Petrovi život házel klacky pod nohy, tak všechno opustil a odešel na druhý konec země. Spojil se celý vesmír, aby mu v tom pomohl?
Petře, rozhodnutí, které jste udělal, přichází většinou jako náhlé a nečekané rozhodnutí pro všechny strany, nebo jde o velmi důsledně promyšlený plán. Který z těch dvou případů se týká vás?
Já jsem hodně impulsivní člověk, takže určitě ten první. Trvalo mi jen dva dny všechny okolo připravit na to, že odcházím. Nejhorší to bylo samozřejmě v práci, nechtěli mě pustit za měsíc, natož běhěm několika dnů. Ale nakonec se i to nějak podařilo uhádat výměnou za nějaké finanční ústupky. To mi ale bylo úplně jedno, protože jsem už nějakou chvíli předtím dostal mnohem lepší nabídku a čekalo se jen na moje rozhodnutí. Takže jakmile jsem všem v pátek oznámil, že se stěhuju na druhý konec republiky, v pondělí už mě nikdo na starém bydlišti neviděl. Všechno jsem stihnul během víkendu. Naštěstí jsem nikdy nebyl velký sběratel věcí.
Přerušil jste vztahy skutečně úplně se všemi? Pokoušel se vás kdokoliv kontaktovat?
Své číslo, ne však adresu, jsem dal akorát rodině. Naše vztahy jsou sice na nule, ale víte co, je to pořád stejná krev, a když se vám cokoliv stane, budou to stejně muset řešit oni. Ale dodnes mi nikdo ještě nenapsal. Ani to v dohledné době nečekám. Jinak nikdo vůbec neví, kde teď bydlím. A doufám, že to tak i dlouho zůstane.
Co se tedy všechno stalo, že jste během pár dnů udělal tak velkou životní změnu? Předpokládám, že konečnému rozhodnutí předcházela nějaká dlouhodobá nepřízeň osudu...
Podvedla mě přítelkyně, o které jsem si myslel, že mě opravdu miluje. Přátelé se ke mně v tomhle ohledu nezachovali vůbec hezky, dokonce jsem se dozvěděl, že stojí na její straně. Ale měli jsme už předtím nějaké spory. V práci se prostřídalo dost lidí a od té doby to tam šlo od desíti k pěti. No a s rodinou, tedy mým otcem a bratrem, bylo k nevydržení vždycky, hlavně kvůli alkoholu, ale to se pokaždé nějak vyřešilo. Tedy do chvíle, než se začali zajímat hlavně o moje peníze.
Nikdy jsem neměl problém půjčit jim nějaký menší obnos, ale v posledním roce to začalo přesahovat únosnou mez. Já jako člověk jsem jim byl už úplně jedno. A tak jsem jim při stěhování řekl, že mi můžou zavolat, když budou potřebovat skutečně pomoct, nebo když budou mít zdravotní potíže. A jak už jsem řekl, reakce zatím žádná. Před měsícem jsem bráchovi napsal, jestli jsou v pohodě, a on mi jen odpověděl, že ano. Nic víc.
Prostě se to během posledních měsíců nakupilo všechno na jednu hromadu smrdutého hnoje, už jsem to nechtěl cítit.
Říkal jste, že práci jste zařízenou měl už delší dobu, ale co například bydlení? To šlo taky tak jednoduše?
Možná vás překvapím, ale ano. Samozřejmě jsem nejel přes celou republiku jen tak, měl jsem v plánu nějakou dobu zůstat na ubytovně, hotelu, prostě kdekoliv pod střechou, peněz mi za to nebylo líto. Po cestě jsem zastavil na benzínce, že si dám kávu, nějakou snídani a mrknu se aspoň zběžně na ceny ubytování. Nějakým omylem se mi ale podařilo dostat na pronájmy bytů, kde mi vyskočila pár hodin stará nabídka, která byla jako dělaná pro mě. Okamžitě jsem tam zavolal a zjistil, že jsem úplně první, kdo reaguje. To rozhodlo a dohodli jsme se na prohlídce ještě to odpoledne. A protože majitel hodně spěchal, ve středu byl byt můj.
Někde jsem slyšel, že když něco vážně chcete, celý vesmír se spojí, aby vám to vyšlo. Tak to asi vypadá, že jsem si ten nový byt skutečně chtěl najít hodně rychle. (smích)
Proč vlastně nedošlo k přestěhování do zahraničí, kde by byla skutečně jistota, že začnete úplně od začátku?
Jednoduše strach z toho, že kdyby se něco podělalo, bude v cizím prostředí mnohem horší najít řešení. Přece jen, tady můžu zajít kamkoliv a s kýmkoliv si popovídat. Navíc vzhledem k mojí nedokonalé angličtině, kdy jsem rád, že se domluvím na základních věcech, by to nemuselo dopadnout úplně dobře.
Prostě v zahraničí, když jste sami, tak jste skutečně úplně sami. Přestěhovat se o stovky kilometrů v rámci země je něco jako přestěhovat se jen o pár bloků dál. Psychicky je vše mnohem méně náročnější.
Jak vypadaly první dny po přestěhování? Co bylo nejtěžší?
Střídaly se dny euforie a naprosté bezmoci. Na jednu stranu jsem byl na sebe hrdý, ale na stranu druhou tu bylo najednou tolik možností, kudy se vydat, až mě to částečně paralyzovalo. Pořád jsem se sám sebe ptal na to, zda mám být dál sám sebou, nebo si pro nový život zvolit i novou osobnost. Vyvíjel jsem různé konspirační teorie, kam až jednotlivé cesty povedou. Bylo to vážně pár divných týdnů, ale nakonec vyhrála moje lenost a přirozenost.
Pamatovat si všechno, co bych komu kde napovídal, mi přišlo až moc náročné. A já když se občas napiju, tak prostě říkám pravdu a stejně bych se neudržel. Jinak práce, noví známí a vůbec celkově prostředí, na nic si nemohu zatím stěžovat. Udělal jsem určitě to nejlepší rozhodnutí svého života.
Stihnul jste si najít už i nějaký nový vztah?
Vztah bych tomu asi ještě úplně neříkal, ale lepší kamarádku mám. Zatím jsme spolu nic neměli, každopádně dost to mezi námi jiskří. Ale je to jediná výjimka, nechtěl jsem se tak brzo pouštět do nových blízkých vztahů, protože kdo ví, co mě tady ještě čeká. Nechci se za pár let stěhovat do dalšího zapomenutého kouta Česka. (smích)
Pořád mi to celou dobu zní tak, jako kdybyste udělal úplně běžnou věc, nic zásadního. Přijde mi, že tahle změna na váš život vlastně neměla skoro žádný dopad. Mám správný pocit, že žijete úplně stejně, jen prostě někde jinde?
Tak úplně stejné to není, dávám si pozor, aby mě někdo ze starých známých nenašel, ale když nad tím zapřemýšlím, je to v podstatě pravda. Mám stejné koníčky, čtu stejné knihy, dívám se na stejný druh filmů, jím pořád to stejné jídlo. Jen už nejsem kromě práce tolik aktivní na internetu. Ta moje nová kamarádka má ráda procházky po lesích, což já úplně nikdy nemusel. Chodím často s ní, což je asi ta největší osobní změna.
Pokud někdo hodlá udělat něco podobného, co byste takovému člověku doporučil?
Pokud tím záměrně neublíží sám sobě nebo někomu blízkému, ať to udělá. Není na co čekat. Taky jsem se mohl trápit další měsíc a přemýšlet do detailu, co dál, ale nemá to význam. Avšak zároveň chápu, že u mě se sešly docela dobré podmínky. Velmi častou překážkou bývají peníze, ale tady bych možná zariskoval a takhle velkou životní změnu podpořil nějakou rozumnou půjčkou, najít se určitě dají. Prostě, pokud chcete kompletně změnit svůj život, a tím nejvíce zasaženým člověkem budete jen vy, nemá smysl ptát se na to, zda ano, ale kdy.
Vždy si ale buďte 100% jisti, protože jakmile vás začnou ovládat pochybnosti, spousta věcí a nápadů se po cestě rozbije. A odhodlání taky bude klesat. Změna je zodpovědnost a zodpovědnost je jít do věcí s plným odhodláním. I když to pak nedopadne, víte, že jste do toho dali to nejlepší. Napříště už ale budete vědět u spousty dalších věcí, že sílu na ně rozhodně máte.
