„Proti krajní pravici u nás existuje silná hráz. Jako Češi toho máme společného více, než si myslíme“, říká za Piráty Sam, který se dívá na vizi sjednoceného Česka
Same, když se podíváš na nynější geopolitickou situaci, co tě napadne jako první?
Obavy. Zejména z budoucnosti a vývoje politiky pro lidi, které se snažím zastupovat. Geopoliticky je tu velký konflikt: Rusko napadlo suverénní Ukrajinu. Něco takového Evropa od konce druhé světové války nezažila. Není to „daleko“, dotýká se nás to přímo. Zároveň mám obavy z toho, jak vycházejí předvolební průzkumy u nás a jaké koalice by mohly vzniknout – vidím tam strany nakloněné autoritářům. Ale naděje neumírá. A o to víc my, liberálové a prozápadní demokratické strany, musíme makat.
Proč podle tebe u nás tolik lidí inklinuje k proruským stranám? Dá se říct, že odmítají svobodu?
Dlouhodobě tu působí dezinformační scéna, často napojená na Rusko. Vidím to i doma – mojí babičce chodí e-maily plné neověřených zpráv. Když se to lidem roky opakuje, obzvlášť ve vyšším věku, snadno tomu uvěří. A některá online média kvůli čtenosti sklouzávají ke clickbaitu (články psané s primárním cílem získat kliky, nikoliv předat hodnotné informace – pozn. red.). To všechno dohromady pomáhá stranám, které na strachu staví.
Využívají to podle tebe strany jako ANO, SPD a další? Přiživují tyto strany lži, protože reagují na obavy, které do lidí zasévá dezinformační scéna?
Myslím si, že jim to prospívá. Proč by proti tomu aktivně bojovaly, když z toho těží, že? V těch (dezinformačních) grafikách je vidět, kdo je glorifikován a kdo shazován – současná vláda, EU... i Piráti jsou často terčem.
Je dezinformační scéna řízená pouze Ruskem, nebo i lokálními subjekty?
Určitě nejen Ruskem. Máme tu i lokální aktéry – „pátou kolonu“. Nechci útočit ad hominem (argumentační faul, při kterém se místo věcné argumentace napadá oponentova osobnost, charakter nebo jiné jeho vlastnosti, namísto aby se řešil problém samotný – pozn. red.), ale je potřeba věci nazývat pravými jmény, když někdo činy či slovy padá do ruské sféry vlivu a společnosti škodí.
Proč podle tebe příkopy mezi lidmi spíš rostou?
Protože strach funguje. Některé strany na něj cíleně hrají – jednoduchými slogany, které rozdmýchávají nenávist vůči menšinám nebo i obecnou nevraživost. A má to reálné následky: třeba nedávno byl napaden náš mladý dobrovolník v pirátském tričku. Politika má příkopy zahlazovat, ne je prohlubovat. Filozoficky: kdo z nevraživosti profituje? Často ti, kdo ji rozněcují.
Když jsme u sjednocování: pokud bys měl během jedné minuty pronést proslov, který má sjednotit český národ, co bys řekl?
Zaměřme se na to, co máme společné. Všichni chceme žít dobře a bezpečně. Každá akce má reakci – když útočím, vytvářím spirálu, kde se útok vrací. Politická soutěž má být o argumentech a na etické úrovni, ne o urážkách. Když to dokážou politici, zvládne to i společnost.
Hezké ideály, ale jak to uvést v praxi? Máte třeba v programu řešení rozporů na sítích a radikalizace mladých?
Začít u sebe: držet se faktů, argumentů, nepodléhat osobním útokům. V programech řešit konkrétní potřeby – bydlení, dostupný život, podporu rodin, vzdělávání. U mladých pracovat s tím, že sociální sítě vytvářejí “echo chambers” (sociální jev, při kterém lidé v uzavřeném prostředí, jako jsou sociální sítě, neustále opakují a zesilují shodné názory a hledají pro ně potvrzení, zatímco odlišné pohledy jsou ignorovány nebo cíleně potlačeny – pozn. red.), které realitu zkreslují. Připomínat kritické myšlení a odpovědnost za vlastní slova.
Věková kategorie 15-19 se prý radikalizuje nejvíc – patří to k věku?
Částečně ano – hormony, potřeba vymezování se, „vím všechno nejlíp“. A sítě to násobí. O to důležitější je rodina, škola a zdravá veřejná debata, která nehrne mladé do extrémů.
A ty osobně? Vymezoval ses vůči něčemu, když ti bylo 15?
Jasně, byl jsem ostřejší, slovně jsem se vymezoval. To k věku patří. Důležité je, co ti předají rodina a škola – hodnoty a schopnost komunikace.
Co tě přimělo jít do politiky už v patnácti?
Uvědomil jsem si, že politika ovlivňuje každodenní život. Od cen potravin po státní dluh. Nechci jen nadávat, efektivnější je vyhrnout rukávy a snažit se věci měnit zevnitř.
Pamatuješ si vůbec období bez konfliktů? Generace Z se přece jen narodila do dost rozhádaného světa...
Abych pravdu řekl, tak ani moc ne. A navíc nás výrazně poznamenal covid: dva roky doma, zavřené okresy… To se na Gen Z podepsalo hodně myslím.
Jak bys uklidnil člověka, který má obavy z nástupu krajní pravice?
Nic není ztracené. Existuje silná hráz: prodemokratické strany, občanská společnost, instituce. Senát je pojistka demokracie – bez něj neprojdou zásadní změny ústavy a práv. Prezident má také vliv na klima ve společnosti. Klíčové je, aby k volbám přišlo co nejvíc lidí.
Co podle znamená „dobrý výsledek“ v nadcházejících volbách? Jakých koalic se nejvíce obáváš?
„Dobrý“ znamená, že se udrží demokratický, proevropský kurz a nebude tu většina složená z autoritářsky smýšlejících subjektů. Největší riziko vidím v posílení SPD a napojených projektů. Výhodou Česka je právě Senát. Proto na něj bývají tlaky, aby se zrušil. Což není náhoda.
Proč je podle tebe politická kultura u nás na tak nízké úrovni?
Posouvají se hranice. Místo argumentů jedou osobní útoky, výkřiky. Přitom politik by měl jít příkladem: když spolupracují politici, zvládne to i společnost.
Jak se tváříš na útoky veřejných představitelů na marginalizované skupiny (např. LGBT+)?
Je to neakceptovatelné. Leto jsem se byl na Prague Pride podívat a odcházel jsem s úsměvem. Atmosféra byla harmonická, zcela bez konfliktů. Pár křiklounů na okraji, jinak pohoda. Jsem hetero a cítil jsem se tam naprosto v klidu. Předsudky mizí, když si realitu ověříš vlastní zkušeností.
Pride po letošku kritici vykreslují jako „masky a excesy“. Což vlastně ani není nic nového. Jaká je tvá osobní zkušenost?
Byl jsem tam celý den od začátku do konce a byla tam velmi příjemná atmosféra, respekt, žádné obtěžování. Hodně mladých lidí. A hlavně: realita je úplně jiná než stereotypní představy.
Piráti jsou jedinou skutečně liberální politickou silou u nás – proč by vás měli čtenářky a čtenáři LUI volit?
Transparentnost a konzistence. Máme veřejně dostupnou strategii, říkáme dopředu, s kým do vlády nepůjdeme, i plán prvních 100 dní. Dlouhodobě stojíme za lidskými právy, což je pro mnoho lidí zásadní. Zároveň máme praktická řešení: dostupné bydlení (cílit na stovky tisíc nových bytů), levnější základní život (např. nižší DPH na základní potraviny), flexibilní práci pro rodiče, proevropský a prozápadní kurz. Podporujeme rodiny – porodné díky nám stouplo na 350 tisíc, chceme 420 tisíc.
Jak bys řešil demografickou krizi? Proč podle tebe klesá natalita?
Základ je zázemí: bydlení a finanční jistota. Třetina lidí do 29 let bydlí u rodičů, což u nás dřív nebývalo. Bez bydlení rodinu neplánuješ. Proto chceme masivní výstavbu a systémové zlevňování základních nákladů. U žen podpořit reálnou volbu – part-time, remote, flexibilitu během a po mateřství.
Vím o tobě, že rád cestuješ a mluvíš španělsky. Kde ses naposledy toulal?
Barcelona – Valencie – Murcia – Dénia – Alicante – zpět do Valencie. Jen MHD, vlaky, autobusy. Valencie je skvělá: čisté, velké pláže, ideální pro rodiny.
Španělsko, přestože je to katolická země, je politicky i kulturně liberálnější než ateistické Česko. Čím si to vysvětluješ?
Historie, otevřenost světu, cestování, slunce… „Sluneční faktor“ dělá hodně – když je světlo, lidé mají lepší náladu. My máme dědictví komunismu a dlouhých let uzavřenosti. Generační obměna to mění. Mladí přece jen vnímají svět celistvěji.
Co ty a spiritualita? Věříš v něco? Jsi člen nějaké církve?
Nejsem člen církve. Věřím v jakousi univerzální sílu, energetické pole. Z buddhismu beru spíš filozofii, hinduismus mě taky zajímá, ale bez institucionální vazby.
Svět je dnes globalizovanější více než kdy jindy. Neměli bychom spíše hovořit o sjednocení než o soupeření mezi státy?
Souhlasím, že globalizace nás propojuje a že by sjednocující přístup dával větší smysl. Realita je ale taková, že se pořád vracejí mocenské hry. Historie se bohužel opakuje. O to důležitější je, aby Česko drželo demokratický, proevropský směr a spolupracovalo s partnery.
Samuel Volpe: "Letošní Prague Pride jsem si fakt užil. Každý by měl festival zažít na vlastní kůži, než začne soudit"Foto: Ladislav Rostaš
A jedna nevšední otázka na závěr – požádám tě odpovědět rychle bez dlouhého přemýšlení: „Jaké zvíře tě napadne u tohoto politika?“
(Odpovědi byly spontánní, berte je prosím s nadsázkou ;)
Zdeněk Hřib – vlk
Ivan Bartoš – lev
Markéta Gregorová – kočka
Olga Richterová – sova
Moc děkuji, to bylo výživné 😉 Posledních pár slov, která bys vzkázal našim čtenářkám a čtenářům?
Nechci lidem říkat, jak mají žít. Politika má léčit příkopy, a to argumenty místo urážek. Potřebujeme dostupné bydlení, levnější každodenní život a respekt k lidským právům. A hlavně: ať jde hlasovat co nejvíc lidí. Naděje nezemře, když pro ni něco uděláme.
---
Samuel Volpe – praktikant v advokacii, student Práva a právní vědy na Fakultě právnické Západočeské univerzity v Plzni, kde dokončuje magisterský program. Od dětství žije v Líbeznicích; v roce 2022 byl zvolen do obecního zastupitelstva, předsedá Kontrolnímu výboru a je členem Výboru pro rozvoj obce. Od března 2025 je předsedou Krajského sdružení Pirátů ve Středočeském kraji, vede krajský mediální odbor a kandiduje jako DVOJKA středočeských Pirátů do Poslanecké sněmovny 2025. V letech 2020–2024 působil ve Výboru pro tělovýchovu a sport Středočeského kraje, od roku 2022 byl v předsednictvu Pirátů v Brandýse nad Labem-Staré Boleslavi. Vede sjednocené Místní sdružení Polabí a je členem školské rady na Střední škole letecké a výpočetní techniky v Odoleně Vodě. Má zkušenosti z volebních a hodnotících komisí (mj. krajská komise Středočeského fondu podpory cestovního ruchu) a dlouhodobě se věnuje politické komunikaci a strategii: podílel se na obecních i krajských kampaních, v roce 2024 spolupracoval v KET pro sport na programu do krajských voleb a působil jako krajský produkční kontaktní kampaně. Ve volném čase sportuje, vaří a cestuje; má rád historii, četbu a jazyky. Kromě rodné češtiny a italštiny ovládá angličtinu a španělštinu. Věří ve fair play, a to na hřišti i v politice.