„Na školách chybí systémová podpora. Chceme dát učitelům nástroje, aby věděli, jak s LGBT tématy pracovat,“ vysvětluje Aleš Rumpel z projektu Učím o LGBT
Školy by měly být místem, kde se děti cítí bezpečně a kde mají prostor poznávat svět v celé jeho rozmanitosti. Realita je ale často jiná – řada queer studentů a studentek se potýká se šikanou, nepochopením či zlehčováním své identity. Právě na tuto mezeru ve vzdělávacím systému reaguje projekt Učím o LGBT, který vznikl pod hlavičkou Prague Pride. Jeho cílem je nabídnout učitelům odborně připravené materiály, metodiky a podporu, aby dokázali s tématy spojenými s identitou a sexualitou pracovat citlivě, otevřeně a s respektem. O tom, proč je takový projekt potřeba, jak vznikl a kam směřuje, jsme hovořili s Alešem Rumpelem – bývalým dlouholetým ředitelem queer filmového festivalu Mezipatra, spoluzakladatelem Platformy PROUD a dnes také lektorem a tvůrcem vzdělávacích programů v rámci Prague Pride.
Mohl byste krátce představit samotný projekt? Jak vlastně vznikl, kdo se na něm podílí a jaká je jeho hlavní vize?
V Prague Pride už delší dobu sledujeme, že přibývá studujících, kteří se ve škole otevřeně hlásí ke své identitě. Zároveň ale roste i počet případů šikany a nevhodného chování. Učitelé přitom nemají žádnou systémovou podporu, která by jim pomohla podobné situace řešit.
Proto jsme už v minulosti spolupracovali s akademickou sférou a školami, abychom získali přesnější vhled do toho, co se skutečně děje. Jeden z projektů, který jsme realizovali, přinesl i partnerství s Pedagogickou fakultou Univerzity Karlovy. V rámci něj vznikl v roce 2022 výzkum s názvem OUT. Ten ukázal, že zhruba 36 procent studujících se setkává se zesměšňováním, urážkami nebo jinými formami šikany – tedy čtyři z deseti žáků.
Výzkum také odhalil, že velká část učitelů vnímá queer identitu jen jako „módní záležitost z Instagramu“ – v té době to uvedlo až 80 procent vyučujících. Jen 15 procent pak potvrdilo, že vedení jejich školy aktivně podporuje začleňování LGBT témat do výuky. To je velmi nízké číslo. Pokud vyučující považuje queer identitu za pouhou módu, těžko může problém brát vážně – a svým přístupem může studujícího naopak ještě více zraňovat.
Na to jsme chtěli reagovat konstruktivně, a proto jsme spustili projekt Učím o LGBT. Jde o kolaborativní iniciativu, v jejímž rámci jsme založili neformální Koalici za rozmanitost ve školách. Do ní zveme všechny organizace a instituce, které se chtějí problematice věnovat.
Součástí koalice jsou například Mezipatra, která s programem pro třídy každoročně navštěvují desítky škol, Transparent, klíčový partner v oblasti trans témat, nebo organizace Jules a Jim, jež se zaměřuje na prevenci a vzdělávání učitelů. Přidává se například i Konsent, který prosazuje kvalitní sexuální výchovu a respekt k přeživším sexuálního násilí.
Silnou podporu máme také od Pedagogické fakulty Univerzity Karlovy – naším cílem je, aby materiály, které nabízíme, měly pedagogickou kvalitu a aby učitelé vnímali naši práci jako odborně podloženou. Některé texty pro web proto připravila například Irena Smetáčková, vedoucí katedry psychologie na Pedagogické fakultě.
Zmínil jste, že ve školách narůstá šikana LGBT+ lidí. Podobná alarmující čísla přinesl i letošní průzkum T-Mobilu, který realizovala agentura Ipsos ve spolupráci s organizací In IUSTITIA. Čím si myslíte, že to je?
Těch důvodů je hned několik. Jedním z nich je fakt, že se snižuje věk, ve kterém mladí lidé přistupují k coming outu. Dříve se studující na školách většinou „nevyoutovali“, maximálně se o nich mezi spolužáky něco šeptalo. Dnes se ale mnozí otevírají dříve, jsou viditelnější – a tím i zranitelnější.
Velkou roli hraje také atmosféra ve společnosti. V posledních letech se objevila řada proti-LGBT narativů, a to i ze strany politiků při projednávání zákonů. Některé výroky byly vyloženě otřesné a ovlivňují to, jak se chovají běžní lidé – mají pocit, že pokud taková slova používá politik, mohou si je dovolit také.
Do toho se přidává i Ruskem podporovaná kampaň, která vykresluje EU jako místo úpadku a dekadence. A nesmíme zapomínat ani na vliv některých veřejně známých osobností, které se netají odporem vůči trans lidem a využívají své platformy k šíření nenávisti. Všechny tyto vlivy prostupují sociálními sítěmi, médii i každodenním životem, a bohužel se promítají i do chování dětí na školách.
Na druhou stranu – není přece jen dnešní situace pro lidi, kteří se rozhodnou vyoutovat, lepší než třeba před dvaceti lety?
Možná ano, ale nemáme data, která by to spolehlivě potvrdila. Na začátku tisíciletí neexistoval Prague Pride ani žádné rozsáhlejší výzkumy, ze kterých bychom mohli čerpat. Tvrdá čísla máme až díky projektům posledních let – například výzkumu Být LGBTQ+ v Česku, který vedl Michal Pitoňák s Marcelou Macháčkovou a dalšími. Je tedy možné, že situace byla podobná i tehdy, ale chybí nám srovnání.
Co konkrétně v metodických listech vyučující najdou a jaké možnosti zapojení jim nabízíte?
Pro pedagogy připravujeme širokou škálu materiálů – od metodických listů přes e-learningové moduly až po vzdělávací web, který vysvětluje i základní pojmy, jako je sexuální orientace nebo genderová identita. Učitelé se totiž s těmito tématy často nikdy systematicky nesetkali a neměli se je kde naučit.
Na webu proto najdou také slovník pojmů. Ten jim pomáhá orientovat se v nové terminologii, kterou do škol přinášejí sami studenti. Naším cílem je poskytnout jim kompletní informační servis, aby měli jistotu, že dokážou reagovat správně.
Metodické listy jsou navíc navržené tak, aby je mohli vyučující jednoduše vytisknout a rovnou využít ve výuce. Zatím se zaměřujeme hlavně na prevenci a rozpoznávání nevhodného chování, nově ale připravujeme i listy mimo jiné do hodin dějepisu – zejména k probírání moderních dějin.
Můžete uvést příklad konkrétní aktivity, kterou mohou učitelé se studenty ve třídě využít?
Jednou z oblíbených aktivit je Social Media Bingo. Slouží k tomu, aby se studenti naučili rozpoznávat stereotypy, nenávistné projevy a argumentační fauly, které se objevují v médiích i na sociálních sítích. Učitel má k dispozici připravené materiály k vytištění, které může rozstříhat a rozdat do skupin. Studenti pak hledají příklady těchto jevů online a společně diskutují, proč jsou škodlivé.
Jak velký je o projekt zájem a jak ho šíříte mezi školy?
Šíříme ho hlavně prostřednictvím naší koalice partnerů, což vytváří efekt „sněhové koule“. Pokud například některá organizace školí prevenci, zároveň školu upozorní i na naši nabídku LGBT témat. Zájem je přitom poměrně velký – v roce 2024 náš web aktivně využilo zhruba 7 tisíc lidí, čísla za letošní rok ještě nemáme. Snažíme se být také přítomní na konferencích a profesních setkáních učitelů, rozesíláme nabídky a proškolili jsme téměř celou Českou školní inspekci. To vyvolalo reakce například od Aliance pro rodinu a přineslo projektu velkou mediální pozornost.
Co byste odpověděl kritikům, kteří tvrdí, že LGBT témata do škol nepatří?
Nejprve bych se zeptal, co tím vlastně myslí. LGBT lidé ve školách prostě jsou – stejně jako jsou součástí celé společnosti. Mluvit o nich není žádná ideologie, je to realita. Stejně jako mluvíme o levácích nebo o dějinách Československa.
Nemluvit o LGBT tématech by naopak byla cenzura. Gender a sexualita jsou přirozenou součástí života studentů a patří do výuky nejen v občanské výchově nebo literatuře, ale i v dějepisu a dalších předmětech. Úkolem školy je navíc vytvářet bezpečné prostředí, kde se děti dozvědí něco o sobě, o svém těle a o vztazích. Z tohoto pohledu je LGBT téma zcela legitimní součástí vzdělávání.
Jakou zpětnou vazbu máte od učitelů na to, jak žáci reagují?
Často se ukazuje, že LGBT bývá jediné téma, které se ve škole dotýká sexuální výchovy nebo obecně otázky identity. To někdy vede k tomu, že cis-hetero studenti mají pocit, že se mluví jen o LGBT lidech a jejich problémech, což není ideální. Proto je důležité, aby se téma identity pojímalo šířeji a zahrnovalo všechny.
Reakce se přitom liší školu od školy. Nedá se říct, že by na tom pražské školy byly automaticky lépe než ty venkovské. Hodně záleží na konkrétním sboru a celkové atmosféře dané školy.
Vybavil byste si nějaký konkrétní příběh, kdy hodina na toto téma někomu pomohla, třeba při coming outu nebo při zvládání šikany?
Přímo s našimi metodickými listy zatím takový příklad nemáme. Když jsem ale v minulosti jezdil do škol na workshopy, často se po debatách ozývali jak učitelé, tak studenti a sdíleli své zkušenosti. V současnosti se soustředíme hlavně na práci s pedagogy – aby měli k dispozici kvalitní materiály a věděli, jak s tématem zacházet.
Jak reagují rodiče, když se dozvědí, že škola začala o LGBT tématech mluvit?
Většinou se ozvou jen ti, kteří nesouhlasí. Spokojení rodiče se k nám zpravidla vůbec nedostanou. Nedávno se například objevila iniciativa, která chtěla umožnit omlouvat děti z hodin věnovaných LGBT tématům, což ale není slučitelné se školním řádem.
Občas ale zažíváme i opačné situace, rodiče nás kontaktují s přáním, aby škola, kam jejich dítě nastoupí, prošla školením a byla připravená na příchod LGBT studenta. Někdy právě z jejich podnětu osloví školu vedení a ta pak proškolí celý učitelský sbor.
Od kolika let by se děti měly s tímto tématem poprvé setkat? Je to až záležitost druhého stupně, nebo už dřív?
Často panuje mylná představa, že jde o téma vhodné jen pro starší děti. Když se řekne gay nebo lesba, lidé si to spojují se sexem a myslí si, že jde o sexuální praktiky – ale o to vůbec nejde.
Už v mateřských školách se probírají různé typy rodin. Právě tam je prostor ukázat, že existují i rodiny se dvěma tatínky nebo dvěma maminkami – a ostatně děti z takových rodin do školek skutečně chodí.
Někdy se ale setkáváme i s komickými situacemi. Například učitelka v hodině angličtiny dětem tvrdila, že dvě ženy s dítětem na obrázku jsou maminka a babička. A děti ji opravily: „No, they are lesbians.“ Ony to vědí. Dnes už nežijeme v době, kdy by existence LGBT lidí byla tabu. Mluvit o tom je tedy možné už od mateřské školy – protože nejde o sex, ale o identitu a rodinu.
Školíte pedagogy přímo v praxi. Snažíte se dostat téma LGBT také do přípravy budoucích učitelů na pedagogických fakultách?
Ano, spolupracujeme s Pedagogickou fakultou Univerzity Karlovy. Irena Smetáčková tam vyučuje několik kurzů, kde se téma LGBT objevuje. K dispozici je i celoživotní vzdělávání, díky kterému si vyučující mohou doplnit znalosti.
Prostor ke zlepšení tu ale určitě je. Zatím nemáme speciální program, který by Prague Pride přímo nabízelo pedagogickým fakultám jako celek, ale rádi bychom tímto směrem do budoucna šli.
Jak vlastně měříte dopad projektu na školách? Dá se to vůbec vyhodnotit?
My sami dopad přímo ve školách měřit nemůžeme – to je úkol škol. Existuje řada nástrojů, jak sledovat klima školy nebo vyhodnocovat rozdíly v míře šikany před a po zavedení preventivních programů. Tyto mechanismy by ale měly používat samotné školy, nikoli my.
Pokud jsem učitel a chci do výuky zařadit LGBT témata, jak mám postupovat?
První krok je podívat se na náš web. Doporučujeme začít články o tom, jak o LGBT tématech učit – a také jaké metody se naopak nehodí. Často se totiž stává, že učitelé v dobré víře použijí formát debaty, kde polovina třídy argumentuje „pro“ a druhá „proti“. To ale může být pro queer studenty extrémně zraňující.
Upozorňujeme také na nevhodné aktivity – například čtení dopisu Filipa, jehož sebevražda vedla ke vzniku poradny Sbarvouven.cz. Takový text může být pro děti velmi těžký a traumatizující. Pokud si učitel není jistý terminologií, může využít náš e-learning. Klíčové je začít včas a pracovat preventivně – nečekat, až se objeví problém nebo šikana.
A co když už k šikaně ve třídě dojde?
V takovém případě je potřeba postupovat podle plánu, který má každá škola povinně zpracovaný. Učitel musí případ nahlásit vedení školy a zapojit školního psychologa. Jde o formalizovaný proces, na který by se měl každý pedagog spolehnout.
Kam chcete projekt posunout v budoucnu?
Naším cílem je rozšířit nabídku metodických listů – jejich příprava je ale časově i finančně náročná. Chceme také více podpořit nepedagogické pracovníky, kteří vedou kroužky, volnočasové aktivity nebo tábory, aby i oni měli k dispozici vhodné materiály.
Zároveň plánujeme pokračovat ve spolupráci se systémovými institucemi a doufáme, že se bude zvyšovat počet učitelů, kteří naše materiály využívají a šíří dál.
Pokud by vás chtěl někdo podpořit, jak to může udělat?
Podpořit nás je možné buď přes Prague Pride, nebo přímo na webu projektu, kde najdou lidé možnost daru. Na konci roku spustíme velkou sbírku, z níž budeme financovat všechny naše projekty zaměřené na podporu mladých queer lidí – včetně Učím o LGBT, Komunitního centra a poradny S barvou ven. Bez podpory se to neobejde, takže si velmi vážíme každého příspěvku.
