Ketamin není zázračná pilulka, skutečný výsledek léčby záleží i na vnitřní práci klienta, říká odborník na psychedelika
Jak byste definoval psychedelika a čím se liší od jiných psychoaktivních látek?
Psychedelika jsou velmi specifickou skupinou psychoaktivních látek, které mění vědomí, emoce, myšlení i způsob prožívání reality. Působí primárně na serotoninový systém lidského organismu a na rozdíl od řady jiných psychoaktivních látek, které bývají spojovány se závislostí, klasická psychedelika tuto vlastnost nemají – tedy nevzniká na nich fyzická, ani psychická závislost.
Opravdu ani ta psychická? Neexistuje žádné riziko závislosti?
Může se stát, že si člověk oblíbí rozšířený stav vědomí, zvlášť pokud v něm zažívá tzv. mystické nebo spirituální prožitky. V takovém případě může vyhledávat tyto zážitky opakovaně, často bez potřebné integrace psychedelické zkušenosti. Někdy můžeme mluvit i o takzvaném spirituálním bypassu, kdy jedinec nadměrně utíká do duchovní roviny, aby se vyhnul vztahovým a emocionálním nárokům běžné reality. I přesto se ale nedá říct, že by šlo o klasickou závislost, jak ji známe například u alkoholu nebo opiátů. Psychedelika se spíš dají „zneužívat“ v tom smyslu, že člověk vyhledává opakování těchto neobvyklých stavů, ale nejde o závislost ve standardním pojetí.
Pojďme si říct, jaké látky se mezi psychedelika vlastně řadí…
Mezi klasická psychedelika patří LSD, psilocybin – účinná látka v takzvaných magických houbách, meskalin obsažený v psychoaktivních kaktusech, DMT, které je aktivní složkou nápoje ayahuasca a 5-MeO-DMT vyskytující se například v sekretu ropuchy coloradské. Z rozšířeného spektra můžeme k psychedelikům zařadit i látky s podobným terapeutickým a fenomenologickým účinkem, jako je ketamin nebo MDMA.
A co třeba marihuana?
Ta působí na odlišný systém receptorů. Ačkoli zde mohou být určité prožitkové podobnosti, do kategorie klasických psychedelik marihuana nepatří. Co se týče nových látek, neustále se objevují takzvané research chemicals či designers drugs – tedy chemické sloučeniny vytvořené tak, aby se vyhnuly legislativním omezením. Mohou mít podobné účinky jako klasická psychedelika, ale nejsou hned zahrnuty do seznamu zakázaných látek. Takové substance vznikají v nekontrolovaných laboratořích a jejich bezpečnost není nijak ověřena, což je činí výrazně rizikovějšími a nevhodnými k rekreačnímu užívání.
Jaká je aktuálně v Česku míra rekreačního užívání psychedelik?
Populační studie ukazují, že zkušenost s klasickými psychedeliky má zhruba 5–6 procent dospělé populace v Česku. V poslední době se o psychedelikách hodně mluví v médiích, vycházejí nové knihy, objevují se dokumenty a seriály na Netflixu, což určitě přispívá k většímu zájmu o tyto látky a pravděpodobně i k nárůstu jejich užívání v rekreačním kontextu. Na aktuální data z posledních několika let si však budeme muset ještě počkat.
Je to podle vás vysoké číslo? Jak si v tomhle stojíme v porovnání s jinými evropskými zeměmi?
Přesná čísla nemám, ale vzhledem k tomu, že jsme národ mykofilů – sběr hub je součástí naší kultury – a některé druhy lysohlávek u nás běžně rostou, dokážu si představit, že ta míra užívání může být o něco vyšší než v některých okolních státech. Navíc se i do rekreačního užívání může propisovat skutečnost, že jsme země s významnou stopou na světové mapě terapeutického využití psychedelických látek z první vlny psychedelické renesance. Jména jako Stanislav Grof nebo Milan Hausner mají mezinárodní přesah, takže dnes úspěšně navazujeme na určitou tradici.
Psychedelika byla v minulosti silně démonizovaná. Jejich zákaz souvisel s takzvanou válkou proti drogám. Jaká je situace dnes? Mění se přístup společnosti?
Určitě. Největší vlna zákazů přišla v 60. a 70. letech, kdy OSN schválila mezinárodní úmluvy a vytvořila seznamy kontrolovaných látek. Psychedelika se neracionálně dostala na ten nejpřísnější. V posledních letech se postoj pomalu mění – a to i díky tlaku odborné veřejnosti. V roce 2022 se OSN shodla, že přístup nulové tolerance je nefunkční a neudržitelný. Jednalo se o naivní představu – že budou drogy z planety úplně vymýceny. Historie ale ukazuje, že lidé psychoaktivní látky užívají od pradávna a užívat je nadále budou. Válka proti drogám společnost stála obrovské množství peněz a mnoho lidských životů. Nově se tedy začíná prosazovat vyváženější přístup, který bere v úvahu komplexitu a realitu lidského chování a prožívání. Některé státy světa již začaly psychedelika vyjímat z nejpřísněji kontrolované kategorie, především pro léčebné využití. Jde to pomalu, ale uřcitý posun je znát.
A co terapeutické využití psychedelik přímo v Česku? Vím, že se v léčbě používá ketamin, ale co třeba psilocybin nebo LSD?
U nás bych to rozdělil na dvě roviny – klinické studie a samotnou psychedeliky či ketaminem asistovanou psychoterapii dostupnou pro širší veřejnost. V klinických studiích se v Česku pracuje zejména s psilocybinem a ketaminem, a to například v Národním ústavu duševního zdraví, kde aktuálně běží dvě větší studie. Další klinická hodnocení probíhají také na klinice Psyon v Praze.
Mimo klinické studie je u nás v současnosti dostupná pouze zmíněná ketaminem asistovaná (psycho)terapie. Ketamin je z terapeutického hlediska výjimečný tím, že není na tom nejpřísnějším seznamu kontrolovaných látek. Protože se jedná o schálené léčivo, je zařazený do méně přísné kategorie . Tento fakt umožňuje jeho použití v režimu tzv. off-label – tedy mimo primární indikaci, ale na základě dostatečných vědeckých důkazů o jeho účinnosti i u jiných psychiatrických diagnóz.
V praxi to znamená, že se terapie asistovaná ketaminem využívá například u depresí, úzkostných poruch, OCD, PTSD nebo poruch příjmu potravy. Bezpečnost ketaminu je dobře podložená, mimo jiné i díky tomu, že se běžně používá v anesteziologii, dokonce i u dětí.
A v jakých případech se psychedelika naopak nedoporučují?
Zásadní kontraindikací je osobní nebo rodinná anamnéza psychotických onemocnění – zejména schizofrenie. Pokud má někdo takové onemocnění v přímém příbuzenstvu, do klinických studií ani terapie se zpravidla nedostane.
Dále se nedoporučuje psychedelická zkušenost u jedinců s vysokým rizikem sebevražedného jednání nebo u akutní závislosti na návykových látkách. Ze somatických kontraindikací je možno uvést například těhotenství a kojení nebo významné kardiovaskulární onemocnění. Vždy ale záleží na konkrétním případu a posouzení lékaře.
Dokázal byste popsat, jak vypadá samotné terapeutické sezení – třeba při léčbě ketaminem?
Mám zkušenost hlavně s klinikou Psyon, se kterou spolupracuji, takže mohu popsat model, jak to probíhá tam. Dnes už ale tato klinika není jediná – nedávno vzniklo zařízení Nové Elysium v Brně, které také nabízí ketaminem asistovanou psychoterapii.
Na klinice Psyon klient typicky nejdříve podstoupí komplexní psychiatrické a interní vyšetření, které slouží pro vyloučení výše zmíněných kontraindikací. Následně probíhají dvě přípravná sezení s terapeutem, kde se primárně pracuje s očekáváním a záměrem klienta. Jsou zde oboustranně předány všechny důležité informace a buduje se terapeutický vztah a důvěra.
Poté následuje samotná ketaminová zkušenost rozšířeného stavu vědomí, a po ní dvě klíčová integrační setkání, která slouží k tomu, aby si klient dokázal z prožitku odnést důležité vhledy do každodenního života. Integrace je tak zásadní součástí celé terapie a posiluje dlouhodobé zlepšení psychického stavu.
Pokračovat je možné v integračních skupinách na klinice nebo v individuální psychoterapii. Seznam odborníků na duševní zdraví věnující se integraci psychedelické zkušenosti je dostupný na webu Prostor integrace.
Dejme tomu, že jsem člověk s depresí, klasická léčba mi nepomáhá a uvažuji o ketaminové terapii. Jak se k ní mohu dostat – a kolik mě to bude stát? Pojišťovny to asi úplně nehradí...
Aby bylo možné ketamin užít legálně a terapeuticky, musí klient aktuálně trpět psychickými obtížemi, které jsme zmínili – například těžkou depresí, úzkostí, OCD, a tak dále. A zároveň by za sebou měl mít minimálně jeden neúspěšný pokus o jinou formu léčby – ať už farmakoterapii, nebo psychoterapii.
Jinými slovy, nestačí mít jen stanovenou diagnózu, je třeba mít doloženo, že konvenční léčba nezabrala.
A kolik taková terapie stojí?
Klinika Psyon aktuálně spolupracuje s šesti zdravotními pojišťovnami, včetně těch největších. Cena jednoho terapeutického procesu se tak pro pojištěnce pohybuje mezi 14 a 19 tisíci korun. Pro samoplátce je cena výrazně vyšší.
Stačí jedno mi k vyléčení jedno terapeutické sezení?
To je velmi individuální. V některých případech stačí k dlouhodobému zlepšení psychického stavu pouze jedno sezení, v jiných se klienti vracejí na opakovanou léčbu. Z biologického hlediska ketamin účinně působí na neurobiologii mozku, zejména u depresí, ale tento čistě biologický účinek přetrvává zhruba týden.
Délka terapeutického účinku posíleného integrací ketaminové zkušenosti se liší člověk od člověka. Hraje v něm roli nastavení klienta, podpora ze strany terapeuta, sociální zázemí nebo to, jak je člověk zapojený do společnosti. Nejedná se o zázračnou pilulku – dlouhodobý účinek velmi závisí i na následné vnitřní práci klienta.
Vzpomenete si na nějaký konkrétní příběh klienta, kterému ketaminová terapie opravdu pomohla? Máte s tím osobní zkušenost?
Určitě si vybavím některé kazuistiky, ale spíš, než abych popisoval jeden konkrétní příběh, doporučil bych posluchačům a čtenářům podcast Psyonauti, který nedávno spustila klinika Psyon. Přímo tam zaznívají autentické výpovědi klientů, kteří touto terapií prošli. Myslím, že to je nejlepší způsob, jak si udělat představu o přínosu a průběhu této léčby.
V rámci České psychedelické společnosti se věnujete také principům takzvané „harm reduction“. Mohl byste čtenářům přiblížit, jaké jsou základní zásady bezpečnějšího užívání psychedelik?
Harm reduction, neboli snižování rizik vychází z předpokladu, že i když by bylo ideální žádné látky neužívat, realita je jiná, jak už jsme si řekli. A pokud se člověk rozhodne psychedelickou látku užít, měl by mít alespoň základní znalosti a nástroje, jak to udělat co nejbezpečněji.
Existují tři základní pilíře harm reduction: set, setting a substance. Set znamená vnitřní nastavení – v jakém psychickém stavu člověk je, co aktuálně prožívá a jak se cítí. Pokud se třeba někdo právě rozešel s partnerem, pravděpodobně není vhodná chvíle na psychedelickou zkušenost. Setting je prostředí – kde látku užívám, s kým jsem, jaké podmínky mě obklopují. Bezpečné, klidné prostředí s důvěryhodnými lidmi je naprosto klíčové. Substance – tedy samotná látka. Je důležité vědět, co přesně člověk užívá, odkud látka pochází, jaká je její čistota. Existují testovací sady, které lze snadno objednat online a které mohou riziko výrazně snížit. Dále doporučujeme látky nekombinovat – interakce mohou být nevyzpytatelné, prožitkově velmi nepříjemné a některé až život ohrožující.
A co když už člověk látku užil, ale dostane se do tzv. bad tripu – negativního prožitku? Co by měl v takové situaci dělat?
Ideálně by s sebou měl vždy mít někoho, kdo zůstává střízlivý. Takový člověk může být důležitou oporou a pomocí při zvládání náročné psychedelické zkušenosti. Psychedelika silně zesilují naše vnitřní stavy i vnější podněty. Proto je důležité zachovat klid, mluvit pomalu a s respektem, ujistit tripujícího, že je vše v pořádku a účinek látky vyprchá, zajistit fyziologické potřeby, podpořit hluboké dýchání či přesměrování pozornosti. Pomáhá i jednoduché uzemnění – dotknout se něčeho hmatatelného, zabalit se do deky nebo jemný fyzický kontakt, jako je tlak na chodidla či chycení za ruku. Podobné intervence mohou změnit ráz celého psychedelického prožitku.
A kdy je podle vás na místě volat záchranku?
V případě, kdy člověk ohrožuje sebe nebo své okolí, anebo pokud se objevují například příznaky serotoninového syndromu – jako je třes, ztráta vědomí, přehřátí, horečka, pocení, změna barvy kůže, zvracení aj. Když si člověk není jistý a má důvodnou obavu, je vždy lepší pomoc odborníků zavolat. Ve většině případů ale stačí klidný, empatický přístup a přítomnost někoho, komu daný člověk důvěřuje.
Vidíte budoucnost psychedelik optimisticky? Budeme se s nimi běžně setkávat v rámci léčby?
Já tomu pevně věřím. Mimochodem, zrovna dnes je důležitý den – ve sněmovně se projednává ve třetím čtení zákon o lékařském využití psilocybinu (rozhovor proběhl v pátek 30. května 2025 – zákon nakonec prošel, pozn. redakce). Pokud projde, staneme se jednou z mála zemí na světě, kde bude možné legálně léčit pomocí psilocybinu v medicínském kontextu. Stali bychom se tak velmi progresivním státem v oblasti duševního zdraví.
Ale i obecně mám pocit, že tento směr už je nezastavitelný. Do výzkumů a terapeutických projektů je zapojeno velké množství lidí, institucí i financí. Věřím, že během několika let se psychedelika stanou běžnou součástí systému péče o duševní zdraví – minimálně ve zdravotnickém sektoru.
