„Jsme na cestě!“ Proč si vaši kamarádi tajně přejí, ať s sebou neberete svého partnera?
Žádné plus jedničky, prosím
Lidé neustále vnucují vlastní partnery svému sociálnímu okruhu proti jeho vůli. Co začíná jako představení nového nápadníka celé partě, se rychle stává pokusem vklínit protějšek do každé příležitosti. Partnerky jsou přiváděny na univerzitní pařby, což v místnosti vyvolává tajná povzdechnutí. Partneři jsou přiváděni na narozeninové večeře, přestože nebyli pozváni. „Jsme na cestě!“ píší 20 minut před příjezdem, čímž shazují oblíbenou lingvistickou bombu, že se jejich partner také zúčastní. Překvapení!
Charlotte Evans* by zkrátka jen chtěla trávit čas s přáteli, které zná od základní školy. Ale z jejich skupiny šesti lidí jsou čtyři v „neuvěřitelně kodependentních“ párech, což znamená, že si „nepamatuje“, kdy se naposledy setkali, aniž by alespoň jeden z nich přivedl svého partnera. „Minulý měsíc nás jedna z holek pozvala na víkend k sobě domů a výslovně řekla, ať přijedeme bez partnerů, protože nemá místo,“ říká. „A helemese: když jsme dorazili, nikdo si s sebou nevzal plus jedna… Kromě ní.“
People pleasing druhé leckdy naštve
Je snadné vybudovat si závislost na tom, že si partnera všude berete s sebou jako svůj „ochranný štít“, říká autorka knihy Moderní přátelství, Anna Goldfarb. Když v téhle věci ale budete neupřímní, nezlepší se to. „Lhaní je jedním ze tří největších zabijáků přátelství,“ uvádí Goldfarb. „Pokud řeknete svým přátelům, že se s nimi uvidíte, ale svému partnerovi povíte, že budete mít rande, a přivedete ho jen proto, abyste se pokusili zavděčit všem, je to odrazem špatných hranic, špatného plánování a sklonů k people pleasingu. Nakonec akorát všechny naštvete.“ Studie doopravdy zjistila, že lidé v průměru ztratí dva kamarády pokaždé, když vstoupí do vztahu.
I milý „vetřelec“ mění dynamiku skupiny
Přivést partnera do sociální skupiny může být také inherentně sobecké (další z hlavních důvodů, proč přátelství končí, podle nedávného výzkumu), protože to nikomu jinému u stolu nedává prostor, aby mohl otevřeně mluvit o svém životě. „Není to nic osobního vůči těm partnerům,“ tvrdí Evans. „Jsou všichni milí a přátelští a řekli mi mnoho fascinujících faktů o bitcoinu – ale když tam jsou, mění to dynamiku. Konverzace se stává podivně strnulou. Jsou to moji přátelé, které znám roky, s nimiž se cítím opravdu uvolněně a sama sebou… Nemůžu se ale uvolnit stejným způsobem, když tam sedí jejich nejnovější partner, na kterého se snaží udělat dojem,“ dodává.
Hall sdílí stejné pocity. Chce se podělit o pikantní historky – a nikoli vést small talky. Když jste pouze se svými kamarády, je na tom něco inherentně bláznivého, absurdního a zábavného. „Hlavní důvod, proč vyhledáváte kamarádky, je mít holčičí chvilku,“ říká. „Jakmile chcete mluvit o divokých nocích z univerzity nebo o cestování – sdílet vtipné opilé vzpomínky – nemůžete, protože jejich partnerovi by to nepřišlo vtipné. Tolik se snažíte chovat se před jejich přítelem adekvátně. Nikdy se nemůžete opravdu ponořit do hloubky. Takže je ta konverzace najednou nudná a nezajímavá. Prostě to vysává veškerou radost a srandu ze všeho, co děláte.“
Samozřejmě, existuje kompromis. Obě ženy přiznávají, že partneři jejich přátel, které znají déle, se postupně stali vítanými na více akcích, protože si získali jejich důvěru, aby byli přizváni k osobnímu debriefu z jejich životů. Mají je rády. Mohou před nimi sdílet – ale i tak by tam neměli být vždy. „Klade to velký tlak na vašeho partnera, což také není fér,“ dodává Goldfarb.
Mužská „epidemie osamělosti“ nepomáhá
Je pozoruhodné, že navzdory přehnanému stereotypu „koule a řetězu“, který naznačuje, že ženy jsou ty přilnavé, se zdá, že to jsou převážně ženy z generace Z, které si v posledních letech na internetu stěžují, že muži narušují jejich plány. „Řeknu to natvrdo: nechci, aby tvůj partner přišel,“ nechala se slyšet jedna uživatelka TikToku v brutálním a nyní také virálním příspěvku s více než milionem souhlasných lajků. „Ani já nechci, aby můj přítel přišel,“ reagovala jedna žena komentářem z pozice kamarádky. Tak proč dostávají pozvání?
Podle Goldfarb mnoho heterosexuálních mužů spoléhá na své partnerky v tom, že budou organizovat společenské aktivity místo nich. „Muži nechávají své vlastní životy atrofovat,“ říká. „S epidemií osamělosti (výzkum provedený v roce 2021 zjistil, že 15 % mužů tvrdí, že nemá žádné blízké přátele), můžete pozorovat, jak lákavé může být se zkrátka jen připojit. Něco ve smyslu: ‚Teď mám tenhle emoční podpůrný polštář. Prostě půjdu, kamkoli půjde ona.‘“ Následuje naštvaný dámský skupinový chat, kde si ženy pokládají otázku, proč nemohou mít ani minutu pro sebe navzájem.
Nemlčte, ale komunikujte s citem
Goldfarb zdůrazňuje, že je třeba, aby přátelé poukázali na to, když je plus jedničky začnou dráždit, místo aby to „tiše nesnášeli“, jen aby nevyvolali konflikt. „Osoba, která to dělá, může být tak pohlcená svou vlastní sociální úzkostí, že si neuvědomuje, jak to skupinu odrazuje,“ říká. Dodává také, že je důležité, abyste neodsuzovali a nekritizovali, když problém zmíníte – pokud tedy nechcete, aby přátelství zkolabovalo.
„Řekněte jim: ‚Je pro mě důležité být s tebou ve spojení. Mám ráda tvého přítele, ale opravdu jsem doufala, že to dnes bude jen o nás,‘“ navrhuje techniku, která zní podobně jako jemné rodičovství. „Součástí toho, abyste byli skvělým kamarádem, je zůstat autentický v oblasti svých potřeb, přání a tužeb.“
Je to čest, ale odtud potud
V hřejivé záři zamilovaného období i ve fázi vztahového pohodlí, jaká přichází potom, se snadno stane, že zapomenete, jak důležité je zachovat si oddělené sociální kruhy. Nejen proto, abyste neztratili sebe, ale také proto, aby vaši přátelé neztratili vás.
„Samozřejmě platí, že stále mám ráda své přátele ze školních let a že chci, aby byli šťastní a naplnění ve svých vztazích,“ říká Evans. „Jsem si také vědoma, že je ctí být představena jejich partnerům – lidem, se kterými by nakonec mohli strávit svůj život. Přála bych si ale taky vidět své přátele, jak prožívají obdobnou radost z něčeho mimo jejich vztah? Chtěla bych je vidět, jak se nad koktejlem smějí něčemu, co se týká jejich práce, koníčků nebo nějaké hloupé vzpomínky ze školy, aniž by tomu znuděně přihlížel jejich partner?“ ptá se. „Klidně mě nazvěte starou pannou, ale ano. Přála bych si to.“
*Jména byla změněna.
© Independent Digital News & Media Ltd
