„V patnácti jsem chodil na plesy a politika šla mimo mě. Dnes vedu Mladé Pirátstvo a kandiduju do sněmovny,“ říká Kristián Sušer, trojka jihočeské kandidátky za Piráty
Než se dostaneme k tématům, která se týkají přímo vás, začněme aktuální kauzou, která dnes výrazně rezonuje i ve Sněmovně, kde se jedná o vyslovení nedůvěry vládě. (Rozhovor se uskutečnil v úterý 17. června, pozn. red.) Jaký je váš pohled na takzvanou bitcoinovou aféru?
Je to extrémně složitá záležitost. Chápu, že spousta našich voličů a voliček tomu možná úplně nerozumí, ale z mého pohledu je to kauza, ze které měla vláda jednoznačně vyvodit odpovědnost – a to se nestalo. Začalo to před dvěma týdny, kdy se celá věc dostala na veřejnost. Ukázalo se, že o tom věděl ministr Blažek. Nejdřív tvrdil, že s bitcoiny je všechno v pořádku, že jsou ultralegální. Následně se ukázalo, že to tak úplně nebylo. Blažek podal demisi, čímž sám přiznal, že to tak úplně v pořádku nebylo. A od té doby se dozvídáme další a další informace – že o tom věděl premiér Fiala, že si ministr financí Stanjura údajně měsíc a půl jen nepřečetl mail... Ať už je to pravda, nebo ne, problémem je, že se k tomu nikdo z nich nepostavil čelem. Nestačí vyměnit jednoho ministra spravedlnosti z ODS za dalšího a na ministerstvu financí to vysedět. Na ministerstvu financí přitom vznikal proces, který se dá označit jako praní špinavých peněz. A pokud za AML – tedy za boj proti praní špinavých peněz – zodpovídá právě ministerstvo financí, nemyslím si, že má ministr, pod kterým se něco takového stalo, na svém postu co dělat.
Myslíte si, že pořád platí, co se o ODS často říká – že je to zkorumpovaná strana?
Nemyslím si, že všichni v ODS jsou zloději nebo korupčníci. Ale bohužel se tam některé praktiky opakují. Každá vláda ODS měla nějakou kauzu. Pavel Blažek má na kontě hned několik – dřív se stýkal s lobbistou Nejedlým, řešilo se kupčení s byty v Brně… pak se na to zapomnělo a teď tu máme bitcoinovou aféru. Ale není to jen o něm – kauza Motol, předražené IT zakázky – to nejsou jen izolované případy. To je systémový problém. Proto jsme i tento týden (v den začátku mimořádné schůze o vyslovení nedůvěry vládě) dělali takový happening s heslem Nakopneme protikorupční úklid, kdy náš předseda Zdeněk Hřib a poslanci objeli místa spojená s korupcí, aby symbolicky začali uklízet korupční nepořádek, který tam vzniknul. Centrálu hnutí ANO, Ministerstvo spravedlnosti a Ministerstvo financí. Takže ano, asi na tom něco bude.
Vaše rozhodnutí hlasovat pro vyslovení nedůvěry vládě může ale v současné situaci působit jako riskantní krok – zvlášť jen několik měsíců před volbami. Nepřinese to spíš větší chaos?
Vláda má momentálně 104 poslanců, a pokud za ní všechny čtyři koaliční strany skutečně stojí, tak to hlasování o nedůvěře stejně neprojde. My navíc od začátku říkáme, že náš cíl fakt není ten, aby za každou cenu padla vláda. A poslední, co chceme, je, aby tu vládlo ANO s SPD a podobné subjekty. Chceme ale, aby na Spravedlnosti a Financích byli nezávislí a nestraničtí odborníci. To je myslím ve světle aktuální kauzy, ve které figurují ministři za ODS, legitimní požadavek. Jsme ale v opozici a snažíme se ji vykonávat konstruktivně. Zatímco ANO a SPD už od začátku křičí, že tahle vláda musí celá odstoupit a že je nejhorší v historii, my jsme od počátku formulovali konkrétní požadavky – vyvození osobní odpovědnosti v souvislosti s bitcoinovou kauzou. To se ale nestalo. Proto, jakožto opoziční strana, která chce být důvěryhodnou alternativou, nám nezbude než hlasovat pro vyslovení nedůvěry.
Není ale vaším skutečným motivem fakt, že premiér Fiala odvolal Ivana Bartoše z postu ministra pro místní rozvoj?
To si opravdu nemyslím. V politice na ublížená ega není místo. Možná to zvenku tak může působit, ale v reálu jsme s vládní koalicí normálně spolupracovali i po našem odchodu z vlády – například při projednávání změn v trestním zákoníku, kde došlo k částečné legalizaci konopí, prodloužení promlčecí doby vražd nebo takzvaný dětský certifikát. Na těchto tématech jsme se shodli a komunikace a jednání s koalicí dál probíhala. Ale kauza, která teď propukla, dalece přesáhla běžný rámec politických sporů. A my tomu nemůžeme jen přihlížet.
Teď trochu osobněji. Kdy jste si uvědomil, že se chcete politicky angažovat?
Přiznám se, že této otázky jsem se trochu bál. Když slyším, jak ostatní mladí lidé v politice mluví o tom, že je k tomu vedla konkrétní zkušenost nebo silná motivace už od dětství, tak já to tak neměl. Ve věku, kdy někteří vstupují do mládežnických organizací – třeba v 15 nebo 16 – jsem já chodil na maturitní plesy a politika mě míjela. Změnilo se to až během mého prvního ročníku na VŠE, kde jsem studoval ekonomii, tehdy ještě pod vedením pana Ševčíka, který do akademického prostředí své politické názory vnášel. S tím jsem nesouhlasil ani z principu a už vůbec ne sdělením. Tehdy jsem se začal o politiku víc zajímat a uvědomil jsem si, že Piráti jsou mi nejbližší politickou stranou, a chtěl jsem jim pomoct. Bez ambice na aktivní politiku. Nakonec mě ale ke vstupu do Mladého Pirátstva přivedla kolegyně, která mě s organizací propojila. Rok a půl poté vedu její předsednictvo.
Je vám teprve 22 a působíte velmi mladě. Přesto vím, že ve vedení Mladého Pirátstva máte ještě mladší kolegy…
Ano, je to tak. V naší Radě, což je nejvyšší orgán Mladého Pirátstva, máme člena, kterému je 15 let. Jmenuje se Štěpán Rytíř a dělá skvělou práci – podílí se na řadě aktivit, včetně obsahu na sociální sítě. Obecně máme více členů ve věku 15 až 17 let, což je podle mě důležité a inspirativní. Ukazujeme tím, že i velmi mladí lidé mohou mít reálný vliv, rozhodovat a nést odpovědnost. V jiných mládežnických organizacích jsem nic podobného neviděl. Štěpán navíc studuje v Německu, takže zvládá školu v zahraničí i politickou práci na dálku – což teda fakt klobouk dolů, jsem na něj opravdu pyšný.
Jakou roli vlastně hraje vaše mládežnická organizace v rámci Pirátů? Máte vliv na směřování strany?
Naší hlavní misí je oslovovat mladou generaci – to asi nikoho nepřekvapí. Ale nejde jen o marketing nebo kampaňové výstupy. Děláme obsah na sociální sítě, protože vnímáme, že trendům a jazyku téhle generace rozumíme nejlíp – sami jsme její součástí. Zároveň se ale podílíme na vytváření témat. Pořádáme například takzvané guerillové akce. Upozorňovali jsme třeba na menstruační chudobu, kdy jsme poslancům rozdávali letáky v kostýmu vložky a symbolické balení vložek.
Dalším projektem je „Mysli na mysl“, který se věnuje nedostupnosti psychiatrické a psychologické péče. A protože měl velký ohlas, převzala ho i mateřská strana a my jsme měli možnost formulovat programové priority v této oblasti – například rozšíření call center, posílení prevence a přijetí zákona o psychoterapii a možnost jít na terapii bez souhlasu zákonného zástupce.
Dáváte vedení strany zpětnou vazbu i k tomu, jak oslovovat mladé voliče?
Určitě ano. Spousta členů a členek Mladého Pirátstva je zároveň součástí kampaňového nebo mediálního týmu Pirátů. Takže naše hlasy se do strategie dostávají přímo. Myslím ale, že ani vedení strany nemá problém na mladé cílit – i oni jsou pořád relativně mladí ve srovnání s ostatními politiky.
Ale zároveň se nedá říct, že by byli třeba Ivan Bartoš nebo Zdeněk Hřib Gen Z…
Gen Z samozřejmě úplně nejsou. A v něčem je Ivan třeba neuvěřitelnej boomer. Ale stále má cit pro humor, ví, jak mluvit k mladým lidem, a myslím, že se mu to i daří.
V letošních volbách přibude zhruba 400 tisíc prvovoličů. Co byste jim jako zástupce generace Z vzkázal – proč by měli volit právě Piráty?
Protože jsme jediná strana, která opravdu přináší řešení problémů, které mladé lidi trápí – nebo je v budoucnu čekají. Často se mě někdo ptá, jestli máme program pro mladé. A já říkám: „My ho nepotřebujeme mít zvlášť.“ Naše klíčové programové priority – podpora dostupného bydlení, řešení vysokých životních nákladů – jsou přesně to, co mladí lidé dnes potřebují. Zatímco jiné strany říkají, že je to problém, ale nepřinášejí konkrétní řešení, my je máme. U ODS nebo ANO slyším, že se má „víc stavět“, ale když staví developeři a byty skupují spekulanti, tak to nedostupnost bydlení nijak neřeší. My naopak přicházíme s konkrétními nástroji – od výstavby až po podporu studentských grantů a kolejního bydlení.
Často zaznívá, že mladá generace se o politiku příliš nezajímá. Sdílíte ten názor?
Nemyslím si to. Spíš je to tak, že se lidé v Česku obecně do politiky příliš nehrnou – a u mladých to není jiné. Problém je podle mě jinde: spousta lidí nevěří, že politika může něco změnit. Nevidí v ní zastoupení své generace, nevidí, že by jim někdo skutečně naslouchal. A taky – a to chápu – mají obavu se do politiky zapojit. Když sledují kauzy, jako je ta bitcoinová, když vidí, že politici zpronevěří veřejné peníze, zatímco běžní lidé platí vysoké daně, vysoké nájmy a potraviny… proč by jim měli důvěřovat?
Ale zájem jako takový nezmizel. Jen chybí důvěra, že politický systém nabízí odpovědi na reálné problémy mladé generace. Ale všechny strany nejsou stejné. A u nás nové lidi rádi uvidíme a přesvědčíme je o tom, že aktivně se zapojovat má smysl.
Ve volbách kandidujete společně se Stranou zelených. Nehrozí ale opakování situace z roku 2021, kdy Piráti výrazně tratili kvůli kroužkování partnerů ze STAN?
Nejde o klasickou koalici, jakou jsme měli s hnutím STAN. Tentokrát kandidují jednotlivci ze Strany zelených jako odborníci na našich kandidátkách – podobně jako další nestraníci. Každý se musel přihlásit do našich vnitrostranických primárek a projít jimi. Nejde o formální gesto, chceme, aby všichni, kdo na kandidátce jsou, přinesli do kampaně vlastní energii, nápady i práci. Samozřejmě mají prostor vést i svou osobní kampaň, ale máme interně nastavena pravidla, která platí pro všechny – i pro Piráty. Tak, aby k podobnému efektu, jaký nastal při spolupráci se STAN, tentokrát nedošlo.
V čem se s nimi politicky shodujete – a kde naopak vidíte rozdíly?
Shodujeme se v drtivé většině věcí – proevropské směřování, důraz na liberální hodnoty, klimatická odpovědnost, ochrana lidských práv. Možná máme trochu jiný program v některých sociálních otázkách, ale ty jsme si vyjasnili už v rámci primárek. Navíc všichni kandidáti a kandidátky Strany zelených se zavázali, že budou vystupovat v souladu s programem Pirátské strany.
Co byste řekl mladému člověku, který tvrdí, že Piráti „nemají koule“?
Záleží, co si pod tím kdo představuje. Pokud „mít koule“ znamená být drsný nebo se umět ozvat, pak bych řekl, že to rozhodně umíme.
Možná to není vidět na první pohled, ale v minulém volebním období jsme se ve vládě prosadili v řadě důležitých témat – a to i navzdory tomu, že jsme měli jen čtyřčlenný klub. Díky Ivanovi Bartošovi vznikne 5 tisíc nových bytů. Podařilo se prosadit změny v digitalizaci, ve školství, v oblasti bydlení. Pro nás bylo vždy zásadní říkat pravdu, i za cenu, že tím třeba nepřesvědčíme všechny voliče. Ale držíme si integritu. A to je pro mě ta skutečná odvaha.
Pokud by se současné vládní strany dostaly po volbách opět k moci, dokážete si představit, že by Piráti byli znovu součástí takové koalice?
Na to je teď příliš brzy. Nevíme, jaké subjekty se do sněmovny dostanou, v jakém složení, s jakým mandátem, jaké budou mít programové priority. Obecně ale platí, že včas zveřejňujeme naši povolební strategii. V ní vždy uvádíme, že nebudeme spolupracovat s extremistickými stranami ani s osobami s trestní minulostí. Cílem každé spolupráce pro nás musí být možnost prosazovat naše klíčové body – tak, aby nám je nikdo neblokoval. V současné vládě jsme bohužel na některých věcech právě kvůli koaličním partnerům naráželi.
V jakých konkrétních tématech byste chtěli mladé lidi podpořit, pokud byste se opět dostali do vlády?
Určitě v tématu dostupného bydlení – nejen obecně, ale i v návaznosti na studentské ubytování. Máme dlouhodobý projekt „Vejška k nezaplacení“, který upozorňuje na nedostupnost kolejí a jejich špatný stav. Spousta mladých lidí žije v nedůstojných podmínkách, někdy doslova se šváby, a to má vliv na jejich rozhodování, jestli vůbec půjdou na vysokou školu. Přitom ztrácíme obrovské množství potenciálu – a v důsledku i peněz.
Druhé zásadní téma je duševní zdraví. Nedostupnost psychologické a psychiatrické péče považujeme za systémový problém, který je potřeba řešit napříč rezorty – školstvím, zdravotnictvím, sociální politikou.
A co mladé pracující rodiny? Generace Z už pomalu vstupuje do fáze zakládání rodin. Máte pro ně konkrétní návrhy?
Ano. Zasadili jsme se například o zvýšení rodičovského příspěvku na 350 tisíc korun. A chceme jít ještě dál – náš cíl je částka 420 tisíc a zároveň chceme, aby se rodičovský příspěvek pravidelně valorizoval, podobně jako důchody. Chceme také obnovit slevy na dítě, daňové úlevy typu „školkovné“, které byly zrušeny, a zvýšit základní slevu na poplatníka. Mladí lidé často nezakládají rodiny ne proto, že by nechtěli, ale protože si to prostě nemohou dovolit. My nechceme, aby rodičovství bylo luxusem.
Zmínil jste duševní zdraví jako jedno z vašich hlavních témat. Jak byste k němu přistoupil, pokud byste byl poslancem?
V první řadě bych navázal na projekt „Mysli na mysl“, který jsme rozjeli v Mladém Pirátstvu. Vytvořili jsme tři konkrétní priority: možnost terapie pro mladistvé i bez souhlasu rodičů nebo zákonného zástupce, rozšíření kapacit krizových linek, posílení prevence a přijetí zákona o psychoterapii. Zároveň už máme v Česku celou řadu analýz a strategií – například od České asociace pro psychoterapii – není potřeba vymýšlet nic nového. Stačí, aby politici konečně začali tato doporučení brát vážně.
Vedle systémových kroků je důležitá i osvěta a destigmatizace – například zapojení tématu duševního zdraví do školních vzdělávacích programů. A to bych chtěl jako poslanec aktivně prosazovat.
Kandidujete v Jihočeském kraji. Co konkrétně byste chtěl jako poslanec prosazovat, pokud získáte mandát?
Za sebe bych chtěl pokračovat ve dvou liniích, které jsem si už osvojil: duševní zdraví a dostupné vzdělání. Duševní zdraví jsem zmiňoval – to je pro mě srdeční záležitost, i díky mému kolegovi Šimonu Reizerovi z Mladého Pirátstva, který se tomuto tématu dlouhodobě věnuje. Druhé téma jsou studentské vratné granty – nástroj, který by umožnil studentům z méně privilegovaných poměrů jít na vysokou školu bez finančního stresu. S návrhem už dřív přišla naše poslankyně Klára Kocmanová a bývalá předsedkyně Mladého Pirátstva Kateřina Stojanová. Granty by byly bezúročné a splácely by se až v momentě, kdy absolvent dosáhne určité úrovně příjmu.
Vedle toho bych se chtěl věnovat i lidskoprávním tématům. V Česku podle mě panuje strach o nich mluvit – částečně i pod vlivem toho, co se děje v Maďarsku, na Slovensku nebo v USA. Ale pokud nepřijdeme my, kteří tomu věříme, a nezačneme ta témata znovu otvírat – třeba otázku manželství pro všechny, zákazu konverzních terapií nebo sebeurčení trans osob – nikdo jiný to neudělá.
V loňském roce prošla novela zákona o registrovaném partnerství, která posílila práva stejnopohlavních párů. Je to z vašeho pohledu dostatečný krok?
Určitě ne. Novela sice zlepšila situaci mnoha duhových rodin – například co se týče dědictví, zastoupení v nemoci nebo vdoveckých důchodů – ale stále tyto páry staví do druhé kategorie. Název „partnerství“ je sám o sobě diskriminační. A skutečnost, že stále nemohou společně adoptovat dítě, je nespravedlivá. Všechny dostupné studie říkají, že děti vychovávané homosexuálními páry prospívají stejně jako ty v heterosexuálních rodinách. Z mého pohledu je manželství pro všechny nejen symbolem rovnosti, ale i praktickým opatřením, které dává rodinám právní jistotu.
Obáváte se, že pokud by se do vlády dostaly strany jako SPD nebo Motoristé, mohla by queer komunita o některá svá práva přijít?
Bohužel ano. Těžko říct, co přesně by se stalo – některé strany rády říkají silná slova, ale v reálné politice pak couvají. Ale pokud vidíme, jaké postoje zastávají vůči queer lidem – že trans osoby označují za zrůdy, že chtějí zakazovat manželství nebo potraty – pak už jen to, že tyto názory zaznívají z úst vrcholných politiků, má na společnost dopad.
Takové výroky posilují nenávist a vedou k dalšímu zpochybňování práv, která už jsme vybojovali. Navíc, pokud by se jejich postoj propsal do ústavní roviny – například zákaz manželství pro stejné pohlaví – šlo by o vážné ohrožení svobod.
Zmiňujete i dění v zahraničí. Jak vnímáte posun ve Spojených státech, kde některé firmy kvůli politice Donalda Trumpa ustupují od podpory DEI (diverzita, rovnost, inkluze) a kde sílí tlak na práva trans lidí?
Je to děsivé – a bohužel to už cítíme i u nás. Některé firmy, které dříve podporovaly Pride nebo rozmanitost, se začínají stahovat. Také česká politika je pořád silně ovlivněná tím, co se děje v USA. Ještě před pár lety jsme slyšeli politiky napříč spektrem – od KDU po SPD – jak otevřeně podporují Donalda Trumpa. Tohle přejímání rétoriky ze zahraničí je nebezpečné, protože odvádí pozornost od reálných problémů: nedostupného bydlení, drahých potravin, zadlužení domácností. Místo toho se lidem říká, že největší hrozbou jsou trans lidé. A to je absurdní.
V Maďarsku byl nedávno zakázán Budapest Pride. Vy sám se dlouhodobě angažujete v českém Prague Pride i iniciativě Jsme fér. Měla by Evropská unie vůči Maďarsku postupovat tvrději?
Určitě ano. EU už částečně zareagovala omezením některých plateb, ale podle mě to nestačí. Nemůžeme se tvářit, že jsme společenství hodnot, a přitom tolerovat systematické porušování lidských práv v jedné z členských zemí. A netýká se to jen práv LGBTQ+ lidí. Je tu i silná orientace na Rusko, autoritářský způsob vládnutí, maření rozhodnutí EU. Maďarsko – a částečně i Slovensko – dnes vnímají Unii jako dojnou krávu, ne jako partnerství. Piráti dlouhodobě říkají, že bychom měli jednat razantněji, třeba i omezit právo veta, které dnes Unie paralyzuje. Kvůli jednomu premiérovi nejsme akceschopní a tím ztrácíme vliv i sílu vůči hráčům jako Čína nebo Rusko.
Jste tedy pro hlubší integraci Evropské unie?
Ano – zvlášť v oblastech jako je zahraniční politika, obrana nebo klimatická strategie. Evropská unie dnes nemá jednoho silného lídra, každý stát si hájí svůj národní zájem. Chápu, že národní identita a kultura jsou důležité, ale v krizích, jako je válka na Ukrajině, to nestačí. Pokud chceme být skutečně geopolitickým hráčem, musíme být schopni mluvit jednotně. A to bez odstranění práva veta nepůjde.
V jiném rozhovoru jste ale kritizoval některé aspekty evropské regulace – například ESG reportování. Vnímáte EU i kriticky?
Určitě. Podporujeme evropskou spolupráci, ale to neznamená, že automaticky souhlasíme se vším, co přijde z Bruselu. U ESG reportingu vidíme především zbytečnou byrokracii, která zatěžuje zejména malé a střední firmy. A právě ty jsou často udržitelnější než velké nadnárodní korporace. Chceme, aby EU podpořila ty, kteří tvoří hodnoty a zaměstnávají lidi, ne jen ty, kteří dobře vyplňují tabulky.
Téma, které některé mladé lidi zajímá možná nejvíc – legalizace konopí. Počítáte s tím, že se vám ji podaří konečně prosadit, pokud budete ve vládě?
Určitě v tom budeme pokračovat. V novele trestního zákoníku se sice podařilo prosadit možnost pěstování konopí pro vlastní potřebu, ale stále je to nastavené nesmyslně – například tak, že můžete pěstovat víc, než smíte sklidit. Navíc se to týká často seniorů nebo pacientů, kteří si konopí pěstují na mastičky – a do teď za to riskovali vysoké tresty.
Taky chybí regulovaný trh, což je podle nás klíčové – nejen kvůli příjmům do rozpočtu (odhadujeme 2 až 3 miliardy), ale i kvůli omezení černého trhu. V mezičase bychom rádi prosadili alespoň model komunitních spolků, jaký funguje třeba v Německu – kde lidé sdílejí pěstování v rámci spolku a čerpají z toho bez nutnosti individuálně pěstovat. Ale dlouhodobě budeme prosazovat kromě legálního pěstování pro vlastní potřebu i podporu konopných spolků a regulovaný trh, díky kterému by každý rok mohly přibýt v rozpočtu až 3 miliardy. A zároveň bychom tak mohli lépe chránit děti a mladistvé.
V některých zemích se debatuje i o legalizaci dalších látek – například „houbiček“. Jaký na to máte názor?
To je velmi citlivé a kontroverzní téma, které společnost teprve začíná chápat. Ale pokud se najde dostatek osvícených zákonodárců a odborníků, jsem připraven se do té debaty zapojit. Ostatně už teď byla v zákoně schválena legalizace psilocybinu pro terapeutické účely, což je důležitý krok. Obecně bych byl pro dekriminalizaci – tedy netrestat lidi za to, že mají u sebe malé množství měkkých drog, jako jsou houby nebo LSD. Pokud někdo neohrožuje druhé, měl by mít svobodu rozhodovat o svém těle.
Jste kandidátem (číslo 3) v Jihočeském kraji. Co byste vzkázal jeho obyvatelům – proč by vám měli dát svůj hlas?
Řekl bych jim především to, že bych byl v kraji skutečně přítomný. V posledních čtyřech letech jsem u většiny poslanců, kteří Jihočeský kraj zastupovali, téměř neviděl žádnou aktivitu. Přitom má kraj ve sněmovně 13 mandátů. Myslím, že poslanec by neměl jen „sedět v Praze“, ale měl by být v kontaktu s lidmi, vracet se do regionu, mluvit s občany a naslouchat jejich potřebám. Jihočeši jsou hrdý kraj a zaslouží si, aby jejich hlas byl slyšet – nejen před volbami, ale po celé volební období.
A co byste vzkázal voličům z celé republiky?
Šel bych k jádru svých priorit. Chci být hlasem mladé generace a těch, jejichž problémy často zůstávají přehlížené. Chci prosazovat studentské vratné granty jako nástroj dostupnosti vysokoškolského vzdělání. Chci se systematicky věnovat tématu duševního zdraví – nejen krizovým službám, ale i prevenci a osvětě. A v neposlední řadě chci hájit lidská práva – od manželství pro všechny po možnost sebeurčení pro trans osoby, včetně ústavního zakotvení práva na potrat. Politika podle mě nemá jen odrážet většinový názor, ale také chránit ty, kteří jsou zranitelnější. A právě k tomu bych chtěl přispět.
