„Miluju muže, ale spím i se ženami. A není to fáze,“ říká Martin, který se identifikuje jako bisexuál
„Buď jsi gay, nebo hetero. Rozhodni se,“ slýchal Martin v různých variacích už od puberty. Dnes je mu třicet, pracuje v kreativní branži a otevřeně o sobě říká, že je bi. „Miluju muže, ale spím i se ženami. A není to fáze,“ zdůrazňuje. Bisexualita je pro něj nejen osobní zkušenost, ale i způsob, jak bořit zakořeněné stereotypy, které se kolem ní stále drží.
Neviditelnost mezi dvěma světy
Bisexuální lidé často čelí dvojí marginalizaci – ze strany hetero většiny i uvnitř LGBT+ komunity. „Měl jsem pocit, že mě nikdo nebere vážně. Pro gaye jsem byl vlastně hetero, pro hetero jsem zas působil jako gay. Často mi připadalo, že nikam úplně nepatřím,“ říká Martin.
Ačkoliv průzkumy ukazují, že bisexuální orientace není vůbec vzácná, příběhy bisexuálních lidí se ve veřejném prostoru objevují jen minimálně. „Je to trochu ironie. Není nás málo, ale skoro se o nás nemluví. Jakoby se lidé báli, že jim narušíme jednoduchý model dvou pohlaví, dvou orientací,“ dodává.
„Nejsem nerozhodný, nejsem zmatený“
Jedním z nejčastějších stereotypů je představa, že bisexualita je jen „přechodná stanice“ na cestě k homosexuální identitě. Martin má jasno: „Kolikrát jsem slyšel: ‚To tě přejde, počkej, až se usadíš.‘ Jenže já jsem se usadil a nepřešlo to. Jsem stabilní ve své identitě, vím, kdo jsem a co chci. A nemám potřebu si vybírat jen jednu stranu.“
Další častý mýtus? Bisexuální lidé prý neumí být věrní. „To je tak absurdní. Orientace nemá nic společného s věrností. Umím být monogamní, stejně jako kdokoliv jiný. Jen moje přitažlivost není omezena jedním pohlavím. To je celé,“ vysvětluje.
Partnerství bez omezení
Martin měl vztahy jak s muži, tak se ženami. Obojí vnímá jako obohacující zkušenosti. „Když jsem byl ve vztahu se ženou, lidi to brali jako návrat k normálu. Když jsem randil s mužem, měl jsem zase pocit, že mě okolí automaticky zařadilo jako gaye. Je to vyčerpávající. Lidi miluju, ale nesnáším škatulky,“ říká.
Sám se v současnosti netají tím, že jeho primární citová přitažlivost směřuje k mužům. „Miluju muže, jejich těla i energii, ale pořád mě přitahují i ženy. Sex je pro mě prostor, kde nechci hranice. A to neznamená, že bych byl promiskuitní. Jen jsem prostě otevřený.“
Bisexuální identita jako postoj
Bisexualita je pro něj i formou odporu proti rigidnímu systému, který lidi nutí k jednoduchým volbám. „Když řeknete, že jste bi, lidi znejistí. Najednou nejste snadno zařaditelní. A to je na tom to krásné. Ukazuje to, že svět není černobílý. Ani láska, ani touha, ani identita,“ říká Martin.
Podle něj by bisexualita měla být vnímána jako rovnocenná a validní orientace. „Už mě unavuje, že musím někomu dokazovat, že existuju. Nejsem experiment, nejsem zmatený, nejsem poloviční. Jsem celý – a moje přitažlivost je jen součástí mě,“ dodává.
Společnost v pohybu
Situace se podle něj pomalu mění. Stále více mladých lidí dnes otevřeně říká, že se necítí být vázáni jen na jedno pohlaví. „Generace Z má v tomhle obrovskou svobodu. Neřeší tolik, jestli je někdo gay nebo hetero. Prostě milují lidi. Já jsem vyrůstal v době, kdy to bylo těžší, ale i tak mě to naučilo nebát se jít proti proudu,“ uzavírá.