„Pro mě je naprosto zásadní, aby se nestalo, že téhle zemi budou vládnout Andrej Babiš s SPD,“ říká bývalý předseda Pirátů Ivan Bartoš
Minulý týden v úterý brzy ráno (rozhovor proběhl v pátek 20. června, pozn. redakce) jste spolu s ostatními kolegy vyrazili v převlečení za „očistnou úklidovou četu“ a pomalovali chodníky před centrálou ANO, Ministerstvem financí, Spravedlnosti i Poslaneckou sněmovnou. Vše jste pak sami odstranili. Co bylo cílem této akce? Byla to snaha oslovit nové voliče, vyvolat mediální diskusi, nebo šlo především o symbolické gesto?
Když chcete získat mediální pozornost, nestačí často jen suše předkládat návrhy. V dnešním přehlceném světě to prostě zapadne. My jsme chtěli upozornit na bitcoinovou kauzu a na to, že v politice pořád ke korupčním praktikám dochází a není to vůbec oukej. Zároveň jsme vládě nabídli konkrétní řešení, jak obnovit důvěru občanů v demokratický stát. Měli jsme připravený balíček protikorupčních návrhů – osm z třinácti už bylo schváleno během našeho vládního působení, ale po našem odchodu se legislativní práce zastavila.
Akcí jsme chtěli upozornit na to, že máme plán nejen na toto volební období, ale i na to příští. Šlo také o výzvu pro vládu, jak z nepříjemné situace vyjít důstojně – třeba odchodem Zbyňka Stanjury z čela Ministerstva financí a jeho nahrazením nezávislým odborníkem. To samé se týkalo Ministerstva spravedlnosti.
Chtěli jsme také ukázat, že nejde o boj opozice proti vládě, ale o boj proti korupci obecně. Proto jsme začali u centrály hnutí ANO, pokračovali u ministerstev a skončili před Poslaneckou sněmovnou, kde ten den zároveň probíhalo jednání o nedůvěře vládě. Za naší akcí byl obsah – argumenty, konkrétní plán a nabídka řešení. To, že ODS z něj nevyužila vůbec nic a pan Stanjura pokračuje ve funkci, bylo jejich rozhodnutí. My už jsme dál neměli logickou možnost, jak postupovat jinak.
A proto jste také nakonec hlasovali pro vyslovení nedůvěry vládě…
Neměli jsme jinou možnost. Přišli jsme s návrhem, který připravil náš předseda Zdeněk Hřib. Ještě den před hlasováním kontaktoval premiéra s nabídkou kompromisního řešení. Jenže už samotné jmenování Evy Decroix ministryní spravedlnosti a její následné vystoupení, kde představila neúplnou časovou osu událostí, včetně schůzky Stanjura–Blažek, která se prokazatelně odehrála ještě před oním dopisem, ukázalo, že o konstruktivní řešení vláda nestojí.
Navíc výběr právních kanceláří, které mají k ODS velmi blízko, tomu nepomohl. V tu chvíli pro nás nebyla jiná cesta než hlasovat pro vyslovení nedůvěry vládě – přestože jsme věděli, že vláda má ve sněmovně většinu a hlasování pravděpodobně neprojde.
Na sociálních sítích se to pak okamžitě rámovalo tak, že hlasujeme s Babišem a Okamurou. Jenže ani SPD, ani ANO nepřišly s žádnou alternativou, žádným návrhem řešení. Udělali z toho jen svoji tradiční předvolební show, přestože obě strany mají samy máslo na hlavě – hnutí ANO v kauzách kolem dotací, Okamura zase vytuneloval vlastní předchozí stranu Úsvit, než si založil SPD. Piráti se naopak dlouhodobě snaží přicházet s protikorupčními opatřeními a máme za sebou konkrétní výsledky. Proto máme právo říct, že když jsme bojovali proti korupci u Babiše, budeme v tom pokračovat i teď. A nebudeme přehlížet problémy jen proto, že se týkají někoho jiného.
Jak jste zmínil, šlo spíš o symbolické gesto, protože jste věděli, že nedůvěra pravděpodobně neprojde. Budete se ale dál v kauze angažovat? Vím, že váš poslanec Jakub Michálek jako jediný z opozice chodí na schůzky s ministryní Decroix…
To je další věc, která nabourává to tvrzení, že „Piráti kolaborují s Babišem“. Kdyby někdo Andreje Babiše v politice skutečně nesnášel, jsem to já a Jakub Michálek. Když jsme rozkryli jeho střet zájmů, a teď prohrává kvůli tomu jeden soud za druhým.
Jakub, stejně jako v jiných případech – například při jednání o bezpečnostní strategii nebo důchodové reformě, kam ANO ani SPD vůbec nepřišly – bere tu práci vážně. A to i přesto, že s těmi lidmi nesouhlasí. Proto se účastnil i schůzek s ministryní Decroix. Je kritický, a to nejen k nim, ale i k tomu, jak byla ta časová osa prezentována. A dnes už je v registru smluv – mimochodem díky pirátskému tlaku na transparentnost a zavedení registru – vidět, že ministerstvo spravedlnosti si najímá právní kanceláře za statisíce korun. Konkrétně jedna zakázka je asi za 600 tisíc, celkem půjde o 1,2 milionu bez DPH.
A mně přijde absurdní, že místo skutečného vyšetření a snahy zjistit, co se stalo, kdo byl viník a jak to napravit, si ministerstvo najímá PR právníky, aby z toho „vybruslili“. To není vyšetřování, to je krizová komunikace.
Co říkáte na reakci Andreje Babiše, který vaši akci označil za hrdinství těch, co tři roky kryli podvody?
To je klasická Babišova rétorika. Když se podívám na naše tři roky ve vládě – přesněji dva roky a deset měsíců, Babiš dokonce tvrdí 3,5 – tak jsme se ke kauzám vždy stavěli čelem. Už na začátku jsme byli proti angažmá Pavla Blažka ve vládě. V momentě, kdy začal tlačit na soudy a zneužívat interpelace k vyžadování informací, které pak zveřejňoval ve sněmovně, jsem se osobně setkal s premiérem Fialou. Předložili jsme mu podmínky, jak by mělo Blažkovo působení vypadat – například že se nebude veřejně vyjadřovat k probíhajícím kauzám. Ty pak Blažek nějakou dobu dodržoval.
Později se ale setkal s Nejedlým a byli jsme to opět jen my, Piráti, kdo to řešil. A když jsme tehdy žádali, aby Blažek odešel z vlády, slyšeli jsme, že to máme prostě „zkousnout“. Ale my jsme nekryli nic, naopak jsme jednali.
A mohu pokračovat: v kauze Dozimetr skončil Petr Gazdík, ačkoliv jsme chtěli, aby se vzdal i poslaneckého mandátu, protože prokazatelně lhal. Když se zvažovalo, aby byl Martin Půta ministrem, byli jsme to opět jen my, kdo to zablokoval. Nakonec se ale stejně potichu dostal do dozorčí rady ČEZu – člověk, který byl obviněn, a nakonec odešel od soudu jen s pokutou, ale pořád šlo o korupční kauzu.
Stejně tak jsme zastavili jmenování pana Mlejnka z Dozimetru Vítem Rakušanem do vedení rozvědky. Takže si myslím, že kdo chce, najde důkazy, že jsme byli velmi aktivní a důslední. Osm protikorupčních zákonů jsme prosadili, zavedli jsme nástroje na whistleblowing nebo posílili přístup k informacím. Některé návrhy sice zapadly, ale třeba reformu antimonopolního úřadu jsem měl nachystanou ještě jako ministr. Možná i proto jsem nakonec z vlády odešel – protože to někomu vadilo.
Pěkně jste shrnul některé kauzy současné vládní koalice. Umíte si po letošních parlamentních volbách představit, že byste se znovu stali součástí podobné vládní sestavy?
Pro mě je naprosto zásadní, aby se nestalo, že téhle zemi budou vládnout Andrej Babiš s SPD, případně s komunistkou Kateřinou Konečnou, která se dnes schovává pod značkou Stačilo. To byl koneckonců zásadní motiv i v minulých volbách. Nedokážu si představit, jak by to vypadalo, kdyby během války na Ukrajině byl v čele státu ještě Miloš Zeman a zároveň vládl Andrej Babiš – člověk, který obdivuje Fica, Orbána a myslí si, že Českou republiku může řídit jako Trump.
Právě proto mě tolik štve, když se současná vláda zamotává do korupčních kauz. Nahrává tím extrémistům a populistům. My jsme se toho ve vládě hodně naučili – a některé lekce byly opravdu bolestivé. Dnes už víme, s kým máme tu čest, co si můžeme dovolit, komu věřit a jak se hraje ta velká politická hra.
A právě proto je důležité, aby Piráti měli co nejsilnější mandát. Aby se nemohlo stát, že nás někdo obejde. Když už se do vládního prohlášení něco napíše, tak to musí být vymahatelné. Nemůžeme spoléhat na to, že například hnutí STAN se za nás postaví, když mají více poslanců. Tyhle boje jsme často vedli sami.
Každopádně nechci předbíhat. Teď je hlavním cílem úspěch v podzimních volbách. Nejsem už předseda strany, ale věřím, že cílem Pirátů je dosáhnout takového výsledku, aby nás žádná vláda nemohla obejít. A pak uvidíme, jaké bude povolební rozložení sil.
Máte nyní víc volného času, než když jste byl ministrem a zároveň předsedou strany?
Bylo to velmi hektické období. Kdyby byl náš poslanecký klub větší, bylo by to výrazně snazší – už v opozici 2017–2021 jsme těžili z práce našeho poslaneckého klubu, čtyřčlenného týmu. To je totiž to jádro práce mimo rezort, protože zákony jako ministr přímo nepíšete – připomínkuje je za stranu odborný aparát, vy je připomínkujete za resort a vyjednáváte na vládě.
Dnes to mám o něco méně náročné. Novému předsednictvu samozřejmě pomáhám, kde můžu – mám pořád známý obličej, mám zkušenosti i kontakty z politiky. Mohl jsem si teď trochu vydechnout a víc se soustředit na rodinu. Ale zároveň jsem zvoleným lídrem kandidátky ve Středočeském kraji – což je náročný region, protože nemá jedno centrum, ale je rozprostřený kolem Prahy.
A kdyby se v podzimních volbách zadařilo a vy byste se znovu dostali do vlády, měl byste ambici být opět ministrem?
To je v tuto chvíli předčasné. Podařilo se nám ale na kandidátky dostat spoustu zajímavých lidí a odborníků. Například v Praze kandiduje jako čtyřka Libor Dušek – vynikající ekonom, člen NERVu, který se mnou dříve spolupracoval na ministerstvu a dnes vede katedru. Máme kandidáty, kteří mají hluboké odborné i manažerské zkušenosti.
Už ve volbách 2021 jsem říkal, že pokud jste lídrem strany, která má dobrá čísla, tak automaticky jste brán jako kandidát na premiéra. To je realita. A když se vás novináři zeptají, musíte odpovědět. Jak? „Ano, přijal bych to.“ A pak se to samozřejmě otočí – že prý mám vysoké ambice nebo si „nevidím na špičku nosu“. Ale pro mě osobně je klíčové, abych byl tam, kde budu nejpřínosnější pro naplňování vize, kterou mám. Kterou nabízím lidem.
Když odhlédnu od všeho, co se mi ve vládě snad podařilo, nejvíc si cením Zákona o podpoře bydlení. Takový zákon tady chyběl třicet let. Pracovali jsme na něm sedm let, tři roky ho tlačili ve vládě – a nakonec prošel, i když trochu osekaný. Dnes jsem byl na debatě o dostupném bydlení a lidé se mě ptali, na co jsem nejvíc hrdý. Řekl jsem jim právě tohle. I když si také cením nakopnutí výstavby dostupného bydlení nebo výsledků v Portálu občana a eDokladech.
A pokud byste přece jen musel odpovědět?
Půjdu tam, kde budu mít největší šanci ovlivnit, kam se tahle země bude ubírat. Vládní zkušenost je samozřejmě důležitá, ale necítím, že bych se musel do exekutivy tlačit. Pokud budu moci pomáhat odborně, poradensky, třeba někomu s lepšími manažerskými schopnostmi, pak to může být někdy i přínosnější než samotný post ministra.
Ten totiž obnáší obrovské množství povinností – často jste víc manažerem a vyjednavačem než člověkem, který má čas něco tvořit. Na práci, kde chcete otisknout svou vizi, vám zbývají třeba dvě hodiny ráno mezi sedmou a devátou, než se úřad probudí.
A když pak na sociálních sítích čtu řeči o „korýtkách“, musím se smát. Ano, ministr má své výhody. Ale že bych si někdy užíval něco navíc? Plat je nižší než ve středním managementu větší firmy a stres obrovský. Není to práce, kterou byste dělali „s prstem v nose“. Ale když chcete něco změnit, jdete do toho.
Jak zatím hodnotíte působení vašeho nástupce, Zdeňka Hřiba, v pozici předsedy strany?
Jsem spokojený. Obvykle nemám potřebu něco přibarvovat, a stejně tak to platí i tady. Každá organizace má nějaké problémy – i Piráti. Zdeněk má úplně jiný styl vedení než já. Já se víc snažím pracovat s individuální motivací, kdežto on je spíš krizový manažer. Vidí ten „big picture“, určí směr a jde si za ním.
Moje podpora Zdeňka je autentická. Když jsem s novináři mluvil o jeho předsednictví, vždy jsem za ním stál. Věřím mu, že dokáže dovést Piráty k dvoucifernému výsledku. Oceňuji, že umí rozlišovat, co je důležité a co ne. Je ve vedení hlavního města, zároveň vede stranu, a má toho opravdu hodně. Možná i proto mu někteří vyčítají určité vlastnosti, které podle mě ale nejsou na škodu.
Třeba to, že lidem neodpovídá na všechny maily nebo že nereaguje na každý požadavek. Ale když víte, že nemáte kapacitu to řešit, tak je férové to přiznat než předstírat opak. To je rozdíl mezi námi – já se často ponořím do jednotlivých příběhů, což mě vysiluje a pak mi možná uniká ten strategický rámec. Zdeněk se naopak umí soustředit na celek.
Litujete dnes toho, že jste Piráty po posledních volbách dovedl do vládní koalice? S ohledem na následné kauzy a vaše vlastní odvolání…
Ne, nelituju. V roce 2021 nás volilo 840 tisíc lidí, z toho zhruba 600 tisíc nekroužkovalo vůbec, nebo kroužkovalo Piráty – tedy volili kandidátky tak, jak byly, s pirátskými lídry. A ti očekávali, že nás ve vládě uvidí. Tenkrát byl tlak veřejnosti obrovský. Aktivity Milionu chvilek, obavy z návratu Babiše, hrozba pokračování jeho vlády… To všechno hrálo roli.
Ano, teoreticky by ta vláda měla většinu i bez nás. Ale my jsme měli mandát a cítili jsme odpovědnost. Nedávno jsem natáčel krátké video, kde jsem měl za 60 vteřin říct, co všechno jsme ve vládě zvládli. A i když se to do té minuty nevešlo, myslím, že jsme toho dokázali dost.
Například jsme zvedli rodičovský příspěvek na 350 tisíc. Založili jsme Digitální a informační agenturu. Portál občana měl tehdy 40 tisíc uživatelů a pár desítek služeb, dnes jich má přes 1,5 milionu a šest stovek služeb. Prosadili jsme řadu protikorupčních zákonů.
Jistě, politika se mezitím výrazně radikalizovala. Rétorika Babiše, Okamury, snaha o návrat komunistů… Kdybychom zůstali jen čtyřčlennou opozicí a tři roky neměli reálný vliv, myslím, že by to nebylo dobré – nejen pro Piráty, ale hlavně pro Českou republiku.
Byl skutečně důvodem vašeho odvolání problém s digitalizací stavebního řízení, nebo za tím bylo něco jiného?
Myslím si, že digitalizace nebyla tím hlavním důvodem. Když se podívám na výkon jiných ministrů v oblasti digitalizace, buď to bylo naprosté minimum, nebo rovnou průšvih. Už koncem roku 2023 jsem vládu informoval, že kvůli nastrčené firmě u antimonopolního úřadu může dojít ke zpoždění. Systémy jsme nakonec dodali a běží.
Výstavba se nezastavila. Pokles je všude, i v zahraničí – a to tam nic nedigitalizovali. Problém byl spíš politický. Petr Fiala potřeboval udělat nějaké gesto. Kampaň proti mně běžela dlouho – Michal Půr a další ji táhli kvůli digitalizaci, kdy jsem sáhl na 2 miliardy v zakázce „velikejch hochů“, i když právě tahle kritika vyprovokovala stavebníky k tomu, aby podali žádosti. To samozřejmě přetížilo úřady, ale systém to nakonec zvládl.
Nikdy jsem nezastíral, že všechno šlo hladce. Za komplikace při spuštění systému jsem se i několikrát omluvil. Ale vím, že digitalizace stavebního řízení nebyla faktickým důvodem.
Takže si myslíte, že odvolání bylo čistě politickým krokem?
Samozřejmě nevím, co se odehrálo v hlavě premiéra Fialy, ale vidím to spíše jako politické gesto. Když jsem šel tehdy ráno před mým odvoláním na schůzku s premiérem, už jsem měl tušení, že se to může stát. Po krajských volbách ODS ztratila tři hejtmany a bylo jasné, že se uvnitř hledají cesty, jak situaci „řešit“. Měl jsem pocit, že by mohla padnout otázka, jestli z vlády nechceme odejít sami – na což bych odpověděl, že nechceme – a pak by následovala standardní koaliční schůzka.
Jenže to se nestalo. Ráno jsme se bavili o tom, co koalice musí udělat, aby příští volby nedopadly katastrofálně. A pak – asi tři hodiny po našem jednání – mi Petr Fiala volal, že se rozhodl mě odvolat. V tu chvíli už ale myslím, že na ČTK běžela informace, že premiér bude mít tiskové prohlášení. Takže rozhodnutí už bylo venku.
A co bylo ještě pikantnější: oba zbývající pirátští ministři – Jan Lipavský a Michal Šalomoun – byli mimo republiku. Lipavský byl s prezidentem v Americe, Šalomoun někde ve Skandinávii. Takže to skutečně bylo jednostranné, bez jakékoli koordinace. Důvěra byla ztracena. A jen Petr Fiala ví, proč to udělal právě takhle.
Proč by vám měl dát volič v letošních volbách svůj hlas?
Protože přicházíme s realistickým a zároveň odvážným plánem. Všichni mluví o tom, že se má Česká republika posunout na Západ, ale reálně se tady přijímají zákony, které spíš jen udržují status quo. My nabízíme konkrétní řešení na problémy, které lidi skutečně trápí – a nejsou to jen líbivá hesla, ale promyšlené návrhy.
Zároveň jsme pořád jediná autentická liberální síla na politickém spektru, kterou tahle země potřebuje. A žije tu spousta lidí, kteří si liberální politiku přejí.
Můžete být konkrétní?
Například ekonomika. Piráti nejsou s ekonomikou běžně spojováni, ale máme detailní plán, jak pomoci rodinám. Víme, jak minimálně devadesáti procentům rodin v Česku snížit daně tak, aby to zároveň nebolelo státní rozpočet.
Zaměřujeme se na dostupnost bydlení, bezpečnostní politiku s akcentem na silné evropské křídlo NATO, taky třeba realistická řešení klimatické změny i posílení transparentnosti. A taky stále naše vlajková loď – boj proti korupci.
Podle nedávného průzkumu CVVM lidé vnímají korupci jako jeden z hlavních problémů. A není se čemu divit – ročně se přes hospodářskou kriminalitu a vyvádění peněz ztratí až půl bilionu korun. To jsou prostředky, které pak chybí ve školkách, zdravotnictví nebo v důchodovém systému.
My chceme, aby stát nebyl jen administrativní aparát, ale aby lidem skutečně pomáhal. Měli jsme možnost podílet se na vedení devíti krajů, máme výsledky. Dodali jsme funkční řešení. A k tomu je potřeba odvaha měnit věci – ne se vymlouvat na to, že „to nejde“. A právě tu odvahu my máme.
Bojíte se, že pokud by se do vlády dostalo ANO se SPD, mohli bychom se posunout směrem k Maďarsku nebo Slovensku?
Ano, skutečně bych se toho bál. Proto do voleb jdou Piráti se vším, co mají, protože hrůzovláda ANO s extremisty by byl obrovský průšvih. A je tu i jiná možnost – že se rozpadne koalice SPOLU a ODS pak půjde do vlády s hnutím ANO.
To už jsme málem zažili v Praze – nebýt paní senátorky Hany Marvanové, která to tehdy zablokovala. Podobná situace je dnes v Brně, kde se to také řeší netransparentně.
Ať už by šlo o koalici ANO–SPD nebo ANO–ODS, v obou případech by to nebyla dobrá zpráva pro Českou republiku. Tyto strany totiž reálně neřeší aktuální problémy lidí. A pokud chceme uchovat liberální demokracii, musíme lidem nabídnout jistotu v základních věcech: dostupné bydlení, kvalitní vzdělání, zdravotní péči, ekonomickou stabilitu rodin, dostupné energie i pocit bezpečí.
Když tohle nefunguje, vzniká živná půda pro extremisty. Lidé ztrácejí důvěru ve stát a začnou slyšet na jednoduchá, ale nebezpečná a nebo nereálná řešení. A to může vést až ke společenským nepokojům. Proto tvrdím, že dostupné bydlení není jen o tom, aby někdo měl střechu nad hlavou – je to klíč ke společenské stabilitě.
