„Polyamorie není o sexu s kýmkoli. Je to upřímnější než většina vztahů, které jsem zažil,“ říká muž, který má dvě partnerky
„Lidi se často ptají, jestli to mezi námi není soutěž. Jako kdo má kolik partnerů, nebo jestli si jeden druhému nezávidíme. Ale to je úplně mimo. Polyamorie není o kvantitě, ale o kvalitě vztahů,“ říká otevřeně třicetiletý Filip, který žije v Brně a identifikuje se jako gay. „S partnerem jsme spolu osm let. Asi před třemi lety jsme začali objevovat etickou nemonogamii – ne protože bychom se nudili, ale protože jsme cítili, že jsme schopní milovat víc lidí najednou.“
Filip a jeho dlouholetý partner Michal si po sérii otevřených rozhovorů nastavili jasná pravidla. „Domluvili jsme se, že chceme být k sobě maximálně upřímní. Když se někdo objeví, kdo pro jednoho z nás znamená víc než jen sex, řekneme to. Není to lehké, ale funguje to. Měl jsem vztah s jedním klukem skoro rok, Michal se mezitím vídával s dalším párem. Naše city se proplétaly, ale doma jsme se pořád cítili jako základna, bezpečný přístav.“
Co Filipa nejvíc trápí, je představa, že polyamorie automaticky znamená promiskuitu. „Když řeknu, že jsme poly, lidi si představí sexuální maraton. Ale já jsem třeba introvert a nemám potřebu neustále navazovat nové vztahy. Někdy třeba rok nemám žádného jiného partnera. A to je taky v pohodě. Polyamorie je spíš rámec – není to, že musíte mít tři kluky najednou. Je to spíš otevřenost vůči možnostem.“
Filip zároveň vnímá, že v české queer komunitě není o etické nemonogamii moc povědomí. „Na Grindru je spousta lidí, kteří tvrdí, že jsou open, ale když se začneš bavit o emocích, ustoupí. Je to často jen zástěrka pro sex bez závazků. Ale skutečně etická nemonogamie je přesný opak – je to závazek ke komunikaci, k práci na sobě, ke zranitelnosti.“
Věrnost v hlavě, ne v těle
Zatímco v queer komunitě může být polyamorie aspoň částečně normalizovaná, v heterosexuálním prostředí to má svá specifika. Šestatřicetiletý Ondřej, který žije v Praze a pracuje v oblasti IT, popisuje svou zkušenost jako „sociálně náročnou, ale osvobozující“.
„Před pěti lety jsem měl klasický monogamní vztah. Po dvou letech jsme si přestali rozumět a rozešli se. V té době jsem narazil na články o etické nemonogamii a začalo mi to dávat smysl. Zní to jako klišé, ale měl jsem pocit, že celý život žiju podle pravidel, která jsem si sám nevybral.“
Ondřej má v současnosti dvě partnerky – jednu už tři roky, druhou zhruba rok. Obě ženy se navzájem znají a pravidelně se vídají, i když netvoří takzvanou triádu. „Jedna z nich má ještě jiného partnera. Někdy je to logisticky náročné, ale emocionálně je to pro mě stabilnější než předchozí vztahy. Vím, že mě nikdo nevlastní – a že já nevlastním nikoho.“
Na otázku, zda se setkává s předsudky, odpovídá bez váhání: „Pořád. Lidi si myslí, že si jen hraju, že se bojím závazku, že si chci ‚užívat‘. Přitom paradoxně – já si připadám daleko věrnější, než když jsem byl v klasickém vztahu a potají scrolloval Tinderem. Teď je věrnost otázkou dohody, důvěry a autenticity, ne výčtu pravidel.“
Ondřej si ale uvědomuje i rizika. „Etická nemonogamie není pro každého. Musíte znát sebe, umět říkat ne, mít schopnost zvládat žárlivost. Já jsem se to učil roky. Dneska už vím, že když někdo z mých partnerů začne s někým novým, není to hrozba. Je to příležitost k růstu. Ale trvalo mi to.“
Podle jednoho z výzkumů se zájem o otevřené vztahy minimálně v rámci sexuálních fantazií pomalu zvyšuje – zejména mezi mladšími generacemi a ve městech. V queer komunitě bývá etická nemonogamie častější, protože už samotné vybočení ze společenských norem snižuje tlak na „tradiční“ životní scénář. Zároveň ale chybí osvěta, bezpečný prostor pro sdílení a pozitivní reprezentace.
„Chybí nám jazyk, jak o těchto věcech mluvit,“ říká Filip. „Lidi mají často jen dvě škatulky – buď jsi věrný, nebo jsi děvka. A na vztahový mezistupeň není prostor. Přitom spousta lidí cítí, že monogamie pro ně nefunguje, ale bojí se to říct.“
Ondřej to shrnuje po svém: „Polyamorie není univerzální řešení. Není ani lepší, ani horší než monogamie. Je to prostě jiný způsob, jak milovat. A ten si zaslouží respekt.“
Poly, ale s pravidly
Co mají Filip a Ondřej společné, je důraz na komunikaci, dohodu a zodpovědnost. Oba říkají, že etická nemonogamie je náročnější než monogamie – ale přináší jim větší autenticitu a svobodu.
„Všichni máme nějaké potřeby,“ uzavírá Filip. „Ať už je to potřeba bezpečí, vášně, svobody, nebo hlubokého napojení. Polyamorie nám dává prostor tyto potřeby naplnit, aniž bychom museli obětovat sebe nebo druhého.“
Možná je čas přestat vnímat polyamorní lidi jako nespolehlivé milovníky či věčné hledače. Mnohdy jde spíš o ty, kteří si kladou těžké otázky – a mají odvahu na ně hledat pravdivé odpovědi.
