„Volání je pro mě stejně odporné jako tření polystyrenu,“ říká Eliška, kterou postihla telefonofobie
Rozhovor
Zdroj: Adobe Stock
<Path>

„Volání je pro mě stejně odporné jako tření polystyrenu,“ říká Eliška, kterou postihla telefonofobie

Strach z telefonování, známý jako telefonofobie, trápí odhadem až 15 % lidí. Co pro většinu představuje běžnou součást dne i života, je pro jiné třeba fyzická úzkost a stres. Jedním z takových lidí je i Eliška, grafická designérka na volné noze, která otevřeně mluví o tom, jaké to je, když vám i pouhé zazvonění telefonu dokáže rozbušit srdce. Proč věří, že nejde o diagnózu, ale o normální reakci na dnešní svět? Jak se naučila se svým strachem žít? A proč by podle ní byla telepatie lepší než jakýkoli hovor po telefonu?
Michal Černý Autor
28. 4. 2025

První otázka je veskrze logická. Kdy přišel ten moment uvědomění, že tvoje nechuť k telefonování je ve skutečnosti odpor a strach? 

To bylo někdy na konci základky v deváté třídě. Přesný moment už nevím, ale pamatuju si, že se mi někteří spolužáci smáli za to, že si s nikým nevolám, jen píšu zprávy. Jsem ten typ, co vám raději napíše dvacet zpráv, než na dvě minuty zavolá. Je to deset let zpátky, takže ještě podle mě úplně nefrčely videohovory, za které jsem fakt vděčná. A někdy na jaře mi došlo, že na tom možná něco bude, že jsem asi vážně trochu divná. Došlo mi, že už jen když si představím, že si budu s někým povídat po telefonu, orosí se mi čelo a lehce se roztřesu. Ale nijak jsem to neřešila, protože mi nevolání v běžném životě nepřekáželo.

Přijde ti telefonofobie jako vážná a do moderní doby se nehodící diagnóza, nebo jde podle tebe o normální reakci těla na stav naší společnosti, ve které lze vytvořit podmínky pro to, abychom se nemuseli vůbec s nikým stýkat?

Diagnóza mi zní dost dramaticky, přitom já tak svůj stav vůbec nevnímám. Navíc klasický hovor mívám stejně tak maximálně desetkrát do roka a jen od mnou vybraných lidí a pár veřejných institucí, takže zas tak mě můj stav neomezuje, aby to vůbec někdo mohl považovat za nemoc. Osobně si myslím, že jde o úplně normální reakci těla, které je stavěné na to, aby komunikovalo naživo v tváří v tvář. Jedině tak je ten dialog úplný. 

Já tyhle dnešní moderní fobie vlastně ani moc neuznávám, protože mi přijde zbytečné, aby se tím zabývali lékaři nebo psychologové. Co se tím vyřeší? Budu v životě šťastnější, když si budu moct s lidmi povídat šest hodin a ani jednou u toho neuvidím jejich reálné emoce? Úplně zbytečné.

Jak má běžný člověk tuhle „diagnózu“ pochopit? Z čeho konkrétně máš strach, úzkost nebo špatný pocit? Co se podle tebe může skrze hovor nejhoršího stát?

To je úplně jednoduché. Když mám někomu zvednout hovor, nebo naopak někoho vytočit, zvedne se mi lehce žaludek. Není mi to zkrátka příjemné, asi jako když má člověk těžkou trému. S čísly, která mám uložená, už je to o něco lepší, dokážu si toho člověka představit, znám jeho přirozený tón hlasu. Když se jedná o úřady a podobně důležité instituce, tam se dokážu na chvíli přemoct s tím, že je dobré nedělat si zbytečné problémy. 

<Path> „Zprvu to bylo peklo, máma se bála, že si něco udělám. Šok ale časem opadne,“ vzpomíná mladík, jak se vyrovnával s diagnózou HIV+Zdroj: Redakce

Nejhorší ze všeho je neznámé či skryté číslo. V hlavě se mi hned vytvoří negativní scénáře všech možných cest poté, co ten hovor zvednu. Je to strach z toho, že nebudu honem vědět, co odpovědět, a že bude trapné ticho. Nebo že jde o podvodníka, který mi vysaje účet už jen na základě toho, že ten hovor přijmu... existuje hodně možností a všechny mi přijdou reálné. Zkrátka, volání je pro mě stejně nepříjemné a odporné, jako je pro někoho například tření polystyrenu. 

Tipy redakce

Co děláš, když ti zavolá neznámé číslo?

Do pěti vteřin jsem na internetu a hledám, jestli s ním má zkušenosti i někdo další. A je úplně jedno, co se dozvím, stejně to nezvednu ani příště. Jen mě zajímá, jak moc velkému nebezpečí jsem případně unikla. Někdy čtu v médiích docela dost bizarní případy o okradení skrze pouhý hovor po telefonu. Vůbec nechápu, jak v dnešní době může člověk někomu naletět čistě jen kvůli tomu, že má přijemný hlas. I starší generace mají přece možnost se naučit aspoň základy používání nových technologií a ověřit si, kdo volá a jestli mluví pravdu.

Zmínila jsi psychologa. Sdílela jsi někdy s nějakým profesionálem v tomto oboru svůj strach? 

Jednou na střední jsem měla pokec s někým, kdo se tak dá asi označit, ale vůbec mě nechápal, i když říkal, že jo. Jediné, čemu rozuměl, byly naučené definice, tabulky a fráze, které jsem od té doby četla a slyšela mockrát. A nijak nepomohly.

Ty jsi se narodila na přelomu tisíciletí, jsi tedy první generace, pro kterou jsou moderní technologie přirozenou součástí života už od malička. Jak se tedy osobně stavíš k pokroku v oblasti vývoje v technologickém světě?

Na jednu stranu vidím všechen ten přínos jako zjednodušení práce, úspora času, možnost věnovat se více sami sobě, ale na tu druhou cítím i jakousi narůstající nechuť lidí se vídat osobně. Jsem přesvědčená, že kdyby se za pár let objevila dokonalá virtuální realita, kde budete moct žít úplně nový život a zapomenout na svůj reálný, využije toho více než 80 % lidí. Je to jako se vším. Nezáleží na tom, co používáme, ale jak. Nevadí mi telefony, ale to, že jsme se stali jejich otroky. 

Zkusme na závěr lehce filozofickou otázku. Je podle tebe bezpečnější někomu zavolat, nebo s ním komunikovat telepaticky?

Rozhodně telepatie! Tam totiž nehrozí žádné nebezpečí. Kdybychom spolu mluvili jen pomocí myšlenek, odpadla by většina lží, přetvářky a klamu. Lidé by před sebou nedokázali nic skrýt. Ale možná jsem v tomhle zase naopak extrémně optimistická. Jsem asi dítě extrémů. 

Zdroj: Redakce/Respondent (Eliška)

Populární
články

Volvo XC90 okouzlí stejně jako známý most
STYL

S Volvem XC90 přes ikonický most Öresund aneb Severská preciznost v praxi, bezpečí pro každého a malé nahlédnutí „za oponu“

Autor: Mirka Dobešová
Helena Valtrová se do vedení hotelu Emblem dostala nezvykle klikatou cestou. Vystudovala práva na prestižní univerzitě ve Velké Británii, několik let působila na ministerstvu životního prostředí, kde měla na starosti evropské dotace. Její život ale postupně nasměroval do hotelnictví – a dnes je už téměř patnáct let ředitelkou nezávislého butikového hotelu v centru Prahy. Emblem pomáhala otevírat v roce 2013 a od té doby stojí za jeho vizí i každodenním chodem. Její přístup je postavený na důvěře, empatii, osobním kontaktu a důrazu na detail. V rozhovoru otevřeně mluví o tom, jak těžké je skloubit vedení rodinné značky s mateřstvím, i o tom, proč luxus už dávno není o pozlátku, ale o lidech.
LIDÉ

„Luxus už není jen o posteli a mramoru. Host chce zážitek,“ říká Helena Valtrová, která řídí jeden z nejstylovějších hotelů v Praze

Autor: Šimon Hauser
Pornhub každoročně zveřejňuje přehled Pride Insights s daty o sledovanosti queer obsahu.
TRENDY

Kdo vládne gay filmům pro dospělé? Pornhub zveřejnil nejpopulárnější hvězdy roku 2025

Autor: Šimon Hauser
Jack Twist (Jake Gyllenhaal) a Ennis Del Mar (Heath Ledger) v jedné z klíčových scén filmu Brokeback Mountain (2005). Příběh o lásce dvou mužů, která vzniká na izolované pastvině ve Wyomingu, se stal symbolem queer reprezentace na filmovém plátně a změnil způsob, jakým Hollywood vypráví o intimitě, touze a vnitřním zápasu.
KULTURA

Nejslavnější gay romance všech dob znovu v kinech. Zkrocená hora zůstává jedním z největších příběhů queer kinematografie

Autor: Šimon Hauser
Politika podle něj není jen o sloganech, ale o konkrétních opatřeních. „Na rozdíl od jiných stran nabízíme řešení, která opravdu reagují na to, co mladou generaci trápí,“ říká.
LIDÉ

„V patnácti jsem chodil na plesy a politika šla mimo mě. Dnes vedu Mladé Pirátstvo a kandiduju do sněmovny,“ říká Kristián Sušer, trojka jihočeské kandidátky za Piráty

Autor: Šimon Hauser
Monika Pločová ví, jak vypadá závislost zevnitř. Dnes pomáhá lidem najít cestu zpátky k sobě i k životu bez útěků.
LIDÉ

„Při léčbě závislostí je klíčové, aby terapeut uměl odložit vlastní ego,“ říká žena, která závislost poznala na vlastní kůži a dnes lidem pomáhá skrze jedinečný léčebný program

Autor: Šimon Hauser
Polyamorní vztah může tvořit více než dvě osoby. Pro mnohé jde o naplněný partnerský model, nikoli o krátkodobé experimentování.
LIDÉ

„Polyamorie není o sexu s kýmkoli. Je to upřímnější než většina vztahů, které jsem zažil,“ říká muž, který má dvě partnerky

Autor: Šimon Hauser
Víra a identita se nemusí vylučovat – místo v lavici je pro každého.
LIVING

Co Bible opravdu říká o homosexualitě? Méně, než by si homofobové přáli

Autor: Šimon Hauser
Rodičovství zůstává pro mnohé naplněním života. Pro jiné ale není tou správnou cestou – a to je v pořádku.
TRENDY

„Když vidím, kam se svět řítí, připadá mi nefér přivádět na něj další bytost.“ Stále více lidí se rozhoduje pro život bez dětí i kvůli klimatické úzkosti

Autor: Šimon Hauser
Tomáš Rajchl ve své denní rutině nezačíná meetingy, ale meditací. „Vstávám v pět, cvičím, držím půsty. Ta struktura mi dává klid i energii tvořit.“
LIDÉ

„Každé pondělí nejím. A večer už většinou nezvedám telefon.“ Tomáš Rajchl o vnitřní hygieně a balancu mezi světem a sebou

Autor: Šimon Hauser

E-Shop