„Věřil jsem, že mám ADHD. Za moje ‚divnosti‘ ale mohly sexuální zážitky,“ říká muž, kterého štve neznalost odborníků
Rozhovor
Zdroj: Adobe Stock
<Path>

„Věřil jsem, že mám ADHD. Za moje ‚divnosti‘ ale mohly sexuální zážitky,“ říká muž, kterého štve neznalost odborníků

O diagnóze ADHD dnes kritici tvrdí, že se s ní „roztrhl pytel“ – pravda je ale taková, že se o takzvané neurodivergenci zlepšuje povědomí, a tím pádem roste i šance, že si dospělý člověk „dojde“ k odborníkovi pro diagnózu, která ho citelně posune v řešení individuálních obtíží. Muž, se kterým jsem si povídala tentokrát, zažíval dlouhodobé problémy s roztěkaností, neklidem, časovou slepotou i zahlceností, ke svému šoku ale časem zjistil, že za vším stojí porucha, která se s ADHD snadno dá zaměnit – tím spíš, že se o ní v Česku zatím málo ví a mluví.
Veronika Košťálková Autor
17. 4. 2025

Karle, v minulém rozhovoru jsi popsal, jak jsi ještě před třicítkou vyhořel. Proč tě tehdy napadlo, že bys mohl mít poruchu pozornosti?

Těch indicií bylo víc. Měl jsem velký problém se zklidnit, odpočívat – pořád jsem byl tak nějak ve střehu. Nedokázal jsem držet rozumný režim, ani v jídle, ani ve spánku. Na okolí jsem asi působil jako „yes man“ – snadno jsem se nadchnul pro nový projekt, chvíli jsem sršel nápady a energií, ale pak jsem měl problém věci dotáhnout. Ať jsem se snažil sebevíc, nedokázal jsem se přinutit, abych s čímkoliv začal a neprokrastinoval. Jakmile se nabídlo nějaké rozptýlení od práce, hned jsem po něm skočil. Ztrácel jsem pojem o čase, stěží dodržoval termíny... Co mě nebavilo, tomu jsem se nedokázal věnovat – což platilo i pro úklid. Sice jsem neustále kmital, ale nebylo to kolem mě vidět. Kupily se mi hory oblečení, papírů, neumytého nádobí... Styděl jsem se, že nedokážu fungovat jako „normální“ dospělý. Připadal jsem si líný, neschopný.

Jak jsi postupoval dál?

Na terapii jsem se svěřil psycholožce, že jsou dny, kdy si přeju, abych se neprobudil – jen abych už nemusel řešit ty haldy povinností, které nezvládám a ze kterých mám akorát úzkosti. Ta mě citlivě nasměrovala do psychiatrické ambulance, kde jsem otevřeně přiznal, že mám velké problémy se soustředěním a že se mi podle testů z internetu zdá, že bych mohl mít ADHD. Zvlášť když vidím, že i někteří mí příbuzní jsou docela „hyperaktivní“. Psychiatr se naštěstí nezlobil, že na něj jdu s „doktorem Googlem“, a odeslal mě na klinické vyšetření k další psycholožce. 

Ta ti ale diagnózu ADHD nepotvrdila, že?

V jejích testech mi vyšlo, že sice mám problém s exekutivními funkcemi mozku a s depresivními stavy, ale když sedím v tichu v ordinaci, dokážu se soustředit docela obstojně. ADHD je neurovývojová porucha, a to málo, co si z dětství vybavuju, psycholožce do obrázku hyperaktivního kluka nezapadalo. Ve škole jsem nevyrušoval, netrápily mě potíže se ztrácením nebo zapomínáním věcí. Je ale pravda, že jsem už jako dítě trpěl vnitřním neklidem – pořád jsem musel vyvíjet nějakou činnost, nedokázal jsem se zastavit, relaxovat. I při sledování seriálu jsem potřeboval dělat něco rukama, abych se zaměstnal. To ale mohlo souviset i s napětím mezi dospělými, jaké jsem doma zažíval. Bál jsem se, že mě otec za něco potrestá, tak jsem demonstroval extra snahu, aby bylo vidět, že se neflákám.

<Path> "My mother was the whole world to me and my family," Dan says of the painful loss. "I was an outcast at school," he recallsZdroj: Dan, redakce

Takže ti klinické vyšetření nedalo žádnou konkrétní odpověď?

Moc ne. Psycholožka mi řekla, že mám extrémně negativní sebeobraz a doporučila mi, ať se objednám na psychoanalýzu, protože se za mými problémy s psychikou a s koncentrací ukrývá nějaký „hlubší problém“. Tehdy už jsem užíval předepsaná antidepresiva a bylo zjevné, že netrpím „pouze“ klasickou dysbalancí chemie v mozku – doslova mi odbornice řekla, že se příčina mých psychických propadů ukrývá v osobnostním nastavení, protože se do sebedestrukce, chaosu a přetížení podvědomě ženu sám. Zprvu mě ta zpráva zdrtila, připadalo mi, že se nemám čeho chytit – vždyť se sebou takhle zacházím celý život, neumím to jinak. Potom jsem se ale nějak vzchopil a našel si jungiánskou terapii.

Ta ti pomohla, aby sis vybavil zážitky z dětství, kdy tě strýc sexuálně zneužíval?

Nebylo to tak, že by ten zásadní AHA moment vyplaval přímo během sezení s terapeutem. Nějaké „střípky“ dodal i můj Jindra (Karlův partner, nebinární osoba, preferuje mužský rod, pozn. red.). Přestal jsem se honit za jednorázovým vzrušením, protože doma mám jak tu nejlepší milostnou chemii, tak maximální bezpečí. Jindrova láska a péče mi nastavila zrcadlo – připustil jsem si, že na některé situace reaguju opravdu extrémně, ve stylu útěk-útok. Bojím se intimity, pořád čekám, čím mě ten druhý zraní, mám sklon k people pleasingu. Takových věcí si nevšimnete, dokud se plácáte v nevěrách a závislých známostech, jaké jsem zažíval předtím.

Psychoanalýza určitě přispěla k tomu, že jsem si tyhle věci pospojoval a že se mi vrátily vzpomínky po cca třiceti letech. Strýc, který mě zneužíval, už tou dobou byl dávno po smrti, takže se ve mně mísila úleva, že konečně vím, co je se mnou špatně, ale i obrovská psychická bolest z toho šoku, z té nespravedlnosti. V podstatě jsem chápal, proč můj mozek tuhle kapitolu úplně vytěsnil, protože bylo – a dodnes je – strašně těžké tu pravdu unést.

Tipy redakce

Všechny ty symptomy, kvůli kterým sis myslel, že máš ADHD, tedy souvisely s traumatem ze sexuálního zneužívání?

Jednoznačné odpovědi člověk asi nikdy nedostane, s tím už jsem se smířil – ale ano, s mým psychiatrem i s nynější psycholožkou pracujeme s verzí, že mám tzv. C-PTSD. Tedy komplexní postratraumatickou stresovou poruchu. Řada příznaků je stejná jako u poruchy pozornosti: neklid, roztěkanost, problémy s time managementem i s dokončováním úkolů, rozhodovací paralýza, impulzivita, emoční výkyvy. V podstatě se mi těmi ranými zážitky rozvinuly problémy na úrovni nervové soustavy.

Jak se ti žije dnes? Povedlo se ti alespoň částečně se stabilizovat?

Tak napůl. Díky tomu, že lépe chápu příčiny svých problémů, mám šanci najít efektivnější pomoc – a míň se za všechna svoje selhání obviňuju. Terapie komplexního traumatu je ale běh na dlouhou trať, a co jsem pochopil ze zahraničních článků, léčba C-PTSD je pořád tak trochu v plenkách. V Česku se s touto diagnózou ani moc nepracuje. I proto jsem se rozhodl dát tenhle rozhovor. Kdykoli čtu o tom, že nějaký pachatel zneužívání dítěte odešel od soudu s podmínkou, vaří se ve mně krev. Já na sobě následky toho, co se mi stalo, pociťuju každý den – a ne, opravdu mě zneužívání nepoznamenalo „jen“ v sexuální oblasti.

Většinu svého života se cítím jako „poškozené zboží“, neobejdu se bez psychofarmak, za terapie jsem utratil desetitisíce. Roky jsem se motal v komplikovaných vztazích, v práci nedokážu jet na plný výkon, trápí mě psychosomatické potíže. Nechci, aby mě někdo litoval. Ale chci, aby lidi na příslušných místech pochopili, proč se sexuálnímu zneužití říká „vražda duše“ – a začali podle toho adekvátně trestat pachatele. My přeživší máme „triggerů“ až až. Nepotřebujeme, aby se k nim přidávaly ještě rozsudky, co působí jako výsměch.

Zdroj: Redakce / respondent (Karel)

Populární
články

Tomáš Rajchl ve své denní rutině nezačíná meetingy, ale meditací. „Vstávám v pět, cvičím, držím půsty. Ta struktura mi dává klid i energii tvořit.“
LIDÉ

„Každé pondělí nejím. A večer už většinou nezvedám telefon.“ Tomáš Rajchl o vnitřní hygieně a balancu mezi světem a sebou

Autor: Šimon Hauser
Víra a identita se nemusí vylučovat – místo v lavici je pro každého.
LIVING

Co Bible opravdu říká o homosexualitě? Méně, než by si homofobové přáli

Autor: Šimon Hauser
Helena Valtrová se do vedení hotelu Emblem dostala nezvykle klikatou cestou. Vystudovala práva na prestižní univerzitě ve Velké Británii, několik let působila na ministerstvu životního prostředí, kde měla na starosti evropské dotace. Její život ale postupně nasměroval do hotelnictví – a dnes je už téměř patnáct let ředitelkou nezávislého butikového hotelu v centru Prahy. Emblem pomáhala otevírat v roce 2013 a od té doby stojí za jeho vizí i každodenním chodem. Její přístup je postavený na důvěře, empatii, osobním kontaktu a důrazu na detail. V rozhovoru otevřeně mluví o tom, jak těžké je skloubit vedení rodinné značky s mateřstvím, i o tom, proč luxus už dávno není o pozlátku, ale o lidech.
LIDÉ

„Luxus už není jen o posteli a mramoru. Host chce zážitek,“ říká Helena Valtrová, která řídí jeden z nejstylovějších hotelů v Praze

Autor: Šimon Hauser
Emocionální blízkost, která vzniká mimo tradiční vztahové rámce, často skrze digitální komunikaci.
TRENDY

Zamilovaní, ale bez vztahu. Proč Gen Z častěji volí situationship než partnerství?

Autor: Šimon Hauser
Volvo XC90 okouzlí stejně jako známý most
STYL

S Volvem XC90 přes ikonický most Öresund aneb Severská preciznost v praxi, bezpečí pro každého a malé nahlédnutí „za oponu“

Autor: Mirka Dobešová
Blízkost mezi dvěma muži nemusí být nutně romantická – může jít o přátelství, které přesahuje běžné definice a zvládne i zamilování bez opětování.
LIDÉ

„Chtěl jsem ho jako partnera, on mě jen jako přítele. A přesto to funguje.“ I jednostranná láska může být začátkem, ne koncem, ukazuje příběh Vojtěcha

Autor: Šimon Hauser
Před sídlem Evropské komise v Bruselu.
LIDÉ

„Dezinformace není názor. Je to nástroj, jak ničit důvěru v demokracii.“ Queer aktivista varuje před novou vlnou nenávisti řízenou AI

Autor: Šimon Hauser
Rodičovství zůstává pro mnohé naplněním života. Pro jiné ale není tou správnou cestou – a to je v pořádku.
TRENDY

„Když vidím, kam se svět řítí, připadá mi nefér přivádět na něj další bytost.“ Stále více lidí se rozhoduje pro život bez dětí i kvůli klimatické úzkosti

Autor: Šimon Hauser
Každodenní kontakt s pacientem přináší nejen léčbu, ale i důvěru a pocit bezpečí.
LIDÉ

„Sestřičky mě postavily na nohy.“ Domácí zdravotní péče dává nemocným důstojnost i úlevu

Autor: Šimon Hauser
Evropská a maďarská vlajka vedle sebe jako symbol propojení a evropské solidarity s LGBTQ komunitou v Maďarsku.
AKTUALITY

Rekordní mezinárodní podpora. Na Budapest Pride přijedou zástupci Evropské komise i OSN

Autor: Šimon Hauser

E-Shop