„Chceme, aby manželství pro všechny nebylo jen symbolickým návrhem,“ říká Zdeněk Hřib. Piráti podle něj nabízejí konkrétní plán, jak zlevnit život rodinám, zlepšit dostupnost bydlení a modernizovat stát
Nedávno jste odmítl předsednické pivo s Petrem Fialou a Vítem Rakušanem, jehož účelem bylo deklarovat vyloučení povolební spolupráce s Andrejem Babišem a jeho hnutím ANO. Co je podle vás na tomhle antibabišovském gestu špatně? Bylo to jen PR?
Problém je v tom, že jde o prázdné gesto. Pan Rakušan mi to dokonce v SMS, kterou mi poslal při pozvání „na pivo mezi šesti očima“, sám přiznal – doslova napsal, že jde o gesto a že podle něj jsou gesta potřeba. Já ale říkám, že prázdná gesta potřeba nejsou.
Teď je mnohem důležitější vysvětlit většímu počtu lidí, co jim konkrétně přinese vláda bez Andreje Babiše, v čem je ta alternativa lepší. Pokud mluvíme o antibabišovském étosu, pak je třeba připomenout, že tahle vláda měla čtyři roky na to, aby ukázala, co skutečně dokáže udělat proti Babišově střetu zájmů. Náš poslanec Jakub Michálek předložil do sněmovny návrh na změnu zákona o střetu zájmů, ale vláda ho nepodpořila. A to je ten skutečný problém. Proto jsme přišli s konkrétní výzvou a s jasnými kroky, které mohou lidé podepsat na našem webu.
Nepramenilo vaše odmítnutí i z osobního napětí kvůli „vykroužkování“ v minulých volbách? Jaký vůbec máte vztah s Vítem Rakušanem?
Žádným takovým traumatem netrpím. V minulých sněmovních volbách jsem ani nekandidoval a na magistrátu máme se STAN koalici už sedm let – vlastně už druhou po sobě. Nemyslím si tedy, že by kdokoliv mohl pochybovat o tom, že umím se STAN uzavírat koalice. Problém nikdy nebyl v jejich vzniku, spíš v tom, donutit partnery plnit to, co slíbili, a hlídat, aby to skutečně dělali.
Pokud byste se hypoteticky se STAN znovu dostali do vlády, byli byste tentokrát tvrdší?
Určitě ano. Pro nás bylo vládní angažmá velkou zkušeností. Do vlády jsme vstupovali už od začátku oslabeni – měli jsme jen čtyři poslance. To, jak k tomu došlo, už nemá cenu řešit, ale jasně se ukázalo, že musíme mnohem důrazněji prosazovat zájmy našich voličů. To je pro nás zásadní ponaučení.
Dokázali byste si představit vládní spolupráci ve stejné podobě, jako tomu bylo v minulém období?
V Praze máme koalici se STAN, ODS, TOP 09 a KDU-ČSL, a ta funguje už sedm let. V předchozím období to bylo ve stejné sestavě, jen bez ODS, která se přidala až později. Nemám problém uzavřít podobnou koalici, pokud bude jasně dané, že se budou plnit sliby, se kterými se do ní šlo. A právě to bývá problém. Slibovala se například deagrofertizace veřejné správy, ale nakonec, když se podíváte, kdo skutečně vymáhal neoprávněné dotace či nezákonné zakázky Agrofertu, byl to tehdy jen Ivan Bartoš.
Je vůbec možné se v pětikoalici na něčem domluvit, když vládu tvoří tolik stran?
Určitě ano. I já jsem měl pětikoalici v minulém volebním období, když jsem byl primátorem. Formálně šlo o koalici tří uskupení – Praha sobě a Spojené síly pro Prahu, což byla zase koalice STAN, TOP 09 a lidovců. Spolu s Piráty to tedy bylo dohromady pět stran.
Samozřejmě, čím víc subjektů v koalici je, tím víc zájmů musíte zohlednit. Role primátora je ale v zásadě stejná jako role premiéra, hlavní úkol je udržet koalici pohromadě, aby se nerozpadla. To se mi během celého volebního období podařilo, i když je pravda, že některé strany vnášely do jednání opravdu zvláštní požadavky.
V červenci jste deklarovali, že vylučujete spolupráci s extrémisty a populisty. Je to pro vás nepřekročitelná čára? Co kdyby volby vyhrálo hnutí ANO, Andrej Babiš by se vzdal postu premiéra a vládu by měl sestavovat například Karel Havlíček?
My jsme jasně odmítli jakoukoliv koaliční spolupráci nebo podporu vlády populistů, extremistů a těch, kdo by chtěli Českou republiku vyvést z EU nebo NATO. To vylučuje spolupráci s ANO, SPD i Motoristy sobě. A máme to na rozdíl od jiných stran postavené tak, že nejde o můj osobní názor, ale o oficiálně schválenou povolební strategii.
Ta strategie je transparentně zveřejněná, každý rok se znovu schvaluje a je závazná pro všechny naše kandidáty. I kdyby se po volbách Piráti rozhodli, že už nebudu předsedou, ta strategie platí dál a musí se jí řídit každý zvolený pirátský zastupitel. To je velký rozdíl oproti jiným stranám. Když slyším, jak Petr Fiala říká, že nepůjde s ANO, tak si nejsem jistý – mluví jen za sebe, za celou ODS, nebo dokonce za celé SPOLU včetně lidovců, kteří už s Andrejem Babišem ve vládě jednou byli?
Takže by podle vás bylo lepší, kdyby ostatní strany místo PR gest, jako je „pivo proti Babišovi“, jasně deklarovaly svůj postoj oficiálním rozhodnutím?
Přesně tak. My jim doporučili, aby místo prázdných gest nechali svůj postoj schválit na vrcholném stranickém orgánu, stejně jako jsme to udělali my. Jen tak je to závazné pro všechny kandidáty a není to závislé na momentálním postoji jednoho lídra, který tam stejně nebude navždy.
Ve volebních modelech se Piráti drží nad pěti procenty, v některých už dosahujete kolem deseti. Jaký konkrétní výsledek byste považoval za úspěch?
Od začátku říkáme, že chceme dosáhnout dvouciferného výsledku – tedy deseti a více procent. Dokonce máme s Ivanem Bartošem takovou sázku: když získáme třináct procent a více, on si ostříhá dredy a já si dredy napletu. Uvidíme, jak to dopadne. Každopádně děláme maximum pro co nejlepší výsledek, protože hrozba, že by Andrej Babiš s extremisty ovládl celou politickou scénu, je opravdu děsivá. Bohužel k tomu přispívají i kauzy vládních stran, ať už jde o Bitcoiny, nebo kauzu Dozimetr, která se začne v září projednávat u soudu.
Přijal byste odpovědnost, pokud by se Pirátům nepodařilo dvouciferného výsledku dosáhnout?
To je u nás automatické. V Pirátské straně to funguje tak, že po každých parlamentních volbách – bez ohledu na výsledek – předsednictvo skládá své funkce. Do tří měsíců po volbách buď své pozice obhájí, nebo je zvoleno nové vedení. Máme to systémově nastavené a myslím, že je to správně.
Když jste se stal předsedou strany, říkal jste, že chcete Piráty posunout více do politického středu. Několik levicovějších členů kvůli tomu ze strany odešlo. Panuje dnes ve straně menší napětí?
Myslím, že napětí se snížilo i díky souboru vnitrostranických reforem, které jsme zavedli pod názvem Nová pirátská vlna. Ty sjednotily naši komunikaci a vyřešily i spoustu vnitřních problémů. Já osobně nikoho ze strany nevyháněl, ale chápu, že když se strana vydá jiným směrem, může to být pro některé lidi nekomfortní a rozhodnou se odejít.
Pokud jde o „vycentrování“, nešlo o změnu ideových základů. Piráti vždy stavěli na práci s daty, odborných názorech a programech připravených spolu s experty. Změna spočívala hlavně v tom, že jsme do centra pozornosti postavili voliče, ne vnitrostranické procesy. A za druhé, že nabízíme střední cestu – nejsme ani Babiš, ani tupý antibabiš. Představujeme konkrétní plán: zlevnit život devadesáti procentům rodin, zlepšit dostupnost bydlení, modernizovat stát a bojovat proti korupci.
Spolu s vámi kandidují na vašich kandidátkách i Zelení. Nejsou pro vás příliš levicoví? A co říkáte voličům, kteří se obávají opakování scénáře z roku 2021, tedy že vás voliči Zelených vykroužkují?
Odborníci ze Strany zelených, kteří jsou na našich kandidátkách v osmi krajích, přijali fakt, že budou podporovat pirátský program. V tom žádný problém není – shoda tu existuje. Piráti se vždy zajímali o životní prostředí i o sociální smír, to není nic nového. Stejně tak máme na kandidátkách nezávislé odborníky, kteří se zavázali respektovat náš program. Je to tedy bezrozporné.
Pokud jde o kroužkování, myslím, že voliči Pirátů se po zkušenosti z minulých voleb naučili s tímto nástrojem pracovat. Budeme jim doporučovat, aby – pokud souhlasí s podobou kandidátky – kroužkovali první čtyři kandidáty.
Co byste řekl liberálnímu voliči, který se rozhoduje mezi vámi a STAN? V čem se odlišujete?
Nejjednodušší je podívat se na to, co obě strany předváděly ve sněmovně za poslední čtyři roky. My jsme předkládali konkrétní řešení – třeba Jakub Michálek navrhoval změnu zákona o střetu zájmů, aby bylo možné efektivně řešit neoprávněně čerpané dotace a zakázky Andreje Babiše. Ostatní strany tomu ale podporu nedaly.
Stejně tak u manželství pro všechny máme celostranické stanovisko, které není závislé na osobních názorech jednotlivců. Oproti tomu STAN si při vyjednávání předvolební koalice s Piráty vymohl výhradu svědomí, aby nebyli zavázáni tento bod programu prosazovat. A byly i další příklady – třeba to, že kvůli senátorům ze STAN se nepodařilo schválit Istanbulskou úmluvu proti domácímu násilí.
Nejlépe to možná vystihl sám zakladatel STAN Petr Gazdík, když řekl, že jejich problém je v tom, že „vylezou na barikády a pak stáhnou krovky“. To je, myslím, docela přesné shrnutí.
Blíží se ostrá fáze kampaně. Co teď konkrétně chystáte? Jaká bude vaše strategie?
Horkou fázi kampaně jsme zahájili 2. září odpoledne na Štvanické lávce. Představili jsme tam rámec kampaně na zbytek září. Naší strategií je hlavně dál a do hloubky vysvětlovat náš plán. Piráti mají jasnou představu, jak udělat život levnější pro 90 procent rodin, jak zlepšit dostupnost bydlení, jak bojovat proti korupci a jak modernizovat stát.
Právě dostupné bydlení je jedním z vašich hlavních témat. Proč podle vás tolik mladých rodin, nejen v Praze, na bydlení nedosáhne? A jak jim chcete pomoct?
Problém s dostupností bydlení se vytvářel dlouhá léta. Dlouho panovalo přesvědčení, že to vyřeší trh. Ale ukázalo se, že to není pravda. Mám graf, který ukazuje, jak se stavělo v Praze. Rekord v počtu nově povolených bytů byl v roce 2021, kdy jsem byl primátorem – téměř 9 700 bytů. Nikdy předtím ani potom se tolik nepovolovalo. Jenže ceny bytů neklesly, naopak stouply, mimo jiné kvůli makroekonomickým faktorům. Je jasné, že trh ten problém nevyřeší.
My ale máme plán. Nedávno jsme představili konkrétní návrhy nových čtvrtí v Praze. Základ je samozřejmě více stavět, ale to nestačí. Proto navrhujeme tři nové čtvrti na prodloužených trasách metra – konkrétně na lince B je už založená odbočka za Stodůlkami. Je možné ji protáhnout o dvě stanice a vybudovat nové Západní město pro 100 000 obyvatel a pracujících. Návrh připravil architekt Matěj Čunát a je postavený na principu města krátkých vzdáleností.
To znamená, že nová čtvrť kombinuje bydlení se zelení, pracovními příležitostmi, občanskou vybaveností a školami. Obchody jsou v parteru blokové zástavby, podobně jako třeba na Vinohradech, což činí lokalitu atraktivní. Každý návrh počítá také s technologickým nebo inovačním centrem, aby se rozvíjela znalostní ekonomika.
Představili jsme tři návrhy: Západní město, Východní město a Nové Kolovraty. To je plán pro Prahu, ale díky našemu návrhu akceleračních zón – tedy zón zrychlené výstavby – bude možné budovat podobné čtvrti i v krajských městech. Princip je jasný: rozšíří se veřejná doprava a kolem jejího uzlu vznikne čtvrť fungující jako patnáctiminutové město, kde máte vše potřebné v dosahu.
Ve vašem programu hovoříte také o zdanění spekulací a pasivního investování do bytů. Jak ale rozlišíte prázdný byt, který jen prochází rekonstrukcí, od investičního bytu, který zvyšuje nedostupnost bydlení?
Podle mě je to poměrně jednoduché. Když se bavíme o spekulacích, jde o situaci, kdy má někdo investičních bytů víc, než kolik vychovává dětí. Je jasné, že v jednom bytě bydlíte a třeba další máte proto, že vaše děti studují na střední škole a později se osamostatní. To je normální. Ale když jde čistě o investice, je to problém.
Chata nebo chalupa se do toho samozřejmě nepočítá. Podstatné je, aby obce mohly lépe nastavovat daň z nemovitosti v místech, kde je problém nejpalčivější – například v Praze. Do daně chceme zavést princip, který známe z daně z příjmu: odečitatelné položky na poplatníka a na děti. To zajistí, že se vyšší zdanění nedotkne lidí, kteří byty využívají pro vlastní potřebu nebo potřeby svých dětí. Naopak u bytů, které nejsou skutečnými domovy, by mohla být daň vyšší, podle rozhodnutí obce.
A pak je tu speciální věc: pro spekulanty z nepřátelských zemí, konkrétně z Ruska, navrhujeme zvýšit daň z nemovitosti 68násobně. To číslo mimochodem není náhoda.
Nebude takové opatření v rozporu s pravidly Evropské unie nebo s ústavou?
Nemyslím si. Ve Finsku nebo Estonsku už dokonce úplně zakázali ruským občanům nabývat nemovitosti. My říkáme, že se má zavést speciální daň pro občany Ruska, což je nepřátelská země, která proti nám páchá teroristické útoky – ať už ve Vrběticích, nebo nedávno v garážích pražského dopravního podniku. Nevidím důvod, proč bychom jim měli umožňovat spekulace na růst cen bytů.
Samozřejmě by existovaly výjimky pro případné ruské disidenty. Opatření by se vztahovalo jen na ty, kteří u nás nemají trvalý pobyt.
Vraťme se k vašemu pražskému návrhu na prodloužení tří linek metra. O jakém časovém horizontu se bavíme? Není to příliš ambiciózní, když jen stavba metra D se neustále protahuje? Dožijeme se toho vůbec?
Podmínkou je, že se to nebude dělat klasickým procesem územního plánování, který známe dnes. Musí se nejdřív schválit náš návrh akceleračních zón, tedy zón zrychlené výstavby. Jen díky nim bude možné stavět celé nové čtvrti tak, jak to kdysi dělali Tomáš Baťa nebo Karel IV. při zakládání Nového Města.
Když se podíváme na příklady ze zahraničí – z Vídně, Švýcarska nebo třeba ze Stuttgartu – víme, že realizace takových projektů může trvat přibližně deset let. Například u prodloužení linky A se počítá se souběhem se stavbou budoucí vysokorychlostní tratě.
Jestli chceme dosáhnout cíle 200 tisíc nových domovů za čtyři roky, musíme obnovit schopnost budovat celé čtvrti. Akcelerační zóny jsou proto nezbytnou podmínkou. Fungovat musí samozřejmě spolu s dalšími opatřeními – zjednodušením byrokracie, zlevněním výstavby v průměru o milion korun na byt nebo řešením spekulací s nemovitostmi.
Hodně jsme mluvili o MHD v souvislosti s bytovou výstavbou. Ale v Praze jste často kritizován za to, že upřednostňujete MHD před automobilovou dopravou. Co byste řekl motoristům, kteří vás za to kritizují a dojíždějí třeba z okolí Prahy?
Já skutečně MHD upřednostňuji a nijak se za to nestydím. Je to nezbytné pro fungování města – i pro to, aby se v něm dalo jezdit autem. Kdyby všichni, kdo dnes využívají MHD, začali jezdit autem, na silnicích by se vůbec nedalo hnout.
Proto investujeme masivně do rozvoje veřejné dopravy – chceme přesvědčit ještě více lidí, aby přesedli z auta do MHD. Uvolní se tak silnice pro ty, kteří auto opravdu potřebují – živnostníky, kteří převážejí materiál, nebo lidi, u nichž je auto nezbytností.
A co lidé, kteří žijí na předměstí?
Pražská MHD je ve světové špičce – je levná, komfortní, čistá a dochvilná. To jsou přesně parametry, které od ní lidé očekávají. A pokud jde o ty, kdo jezdí autem, když se podíváte na mezinárodní srovnání, Praha je na tom dokonce lépe než řada jiných evropských metropolí.
Podle Traffic Indexu od společnosti TomTom, která shromažďuje data ze všech velkých měst, je Praha v žebříčku zacpanosti 22. z 39 evropských metropolí nad 800 tisíc obyvatel. Čím výš v žebříčku, tím větší dopravní zácpy – takže čím níž, tím lépe. Jsme tedy například méně zacpaní než Vídeň, která pravidelně vítězí v žebříčcích kvality života.
Pojďme k jinému tématu, které naše čtenáře hodně zajímá. Parlament loni rozšířil práva registrovaného partnerství, ale název manželství a společné adopce pro LGBT páry neprošly. Otevřete tuhle debatu znovu? A s jakou strategií, aby to nebyl jen symbolický návrh?
Určitě ano. Budeme dál usilovat o podporu napříč politickým spektrem. Je zajímavé, že podle průzkumů podporuje manželství pro všechny většina české veřejnosti. Člověk by čekal, že se toho populisté rádi chytnou, když to podporuje většina, ale bohužel to tak není.
Proto je potřeba vyvíjet soustředěný tlak – od veřejnosti, médií i organizací, které se LGBT tématům věnují. A je důležité ukazovat, že tady nejde jen o práva, ale i o symbolické pojmenování. Společnost tím dává najevo, že nechce lidi rozdělovat na dvě skupiny.
Když slyším, jak se často mluví o tom, že patříme na Západ a že lidská práva je třeba hájit, tak si myslím, že právě tady máme příležitost to opravdu ukázat.
A co se týče lidských práv obecně – co konkrétně chcete udělat proti nenávistným trestným činům, nad rámec nedávno schválené reformy trestního práva?
Největší problém u nás je vymahatelnost práva. Nedávno jsem viděl, jak turecký ministr sdílel fotku, že jel po nové dálnici přes 200 km/h, a dostal za to vysokou pokutu. V Turecku! A u nás? Filip Turek jel nepřiměřenou rychlostí po české dálnici, nejdřív tvrdil, že to bylo v Německu, pak se ukázalo, že v Česku, ještě k tomu bez dálniční známky – a policie to nakonec odložila (europoslanec Filip Turek nakonec za jízdu bez dálniční známky dostal pokutu osm tisíc korun, pozn. redakce). To je problém. Když je vymahatelnost práva u nás horší než v Turecku, máme vážný problém.
Druhou oblastí je prevence. Musíme více investovat do vzdělávání, jinak se nikam neposuneme. Modernizace státu, která je jednou z našich priorit, zahrnuje i výrazně vyšší investice do školství. Jenže když vidíte, že ministerstvo školství má dnes problém vůbec zajistit platy školníků nebo kuchařek, je jasné, že v téhle sestavě se velké vize o vzdělanostní společnosti naplnit nedají. A to musíme změnit.
Představme si hypotetickou situaci. Po volbách se vám podaří vyjednat koalici a Piráti vstoupí do vlády. Na které tři věci byste se zaměřili jako první?
My bychom se samozřejmě soustředili na plnění programu. Trochu těžko se mi vybírají jen tři priority, protože máme čtyři hlavní: zlevnění života rodin, dostupnost bydlení, modernizace státu a boj proti korupci.
Pokud jde o to, co by šlo udělat nejrychleji, pak určitě zlevnění života rodin. To zahrnuje například daňové změny a také energetický kupon – chceme vrátit lidem peníze z emisních povolenek. Čtyřčlenná rodina by tak dostala zpátky 35 tisíc korun ročně, což je skoro tři tisíce měsíčně.
Další krok je posílení pravomocí Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže, aby řetězce nemohly šroubovat ceny potravin. U bydlení je to schválení akceleračních zón a zjednodušení byrokracie, což se také dá udělat relativně rychle.
Modernizace státu, zejména investice do školství, bude běh na delší trať. Ale i tam je možné rychle nastavit změny – například schválit rozpočet, který školství dá skutečnou prioritu i finančně.
Pokud byste se tedy stali součástí vlády, máte ambici být ministrem? A jak byste to skloubil se svou prací na magistrátu v Praze?
Teď vůbec neřešíme, kdo by měl mít jakou „židličku“. Naší prioritou je zabránit tomu, aby Babiš s extremisty a populisty ovládl stát. Slovenská cesta je blíž, než si myslíme, a skončit jako Maďarsko by šlo velmi rychle. Jsem v kontaktu s primátorem Budapešti Gergelym Karácsonym a vím, jak těžké je tam čelit autoritářskému režimu.
Máme dost odborníků, abychom obsadili i celou vládu. Třeba ekonom Libor Dušek, člen Národní ekonomické rady vlády, má podle mě mnohem větší kompetenci být ministrem financí než Zbyněk Stanjura, který selhal v kauze Bitcoin.
Ptám se proto, že Piráti dlouhodobě bojují proti kumulaci funkcí. Co by se stalo s vaším pražským angažmá, kdybyste se dostal do parlamentu?
To jsem řekl jasně dopředu: do půl roku po volbách souběh funkcí vyřeším. Znamená to, že za mě bude muset nastoupit nástupce z řad současných zastupitelů Pirátů – jinak to v komunální politice ani nejde. Budeme muset vybrat nového radního, dohodnout se s koaličními partnery na výměně a vše dotáhnout.
Slibuji, že by se to nejpozději vyřešilo do březnového zastupitelstva. Koalici jsme minule vyjednávali pět měsíců, takže šest měsíců na to, abychom zvládli výměnu, je reálných. I když je pravda, že s našimi partnery to nikdy není úplně jednoduché.
