

Populární
články

Jeho příběh ukazuje, jak může vypadat cesta ven z kompulze – a zároveň připomíná, že zdravá sexualita má mnoho forem.
LIDÉ

„Masturboval jsem i pětkrát denně,“ říká muž, který se rozhodl zastavit kompulzivní návyk. Teprve když s ním skoncoval, pochopil, jak hluboce zasahoval do jeho vztahů, práce i sebevědomí

Autor: Šimon Hauser
Novinář a youtuber Matěj Smlsal dnes tvoří obsah, který sledují statisíce lidí napříč generacemi.
LIDÉ

„Spousta gayů lesby nemusí, a vlastně ani nevím proč. Možná je to tím, že nás ženy nepřitahují,“ říká novinář a youtuber Matěj Smlsal, který natáčí videa vysvětlující svět kolem nás

Autor: Šimon Hauser
Biblické texty se v dnešní debatě často vykládají bez znalosti původního kontextu.
KULTURA

Pět biblických mýtů o homosexualitě. Proč se z nich stala zbraň proti queer lidem?

Autor: Šimon Hauser
Africké ekonomiky se stále vyrovnávají s dědictvím období, kdy byly zdrojem surovin pro evropské mocnosti.
CESTOVÁNÍ

Hranice nakreslené od stolu. Příběh toho, jak evropská mapa změnila Afriku na celé generace

Autor: Šimon Hauser
Ilustrační snímek: Setkání dětí s drag queens na veřejné akci. Podobné programy mají podporovat kreativitu a bezpečné prostředí pro všechny.
AKTUALITY

Radim Fiala z SPD varuje před drag queens, které dětem četly pohádky. Skutečná pohádka ale začíná až v jeho popisu celé události

Autor: Šimon Hauser
Jemná vizuální metafora, která připomíná, že ženské tělo prochází v průběhu života různými fázemi – a každá z nich má své tempo, pohodlí i citlivost.
HOT!

Co se děje s tělem, když přestanete mít sex? Celibát pod lupou

Autor: Šimon Hauser
Spot, ve kterém se malá holčička s tatínkem vydává do lesa na vánoční stromeček, se stal jedním z nejikoničtějších momentů české reklamy.
AKTUALITY

„Nene, já nemusím, já už ho vidím“. Ikonická holčička z reklamy na Kofolu otevřeně promluvila o své lásce k ženám

Autor: Šimon Hauser
Karel Dvořák, místopředseda hnutí STAN, který letos veřejně promluvil o své orientaci.
LIDÉ

„Nemám rád, když se o někom něco šeptá. Politika se má dělat pravdivě,“ říká gay poslanec Karel Dvořák, který o své orientaci promluvil teprve nedávno

Autor: Šimon Hauser
Partnerská blízkost nemusí stát na fyzickém kontaktu. Pro některé páry je zásadní spíš bezpečí a vzájemné porozumění.
LIDÉ

„Se svým partnerem nespím, ale i tak ho miluji,“ říká David, který se naučil žít ve vztahu s minimem fyzické intimity

Autor: Šimon Hauser
Sex mezi ženami je o propojení, nikoliv o stereotypech.
HOT!

Jak si to dělají holky? Průvodce lesbickým sexem (nejen) pro zvědavé heteráky

Autor: Šimon Hauser

E-Shop