„Vztah není investiční projekt.“ Gay muži otevřeně o tom, kdo platí na rande, proč to řeší víc než hetero páry a jak peníze mění jejich vztahy
Kdo zaplatí účet na prvním rande? Otázka, která v heterosexuálním světě bývá často automaticky směřována na muže, je v queer vztazích otevřená a mnohem méně jednoznačná. V gay vztazích totiž chybí tradiční genderové rozdělení rolí – a tím pádem i nepsané pravidlo, že „muž platí“.
To ale neznamená, že téma peněz není důležité. Naopak. Peníze se často stávají citlivým bodem, který odhaluje dynamiku vztahu, mocenské nastavení i to, jak si partneři představují budoucnost. Oslovili jsme proto tři gaye z různých generací, aby popsali, jak vnímají placení na rande, finanční rozdíly mezi partnery a co se podle nich skrývá za otázkou „kdo zaplatí“.
„První rande je o gestu“
Marek (24) pracuje v marketingu a žije v Praze. Na schůzky chodí často – a má jasno v tom, jak k placení přistupovat. „Když jsem někoho zval já, chtěl jsem zaplatit – ne proto, že bych si hrál na ‚chlapa‘, ale protože to bylo moje pozvání. Bral jsem to jako součást zážitku, takové malé gesto, že si toho druhého vážím,“ vysvětluje.
Podle Marka ale není důvod hrát si na pravidla, která v gay vztazích ani neexistují. „Když jsme se domluvili spontánně, většinou jsme platili napůl. Je to pro mě symbol rovnosti a taky určité upřímnosti – ukazuje to, že se oba snažíme stejně. Nemám rád, když se z placení dělá boj o moc nebo test, jestli si mě ten druhý ‚zaslouží‘.“
Marek zároveň říká, že se v jeho generaci už neřeší, jestli je trapné o penězích mluvit. „Hodně z nás má omezený rozpočet, takže se klidně řekne: Hele, dneska bych radši kavárnu než drahou večeři. Myslím, že to je zdravější než předstírat, že si můžu dovolit cokoli. Autenticita je pro mě víc než nějaký drahý podnik.“ Popisuje i konkrétní situaci, kdy ho drahé rande spíš odradilo: „Jednou mě kluk vzal do luxusní restaurace. Bylo to hezké, ale cítil jsem tlak – skoro jako by čekal, že budu nějak ‚reagovat‘. Od té doby radši volím prostředí, kde se oba cítíme uvolněně.“
„Vztah není investiční projekt“
Pavel (35) pracuje v IT a má zkušenost s několika delšími vztahy, kde se téma peněz dříve či později otevřelo. „Měl jsem partnera, který vydělával víc než já a pořád trval na tom, že zaplatí všechno. Ze začátku to bylo fajn, připadal jsem si opečovávaný, ale časem jsem měl pocit, že to vytváří nerovnováhu. Najednou jsem začal přemýšlet, jestli si můžu dovolit pozvat ho na dovolenou, nebo jestli on nebude čekat určitou ‚úroveň‘.“
Podle Pavla se v gay komunitě často objevuje představa, že jeden z partnerů by měl být „ten úspěšnější“. V aplikacích jako Tinder se hodně řeší, kdo co dělá, jak moc cestuje, jaký má životní styl. A někdy je tam nepsané očekávání, že ten, kdo vydělává víc, bude platit skoro všechno – a to podle mě není dlouhodobě zdravé. Vztah není investiční projekt, kde si kupuješ lásku tím, že financuješ toho druhého.“
Pavel proto doporučuje mluvit o penězích co nejdříve. „Jinak hrozí, že se jeden cítí využívaný a druhý provinilý. Měl jsem i vztah, kde jsme měli dohodu: jeden platí nájem, druhý jídlo a výlety. Fungovalo to skvěle, protože jsme oba věděli, na čem jsme. Peníze nejsou romantické téma, ale když se neřeší, dřív nebo později se to projeví.“
„Je to i o moci“
Roman (52) má za sebou dlouholetý vztah i období single života. Pamatuje si, jak to fungovalo v devadesátkách. „Tehdy platil skoro vždy ten, kdo měl víc peněz – a tím určoval i pravidla hry. Kam se půjde, co se objedná, kolik se utratí. Kdo neměl, tak se prostě přizpůsobil. Dnes to vnímám kritičtěji: není to jen o štědrosti, ale i o tom, kdo má kontrolu.“
Roman přiznává, že i sám byl v roli toho, kdo platí. „Když jsem byl mladší a dařilo se mi, bral jsem kluky na víkend do Vídně, kupoval jim dárky. Bavilo mě to – ale někdy jsem cítil, že to začíná být jednostranné. Dnes už bych do takové dynamiky nešel. Chci partnera, který se mnou drží krok – a nemusí to být finančně, klidně jinak. Ale aby tam byla rovnováha.“
Dnes vnímá placení spíš pragmaticky: „Nejsem ten, kdo počítá každou kávu. Když mám víc peněz, rád zaplatím, ale zároveň si všímám, jestli se ten druhý snaží přispět, i když menší částkou. Vztah je partnerství, ne sponzoring.“
Peníze jako lakmusový papírek vztahu
Finanční rovnováha v páru je pro mnoho gay mužů důležitější, než by se mohlo zdát. Nejde jen o férovost, ale i o to, jaký vztah k sobě partneři mají. Téma peněz v queer vztazích funguje jako lakmusový papírek – odhaluje, zda je vztah postavený na rovnosti a respektu, nebo zda se v něm skrývá nerovnováha moci.
Dnešní mladší generace se navíc nebojí o penězích mluvit. Otevřenost, kterou popisuje Marek, může být klíčem k tomu, aby se peníze nestaly zdrojem konfliktů, ale naopak pomohly budovat zdravější vztah.
Ať už je dohoda jakákoli – jestli platí jeden, oba, nebo se partneři střídají – klíčová je komunikace. Mluvit o penězích je v queer vztazích často i mluvit o hodnotách: o tom, jak si partneři představují budoucnost, jak vyvažují moc a jak chápou partnerství.
Jak říká Marek: „Když se o penězích mluví hned, vyhneš se nedorozuměním. A pak už se můžeš soustředit na to důležité – jestli ti s tím člověkem je vlastně dobře.“