„Vzrušuje mě, když muž vypadá jako terorista,“ provokuje číšník Martin Hranáč. Videa prý točí, aby zákazníky „nemlátil tácem“
Jako číšník vyhořel – a začal točit videa
Když zrovna neobsluhuje, jezdí dvaačtyřicetiletý Hranáč po České republice se svojí komediální tour Crazy show. Největší pozornosti se mu ale dostává na TikToku – některá z jeho videí dokonce viděly přes čtyři miliony diváků. K natáčení tiktokových skečů, které si sebeironicky utahují z údělu číšníků a servírek, Hranáče údajně motivovalo vlastní vyhoření – a touha ventilovat, co s sebou práce v gastronomii nese.
„Abych je nemlátil tácem, ty lidi, začal jsem točit videa,“ nechal se slyšet v pořadu 7 pádů Honzy Dědka. Na zákazníky si ale stěžovat nechce. „Není to hlavní chyba těch lidí, je to moje chyba. Že už jsem dávno z té gastronomie neodešel.“
Práce mu prý ale neslouží jenom jako inspirace pro vytváření obsahu. „Možná mě to trochu i baví. Nějaký fetiš. Nevím, jestli jsem si na tom už trochu ujel,“ sdělil v rozhovoru Hranáč, který má prý „alergii“, sotva do práce přijde. „Já to rozdýchávám. A pak si dám Neurol. Dávám si jenom půlku, protože když jsem si dával celý, tak jsem chodil k jiným stolům,“ pokračoval v přehánění číšník.
Jak se pozná profesionál?
„My číšníci jsme psychologové za minimální mzdu,“ popsal dále svoje působení v gastronomii. Hranáč, který našel uplatnění v pětihvězdičkovém hotelu v Německu, s nadsázkou tvrdí, že má zákazníky přečtené. „Vím všechno. Jestli je tam s milenkou, jak dlouho už jsou spolu, jestli je ona šťastná, nešťastná…“ vyjmenovává. Stejně tak si dle svých slov umí udělat rychlý názor i v momentě, když se v nějaké restaurace usadí jako zákazník. „Profesionála poznám. Protože nedělá obsluhu jako já,“ glosoval v talk show 7 pádů Honzy Dědka.
Ať žijí stereotypy, nejen o gayích…
„Ty jsi odmalička chtěl být číšník?“ navázal logickou otázkou Honza Dědek. „Já jsem chtěl být kadeřníkem. Ale táta mi to zakázal. Prý: buzna, a ještě kadeřník, to už jsme mu rovnou mohli dát jméno Kamil a bydlet v Hulíně,“ vtipkoval Hranáč, v jehož rodině byly výrazné hudební vlivy. Sám také zkoušel štěstí jako zpěvák v SuperStar, hrál „baletku“ a „psa“ v divadle Semafor, a dokonce ho fanoušci svými hlasy dostali na 29. místo v loňském Zlatém Slavíku.
Vrchol přitažlivosti? Montérky a černoši
Téma práce je pro Hranáče údajně klíčové i v milostném životě. „Já jsem si dřív vybíral takové gaunery, to se mi líbilo. Ale dneska, když vidím chlapa v montérkách a vím, že chodí do práce? To je vzrůšo! Ty hodnoty se mění, postupem času,“ popsal Hranáč, jak se po třicítce změnily jeho preference. Dodal také, že před 30. narozeninami „ujížděl“ na mužích arabského původu.
„Mě to bavilo. Když to vypadá jako terorista, mě to vzrušuje,“ odboural publikum talk show další hláškou. „Ale teď ne. Teď už jsem zjistil, co se mi líbí. Mám rád černochy,“ konstatoval Hranáč – a rovnou navázal další sérií nekorektních vtipů, které ani nemá cenu opakovat.
Gay jako humorná „figurka“? Pohodlné
Říkáte si, proč právě tohoto otevřeného gaye – který sází jednu stereotypní anekdotu za druhou, vymezuje se proti LGBT komunitě a leccos přehání do extrému – bere nemalá část většinové společnosti vážně, a ještě mu nadšeně tleská za jeho sebeprezentaci?
Protože po společnosti nic nechce. Nevolá ani po respektu, ani po změně, ani po likvidaci předsudků a stereotypů, a dokonce umožňuje spoustě heterosexuálů, aby na něj zírali s otevřenou pusou, aby se nahlas smáli jeho pohybům, tónu hlasu i homofobním hláškám.
Tyto věci homofobové leckdy dělají ostatním gayům v jiných, méně zábavných kontextech – jako publikum Martina Hranáče ale k takovému chování dostanou „zelenou“, a ještě jsou pochváleni, že evidentně mají smysl pro humor a otevřenou mysl, když jim nevadí naslouchat historkám nějakého gaye. O moc níže už ty „nároky“ jít nemohou.
Kdyby takto „fungovali“ všichni gayové, bylo by to většinovou společnost náramně pohodlné. Když se totiž někdo prezentuje jako humorná „figurka“, snáze se s ním hýbe po šachovnici, až dojde na vážnější partie.
