„Nejsem herec pro dospělé, ale kluk, co se nebojí ukázat sám sebe.“ Otevřená zpověď českého tvůrce z OnlyFans
Začátky byly podle něj jednoduché – a zároveň plné pochybností. „Byl covid, měl jsem po škole a dělal jsem v obchodě. Minimum peněz, hodně volna a spousta nudy. A najednou jsem měl pocit, že si můžu dovolit bejt sám sebou. Žádný rodiče za zadkem, žádná škola, nikdo, kdo by mě hlídal.“ První obsah přidal v roce 2021. „Nejdřív jsem fotil jen ksicht. Pak přišlo tělo. A pak už to jelo.“
Podle Davida je právě OnlyFans místem, kde člověk může experimentovat a zároveň mít kontrolu. „Není to jako porno, který někdo natočí a prodá. Všechno si řídím sám. Kdy, jak, co zveřejním. Tím jsem si získal sebevědomí. A fanoušky taky.“
Intimita za paywallem
Jeho profil na první pohled vypadá jako klasický gay OnlyFans obsah: odvážné fotky, erotická videa, občas i spolupráce s dalšími tvůrci. Ale jak sám říká, hranice si hlídá. „Nahota ano, sex ano, ale musí to dávat smysl. Není to nonstop ždímání těla. Někdy jen mluvím do kamery a říkám, jak se cejtím. To lidi taky zajímá.“
Nejde podle něj jen o erotiku. „Lidi si kupujou přístup, ale vlastně hledají spojení. Často mi píšou, že se mnou můžou mluvit jinak než s ostatníma. Že jim připadám autentickej, že nejsem jen pornoherec. A to je pro mě dost důležitý – necítit se jako produkt, ale jako člověk.“
Žít s tím veřejně, ale zároveň v utajení
Na Instagramu má veřejný účet, ale tam ho sledují jiní lidé než na OnlyFans. „Mám dvě identity. A ne vždycky je to příjemný. V běžným životě mě nikdo nepoznává, ale občas mi někdo napíše zprávu, že mě našel na netu. Někdy je to přátelský, někdy creepy.“
Rodina o jeho práci oficiálně neví. „Moje máma ví, že fotím. Myslí si, že dělám něco jako modeling. Táta? S tím se nevídám. V Brně mám svoje bezpečný bubliny, kamarádi to vědí a neřeší to. Ale na vesnici bych to nikomu neříkal.“
Peníze jako svoboda i past
Finančně mu tvorba na OnlyFans změnila život. „Za první měsíc jsem vydělal víc než za celý předchozí rok v obchodě. Teď si můžu dovolit žít sám, cestovat, kupovat si věci, co jsem dřív neměl. Ale peníze taky přicházejí a odcházejí. Musíš být vidět, musíš tvořit, jinak ti fanoušci utečou.“
A tlak je někdy silný. „Měl jsem období, kdy jsem byl totálně vyčerpanej. Musel jsem si dát pauzu. Psychicky i fyzicky. A tehdy jsem si uvědomil, že OnlyFans je práce jako každá jiná – jen je mnohem víc osobní.“
Být gay, být tvůrce, být sám sebou
Na otázku, co mu tahle práce dává, odpovídá bez rozmýšlení: „Svobodu. Sebevědomí. Možnost být gay tak, jak chci já, a ne jak to čeká někdo jinej. A hlavně – kontrolu nad vlastním tělem i příběhem.“
Zároveň ale dodává, že to není pro každého. „Musíš vědět, kdo jsi. A taky si vybudovat obranu. Lidi budou vždycky soudit. Ale mě už to netrápí.“
David plánuje, že v budoucnu rozšíří svoje působení – možná začne tvořit i podcast nebo blog. „Chtěl bych mluvit víc o vztazích, o intimitě, o tom, jaký to je bejt queer v Česku. Ne jen ukazovat tělo, ale i duši.“
A úplně nakonec říká: „Jestli mě někdo odsoudí, ať si to zkusí sám. Postavit se před kameru a být zranitelnej. Pak si možná uvědomí, že to není o pornu. Ale o odvaze.“
