
„Hádáme se o psa, miluju ho jako svoje dítě,“ trápí se muž po odchodu z domova. „Vyhraje ten, kdo na rozchod myslel předem,“ varuje
V současné době žiješ sám, respektive u rodičů. Co se stalo? Proč ses k nim vrátil?
Narychlo sehnat dobrý pronájem v Praze je prakticky nemožné. Buď je všechno drahé nebo tak ohavné, že se bojíte, co tam chytíte. A někdy bohužel obojí dohromady. Když se s někým rozejdete jako já, nechcete spolu bydlet ještě dalších několik měsíců, než si vyřešíte bydlení. My bychom se v jednom bytě teď asi sežrali. Nedali jsme to ani týden.
Ten necelý týden, co jste ještě v jednom bydlení byli spolu, vypadal jak?
Naprosté peklo. Nespal jsem, pořád jsme se hádali, samé naschvály, člověk neměl soukromí… Byt je bývalého, takže si samozřejmě zabral ložnici a já jsem spal na gauči v obýváku, který je průchozí, takže kolem mě chodil na záchod, do práce, k lednici, pořád něco… A to není příjemné, když je to člověk, kterého v ten moment nemůžete ani vidět, protože vás bolí celá duše.
O jakých naschválech třeba mluvíme?
Tak kromě toho, že jsem spal na gauči, a tedy jsem se nevyspal, je to třeba o návštěvách. Nikdy jsme k nám moc lidi nevodili, měli jsme rádi klid a soukromí. A najednou u nás byl pořád někdo. A samozřejmě trávili čas v obýváku, takže já jsem neměl vůbec kam jít, kde si odpočinout. Bral si tam i chlapy ze seznamky, jen aby mě vyprovokoval. Neustále si pro něco chodil, když jsem se snažil soustředit na práci nebo odpočívat. Pořád hudba nahlas. A samozřejmě po sobě nic v kuchyni, kterou jsme měli spojenou s obývákem, neuklízel, takže jsem žil mezi hromadami jeho nádobí a nevynesených odpadků.
Když budeš upřímný, dělal jsi nějaké naschvály i ty?
Snažil jsem se je nedělat, chtěl jsem se o problémech bavit, nějak je řešit, ale to se nedalo. Divil se, že jsem naštvaný, že na něj křičím nebo že jsem rozbil hrnek, ale já už neměl sílu. Ta pára musela ven.
Proč jste se rozešli?
Měli jsme dlouhodobě problém v intimní oblasti. Bývalý prostě nechce sex. Já nevím proč, hodně jsme se o tom bavili, ale on prostě nemá tu potřebu. Vadí mu fyzický kontakt. Je hrozně štítivý, nejradši by měl úplně sterilní sex, ale zároveň se mu do té hygieny moc nechce. A to je pak těžké, když odmítá styk bez důkladného vyčištění, ale zároveň se čistit nechce, protože mu to vadí. Trvalo to strašně dlouho, neustále jsem měl pocit, že se mu vnucuju, že ho do něčeho tlačím. Čtyři roky jsem žil ve vztahu, kdy jsem měl sex možná tak jednou za dva měsíce. A pokaždé jsem to vyvolal já, často po nějaké velké argumentaci. To s člověkem a jeho sebevědomím zamává. Takže se přiznám, že jsem občas v baru někoho sbalil a něco bylo.
A bývalý přítel na to přišel a nenesl to dobře?
Tak nějak. Doneslo se to k němu, nějaká krysa mě v baru i nafotila a poslala mu to z falešného účtu na Instagramu… Já jsem se mu snažil vysvětlit, že to ode mě byly zoufalé kroky, protože já prostě sex k životu potřebuju, ale neposlouchal mě. Všechnu vinu hodil na mě. A nakonec mě vykopl i z bytu. Řekl mi, že mám klidně jít na ubytovnu. A já se nenechal ponižovat. Sebral jsem si věci a šel jsem k rodičům, než si něco najdu. Ale nájmy v Praze pro jednoho, to je finanční sebevražda, pokud nechcete žít ve sklepě o dvaceti metrech čtverečních.
Když jsme se během přípravy rozhovoru bavili o penězích, říkal jsi, že na těch ti nesejde, pokud jde o nějaké vypořádání. Co tím myslíš?
Já jsem v tom bytě kupoval hrozně moc věcí. Když jsem přišel s tím, že to nějak vyřešíme, začal na mě křičet, že jsem zlatokop, co u něj bydlel zadarmo a nemám tak právo na nějaké náhrady. Ale já se chtěl jen v klidu domluvit, protože jsem platil třeba opravdu hodně drahou postel. Každopádně já se o peníze hádat nebudu, to je pod úroveň. Peníze jsou mi jedno.
Je tu ale něco, čeho se vzdát nechceš, viď? Respektive někdo…
Pes. Ano. Hádáme se o psa. Je náš společný a miluju ho jako svoje dítě. Prostě jsem asi blbec, ale když jsme si ho pořizovali, do papírů se napsal jenom partner a platba chovce šla z jeho účtu. A taky je jeho jméno u veterináře, a na jeho jméno se objednávalo krmivo z e-shopu a tak dále… Zpětně mám pocit, že dopředu tušil, že se někdy rozejdeme a chtěl si pojistit, že pes mu zůstane. Je mi z toho hrozně zle. Pro mě to je jako ztráta člena rodiny. Chci ho mít u sebe, to já jsem původně navrhnul, že si psa pořídíme. Ale bývalý šermuje právníkem, je to hrozné peklo.
Vidíš z toho nějaké východisko?
Spíš ponaučení: Vyhraje ten, kdo na rozchod myslel předem. Opravdu si myslím, že zatímco já jsem si myslel, že spolu budeme navždy, on si dával pozor, kde je a není čí jméno, aby měl čím útočit, kdyby nastal problém. To je pro mě obrovská životní lekce a biju se do hlavy, že jsem nebyl chytřejší. Že jsem miloval slepě.
Co na to tvoji rodiče? Nejen na tvé hádky s bývalým partnerem, ale i na to, že ses vrátil domů?
Je to v pohodě, ale nic příjemného. U nás se nikdy moc o ničem nemluvilo. Odmalička jsem byl pořád někde po kroužkách, táborech a babičkách. Takže já vlastně ani nevím, jak s rodiči mluvit. Popravdě se mi ani nechce. Přijali to jako nutné zlo, vědí, že se chci odstěhovat, až to půjde, a to je všechno. Žádné drama, ale ani žádná opora. Nikdo se mě neptá, jak to nesu. Nikoho nezajímá, jestli se trápím, co k bývalému cítím nebo proč jsme se rozešli. Je to asi částečně i tím, že i když to rodiče neříkají nahlas, nikdy nebyli nadšení, že jsem gay. Tak je prostě ticho. Ale aspoň mám soukromí uzamykatelného pokoje.