„Sex mě spíš stresoval než vzrušoval,“ říká asexuální gay Marek a popisuje, jak našel svobodu ve své odlišnosti
„Dlouho jsem si myslel, že je se mnou něco špatně,“ začíná Marek svůj příběh. Sedíme spolu v malé kavárně na Vinohradech a Marek působí klidně, otevřeně a upřímně. „Když mi bylo sedmnáct, viděl jsem kolem sebe spolužáky, jak řeší holky, seznamky, sex. Pro mě ale byla největší touhou spíš romantická blízkost. Chtěl jsem kluka obejmout, být s ním, plánovat spolu víkend – ale představa sexu mě spíš stresovala než vzrušovala. Všichni ostatní jako by měli nějaký tajný manuál, který jsem já nedostal.“
Coming out, který měl dvě fáze
Marek si svou asexualitu uvědomoval postupně. Nejprve si přiznal, že ho přitahují muži – to byla podle něj ta jednodušší část. „Říct si, že jsem gay, mi přišlo nějak jednodušší. Věděl jsem, že to bude chtít trochu odvahy, ale už existovala spousta příběhů coming outů, ke kterým jsem se mohl vztáhnout,“ vzpomíná.
Druhá fáze ale byla mnohem složitější. „Když jsem si uvědomil, že nechci sex, říkal jsem si, že to přece k gay životu patří. Všude vidíš Grindr, hookup culture, diskuse o sexu – a já v tom byl outsider. Dlouho jsem to popíral a snažil se být ‚normální‘. Chodil jsem na rande, občas jsem do něčeho šel, ale cítil jsem se hrozně. Jako bych hrál roli, která mi nepatří.“
Podle odborníků se asexualita vyskytuje u zhruba jednoho procenta populace, ale ve veřejném prostoru se o ní mluví jen minimálně. „Pár kluků mi řeklo, že jsem jen prudérní nebo že si to jednou rozmyslím. Ale ono to není o morálce, není to volba. Je to prostě moje nastavení,“ říká Marek.
Vztahy bez tlaku
Jedna z nejčastějších otázek, kterou Marek dostává, je, zda může mít vztah bez sexu. „Můžu. A měl jsem ho,“ směje se. „Se svým bývalým přítelem jsme spolu byli dva roky. Nebylo to úplně bez sexu, občas jsme něco zkusili, ale nebylo to pro mě klíčové. To nejdůležitější bylo, že jsme si rozuměli, chodili na výlety, dělali si snídaně a smáli se stejným věcem. Tohle je pro mě intimita.“
Přiznává ale, že najít partnera, který tohle pochopí, není vždy snadné. „Spousta kluků hledá sex a je to pro ně přirozená součást vztahu. Když řeknu, že mě sex nezajímá, často to končí dřív, než to začne. Naučil jsem se o tom mluvit otevřeně hned na začátku. Je to fér pro mě i pro toho druhého.“
Marek věří, že vztahy nemusí mít jednu univerzální podobu. „Věřím, že vztahy mohou existovat v různých formách a že i asexuál má právo na lásku. Někdy to může být o kompromisu – třeba najít partnera, který má nízkou sexuální potřebu, nebo nastavit pravidla tak, aby byli spokojení oba.“
Odlišnost, která osvobozuje
Zatímco v minulosti ho jeho odlišnost trápila, dnes v ní Marek našel určitou svobodu. „Když se smíříš s tím, že nejsi jako ostatní, je to vlastně úleva. Nemusím se nutit do ničeho, co nechci. Nemusím se řídit tím, co dělají ostatní. A přesto můžu milovat, toužit po blízkosti a sdílet život s někým, kdo to cítí podobně.“
Asexualitu vnímá jako důležitou součást své identity. „Kdybych tehdy měl někoho, kdo by řekl: ‚Jo, takhle to mám taky,‘ hodně by mi to pomohlo. Proto o tom teď mluvím já. Chci, aby mladí lidi věděli, že je v pořádku chtít vztah bez sexu, že je v pořádku chtít lásku po svém.“
Asexualita není absence emocí
Marek zdůrazňuje, že asexualita neznamená, že by necítil lásku nebo přitažlivost. „Já můžu být zamilovaný úplně stejně jako kdokoliv jiný. Jen z toho nemám sexuální touhu. Ale chtít se držet za ruku, chtít spolu bydlet, chtít mít psa – to je stejné. Nemusím chtít sex, abych miloval.“ Proto dnes žije tak, jak mu to vyhovuje – bez tlaku společnosti a s vědomím, že jeho identita je plnohodnotná. „Dřív jsem se bál, že mě nikdo nebude chtít, protože nejsem ‚dost‘. Dnes vím, že pokud mě někdo přijme i s tím, že sex není moje priorita, bude to ten pravý člověk. A pokud ne, tak to není můj problém,“ uzavírá Marek. „Myslím, že právě tohle je svoboda – vědět, kdo jsem, a nebát se to žít.“
