Hledali lásku, našli úzkost. Když se seznamovací aplikace stanou pastí

Jáchym (21), student z Prahy, si stáhl seznamovací aplikaci ze zvědavosti. Zpočátku to byla zábava – swipování, chaty, občasné rande. Brzy se ale přistihl, že aplikaci kontroluje každou volnou chvíli. „Měl jsem pocit, že když neodpovím hned, něco mi uteče. A když se někdo neozval zpět, bral jsem to jako osobní selhání,“ přiznává.

Jeho zkušenost není ojedinělá. Podle studie publikované v BMC Psychology mají uživatelé seznamovacích aplikací téměř čtyřikrát vyšší pravděpodobnost, že budou trpět psychickým stresem nebo depresí, než ti, kteří je nepoužívají. Další výzkum ukazuje, že časté používání těchto aplikací je spojeno s vyšší mírou úzkosti a deprese.

Jáchym se postupně stal závislým na neustálém hledání „toho pravého“. „Každý nový match byl jako dávka dopaminu. Ale žádný vztah nevydržel déle než pár týdnů. Pořád jsem měl pocit, že někde čeká někdo lepší,“ říká. Jeho sebevědomí klesalo a pocit osamění narůstal.

Aneta: Když aplikace nejsou pro všechny

Aneta (24), grafička z Brna, se rozhodla využít seznamovací aplikace k hledání partnerky. Rychle však narazila na problémy.„Většina aplikací je zaměřena na heterosexuální uživatele. I když si nastavíte preference na ženy, často se objevují profily mužů nebo falešné účty,“ popisuje.

Její zkušenost potvrzuje i článek na PSU Vanguard, který uvádí, že lesbické uživatelky často čelí problémům, jako jsou falešné profily, nevyžádané zprávy a nedostatek kvalitních shod . Další studie publikovaná v Journal of Social and Personal Relationships zjistila, že queer ženy často zažívají frustraci z nedostatečné reprezentace a podpory na seznamovacích platformách.

Aneta se také setkala s neochotou navázat hlubší kontakt. „Mnoho žen si dá match, ale pak neodpoví. Je to frustrující a člověk si začne klást otázky, jestli je problém v něm,“ svěřuje se.

Když aplikace škodí víc než pomáhají

Seznamovací aplikace mohou mít negativní dopad na duševní zdraví. Podle článku na webu Acenda Health mohou způsobovat pocity osamění, nízké sebevědomí a dokonce deprese. Ukazuje se, že nadměrné používání těchto aplikací je navíc spojeno s negativními psychologickými stavy, jako jsou úzkost, deprese a osamělost.

Lidé s vyšší úrovní úzkosti a strachu z odmítnutí pak mají tendenci používat seznamovací aplikace kompulzivně, což může vést k dalšímu zhoršení jejich duševního zdraví.

Jak z toho ven?

Jáchym si po měsících nekonečného swipování a zklamání uvědomil, že ho seznamovací aplikace víc vyčerpávají, než naplňují. Vyhledal pomoc terapeuta a postupně začal omezovat čas strávený online. „Uvědomil jsem si, že hledám lásku venku, ale nejdřív ji musím najít v sobě,“ říká. Naučil se být sám se sebou a přestat se hnát za iluzí dokonalosti, kterou mu aplikace neustále podsouvaly.

Aneta se rozhodla přesměrovat energii jinam. Místo dalšího swipování začala chodit na queer akce, workshopy a seznamovací večery. „Je to pomalejší, často i trochu trapnější, ale o to opravdovější,“ říká. Postupně zjistila, že skutečné spojení nevzniká během několika sekund na displeji, ale v tichých chvílích mezi slovy, pohledech a smíchu u sklenky vína.

Oba tak dnes randí jinak – pomaleji, s větší trpělivostí a hlavně s vědomím, že být sám není selhání, ale někdy právě to, co člověk potřebuje, aby mohl být jednou opravdu s někým.