Lakuje si nehty, aby naštval otravné konzervativce. To je Triston Casas, svěží vítr v mužském sportu
Liberální homerune
Triston Casas patří mezi nejvýraznější mladé tváře současné nejvyšší mužské baseballové ligy Major League Baseball (MLB). Narodil se na Floridě a už od raného mládí byl považován za mimořádný talent. Red Sox si ho vybrali už v prvním kole draftu v roce 2018 a o rok dříve získal ocenění nejužitečnějšího hráče na mistrovství světa do 18 let. Svůj potenciál potvrdil i na olympijských hrách v Tokiu v roce 2021, kde pomohl americkému týmu ke stříbrné medaili.
V MLB debutoval v roce 2022 a hned následující sezónu odehrál pěkných 132 zápasů, odpálil 24 homerunů a získal ocenění pro nováčka měsíce. Navzdory zraněním, která ho v dalších letech provázela, zůstal klíčovým hráčem Boston Red Sox a do letošní sezóny vstupuje jako jedna z hlavních opor týmu.
Casas je ale známý nejen díky svým sportovním úspěchům. Vystupuje z davu i svým rebelským přístupem, stylem a tím, že se prostě nebojí být jiný. Nehraje roli „typického drsného sportovce“, na veřejnosti působí přirozeně, otevřeně a často jedná s nadsázkou. Právě to z něj dělá osobnost, která přitahuje pozornost nejen vyloženě sporotvních fanoušků, ale i médií.
Když se začal na zápasech objevovat s nalakovanými nehty, vzbudilo to rozporuplné reakce. Část fanoušků ho za to otevřeně kritizovala a někteří konzervativnější diváci nešetřili homofobními poznámkami. Casas však neustoupil, protože to přesně byl jeho plán.
V dokumentu The Clubhouse: A Year with the Red Sox, který uvedl Netflix, se totiž přiznává, že si nehty lakuje schválně. Nejde mu o módu, ani na to poukázat na svoji odlišnou sexuální orientaci, ale o jasný signál. „Prakticky cokoliv, co lidi rozčiluje, chci na hřišti dělat,“ říká s úsměvem. Na sociálních sítích pak ještě dodal, že hlavním záměrem lakování nehtů je naštvat otravné konzervativce.
Dá se tak říct, že Triston Casas dnes reprezentuje zcela novou generaci sportovců, kteří se nebojí jít proti stereotypizaci mužského sportu a naplno projevují svoji autentickou osobnost. Naštěstí si to díky svým výkonům může dovolit – a zároveň tím posouvá hranice toho, jak může vypadat veřejný obraz profesionálního hráče.
