„Svým tělem bych se mohla skvěle živit,“ líčí Daniela Špinar, jak přestala být „bossem z Národního divadla“ a stala se „fetišem“
Vyřešený „detektivní případ“ Daniela
„Metamorphosis je plátnem, namalovaným širokými tahy lidských zkušeností, neúprosného pochodu technologií a tichého šepotu vnitřních světů“ – tak na webových stránkách popsali akci, v rámci níž Špinar vystoupila, sami organizátoři.
Svoji řeč – která nezapřela špetku divadelnické teatrálnosti a dramatičnosti, jaká se od umělkyně z oboru asi dá očekávat – pronesla už loni v listopadu, až nyní se ale díky videozáznamu na YouTube má šanci dostat k výrazně širšímu publiku.
„Připadala jsem si jako detektiv, který konečně vyřešil případ. A vrah i oběť jsem byla já sama,“ popsala Špinar pocity ze svého druhého coming outu. Zatímco dříve žila jako muž-gay, v roce 2021 sdělila veřejnosti, že se ve skutečnosti identifikuje jako trans žena – a tím se dle svých slov stala první trans ženou v České republice, která „svůj coming out a svoji cestu tranzice – nebo, chcete-li, metamorfózy – ukazuje přímo, veřejně, online“.
Třebaže Špinar působí velmi sebejistě, netají se tím, že zažila velký šok, když si poprvé uvědomila, že se ve skutečnosti cítí jako žena. Brzy se ale dostavila typická euforie, že do sebe pomyslné dílky životní skládačky konečně zapadly.
Jaká daň se platí za trans identitu?
„Těšila jsem se, že budu konečně sama sebou. Bez masek. Bez her. Bez manipulace. Jenže tato euforie netrvala příliš dlouho,“ popsala další vývoj Špinar, která dle svých slov brzy pochopila, že jako trans žena „bude muset v této společnosti zaplatit velkou daň.“ Divadelnice nezůstala u metafor a detailně vylíčila, jak tato „daň“ vypadala v praxi. „Samozřejmě jsem přišla o práci. Byl to pomalý proces, ale stalo se. Protože je vlastně úplně jedno, co dokážete,“ zavzpomínala Špinar na ztrátu svého „dream jobu“.
Coby umělecká ředitelka vedla Činohru Národního divadla od září roku 2015 do roku 2022. „Když se jako muž prohlásíte ve společnosti za ženu, tak ztrácíte kredit. Cítila jsem, jak ode mě postupně všichni dávají ruce pryč. A jak všichni chodí po špičkách,“ tlumočila svoji osobní zkušenost absolventka DAMU, která během své kariéry získala řadu ocenění.
„Taky jsem se setkávala s falešnou empatií typu: ‚Nechte ji, ona potřebuje čas. Ona se hledá. Ona vlastně nemůže pracovat.‘ Jenže opak je pravdou. Vy právě v takovém turbulentním čase potřebujete práci. Vy potřebujete vědět, že s vámi někdo počítá,“ jala se směřovat posluchače k trochu jinému úhlu pohledu na to, jak by měli ideálně reagovat, pokud v jejich pracovním týmu někdo prochází změnou pohlaví.
„Zaměstnali byste mě?“ oslovila Špinar publikum, aby zdůraznila absurditu situace, kdy člověk vlivem coming outu ztratí profesní postavení, přestože těžko mohl ze dne na den přijít o talent, vědomosti nebo techniku v oboru.
Když se stanete „ohrožením“ i přitažlivým fetišem
Dle svých slov se Špinar stala „jakýmsi exotem, bláznem“ nebo „v horším případě úchylem“. Ve svém projevu se nebála tematizovat ani fakt, že nemalá část společnosti vnímá trans lidi jako ohrožení. „Bojíte se mě? Máte ze mě strach? Co byste vy, muži, řekli, kdybych takhle, jak jsem, přišla na pánský záchodek? Co byste si vy, ženy, pomyslely, kdybych s vámi byla ve společných sprchách?“ zmínila takzvané „safe spaces“, které v posledních letech patří mezi hojně diskutovaná (a notně zpolitizovaná) témata.
„Pak se stala ještě jedna taková věc, kterou jsem nečekala. Stala jsem se fetišem. Sexuálním objektem,“ nešetřila otevřeností Špinar, která se dle svých slov nediví, že na trans ženy bývá nahlíženou touto optikou. Společnost je dlouho vytlačovala na okraj, kde jim nezbylo nic jiného, než se živit poskytováním sexuálních služeb.
„I já bych se svým tělem mohla fakt skvěle živit,“ nechala se slyšet Špinar. „Těch mužů, co mi píšou, posílají přirození, abych je hodnotila, a chtějí si to zkusit s trans ženou, protože to je jejich tajná fetiš představa, jsou zástupy.“ Slavná trans Češka ale také dodala, že se muži za tyto touhy typicky stydí – a mají strach je ventilovat, protože by je společnost stigmatizovala úplně stejně jako trans ženy samotné.
Nepotřebujeme metamorfózu všichni?
„Víte, já můžu mít každý den sex s jiným mužem. Ale je strašně těžké najít jediného muže, který by se mnou šel na kafe do veřejného prostoru,“ konstatovala bez obalu Špinar. „Šli byste se mnou na kafe? Styděli byste se za mě?“ otázala se publika.
„Já už jsem se změnila. Mně to trvalo 42 let. Odhodila jsem předsudky. Všechny konzervativní nánosy,“ narážela Špinar na své vyrůstání v církvi. Své vyprávění zakončila silným poselstvím – možná i proto ji někdo z komentujících označil za „transkazatelku“.
„Stala jsem se jiným člověkem. Žije se mi líp. Ale co vy? Máte strach? Nedopusťte, aby váš strach ovládl svobodu vašeho myšlení. Vaši autenticitu. Vy máte tu sílu a moc, jeden každý z vás, zásadně změnit tuhle společnost, která tolik potřebuje metamorfózu.“
