„LGBT klienti bojují jak se závislostí na návykové látce, tak i na názoru společnosti,“ shrnuje adiktoložka, jež vyhrála nad alkoholem
Působíte jako adiktoložka, vedete terapeutické sanatorium – a sama také uvádíte, že jste si léčbou závislosti prošla. Jak vás tato zkušenost profesně ovlivnila? Změnila nějak např. váš přístup k pacientům a terapeutickým řešením jejich problémů?
Samozřejmě. Když závislost prožijete, víte, o čem to celé je. Zažijete její bolest na vlastní kůži. Už je tomu 25 let. Pochopila jsem tehdy, že žiju život, který mě nenaplňuje. Vlastně žiju život druhých. Dělám to, co se po mně žádá. Od tohoto způsobu života jsem začala utíkat k alkoholu. Pochopila jsem také, že pokud se chci zachránit, nestačí jen „zakázat si pít alkohol“, ale je to o změně života, změně přístupu k němu a také změně přístupu sama k sobě. Cítila jsem tehdy, že se mi dostalo opravdu důležitého životního poznání. Nikdo se tehdy nezabýval hloubkou problému závislosti. V léčbě šlo jen o přecvičení nevhodného způsobu chování.
A tak jsem vzala své poznání jako výzvu. Empatii k lidem jsem obrátila správným směrem, vystudovala jsem. Začala se závislými klienty pracovat pomocí hlubinného přístupu – v duchu toho, že „změna sebe sama vede k tomu, že už dál nepotřebuju pít nebo brát návykové látky“. Založila jsem první soukromé sanatorium pro překonání závislosti a už patnáctým rokem se svým týmem pomáhám závislým lidem. Prožitek závislosti, dlouholetý zdravý životní styl a profesní odbornost je úžasná kombinace, která vyvádí lidi ze závislostí tím správným směrem. Podobného charakteru mám i své terapeuty v týmu. Všem tak ukazujeme, že uzdravit se je možné. Klienti k nám mají důvěru. Úspěšnost máme velkou. A co je ještě důležité? Pomáháme upřímně a srdcem.
Data a výzkumy hovoří docela jasně – v rovině závislostí tvoří LGBT lidé obzvlášť rizikovou skupinu. Jaké typy závislostí se v LGBT komunitě v Česku dle vašich zkušeností vyskytují nejčastěji – a příp. proč právě tyto?
Nejčastějším únikem, se kterým se v sanatoriu setkáváme, je alkohol. Alkohol se také konzumuje běžně ve společnosti, tudíž má člověk k návyku na něj nejblíže. U LGBT lidí řešíme stejně jako u ostatních závislých problémy ve vztazích jako nepochopení a neporozumění a také psychické problémy, klasicky úzkosti, deprese. U LGBT klientů je silný výskyt problému nalezení vlastní identity nebo těžké vyrovnávání se s vlastní identitou.
Negativní pocity stigmatizace a diskriminace okolím jsou pro LGBT lidi velmi těžkými tématy, která stojí obvykle nejen u vzniku závislosti na alkoholu, ale i všech dalších závislostí. Například z drog se v tomto případě nejčastěji setkáváme se závislostí na kokainu. K němu se uchylují obvykle lidé s nízkým sebevědomím a potřebou odvádět vyšší výkon. Ale zase se vlastně jedná o nepřijetí vlastní identity. Tím, že člověk dosáhne vyššího výkonu, říká si o lásku. Není vzácností, že postupem času se pak přidá i další závislost – workoholismus.
Na webu uvádíte, že „závislost souvisí s potřebou psychické proměny osobnosti člověka a že závislý člověk utíká pomocí své návykové látky ze svého běžného života, protože má problém svůj život žít“. Umím si představit terapeutickou práci v mnoha rovinách, ovšem faktem je, že konkrétně LGBT lidem nezřídka „problém žít svůj život“ způsobuje vnější okolí. A to lze terapií změnit stěží. V čem se tedy práce se závislými LGBT lidmi liší? A jsou např. nějaké terapeutické metody, které se vám specificky v těchto případech nejvíce osvědčily?
Skupina LGBT lidí je vystavena vysokému stresu ze stigmatizace, diskriminace a předsudků společnosti. Tato „nenormalita“, kterou společnost často nechápe, je pro LGBT lidi velmi demotivující. Vlastně by se dalo říct, že v případě LGBT klientů pracujeme se dvěma závislostmi – závislostí na návykové látce a závislostí na názoru společnosti. Pomocí hlubinné terapie jdeme ke kořenům problému v časovém období od dospělosti směrem zpět k dětství, často ještě dále. Klient se nově poznává a začíná chápat souvislosti svého života. Učí se své „nastavení“ a svou identitu přijmout, nachází své potřeby, svoji hodnotu, sebeúctu.
Když člověk najde svou vlastní životní cestu, nepotřebuje k uvolnění drogy a nehledí na názory ostatních. Je spokojený a dochází k názoru: „Ať si každý myslí, co chce.“ Jedná se o proces vnitřního vysvobození se, vymezení se, které vede k poznání: „Tohle jsem já a já mám svůj život!“
Setkala jste se ve své praxi s nějakými specifickými vzorci závislostního chování u LGBT klientů/ek?
Zajímavý pro mě byl vzorec chování gay klienta, který extrémně pečoval o svůj vzhled. Chtěl dosáhnout stavu jakéhosi mužského ideálu. Kontroloval tělesné křivky, svaly, měl za sebou různé estetické úpravy. A stále nebyl spokojený. Právě ta neustálá nespokojenost se svým vzhledem ho dohnala k alkoholu. Nakonec jsme řešili tři závislosti – závislost na alkoholu, závislost na vzhledu a také závislost na výživových doplňcích a vitamínech.
Máte zkušenost s prací s LGBT klienty/kami (nebo i s heteropopulací, byť ta s touto praxí tak často spojována nebývá), kteří řeší chemsex? Jak se tato problematika odlišuje od jiných forem závislostí?
Pokud mluvíme o závislosti, tak ta je jen jedna. A je jedno, na jaké látce (či chování) vzniká. Důvod je vždy stejný, droga funguje jako „pomoc“ k uvolnění, ke zvládnutí práce, k prodloužení vytrvalosti při cvičení, k sebevědomí nebo i – v případě chemsexu – ke kvalitnímu sexu.
I v tomto případě je nezbytné zaměřit se na příčinu. Proč lidé potřebují drogu k sexu? Je tu závislost. To je zřejmé. Psychoterapie je na místě. A postupně je třeba odkrývat příčiny a nastavit spolupráci s ostatními odborníky, specialisty, sexuology. S touto problematikou se setkávám i u heteropopulace.
V dnešní době je samostatným problémem, na nějž závislí narážejí, i hledání pomoci (a to i vzhledem k nedostačujícím kapacitám). Překážky při hledání terapie se však v případě LGBT lidí mohou násobit – naznačují to i vaše zkušenosti? A pokud ano, jakým překážkám LGBT lidé čelí při hledání pomoci se závislostí nejčastěji?
Lidé jsou různí, takže si dovedu představit, že někdy se mohou LGBT lidé při hledání pomoci skutečně potýkat s problémy. Ale i heteropopulace čelí mnohdy předsudkům. Řešení je pak univerzální: nezbývá, než obrátit se jinam.
Na druhou stranu si myslím, že každý odborník, terapeut, specialista, pokud opravdu pomáhá druhým a neřeší přes pomáhání své ego, nemá problém s tím, jestli si přišel pro pomoc někdo z LGBT komunity, nebo někdo z heteropopulace. Pokud má někdo předsudky a odmítá pracovat s LGBT lidmi, pak to není odborník na pravém místě. Je dobré si rovnou najít jiného odborníka.
Na předešlou otázku pak lze navázat i příkladem vašeho vlastního terapeutického sanatoria, kde si zájemci musí pobyt sami hradit. Kromě možných „kapacit“, které mají zařízení hrazená z veřejného pojištění omezené, co „navíc“ nabízíte, aby si za to lidé měli chtít zaplatit? V čem je vaše terapeutická činnost jiná?
Jsme odborníci, adiktologové, terapeuti. Máme sebezkušenost se závislostí a letitou abstinencí. Jsme také příkladem, že změna je možná, když člověk chce. Zajímáme se o člověka komplexně, v upřímnosti a otevřenosti. Máme mnohaletou praxi a také velmi vysokou, 83% úspěšnost. A součástí našeho týmu jsou také lidé, kteří problematiku LGBT velmi dobře znají. Co se platby týká, jsem přesvědčena, že vložení vlastních prostředků do zdraví také zvyšuje motivaci k úzdravě.
Co by se mělo ve společnosti změnit, aby LGBT lidé měli menší riziko rozvoje závislostí, resp. aby byla tato rizika alespoň srovnatelná s většinovou populací? Pomohla by např. nějaká specifická prevence závislostí mezi LGBT lidmi?
Já vím, že se tady nabízí odpověď, že změnit by se měl postoj společnosti k těmto lidem. Lepší je ale měnit to, co změnit jde, a začít u sebe. Takže prevence závislostí, různé rozhovory na téma závislosti s LGBT lidmi, se zájmem a otevřeností, to by byl hezký krok.
Za ještě účinnější pomoc považuji dát lidem možnost mluvit o tom, co je trápí. S čím se osobně potýkají. Jak vnímají stigmatizaci, předsudky, vztahy. A ukázat jim, že oni jsou v jejich životě to nejdůležitější, pro sebe, partnery, rodinu. Pak pochopí, že se nemusí trápit tím, co říkají ostatní, ubude závislostí a všichni budou svobodně žít svůj život tak, jak chtějí a potřebují.
